Paja.12 komentáře u knih

Alchymistu jsem četla kdysi dávno na střední škole a pamatuji si, že už tenkrát mě hlavní myšlenka zaujala a rezonovala ve mně ještě nějaký čas. Teď se mi kniha dostala do rukou znovu a s překvapením jsem zjistila, jak celý příběh náhle vnímám úplně jinak než před lety. A to je na těchto knihách krásné. Člověk si v nich najde pokaždé to své. Příběh to není složitý, ani nijak zvlášť brilantně napsaný, ale myšlenky v něm nabudí a pohladí po duši.

3 15.01.2019

Pokračování jsem četla víceméně z "povinnosti", protože mě samozřejmě také zajímalo, jak se životní příběh Christiane F. vyvíjel dál. V knize nelze hledat nějakou vyšší uměleckou hodnotu a ani samotné vyprávění není příliš konzistentní, takže se nečte nejlépe. Co mě osobně na osudu Christiane nejvíc zklamalo byl neměnící se vývoj jejího života. Naivně jsem věřila, že celý příběh skončí happyendem a že autobiografie bude popisovat Christianino prozření a obrat k lepšímu. Ostatně, tuto naději lehce naznačoval už konec knihy My děti ze stanice ZOO. Bohužel jsem se ale přesvědčila, že kdo jednou do drogového kolotoče spadne, už z něj do konce života nevystoupí. Smutná realita.

4 18.09.2018

Doposud mě žádný román neuvedl do tak depresivní nálady jako právě tento. My děti ze stanice ZOO opravdu není příjemná četba, přesto od knihy nedokážete odtrhnout oči. Musím ale přiznat, že poslední třetinu jsem měla silné tendence knihu zabouchnout, protože neustále se opakující scénář odvykačka-píchnutí-odvykačka-píchnutí a nulová vůle hlavní hrdinky mě neuvěřitelně vytáčely. To však nelze příběhu vytýkat. Navodit pocit bezmoci a zoufalství, jež mladá Christiane v reálu zažívala, se tímto stylem autorům povedlo. Román doporučuji už jen z toho důvodu, že není na škodu vidět tuto vážnou problematiku pohledem člověka, který se (bohužel) ocitl na druhé straně.

9 16.09.2018

Kniha má sice pomalejší rozjezd, ale pak vás vtáhne a až do samého závěru nepustí. Na osudech tří hlavních hrdinek krásně ilustruje problém(k)y dnešní společnosti, především fakt, že dokonalost neexistuje (a to ani u lidí z vyšších tříd). Velmi jsem ocenila konečné vyústění románu (až do samého závěru jsem nedokázala tipnout, kdo bude onou obětí), protože bylo dle mého názoru zvoleno nejlépe, jak mohlo.

1 07.08.2018

Po velkou část knihy jsem se musela do četby nutit a několikrát jsem se modlila, aby už byl konec. Avšak jakmile ten kýžený konec nastal, zaplavila mě zvláštní směsice pocitů. Čtenář si náhle uvědomí, jak k němu jednotlivé postavy přilnuly a myšlenka celého díla mu rezonuje v hlavě ještě několik dnů po dočtení. Jediné mínus shledávám v tom, že tu samou myšlenku dokázal tentýž autor vecpat v příjemné, ne-li příjemnější podobě do 120 minutového snímku, aniž by divák znalý předlohy něco výrazněji postrádal (přestože pozměněných scén je ve filmu víc než dost). Z toho důvodu si myslím, že děj románu je zbytečně moc dlouhý a rozvleklý, především pak jeho druhá půlka, a to nemluvě o nepochopitelně nastavovaném závěru. Ve výsledku může bohužel tento styl psaní odradit nejednoho čtenáře...

3 07.08.2018

Cením zpracování knihy, forma dopisů je opravdu originální a čtenář se do stylu textu brzy dostane. I romantický motiv dvou nejlepších přátel, kteří na sebe celý život čekají, zavání slibnou četbou. Jediný problém je ten, že když člověk dopředu ví, jak to celé dopadne (což přičítám částečně tomu, že jsem bohužel před knihou viděla film, nicméně troufám si říct, že i bez znalosti filmu lze závěr snadno předvídat), může mu román po první polovině připadat zbytečně natahovaný a v některých pasážích i nudný. Možná by nebylo na škodu, kdyby kniha byla podobně jako film zkrácena přibližně o třetinu, aby získala větší gradaci a tempo. Jako letní oddychovka dostačující, ale znovu bych si ji nepřečetla.

1 27.07.2018

A přesto říci životu ano je jedna z těch knih, u kterých ihned po přečtení víte, že jste ji rozhodně nečetli naposledy. Aneb jak málo stran stačí k vyjádření tolika silných myšlenek. Doporučuji

3 02.07.2017

Napsat komentář k této knize je pro mě tentokrát neuvěřitelně obtížné. Zlodějku knih jsem měla na svém booklistu hodně dlouhou dobu a šetřila si její četbu na výjimečnou chvíli, protože jsem byla přesvědčená, že mě dozajista uchvátí. A…nestalo se. Nevím, kde nastala chyba, jestli za to mohou přílišná očekávání a vysoká hodnocení nebo stále dokola omílaná problematika 2. světové, které už začínám být přesycena, či špatné emoční rozpoložení při četbě, nicméně ať jsem chtěla sebevíc, kniha mě zklamala. Samotný děj je napsán velmi rozvláčným stylem, který mi po celou dobu bránil se do knihy pořádně začíst. Příběh postrádá jakoukoliv zápletku, což by se však dalo omluvit tím, že autor spíše než o strhující, dechberoucí děj usiloval o vyjádření hlubší myšlenky. Nicméně bohužel i ta se v závěru kamsi nepozorovaně vytratila… Styl psaní, především různá poetická přirovnání a citáty, na mě působil často příliš nuceně a kýčovitě, kvůli čemuž nevyvolal takové emoce, jaké autor pravděpodobně zamýšlel. To samé se dá říci i o pravidelném vyzrazování budoucího děje, jehož jediným výsledkem bylo, že jindy dojemný konec se pro mě stal naprosto plochým, emocionálně prázdným zakončením již tak nepříliš poutavého příběhu. Jinými slovy, očekávala jsem od knihy minimálně jedno balení posmrkaných kapesníčků a slibovaný wow dojem, který mi vydrží alespoň týden, a nedostala ani jedno. Možná dám Zlodějce knih v budoucnu ještě jednu šanci, aby si napravila reputaci.

7 02.07.2017

Rozhodně musím ocenit „obojetné“ zpracování knihy, které příběhu dodalo zcela unikátní rozměr. I když si osobně myslím, že by z něj šlo vytěžit mnohem víc… Po celý čas četby mi činilo poměrně značné problémy zvyknout si na autorův uspěchaný styl, který mimo jiné vedl k tomu, že jsem v příběhu postrádala jakékoliv emoce. Než se nějaká událost stihla více rozvinout, na další stránce už ji vystřídala jiná (což je vcelku logické, když se autor snažil vecpat cca 8 let do pár desítek stran...), přičemž hlavní postavy působily často dojmem, že se jich to ani pořádně netýká. O lehké absurditě a naprosté zbytečnosti některých scén (viz kamarádka Viki a Veroničin táta) nemluvě. Po dočtení jsem bohužel neměla pocit, že by ve mně příběh cokoliv zanechal. Nejedná se tak o žádný hlubší umělecký či citový zážitek, nicméně i přesto je kniha poměrně čtivá a jako oddychovka na dlouhé zimní večery ideální.
P.S.: jak již bylo několikrát řečeno, začněte příběhem Veroniky. Pokud upřednostníte jako prvního Jáchyma, maličko pak postrádá smysl číst druhý příběh. ;-)

2 04.02.2017

Od světového bestselleru a nejprodávanější knihy roku 2015 jsem čekala trochu víc než jen obyčejný thriller s naprosto předvídatelným koncem a tím nejtuctovějším motivem ever. Pořád se jedná o fajn letní četbu, která ale bohužel ke své škodě měla nepřiměřeně velkou reklamu...

7 23.07.2016

Příběhy s tématikou druhé světové války jsem nikdy cíleně nevyhledávala, nicméně pokaždé, když se mi takový příběh dostal do rukou, pohltil mě. Tahle kniha nebyla výjimkou. Skvěle propracované, čtivé, se zajímavým námětem. Až do samého závěru mě kniha neuvěřitelně bavila, ale je to právě závěr, kvůli kterému jsem nucena strhnout jednu hvězdičku. Jsem schopná pominout fakt, že největší zvrat příběhu jsem předvídala už přibližně v půlce knihy (vzhledem k autorčiným nápadným vodítkům to možná byl i záměr). Co mě ovšem zaráží bylo vyvrcholení celé knihy. Představovala jsem si všechny možné varianty zakončení, od šťastných po dojemné, ale nakonec se mi dostalo jen prapodivně ploché, neukončené (v jistém smyslu ukončené až příliš…) cosi. Těšila jsem se na velkolepé završení, na sladkou tečku na závěr, v níž nás autorka zasáhne ohromující myšlenkou či poselstvím, které zapadne do příběhu jako poslední díl skládačky. Ale žádnou speciální myšlenku či poselství se mi bohužel vyčíst nepodařilo… I přesto se stále jedná o krásně napsaný příběh, který vás donutí zamyslet se nad svými životními hodnotami .

3 22.07.2016

Největší kouzlo příběhu od Cheryl Strayed tkví v tom, že se jedná o příběh Cheryl Strayed. Vědomí, že čtete skutečný příběh skutečné (a naprosto neuvěřitelné!) ženy vyzdvihuje knihu nad všechny ostatní s podobným námětem. Divočina je důkazem, že není vždy potřeba vymýšlet přehnaně složité děje, originální zápletky či dramatické konce – dobrou knihu za vás napíše vlastní životní příběh. Přečtení této knihy mě naučilo 3 věci: 1) když člověk chce a nevzdá se, dokáže všechno na světě, 2) když je člověk nucen bojovat takřka o přežití, naše každodenní sebedůležitější problémy se najednou jeví jako naprosto nicotné, 3) i ve mně se očividně skrývá nebezpečná touha podniknout podobnou túru :-) … Ačkoliv se možná nejedná o žádné literární veledílo (některé pasáže budete mít chuť přeskočit kvůli jejich zdlouhavosti, na jiných se zase budete vytáčet nad chováním hlavní hrdinky), rozhodně je to kniha k zamyšlení.

3 18.07.2016

Moc hezký, milý příběh, který na pouhých 50 stranách dokáže člověka neuvěřitelně zahřát u srdce. Co mě bohužel trochu zklamalo bylo zjištění, že příběh je zcela smyšlený a že v době vzniku sloužil pouze jako propagace výsadby stromů. Kdybych nadále žila v naivním přesvědčení, že se v minulosti něco tak krásného, čistého doopravdy stalo, celá myšlenka neutuchajícího odhodlání, naděje i smyslu lidského života by vyzněla mnohem věrohodněji...

4 15.07.2016

Za mě bohužel zklamání. Celý příběh se až příliš nese v duchu červené knihovny, obsahuje spousty typických romantických klišé a jednotlivé zvraty, stejně jako závěr knihy, jsou neuvěřitelně předvídatelné. Vzhledem k těmto nedostatkům ve mně příběh nedokázal vzbudit takové dojetí, jaké jsem od jeho námětu očekávala. Obávám se, že knihou Než jsem tě poznala si Moyes nastavila laťku, kterou už jen tak nepřekoná…

1 10.07.2016

Rowlingová odjakživa patřila bezesporu mezi mé nejoblíbenější spisovatele, především kvůli její neuvěřitelné fantazii, promyšlenosti příběhů a originálním zápletkám. Nikdy jsem si ovšem nebyla jistá, zda jí žánr detektivek bude sedět…a abych byla upřímná, nejsem si tím jistá doteď. Po přečtení Volání Kukačky jsem byla nadšená, protože kniha pro mě představovala zcela něco nového, originálního a já tehdy byla ještě ochotná odpustit všechny mouchy, které příběh obsahoval. Druhý díl už ve mně bohužel nevyvolával takové nadšení jako první, neboť už jsem věděla, do čeho jdu a víceméně jsem očekávala, jakým směrem se bude děj vyvíjet… Kniha obsahovala poměrně dost rozvleklých „ukecaných“ míst, kvůli kterým jsem ji několikrát na čas odložila, a závěrečné rozuzlení a hlavní motiv pro mě nebyly ničím překvapivým. Navíc jsem se při čtení neubránila dojmu, že kniha je jen kopií prvního dílu, pouze se vyměnily postavy a zápletka. Nicméně třetí díl byl příslibem naděje, že se konečně dočkáme příběhu narvaného akcí, plného neočekávaných zvratů a bojů o holý život, jak slibuje obálka knihy. Avšak po přečtení ve mně přetrvává pocit, že jsem opět dostala jen obměněné schéma všech tří knih. Na začátku brilantní zápletka, následovaná 300 zbytečnými stranami, ve kterých jen sledujete linii Strikových obědů, vykouřených cigaret a zdlouhavých nikamnevedoucích výslechů, protkané občasným zvratem na konci kapitoly (aby nás autorka udržovala při životě), který je v následující kapitole opět zameten pod koberec. Pokud se prokoušete středovou částí knihy, následuje obvykle 50 posledních stran, ve kterých se dočkáte akčního závěru a rozuzlení, které, jak to obvykle u detektivek bývá, je vždy to nejlepší na celé knize. Ve službách zla bohužel postupuje opět přesně podle návodu. S tím rozdílem, že kromě popisu obědů a výslechů se tu ještě řeší osobní vztah mezi Strikem a Robin (což jsem rozhodně ocenila, protože příběh tím získal nový nádech) a že výběr podezřelých není tak velký, takže konečné rozuzlení nemusí být pro většinu čtenářů zrovna překvapivé (což jsem rozhodně neocenila). I přes toto malé zklamání však nelze knize, potažmo celé sérii, upřít kvalitu zpracování a promyšlenost příběhů, které vás nutí knihu dočíst, ať se děje, co se děje.

6 10.07.2016

Téma celé knihy, s originální zápletkou hned na začátku, je bezpochyby velmi zajímavé. Nicméně způsob, jakým je příběh napsán, tento potenciál bohužel dost pohřbívá... Děj obsahuje spoustu rozvláčných, místy dost nudných pasáží, kterými se prokousáváte silou vůle a sem tam se přistihnete, že máte chuť přeskočit půlku knihy, jen abyste konečně došli k rozřešení celé záhady, které pořád ne a ne přijít. Co však knihu bezpochyby povznáší o úroveň výš je pak samotný závěr, který velmi příjemně překvapil a obrátil váš pohled na knihu o 180 stupňů. Bohužel moje konečné hodnocení se mu obrátit nepodařilo...

7 19.11.2015

Třetí díl Bridget Jonesové je zdárným příkladem toho, že snažit se mermomocí napsat pokračování po několika letech nemusí být vždy ten nejlepší nápad. Zvlášť pokud z roztomilé, zábavné hlavní hrdinky uděláte ze dne na den starou, vystresovanou vdovu se dvěma ratolestmi na krku. Abych řekla pravdu, se starou dobrou Bridget Jonesovou tato kniha nemá mnoho společného, snad jen kromě názvu a milostné dějové linky, která velmi nápadně připomíná první díl. Všechny vtipné momenty nevyznívají v konečném důsledku tak vtipně, jak by měly, vzhledem k celkovému kontextu, a na mnoha místech se přistihnete, že je vám Bridget spíš líto, než abyste se jí a jejím trapasům smáli. Celý příběh je totiž prosycen (ač to jistě nebylo záměrem) poněkud depresivní atmosférou, vzhledem k tomu, že půlka postav už nežije a další půlka se vyrovnává s faktem, že už jim moc času také nezbývá... No a o předvídatelném a přeslazeném konci lepší nehovořit… Nemůžu se zbavit dojmu, že tento díl byl naprosto zbytečný a autorka by udělala lépe, kdyby nechala Jonesovou s dokonalým Darcym na pokoji žít jejich šťastným životem a vymyslela raději zbrusu nový příběh o nové Bridget.

2 08.10.2015

Vcelku příjemná, odpočinková kniha. Hezky napsaná, s krásně vykresleným prostředím, nicméně místy se zbytečně zdlouhavým dějem a poměrně předvídatelným koncem, který nepřináší žádné speciální poselství. Ničím zvlášť nepřekvapila, ale ani neurazila. V žánru červené knihovny celkem slušná kniha, v žánru Jojo Moyes mírné zklamání.

2 02.09.2015

Lolitu jsem četla plna velkých očekávání, která bohužel v závěru nebyla splněna. První polovina knihy a celá část seznamování s Lolitou byla velmi čtivá. Autor skvěle vystihl a vylíčil duševní pochody pedofilního člověka, což byl nejzajímavější prvek celé knihy (zvlášť vzhledem k tomu, že se s tímto kontroverzním tématem v literatuře moc často nesetkáváme). Nicméně druhá polovina byla o poznání horší a musím přiznat, že posledních sto stran jsem doslova protrpěla. Neustále se opakující jedno dějové schéma, sáhodlouhé popisy činností, pocitů, objektů a časté zbytečné odbočky, které dohromady naprosto pohřbily veškerou dynamičnost děje. Nehledě na fakt, že autor v této části již poněkud opomíná ten nejhlavnější motiv celé knihy – intimní vztah dospělého muže k malému dítěti (který se postupně transformuje do obyčejného vztahu zamilovaného muže k jeho vysněné ženě), čímž kniha ztrácí na své jedinečnosti.
I přesto všechno nelze Lolitě bezpochyby odepřít kvalitu a vysoký styl, jímž je napsaná, zvlášť, co se její formy týče. Nicméně já, jakožto příznivec spíše té obsahové stránky knih, Lolitu rozhodně nezařadím do svého seznamu oblíbených děl.

2 17.08.2015

Fascinující kniha, ve které se sice nedočkáte žádné velké zápletky či strhujícího děje, zato však naleznete spoustu životních pravd a mouder. Kniha líčí život v tehdejší společnosti a postavení lidí v ní, hovoří o předsudcích, morálce, nerovnosti, a to vše očima malé holčičky, jejíž dětsky naivní názory a nezkažený pohled na svět by měly být, i v dnešní době, inspirací pro většinu dospělých.
Kniha je napsána velmi jemným stylem a až na pár „hluchých“ míst je i poměrně čtivá. Patří mezi typy knih, které vás donutí se zamyslet, spíše než pobavit, tudíž rozhodně stojí za to si ji přečíst.

3 16.08.2015