pajaroh
komentáře u knih
Než shořím
Gaute Heivoll
Román s netradiční kompozicí, kdy je od začátku znám pachatel i události a přesto si zachovává napětí a gradaci. Také soucit s obyčejnými lidmi, příbuznými, absence odsouzení a vědomí toho, že příběh vychází ze skutečných událostí knize dodává na čtivosti.
Slabší byla linie spisovatelova života. Jeho pohled na některé události se žhářstvím související i dramatičtější okamžiky dospívání či životního rozhodnutí jsou sice do nosného příběhu propleteny nenásilně, ale mnoho popisovaných scén mi přišlo zbytečných a ztrácejících souvislosti. Příliš velkou podobnost, kterou se spisovatel snažil zdůraznit, jsem nenašla. K jasnému vysvětlení a objasnění motivů nedojde, ale v příběhu to působí přirozeně.
Kočovná galerie
Petr Šesták
Zní to dobře - cesta ve staré dodávce fungující jako pojízdná galerie s přítelkyní a psem, fakt jsem se těšila. A cesta to musela být dobrá. Ale ten umělecko-bohémský styl zápisků mi nesedl, raději bych se dozvěděla více informací o krajině a lidech, pocitech, než že si "přítelkyně holila..." a "pes lízal kulky".
Na mě příliš zkratkovité.
Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy
Josef Kroutvor
Nádherna balada pro tulácké duše a přátelé Entů.
Mrzí mě, že Novohradské hory znám jen zpovzdálí a netoulala se tímto krajem před pár lety (desítky let). Ale i když jsem je osobně nenavštívila, při čtení Lesních esejí mám pocit, že jsou mi blízké jako krajina domova. A že dobře poznávám všechny tajemné lesy, stromy, polomy, mlčící kameny i zmizelé osady. A není to jen o přírodě, ale o historii a o "hlubokých duších, které přitahuje hluboký les" - zajímavých osobnostech, ať už je to šumavský spisovatel Váchal, malířka Margret Bilger nebo Bukva se sukovicí, starající se o stromy a mech.
"Zbyla jen příroda, na pohled krásná, ale i z ní se vytratil duch toho, co odnesli staří hospodáři s sebou."
Kanadskou divočinou pěšky
Lucie Richtrová
Vandrování se starým "áčkem" a foťákem na film má bezpochyby své romantické kouzlo.
Na začátku se nějak ztratil úvod, je tam hodně přejezdů a měst, ale dny na treku pocit bohatě vynahradí, obzvláště když putování dosáhne Hořejšího jezera.
"Bude mi chybět tolik věcí. Nekonečný prostor a lesy, stříbrná jezera, každodenní stavění a balení stanů, ranní a večerní rituály kolem rozdělávání ohně a vaření, sušení a vylévání kapes (...) Poprvé jsem zažila pocit, že tohle je země, kde bych mohla klidně žít a cítit se jako doma."
"Stále se mi vrací vzpomínky na ticho a klid, které nás provázely po celou cestu. Jako bychom najednou vypadli ze svého světa a času. Dlouhé hodiny na stezkách, kde člověka provázely jen vlastní myšlenky a dávaly mu nahlédnout na jeho život z odstupu vytvořeného samotou. Jak jsem tak pochodovala s těžkým batohem a osvobozená od povinnosti komunikovat, měla jsem najednou pocit, že poprvé v životě svobodně dýchám."
Chlapec, krtko, líška a kôň
Charlie Mackesy
Jasně že tyto pravdy a jednoduchou filozofii už někdo někdy někde napsal... (a mohli bychom to říci u téměř každé knihy). Ale ty kresby mě opravdu dostaly - jednoduchostí, lehkostí a hloubkou. A neméně osobnost autora a jeho svět, který tvoří kolem sebe, láska ke zvířatům. Mohla bych mít plno "literárních" připomínek, ale je fakt, že mě setkání s touto knihou a další pátrání po autorovi zasáhlo. Někdy nehledat slabosti a nechat na sebe dílo působit je ten nejlepší přístup.
Vražedný chlad
Louise Penny
Louise Penny dokáže zaujmout od první věty. A asi ty úvodní kapitoly mám nejraději - navození atmosféry, myšlenky postav... Hodně jsem váhala, jestli si tuto zimní knihu nenechat na chladnější období, ale četla se dobře, příjemně ochladila a třeba si ji kvůli mrazu, sněhovým bouřím třeskuté kanadské zimě znovu přečtu v prosinci, až budu v rozbláceném období fňukat po sněhu.
Holka od Big Benu
Kristýna Burgerová
S prací v Anglii mám díkybohu odlišnou zkušenost.
Avízovaný kousavý sarkasmus je spíše žíravina bez hranic, sebeironie přehnaná.
Ve zkratce: nesympatické - od hrdinky přes styl k popisovanému.
První dotek - Styk s nekonečnem
Pavlína Brzáková
Typická "Duškovina" - inspirativní, striktní až panovačná, bez možnosti diskuze či nesouhlasu. A asi takové drsnější jednání současná doba vyžaduje. S mnohým se ztotožňuji, s něčím ne (nevím, zda se dá aplikovat indiánská volná výchova v přecivilizované střední Evropě - ale bylo by to krásné). Určitě je zajímavé si knihu přečíst (a nenechat se odradit názvem), názory i příběhy se dají aplikovat obecně, nejen při výchově.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Příjemné prázdninové čtení. Z autorových cestopisů se mi tato líbila nejvíce, nejspíš je to dáno pestrostí navštívených zemí, přesuny stopem (to si jeden krásně vzpomene na ty stopovací hodiny na opuštěných finských cestách), vtipně, výstižně a bez předsudků zachyceným kontrastem mezi severem a jihem. Nevím, jak bych knihu hodnotila, kdybych sever i Balkán nikdy nenavštívila, ale takto mohu jen obdivovat, jak se autorovi podařilo přesně na pár větách zachytit povahu lidí i oblastí.
Růže sama
Muriel Barbery
Ke knize jsem přistupovala s opatrností a předsudky. Přeci jenom mi japonská kultura není příliš blízká, přebal mě neoslovil (i když uznávám, že obsah dobře zrcadlí) a poslední autorčinu knihu jsem četla asi před 10 lety a moc si z ní nepamatuji. Ale někdy kniha předsudky roztříští a mně se v obrazech květin, javorů, zahrad a velké poetičnosti podařilo příjemně zpomalit a vychutnat si barvy, chutě a vůně popisovaného. Jen ten vztah a sladký červený závěr, to je můj věčný literární problém.
"Čaj chutnal po zeleni. Zaútočila na ni chuť listí, trávy, žabince a řeřichy a ona v ní rozpoznávala zemi, do které byla povolána. Zemi rýže a hor, zemi, v níž se ze všeho odstraní nejdřív cukr a sůl, aby zůstala pouze chuť hmoty, chuť ničeho, hladký a bledý koncentrát lesa před příchodem lidstva. Nechutná to vlastně nijak a současně to chutná jako všechno. ´Tahle země mě jednou zabije,´poznamenala nahlas."
Zátiší
Louise Penny
Atmosféra podzimní vesnice, postavy, do jejichž myšlenek, světů i slabostí čtenář nahlédne, zajímavé kulturní střípky a laskavý styl vyprávění. Opravdu velmi příjemné čtení.
Sestry
Kamila Hladká
Pro mě netradiční čtenářské téma, ale chtěla jsem se dozvědět více o této osobní volbě osudu a způsobu života. A také - mojí babičku jako sirotka vychovávaly jeptišky v klášteře a bohužel se ji už na dětství nezeptám, možná proto výběr knihy.
Příběhy jednotlivých sester jsou zajímavě popsané (vyprávěny v ich-formě) a trochu vedou k pocitu obecnosti a opakovaného. Chybělo mi pár přímých otázek, detailnější rozhovory, věřím, že každá část jejich života by mohla být rozepsána minimálně na delší kapitolu, ale chápu, že je těžké se takto veřejně vyzpovídat. S ohledem na to je to dobrá práce.
Tato kniha není o náboženství, je o životních příbězích, historii, o způsobu života pro mě jen těžko představitelného a svým způsobem obdivuhodného. Fotky jsou výborné dokreslení jednotlivých osudů a konkrétních tváří.
Doslov K. Hladké je velmi pěkný a klidně mohl být použitý jako předmluva k uvedení knihy.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Těch vztahových zápletek bylo trošku více, závěr knihy... řekněme, že se mnou nerezonoval (klidně ho autorka mohla ponechat v "černém" duchu), ale vykreslená atmosféra, netradiční povolání i způsob života jsou podány tak, že se mi knihu nechtělo odložit ale už vůbec ne dočíst. Co si jen počnu bez starého hřbitova, cedrové části, jedenácti koček, nebožtíkova psa a bohatě plodící zahrady (aby ne, na tak výživné půdě...)? Už nechci být popelářem jako v šesti letech (kvůli tomu autu, samozřejmě), nové vysněné povolání je správkyně hřbitova. Nejlépe ve Francii :-)
Leonard a Hladový Paul
Rónán Hession
Málokterá kniha s méně akčním dějem dokáže zaujmout tak jako Leonard a Hladový Paul. Oba hrdinové i jejich blízké osoby jsou ve své originalitě velmi sympatičtí, vztahy trošku naivní a i když si na detaily či zápletku zanedlouho nevzpomenu, čtení této knihy jsou prostě příjemně strávené chvíle. Popisy myšlenek i jednání a především Paulův svět a jeho laskavá lidskost je vkutku k "zaznamenání".
My z ostrova Saltkråkan
Astrid Lindgren
Atmosféra knih Astrid Lindgrenové je neodolatelná pro všechny ve věkovém rozmezí 3-nekonečno let. Prostředí plné malebných i tajuplných koutů - v tomto případě je to skalnatý ostrov - její jednoduché a přitom hluboké popisy přírody, slunovratu, krásy léta i kouzlo zimy a nosný dobrodružný příběh. Kdo by se nechtěl vracet k obrovskému bernardýnovi na Saltkråkan...
Ptačí domek
Eva Meijer
Krásná kniha o životě jedné tiché duše žijící v ústraní společnosti, takové mám nejraději. Autorka mohla jít klidně více do detailů i do hloubky, co se života/rodiny/díla Len týče, i když chápu, že se chtěla co nejvíce vyhnout spekulacím a výmyslům. A stejně ty popsané opeřené zahradní chvíle jsou nejkrásnější, tak jako vývoj povahy a sympatické asociálnosti. A když si k tomu najdete dostupné fotky Len Howard...
Opravdu si kniha zaslouží mnohem větší pozornost (I když skryté neprofláklé poklady jsou nejpřitažlivější).
Beton a hlína
Viktorie Hanišová
Velmi pěkně vedené rozhovory a vůbec výběr osobností pro tuto knihu. I ten, kdo se o problematiku více zajímá, může v knize najít něco nového, jinou cestu, zajímavou skupinu lidí, pohled na udržitelnost a přírodu nebo jen trochu zmírnit enviromentální žal. Osobně těmto lidem závidím jejich víru a nadšení z každého kousku zeleně mezi betonem a na rozžhavených ulicích města. Snažila jsem se jít i touto myšlenkovou cestou, ale prostě potřebuji pro život větší divočinu.
Další výborná práce od V. Hanišové s pěknou předmluvou o jejím pohledu na věc a cestě k této knize.
Hati: Prastaré vlčí legendy
Blanche
Líbí se mi vydání knihy, a i když se jedná o velmi nepatrný zlomek severských mýtů, celkové pojetí jako vyprávění vlka malé dívce Tanaki (ta jména mají tak krásný zvuk...) je šikovné a jednoduchým stylem vhodné i pro menší děti.
Kniha o tichu
Josef Formánek
Trochu tápu v pocitech ohledně této knihy. Na jednu stranu dobré příběhy, silná vyprávění o cestách vnitřních i do ciziny, popisy pocitů a myšlenek, které jako by mi četl z hlavy. Na stranu druhou vyprávění klouže do sentimentality, přílišné vzletnosti, příběhy se střídají rychle a hutně ve snaze dokázat zázračnost, až to má opačný efekt. Méně by bylo více, k závěru už jsem si knihu díky zesilování náboženského tónu přestávala užívat.
Tak jako tak ke mně některé kapitoly přišly v pravou minutu, jak sám autor popisuje. Musí to být zajímavý člověk.
Poslední migrace
Charlotte McConaghy
Při čtení této knihy jsem si neustále uvědomovala, jak dlouho jsem neviděla oceán a jak moc mi divoká živelná voda, temné skalnaté pobřeží, kameny, chaluhy a všechny zvuky s tím spojené chybí. Ale tak... máme rybníky a bleskové bahnité záplavy z oranišť...
Příběh je dobře postavený a zajímavý, ale vnímala jsem ho ve vedlejší roli. Tu hlavní obsadila studená voda, psychika hlavní postavy, led, počasí a popisy a fascinace zbytkem ptačího světa.