pajaroh komentáře u knih

I v dnešní době stále aktuální a velmi zajímavě napsaný cestopis doplněný autentickými ilustracemi (od jednoho z členů výpravy) a etnologickým výzkumem. Doporučuji každému, koho severské národy zajímají či si chce poupravit představu o němých primitivech žijících ve sněhových norách.
K doplnění bych doporučila podívat se na fotky z knihy Duše, buď krásná, které jsou převzaty od objevitelů a cestovatelů z muzea v Kodani (text netřeba číst, jedná se většinou o repliku K. Rasmussena).

6 19.08.2019

Nějak nedokážu odhalit, kde přesně je ukryta síla tohoto románu a čím mě tak zaujal. Možná detailním náhledem do psychologie postav, jejich životní situace (mezidobí, kdy je člověk donucen se zastavit, sebrat, nadechnout a pořešit minulost a rodinné vztahy), možná originálním stylem a krásným jazykem M. Robinson nebo filozofováním o životě.
Každopádně na první pohled opravdu nezáživné téma a děj, ve kterém se toho moc neděje - řešení a opatrnost v názorech a hovorech a až neúpřimné tanečky okolo problému mě semo tamo rozčilovaly, rozjímání o náboženství unavovalo. A přesto se mi knihu nechtělo odložit.

"Doma. Jenže duše si najde domov sama, pokud se vůbec kdy nějakého dočká."

7 19.08.2019

Po dočtení další knihy od K. Rasmussena musím s lítostí potvrdit, že tohle je na 70% plagiát...

16.08.2019

Jak ohodnotit knihu, která k vám zčásti promlouvá tak, že ji nemůžete odložit, a vzápětí ji máte chuť zahodit do kontejneru na tříděný odpad (obrazně řečeno, do koše bych nevyhodila ani Timura a jeho partu)...

!!!POZOR!!! SPOILERY
Myšlenky o lidstvu a ekologii střídají kýčovité scény, zajímavé putování a boj o život hlavního superhrdiny (který za celou tu dlouhou ubíjející dobu neztratí smysl pro humor, sarkasmus a záchranářské sklony) je nahrazeno fantasy/sci-fi příhodami s robotickými ufony a ty jsou zakončeny romantickým zplozením potomka do nového ideálního světa s krásnou, štíhlou, rozumnou zrzkou (jedinou ženou, kterou na své dvouleté cestě za přežitím potkal - toť šťastlivec).

Je fakt, že tohle není můj oblíbený literární žánr a nikdy asi nebude. Před čtením jsem opravdu netušila, do čeho jdu.
Některé myšlenky jsou opravdu zajímavé, ale to zabalení do akčního líbivého obalu a jednoduchý styl mi nesedí. Na druhou stranu si říkám, jestli to není záměr autora přiblížit tak důležité otázky širšímu literárnímu publiku... ?

8 12.08.2019

Silný příběh plný bolesti a vzteku ze života psaný úderným novinářským stylem. Akce střídá akci, poetiky je málo, ale kdo by ji tady v tomto případě hledal.
Patrick Chauvel je především fotograf a je škoda, že jeho fotografie v knize chybí.

Co my můžeme vědět...

"Stal jsem se jedním z nich, ale smutek mi připomněla, že jsem především svědek, který bude muset vyprávět. Jenomže jak to vyprávět těm, kteří si ani nedovedou představit, jak se "to" mohlo stát, lidem, kteří jedí, spí, milují se, tancují, chodí do kina a jsou přesvědčení, že je vše v pořádku a vše je povolené, lidem, pro které je válka ve Vietnamu tak strašně daleko? Jak jim vyprávět, co se děje na samém kraji světa?"

8 12.08.2019

Taková trochu zbytečná knížečka upozorňující na každé stránce na to, že chůze je - div se světe! - zdravá a přínosná. Naivní obrázky jsou hezké, ale bílé písmo na světle modrém podkladu se opravdu špatně čte.
Možno vhodné jako motivační kniha pro zatvrzelého TV usedlíka, ale pro někoho, kdo normálně a rád chodí, jsou obsažené rady přínosné asi jako "dýchejte! je to zdravé!".

5 08.08.2019

Případ Kukockij Ljudmila Ulická napsala téměř před 20 lety a tak si říkám, proč trvalo tak dlouho, než vyšel v českém překladu, zatímco kdejaký brak je přeložen do měsíce.

Výborné dílo, které u této spisovatelky láká ke srovnání, takže za mě mezi Zeleným stanem (top) a Danielem Steinem. Prostřední část byla trochu rušivá, ne že by byla slaběji napsaná, jen z děje přes všechna spojení a zobrazení známých postav hodně vybočovala.
A jinak kniha obsahuje přesně to, co mám na této spisovatelce ráda - skvěle vykreslené osobnosti (záměrně neužívám osoby, protože i u vedlejších postav mám pocit, že jsou jedinečně popsány), historické události, politika zasahující do běžného života, nouze, chudoba i bohatství obyvatel Moskvy, Petrohradu a jiných míst, odkazy na ruskou klasiku a výborný styl psaní.

8 07.08.2019

Kniha o konci podzimu v téměř opuštěném skotském údolí i o podzimu lidského života bez přemíry smutku a melancholie, naopak, plná krásy a vzpomínek. Působivý náhled do odlehlé samoty tří přátel a jednoho psa, kteří vzpomínkami oživují své příbuzné a známé i rozpadlá stavení v okolí.
Ráda bych ta krásná slova a názvy slyšela v originální gaelštině. Výborný překladatelský počin.

12 31.07.2019

Po několika melancholických a přemýšlivých knihách jsem mamce ukradla právě tento počin.
"Román o krásných knihách, čtenářích a malebném městečku na jihu Francie", zní anotace pod sladkým názvem knihy... z toho by se jeden roztekl. Ale intelektuální řeči stranou, kdo sáhne po takové knize, očekává roztomilou oddychovku.
Popisy rozkvetlého venkova, ideálního kamenného městečka (Uzès jsem navštívila a pravda, nic se nepřibližuje typickému francouzskému venkovu tak jako toto městečko), a romantických trhů na náměstí v knize samozřejmě jsou, ale je tam také hromada pěkných úvah o knihách, o tom, co znamenají a jak ovlivňují životy jednotlivých lidí.
A pak jsou v knize nakousnuta různá společenská, politická i osobně-motivační témata, nad kterými vypravěčka - majitelka knihkupectví - dumá (a autor nám tak trochu neobratně podsouvá své názory). Vše psáno prostým "letním" stylem.

Dostala jsem, co jsem chtěla (jednoduché příběhy z příjemného prostředí), něco, co jsem nemusela (ony "osobnost rozvíjející" hovory), ale také něco navíc. Především jsem si uvědomila (a na co je v knize kladen velký důraz) úlohu knih v mém životě, nejen co znamenají a jak utvářejí mě osobně, ale jak moc mi pomáhají v mezilidských vztazích. Už jen ty rozhovory, které s blízkými lidmi o knihách vedeme...

14 30.07.2019

Zdolání této knihy se v mém případě ze začátku podobalo sinusoidě - příjemné čtení popisů přírody, pozorování ptáků a vzpomínek na dětství se střídalo s nezáživnými popisy (ne)vztahu s dětskou láskou (podrobné pozorování její osoby, "náhodná" setkání a několik dialogů). A ten závěr byl už jen klesající křivka. Chápu, že je kniha autobiografická, autor se chtěl vypsat ze svých pocitů, ale až na příjemně melancholické popisy přírody a života v ní a několik zdařilých úvah o lidstvu a civilizaci je to prostě nudné čtení (a to mám ráda "nedějové" knihy).

4 28.07.2019

Podle názvu i přebalu by člověk očekávál nějaké humorné historky o pacientech z ordinace, ale ne (i když se nedá panu Honzákovi upřít skvělý cit pro ironii). Jedná se o výběr článků na různá témata (nejen psychiatrie či zdravotnictví, ale i literatura, malířství, politika, život...). Úvahy autora mi přijdou velmi moudré, občas rozhořčené (spravedlivě) a přinášejí zajímavé informace. S knihou jsem strávila několik příjemných cest ráno autobusem do práce (díky "kabelkovému" vydání), texty jsou ideální k nastartování mozkových závitů po ránu.

7 26.07.2019

Nevím, proč mě Zola tak dlouho míjel. Možná proto, že Břicho Paříže jsem povinně četla ve věku, kdy mě zajímaly westernové rodokapsy... Je to klasika a je to dobrá klasika. Duch staré Paříže, život umělců, jejich vnímání a nevnímání světa a světla, to vše je velmi dobře vykresleno, skoro bych řekla "vzorově". Hlavního hrdinu nemusíte mít rádi, a přesto vás zajímají všechna propojení a vztahy a jeho posedlost. A přestože malířství pramálo rozumím (malířské umění dělím na "to je hezké" a "tomu nerozumím"), ráda čtu knihy o malířích a v knize popsané obrazy jsem viděla i zažila velmi konkrétně, stejně jako tmavá nábřeží a staré uličky, což je asi největší umění tohoto autora. Ke stroji času se asi nedostanu, takže díky za takové knihy, které nás zavedou do minulosti.

2 26.07.2019

Zajímavý kousek. Líbí se mi autorova filozofie i praktičnost a neextrémnost (alespoň v rámci možností jeho situace), s jakou ke svému projektu i k ekologii obecně přistupuje. A obdivuji jeho ochotu pomáhat společnosti.
Velmi pěkně je v knize zdůrazněno odcizení lidí od přírody, sama si vzpomínám, jak jsem před léty v Anglii nechápala, když si moje anglická rodina odmítla natrhat výborné ostružiny v sadě za vesnicí a ten samý den si koupili plastovou vaničku ostružin v marketu... Nebyla to lenost či póza, ale prostě nevědomost - nenapadlo je, že ostružiny v přírodě jsou k jídlu.
Trochu mi vadilo časté opakování a přehnané "sluníčkovství", které má na mě většinou antipovzbuzující účinek, ale nebylo toho v knize moc.
Jsem ráda, že se mi podařilo sehnat pěkné anglické vydání Moneyless Man (Oneworld Publications, 2019), to české mi názvem ani přebalem není blízké.

A teď nezůstat jen u čtení...

"Už dávno jsem přijal fakt, že hnutí Freeconomy je věc, kterou lidé buďto vášnivě přijímají, nebo odmítají, a je jen málo mezi tím. Zajímalo mě jen žít způsobem, ve který jsem upřímně věřil; lidi ať si myslí, co chtějí."

"Stopování je v mnoha ohledech dobrou metaforou života."

"Musím se vypořádávat se světem, ve kterém žiju, ne s ideálním světem, jenž neexistuje."

9 24.07.2019

Bohatá anglická rodina, 4 (ne)provdané dcery a jejich nápadníci v dobách válečných a poválečných - L. De Berniéres nezvolil zrovna originální téma.
Především ze začátku mi přišel příběh odhadnutelný, závěr směřuje do ztracena a děj i dialogy často sklouzly k romantickému tlachání (já vím, titul mi mohl napovědět, ale sázela jsem na autorovu osobnost). Hlavní postavy mi přišly příliš vzorové a naivní, šedé, bez "Berniérovic" jiskry.
Nevím, jestli knize uškodil překlad, ale ta jména... (Kuchařinka - jako z laciného porna) a také občasná nelogická slovní spojení "...tvoje výstava byla rozkošná. Obzvláště se mi líbily portréty rozkládajících se koní..."
Na druhou stranu se románu nedá upřít ukázková atmosféra Anglie, popisy historických reálií a některé zajímavé vedlejší postavy (škoda, že nedostal větší prostor Pumlíč).

Prach, který se snáší ze snů je sice navzdory válečnému tématu nenáročné čtení, ale také zdaleka nedosahuje kvalit latinskoamerické trilogie nebo Ptáků bez křídel. Čekala jsem od autora originalitu jemu vlastní, dostala jsem průměr, jakkoliv slušný a čtivý.

8 20.07.2019

Švédsko, vlci, válečné téma - kdo by odolal? Jenže ejhle, ve čtvrtině knihy jsem usínala, v polovině ji odložila, což se mi nestává moc často. Povrchně napsaná, nesympatická hlavní postava. Téma dobré, ale samotný příběh podle mě není dobře zpracovaný. Takový trochu literární kýč, který se (v tomto případě bohužel) odehrává v mém oblíbeném prostředí.

8 19.07.2019

No teda, tohle je náročné čtení na psychiku. Autorka opět dokázala do vcelku krátkého příběhu zahrnout tolik síly a bolestných vztahů a stylem psaní od první věty vtáhnout čtenáře do děje a situací tak, že by nejraději s některými postavami zatřepal a zařval na ně.
Dobrá kniha, zajímavá autorka.

18 17.07.2019

Štěstí, že jsem si nečetla anotaci před čtením této knihy, jistojistě by mě odradila.
Příběh je sondou do duše a dobrou reflexí niternosti člověka žijícího ve městě, v nastolené anonymitě davu a ve svém životě, který nikoho jiného do hloubky nezajímá (možná okrajově, pokud to má v popisu práce)... Skvěle vykreslena atmosféra velkého města, v tomto případě Paříže (áchavé popisy Eiffelovky či jiného turistického lákadla nečekejte, spíše popis stojícího vzduchu v pomočeném rohu v metru). A ano, jak píše v komentáři "marvaid", běh času, běžného života a myšlenek připomíná V. Woolfovou.
I když příběh nutí číst rychle dál, doporučuji zpomalit, vychutnat si popsané prostředí i pocity postav, po dočtení se vrátit na poslední odstavce kapitol. Pěkně zachycují, proč vlastně má člověk tak trochu sebedestrukční sklony a dokáže žít ve velkoměstě.

"Jeho život je v srdci města. Město svým ruchem přehlušuje rány i šepot, zakrývá svou bídu, staví na odiv své odpadky i přebytky a stále víc a víc chvátá."

"Unášen hustým neuspořádaným proudem, myslel na to, že město bude vždycky vnucovat svůj rytmus, svůj shon a dopravní šipčky, že už nikdy nebude vnímat ty miliony osamělých drah, v jejichž protnutí není nic, nic než prázdnota nebo jen jiskřička, která vzápětí pohasne."

14 16.07.2019

Velmi pěkný rozhovor s moudrým člověkem, který ke mně přišel v době vrcholící asociální nálady (lidstvo mě štve a kupa hypochondrů kolem také) - a asi to byl ten správný čas.
Žádná deziluze či prozření co se týče okolí a společnosti nenastalo (maximálně se můj názor potvrdíl), spíše jsem se dozvěděla něco o sobě.
Na rozhovor je kniha pěkně zpracována do jednotlivých kapitol, citace vyloženě sedí a závěr v podobě nastínění poměrů v psychiatrii, kdy pan Honzák začínal, knihu krásně uzavírá.
A současná společnost? ...

"...člověk má potřeby bio-psycho-sociáně-spirituální. Jenže pod spirituálními si leckdo představí svíčkovou bábu a odulého preláta, vybírajícího desátky. Velký omyl. Spirituální potřeby mají všichni živí tvorové, lidi stejně jako sloni, vlci, havrani... ...Zkrátka, ať už pánbu je, nebo není, máte pro něj v mozku plac. Je to prostor pro spirituální zkušenost, která člověka pozdvihuje, protože mu drobátko scvrkává to jeho nabubřelé, sobecké ego a rozšiřuje práci těch částí mozku, které jsou naštelovány prosociálně. No a tahle spirituální dimenze potřebuje být krmená stejně výživně jako ta biologická. Čím ji ale krmí český národ? Jsme první ve spotřebě alkoholu a marihuany, vynikáme i v konzumaci piva, zato v kultivované spiritualitě jsme poslední."

18 15.07.2019

Při čtení této knihy doporučuji otevřít mysl a potlačit konzervy v nás, jinak to bude utrpení. Han Kang má velmi pěkný styl psaní a tentokrát sáhla po dosti kontroverznímu tématu. Vlastně nejednomu tématu... (feminismus bych v tom nehledala, sice to zvyšuje prodejnost, ale dobu sufražetek máme za sebou). Z celé knihy se nejvíce vymyká druhá část Mongolská skvrna, kde autorka spojila krásné a znepokojivé (až perverzní) a mně osobně se četla nehůř.
Kniha přes detailní popisy působí abstraktně, kdy vůbec nejde o popsané situace, ale o to, co je za nimi, což se mi podařilo odhalit jen z malé části, náznakově. Hloubka v této knize je, ale je sakra hluboko.

14 06.07.2019

Ohodnotit výbor povídek je prostě problém, protože některé autory/úryvky bych hodnotila pěti hvězdičkami, jiné snad ani jednou... Ale to, co mají společné - severní Finsko, to mě prostě vždy dostane. Škoda, že se výbor zaměřuje na problémy lidí z tohoto kraje - ať už sociální nebo válečné - a ona drsná příroda je opomíjena. Většina uvedených autorů má společný rys - drsný, strohý jazyk, občas až vulgární, ale to je nejspíš dáno překladem ze sámštiny/finštiny. Všechna čest překladatelům, musí to být tvrdý oříšek.
Doporučuji čtenářům, které zajímá Laponsko a jeho problémy i sever obecně.
A ano, za letních nocích se tu nespí lehce a za zimních dnů se tu lehce nežije.

8 04.07.2019