Pafča88 komentáře u knih
Oddechová, jednoduchá a vtipná kniha. Když jsem ji začala číst, po přečtení recenzí jsem od ní nic velkého neočekávala. Bavila mě, zasmála jsem se, jako oddechová kniha super
Knihy od autorky mám ráda, ale do téhle jsem se nemohla začíst. Trvalo mi strašně dlouho, než jsem knihu dočetla. Celkem mi i trvalo, než mi došlo, že je kniha psaná zpětně a pak už jsem se ve jménech a příbězích postav ztrácela.
Autorka odhalila, jak v Americe vidí potraty, což bylo zajímavé, ale protože se to u nás tolik nerozebírá (neprotestují se jak tam), tak tento problém ve mě nezanechal ty podobně silné emoce jako u jiných autorčiných knih.
Po čtení knih o těžkých životních situací jsem měla chuť na něco odlehčeného. Tak jsem sáhla po této knize. A neudělala jsem vůbec špatně. I když je to takové dívčí čtení, četlo se mi to dobře, samo. Kniha je milá, líbivá.
Knihu jsem četla celkem dlouho, vždycky když jsem na ní měla chvíli čas. Až ke konci jsem ji musela že zvědavostí číst až do rána, abych věděla, jak to skončí.
Hledám správná slova, jak knihu ohodnotit. Skvěle vypracovaná psychologie povahy obou hrdinů. Konec pro některé možná nedokončený, pro mě wow, psycho, k zamyšlení.
Teď planuji shlédnout film.
Kniha se mi líbila... Čtivá, stručná. Před x lety jsem viděla film, tak jsem si příběh připomněla.
Kniha mě obohatila o nové historické poznatky, tentokrát z Francie. O této události jsem dříve nic nevěděla.
Části, kde se prolínala minulost se současností se četly samy. To jsem úplně hltala. Ke konci se mi už kniha četla pomaleji. Čekala jsem jedno vyvrcholení, ale vždy přicházela jiná a jiná zápletka. Za mě kniha měla více konců (ten hlavní byl někde v polovině).
Ale určitě bych knihu doporučila:)
Na knížku jsem se strašně těšila a nezklamala. Při čtení anotace asi každému dojde, jak tohle skončí, ale i tak byl příběh super s originálním nápadem. Skvělá oddechová kniha, určitě doporučuji! :)
Z románu "Měj mě rád/a" jsem byla asi do poloviny velice nadšená. Líbilo se mi, jak byly historické události zařazeny do osudů čtyř rodin. V krátkých kapitolkách byla zakamuflovaná nějaká událost. Ke konci jsem se do čtení ale musela nutit. Jak přiběh celou dobu (i s přeskakováním roků) plynul, tak poslednich asi padesát stránek bylo strášně zdlouhavých.
Díky knize jsem se také dozvěděla historická fakta, které jsem neznala. Donutilo mě to vyhledat si o zmíněných událostech více informací.
Dnes jsem knihu dočetla a v mnoha věcech musím s diskutujícími souhlasit. Na styl psaní autorky jsem si docela dlouho zvykala, nevěděla jsem, kdo vypráví příběh (ani doteď nevím, jak se jmenuje jedna z hlavních postav, "sochařka/fotografka"). Po nějaké době jsem si na styl psaní zvykla. U autorky jde strašně poznat, že čerpala z více zdrojů a chtěla tyto informace dát do nějakého kultivovaného příběhu, a tím podle mě vzniká ta zmatečnost, skákání v dějích a časech.
Většina knih na takové téma ve mně vzbuzuje silné emoce (vnitřní nechuť, soucit, pláč), ale tato kniha tyto pocity ve mě nezanechala (spíš ne tak silné), i když se píše o tak těžkém tématu jako je rození dětí, a co s nimi bude. Podle mě je to způsobeno stylem psaní, že ty hrozné věci autorka zaobllila - vyprávění, vyprávění, vyprávění, utopili dítě v sudu (pro mě rychlý šok), vyprávění dál.
I když se může zdát, že knížku haním, dávám 4hvězdičky. Zprvu mi sice neseděl styl psaní, ale dozvěděla jsem se spoustu nových informací a pochopila jsem tu hlavní podstatu, která hřeje u srdíčka.
Zatím poslední kniha od Jodi Picoult. Kniha se mi četla dobře, jako všechny knihy od této autorky, ale....
Třičtvrtě knihy se mi četlo samo, poslední čtvrtina už hůře. Šokující moment, který od autorky známe, (pro mě) přišel v půlce knihy (smrt jedné postavy). A pak již následovalo 'vyprávění" spíše o Aljašce, které mě tolik nezaujalo. Čekala jsem od toho momentu možná ještě více dramatičnosti.
Příběh rodiny Stoneových propojený s komiksovým doplněním byla zajímavá volba.
Třetí přečtená knížka od Jodi Picoult a opět silný životní příběh. I když pro mě o něco méně silný než některé předchozí knihy od autorky. Téma rasismus v Americe nebylo úplně moje.
Ale musím vyzdvihnout uměni spojení práce (černé) porodní sestry a rodění dětí s otázkou rasismu.
"Nejsem jako vy" společně s "Vypravěčkou" a "Je ti i můj život" jsou podle mě nejlepší autorky knihy. Opět silný a zajímavý životní příběh.
Po přečtení knihy jsem se více začala zajímat o Aspergerův syndrom a chování těchto jedinců. Propojení s kriminálním případem byla dobrá volba.
"Je to i můj život" byla moje druhá kniha od Jodi Picoult a opět mě nezklamala. Opět velmi silný příběh, který ve mně zanechal silné emoce. Konec opět šokující.
Vypravěčka byla moje první přečtená kniha od Jodi Picoult a od této chvíle se stala mojí oblíbenou autorkou. Vyhovuje mi její styl psaní, kde se zaměřuje na těžká životní témata a vždy umí něčím šokovat.
Vypravěčku jsem si vybrala proto, že mě zajímají židovské otázky a druhá světová válka. Spojení historické otázky se součastností byla dobrá volba. Zajímavý byl příběh Sage i vyprávění o ghettu, které mě donutilo k slzám. Tato kniha ve mě vyvolala velmi silné emoce. Je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Kniha nebyla špatná, ale podle názvu jsem očekávala od ní něco jiného. Čekala jsem víc akce a vzrušení. Spíše jsem si z příběhu odnesla to, že rodina hlavního hrdiny Václava je prokletá.