Paja.12
přečtené 170
Bláznivá jízda
2023,
Christina Myers
Klasická jednohubka přečtená za dva dny. Nebudu lhát, čekala jsem asi trochu víc. Námět jako takový zněl výborně, jsem milovnice roadtripů, a to jak v reálu, tak v knihách/filmech. Když se na něj ještě vydají dvě ženy naprosto nesourodých charakterů a generací, otevírá to prostor humorným situacím i hlubším myšlenkám. Nakonec to ale bylo vše, jen ne zábavné a hluboké... Romantická linka mezi hlavními postavami byla těžko uvěřitelná (už jen z důvodu, že celý děj se odehrává během pouhých 14 dnů) a bohužel, nevěřila jsem ani hlubší pouto mezi Ruthie a Kay. Nakonec ani z té Kanady jsme toho moc neměli... Vůbec by mi v tomto případě nevadilo, kdyby byl román o několik desítek či set stran delší.... celý text
Neklidná krev
2022,
Robert Galbraith (p)
Uff... tak tenhle díl mi dal teda zabrat. Skrz první dvě třetiny knihy jsem se prokousávala neuvěřitelné dva měsíce! Styl vyprávění Rowlingové jsem vždycky milovala, její dokonalá psychologie postav, detailní popisy i skvěle vykreslené situace, ale... čeho je moc, toho je příliš. Děj se začal někam posouvat a nabírat na tempu až v poslední třetině, což v tomto případě znamená cca 300 stran před koncem. To je průměrná délka většiny detektivek. Nemůžu se tedy ubránit dojmu, že kdyby zkrátila příběh o tyto dvě třetiny (jejíchž hlavním obsahem jsou výslechy postav - kterých je čím dál tím víc - osobní story hlavních protagonistů a další mini detektivní případy kanceláře), bude z toho skvělá čtivá detektivka, kterou pro mě i nadále zůstávají první díly série. Co se týče odhalení vraha, bylo to pro mě překvapivé, ale nijak závratně šokující. Jestli to stálo za ty dva měsíce četby..?... celý text
Losos v kaluži
2017,
Markéta Lukášková
Je to první kniha od této autorky, která se mi dostala do rukou. Neměla jsem vůbec žádná očekávání a byla vlastně docela mile překvapena. Příběh byl čtivý (přelouskala jsem celou knihu za pár hodin), hlavní postava byla natolik cynická, až mě to vlastně bavilo, a potěšily mě i zajímavé myšlenky o životě, které byly vepsané nenásilně jen tak mezi řádky. Jediné, co mě lehce zklamalo, byl závěr, který byl možná až přehnaně happyendovský, což se trochu tlouklo s celým konceptem, a zároveň i trochu odfláknutý, jako kdyby autorka chtěla ukončit příběh co nejdřív. Ale celkově fajn oddechovka.... celý text
Půlnoční knihovna
2022,
Matt Haig
Námět pro knihu výborný. Téma paralelních vesmírů a otázky "coby kdyby" mě vždycky fascinovalo, takže jsem byla nadšená, že se jej nějaký autor v moderním pojetí ujal. Avšak způsob, který zvolil, mě až tak nenadchl. Příběh na mě působil velmi depresivně, což bylo pravděpodobně i záminkou, nicméně přistihla jsem se, že se při čtení občas cítím jako hlavní hrdinka v první části knihy (opravdu může být v dnešním světě záminkou k sebevraždě fakt, že člověk nedokázal nic světoborného a žije prostým, průměrným životem? To už samo o sobě uvrhne čtenáře do lehké deprese a pochybnostmi nad vlastním životem). Vyústění příběhu jsme asi všichni předpovídali, takže závěr knihy tuto melancholickou náladu lehce vyvážil a poselství bylo jasně a stručně předáno. Co mě ale maličko mrzí a musím kvůli tomu strhnout jednu hvězdu, je to, že autor si se závěrem a s myšlenkou celého příběhu víc nepohrál. Ocenila bych hlubší filozoficko-psychologické zamyšlení se nad pojetím života, nad tím, jak je třeba vnímat a prožívat život, který se odehrává v tomto vesmíru, apod. Řekla bych, že pointa na konci knihy, ke které jsme celou dobu směřovali, byla zbytečně odfláknutá a zjednodušená. Respektive tam pouze byla. Přesto jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou a myšlenky v ní mnou budou (doufejme) ještě chvíli rezonovat.... celý text
Domek v Irsku
2022,
Julie Caplin
Knihy od Julie Caplin mají zvláštní kouzlo. Nepatřím mezi velké příznivce červené knihovny. A když už se výjimečně do nějaké takové knihy pustím, chci, aby měla alespoň nějakou přidanou hodnotu (myšlenku), jinak je pro mě četba ztrátou času. První román, který jsem z této romantické série četla, mě utvrdil v tom, že to byla ztráta času... Příběh byl od samého začátku předvídatelný, postavy naprosto ploché a kniha kromě krásně vykreslené atmosféry místa mnoho nenabídla. Řekla jsem si tehdy, že si alespoň jméno autorky můžu ve svém seznamu konečně odškrtnout a že další knihy od ní budu ignorovat. Jenže. Pokaždé, když vyšel nový román s naprosto úžasnou obálkou (opravdu velký palec nahoru pro Kateřinu Brabcovou) a rozkošným názvem, svrběly mě prsty. A poté, co jsem se dozvěděla, že další její kniha se odehrává v Irsku, mojí nejmilovanější destinaci, už jsem neodolala. Dostala jsem sice podle očekávání velmi průměrný předvídatelný příběh, který mě vůbec nevzal za srdce, ale popisy prostředí dané země mě pokaždé tak vtáhnou, že i ten laciný námět jsem schopná odpustit. Kdyby Julie Caplin jednou vydala osobního průvodce po světových destinacích, vystojím si na něj klidně frontu! A už teď je mi jasné, že i další kniha (pokud se opravdu bude odehrávat ve Skotsku) se mi asi nevyhne.... celý text
Geniální přítelkyně
2018,
Elena Ferrante
Co k tomu napsat. První polovina knížky se mi četla extrémně náročně. Děj se vlekl, ve jménech jsem se kompletně ztratila asi po prvních deseti stranách a nepomohla mi ani nápověda na začátku knihy (ono co si budeme povídat, jména Gino/Rino/Nino, Alfredo/Alsonfo/Antonio/Achille jsou pro ne-Italy poměrně snadno zaměnitelná). V půlce jsem knihu s nechutí odložila a navracelo se mi k ní těžko. Nicméně druhá část, především ta, kde hlavní představitelky vstoupí do puberty, začala být v mých očích mnohem zajímavější. A i když se mnou možná nebude většina komentujících souhlasit, vztah mezi Elenou a Lily mě bavil. Jistě, jejich vztah nelze označit jako idylické přátelství, nicméně už od prvního setkání se obě děvčata navzájem svou soupeřivostí úžasně motivovala. Myslím si, že v našem ženském světě nejsou takováto „přátelství“ ničím neobvyklým, takže oceňuji, že se autorka rozhodla toto téma vynést na světlo. Vsazení příběhu do prostředí hlučné, špinavé Neapole padesátých let už byla jen taková třešnička na dortu, která z Geniálních přítelkyň činí dílo, jež rozhodně není stejné jako ostatní. Zůstávám ovšem na vážkách, jestli se pustit do zbylých dílů hned, nebo si dát od neapolských kamarádek na chvíli pauzu…... celý text
Velká samota
2019,
Kristin Hannah
Jsem trochu v rozpacích, jak tento román ohodnotit. První polovina knihy, ač měla pomalejší tempo, mě nadchla. Popis sžívání se městské rodinky s aljašskou divočinou jsem hltala, tím spíš, že mě tento kout světa už od malička fascinuje. Druhá polovina knihy mi nicméně tento dojem a radost z četby bohužel zkazila. Děj nabere takový spád a na pouhých sto stranách se uděje tolik zvratů (a nejedná se zrovna o příjemné zvraty), až to na mě začalo působit silně nereálným dojmem. Korunu tomu pak autorka nasadila v samém závěru, ve kterém čtenáři naservírovala naopak až pohádkově kýčovitý happyend, jenž se mě bohužel nijak emočně nedotkl. Přes to přese všechno je román příjemně čtivý. Hodnotím 3,5*.... celý text
Volání divočiny (adaptace)
1999,
Jack London
V dětství mě příběh psa Bucka záhadným způsobem minul, tudíž jsem musela tento čtenářský rest dohnat v dospělosti. Bála jsem se, že příběh bude psaný takovou formou, aby zaujal primárně dětské čtenářstvo, ale nakonec mě až zarazilo množství drsných "dospěláckých" scén, plných krve a smrti. Co na knize obdivuji je to, jak autor dokázal na pouhých pár desítkách stranách vykreslit plnohodnotný příběh s myšlenkou a pointou. Vyprávění z pohledu psa už bylo takovou třešničkou na dortu. Jediné, co mi maličko chybělo, byl barvitější popis drsné kanadské krajiny a dobové atmosféry života během zlaté horečky, který by mi napomohl se do příběhu o to víc ponořit.... celý text
Paní Dallowayová
2008,
Virginia Woolf
Je to román o atmosféře. Nic víc, nic míň. Žádného poselství či napínavého děje se v něm nedočkáte. A takto je třeba k němu přistupovat. Nasávat větu po větě, vciťovat se do pocitů postav a prožívat spolu s autorkou náladu červnového Londýna. Nejsem a asi nikdy nebudu cílové čtenářstvo Virginie Woolfové, protože i těch několik málo stran mi dalo poměrně zabrat (a nemohu říct, že bych knihu stoprocentně pochopila... avšak o to možná autorce šlo. Nesnažit se chápat, pouze vnímat), ale rozhodně nemůžu upřít kvality, které toto přelomové dílo má.... celý text
Indigová realita
2020,
Simon Loyd
Předchozí knihu od Simona Loyda jsem nečetla, tudíž nemohu posoudit, zda ji toto volné pokračování předčilo či nikoliv. Nicméně knihu jako takovou jsem ihned po dočtení zařadila bezesporu do mojí top desítky duchovních knížek. Je to částečně tím, že už několik let jsem fascinovaná tématem čaker, kosmických energií apod. a tato kniha mi uceleně a smysluplně předala přesně to, co jsem potřebovala ve svých znalostech doplnit. Největší plus ale vidím v tom, že se Loyd jako jeden z mála autorů snaží ke každému svému tématu dodat příklady, návody a postupy. Většina duchovních knih, které jsem dosud přečetla, obvykle klouzala po povrchu nebo byla příliš abstraktní, čímž ve čtenáři vzbudila dojem, že aby dosáhl osvícení a zdraví na rovině fyzické i duševní, musí se odstěhovat minimálně na deset let do ašrámu v Himalájích. Simon Loyd se však ve své knize snaží držet při zemi a předává čtenáři hezky "po západsku" přesné návody, jak na to, i s konkrétními internetovými odkazy. Indigová realita je tak povzbuzením pro všechny, kteří stojí na samém začátku cesty, že to jde. A jde to možná snadněji, než si většina populace myslí. A já už se nemohu dočkat, až si celou knihu přečtu znova a vydám se s její pomocí na svou cestu.... celý text
Hotýlek na Islandu
2020,
Julie Caplin
Nejsem úplný fanda romantických "jednohubek", nicméně můj cestovatelský absťák, který se každým dnem díky této nelehké době prohlubuje, mě přivedl k autorce Julie Caplin a jejím příběhům odehrávajících se v různorodých lákavých destinacích, do kterých bych se alespoň imaginárně na chvíli ráda vydala. A právě Island byla moje okamžitá volba. Bohužel jsem ale asi čekala víc cestování, než co mi tato kniha byla schopna nabídnout. Příběh je velmi jednoduchý a předvídatelný, přečteno budete mít za dva večery. Atmosféru islandského prostředí autorka vykreslila přesvědčivě, ale přece jenom bych uvítala mnohem míň romantiky a více Islandu. Moje chyba, příště se budu muset vydat do jiného žánrového oddělení.... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Nemohu říct, že by kniha byla špatně napsána, pravděpodobně se jen netrefila do mého vkusu. Příběh nemá žádnou zápletku ani děj, jedná se pouze o sestřih humorných scén, jejichž styl si musí svého čtenáře najít. Já se upřímně pobavila jen u první třetiny, poté už jsem Poslední aristokratku četla z jediného důvodu, a to, aby mi na poličce nestála nedočtená kniha...... celý text
