pajaroh komentáře u knih

Navzdory obalu a názvu je to zajímavá kniha pro ty, kdo se zajímají o mytologii a symboliku zvířat bez vyhraněného duchovního směru. Více si všímám ptačího světa kolem a čím dál častěji sáhnu po této knize abych zapřemýšlela, proč několik dní po sobě vídám ledňáčka a předtím jsem ho pár let ani nezahlédla.

8 09.07.2020

Občas jsem litovala, že se nemohu na chvilku vrátit do dětství, tolik bych si tu knihu užila. Příběh zapomenuté zahrady na yorkshirském vřesovišti, popisy bouřlivé i slunečné oblohy, ponurého domu, probouzejícího se jara... a ty krásné ilustrace. Doporučuji číst pod letitým dubem obklopeným anglickou zahradou, no, já měla k dispozici malý český dvorek, ale i za něj jsem vděčná.

"Jej by som vari ani nechcel, aby vyzerala ako dajaka zahradnikova zahrada, orezana, upravena ako nova... Je krajšia takto, keť tu všetko rastie divoko, hojda sa a jedno s druhym prepleta."

"Nič sa nevyrovna vůni dobrej čistej zeme, okrem vône čerstvych bylin a kvetov, keď na ne pada dažď. Jej chodievam na slatiny, mnoho razy aj keď prši, a ľahnem si tam pod kričok a počuvam, ako šuštia kvapky na vrese, a len vdychujem a ovoniavam a nasavam."

8 06.07.2020

Někdy osobnost autora zaujme více než dílo, s Agathou Christie jsem to vzala trochu netradičně - nejprve jsem pár (hm, tak už 15) let nazpět navštívila její anglické rodiště (Torquay), Dartmoor a místa v Londýně spojená s jejím životem a tvorbou a její hrob v Cholsey v Oxfordshire.
Poté jsem přečetla její životopis... a teprve teď jsem vzala do rukou její román.
A je přesně takový, jaký bych čekala od zajímavé anglické ženy (která píše, cestuje, slézá v noci z patra domu po okapu, nesnaží se vdát za každou cenu a občas se prostě vypaří...). Samotný příběh je na mě občas až příliš zamotaný, ale ta stará Anglie, přímořské sídlo, rodinné panství, Dartmoorská vřesoviště, postavy a postavičky prostě nesou příběh více než samotné vyšetřování.
A možná se jednou dokopu i k nějakému filmu. Ale A. Christie pro mě asi vždy zůstane nejvíce jako zajímavá osobnost, až poté spisovatelka a ty další role.

8 26.06.2020

Pěkný přebal, to ano. A zbytek? Nimrání se ve vztazích, hořkost, ublíženost, neshody, nijak oslňující styl psaní a nic, o čem bych chtěla dál číst. Stejně jako knihy E. Ferrante (která je s touto často spojována) mě ani Tkaničky neoslovily - ať už po literární či tématické stránce.

8 21.06.2020

Knihy od N. Gordona se čtou dobře, popisují lidské osudy ze zajímavých míst, styl psaní je jasný a nenáročný, prostě příjemné čtení, na které se brzy zapomene.
Katalánec není výjimkou, pěkné popisy vinice, těžké práce a spojení s rodnou půdou se střídá s jednoduchou, odhadnutelnou zápletkou a je to fajn čtení na letní upršenou neděli se sklenkou vína (nikoliv vinného octa ze Santa Eulálie) - hlava si odpočine, nefilozofuje a nehledá v textu a příběhu skrytosti a záludnosti, protože tam nejsou.

8 21.06.2020

Velká poklona překladateli a také autorovi za irsky originální vyprávění, neotřelé zpracování a... upřimně, literární kvality uznávám, ale knihu v polovině odkládám, protože se mi nečte dobře. Všechny hádavé dialogy, hašteření, pomlouvání jsou skvělým obrazem života a společnosti pod zemí i nad zemí, ale mně to tak nedělá dobře. A život je příliš krátký na to, aby člověk četl knihy, které mu nesednou.

Očekávání je problém ve vztahu i v literatuře.
J. K. Stefánsson je pro mě pojem, PAN spisovatel, který dosud dokázal popsat vztahy, lásku a Island osobitě, nepateticky a nemá zapotřebí laciných detailních sexuálních scén, kterých je v této knize požehnaně... Škoda, že se více nevěnoval lince ze Západních fjordů, protože jak začne popisovat cestu autem po kamenech a výmolech na starou farmu, izolované životy a naznačené osudy lidí - to je přesně to, co na jeho knihách miluji.

Bohužel těchto kapitol je v knize méně na úkor skákání z jedné postavy/vypravěče na druhou (listy 65leté Ásty prohlížející si povislý zadek a áchající po milenci pro mě byly spíš otravné), až mám pocit, že sám autor zabloudil. A i když se na konci onen propletenec rozmotá a vysvětlí, bohatě by stačila polovina nebo jen třetina odboček a síla příběhu by vynikla.

Slabších, těžkopádných a překombinovaných míst je v knize dosti, nicméně ty světlé části úvah nad životem, Islandem, lidstvem a odkazy na hudbu a literaturu (Svobodný lid mám v angličtině právě z Islandu a Advent od Gunnarssona je srdcovka) takto krásně umí vypovědět jen Stefánsson a kvůli nim stojí kniha za přečtení.

8 22.04.2020

Smutné a zároveň krásné čtení o propojení světa mrtvých a živých, mytologie a současnosti, o citlivosti duše a daru či prokletí vidět dále než na dno sklenky. Dobře napsané a vložené do příběhu drsné indiánské holky, která tápe, hledá a utíká k alkoholu, drogám a nakonec k původu a předkům.

8 04.03.2020

Baraganské pláně, severák ženoucí bodláčí a lidskou touhu po cestách a toulání. Jak romanticky to zní a jak krutě může zasáhnout historie, chudoba, lidé.
Krátká autentická vzpomínka na dětství pro mě neznámého rumunského spisovatele psána stručným a přesto velmi vnímavým stylem.

8 30.12.2019

Vždy jednou za čas mám chuť přečíst si starou islandskou knihu a v tom případě raději sáhnu po K. Gudmudssonovi než po známějším H. Laxnessovi. Líbí se mi jeho vnímání přírody, která je i v této uzounké knize vystižena především barvami.
Starý příběh o návratu, útěku, hledání a sobeckosti na pozadí romantického propletence.

8 18.12.2019

Mnoho thrillerů jsem za svůj život nečetla, a i tak mi tento přijde neoriginální a odhadnutelný - černé žhnoucí oči ve tmě, tajemné vzkazy psané na vypnutém počítači...(pravda, pokoj "chtíče" je originální, ale spíše ujetý než co jiného)... Děj je sice mrazivý, ale spíše díky popisovanému počasí. Samotná kniha je psána tak nějak těžkopádně, jakoby autor ždímal už suchou hadru a látal dohromady všechno duchařské, co ho zrovna napadlo.
Prostě jsem příběhu neuvěřila, a to je asi ten problém, protože pak mi nepřišel napínavý, spíše jsem si říkala, co zase vymyslí za nonsense v příští kapitole...

8 26.09.2019

Přiznám se, že P. Maye čtu jen kvůli popisům skotské přírody. A je to opět to, co mě na knize nejvíce zaujalo, stejně jako zajímavé informace o včelách. Děj je však příliš překombinovaný. Stačila by polovina zvratů a tak nějak by byl příběh mnohem uvěřitelnější a čtení příjemnější.

8 24.09.2019

Jak ohodnotit knihu, která k vám zčásti promlouvá tak, že ji nemůžete odložit, a vzápětí ji máte chuť zahodit do kontejneru na tříděný odpad (obrazně řečeno, do koše bych nevyhodila ani Timura a jeho partu)...

!!!POZOR!!! SPOILERY
Myšlenky o lidstvu a ekologii střídají kýčovité scény, zajímavé putování a boj o život hlavního superhrdiny (který za celou tu dlouhou ubíjející dobu neztratí smysl pro humor, sarkasmus a záchranářské sklony) je nahrazeno fantasy/sci-fi příhodami s robotickými ufony a ty jsou zakončeny romantickým zplozením potomka do nového ideálního světa s krásnou, štíhlou, rozumnou zrzkou (jedinou ženou, kterou na své dvouleté cestě za přežitím potkal - toť šťastlivec).

Je fakt, že tohle není můj oblíbený literární žánr a nikdy asi nebude. Před čtením jsem opravdu netušila, do čeho jdu.
Některé myšlenky jsou opravdu zajímavé, ale to zabalení do akčního líbivého obalu a jednoduchý styl mi nesedí. Na druhou stranu si říkám, jestli to není záměr autora přiblížit tak důležité otázky širšímu literárnímu publiku... ?

8 12.08.2019

Silný příběh plný bolesti a vzteku ze života psaný úderným novinářským stylem. Akce střídá akci, poetiky je málo, ale kdo by ji tady v tomto případě hledal.
Patrick Chauvel je především fotograf a je škoda, že jeho fotografie v knize chybí.

Co my můžeme vědět...

"Stal jsem se jedním z nich, ale smutek mi připomněla, že jsem především svědek, který bude muset vyprávět. Jenomže jak to vyprávět těm, kteří si ani nedovedou představit, jak se "to" mohlo stát, lidem, kteří jedí, spí, milují se, tancují, chodí do kina a jsou přesvědčení, že je vše v pořádku a vše je povolené, lidem, pro které je válka ve Vietnamu tak strašně daleko? Jak jim vyprávět, co se děje na samém kraji světa?"

8 12.08.2019

Případ Kukockij Ljudmila Ulická napsala téměř před 20 lety a tak si říkám, proč trvalo tak dlouho, než vyšel v českém překladu, zatímco kdejaký brak je přeložen do měsíce.

Výborné dílo, které u této spisovatelky láká ke srovnání, takže za mě mezi Zeleným stanem (top) a Danielem Steinem. Prostřední část byla trochu rušivá, ne že by byla slaběji napsaná, jen z děje přes všechna spojení a zobrazení známých postav hodně vybočovala.
A jinak kniha obsahuje přesně to, co mám na této spisovatelce ráda - skvěle vykreslené osobnosti (záměrně neužívám osoby, protože i u vedlejších postav mám pocit, že jsou jedinečně popsány), historické události, politika zasahující do běžného života, nouze, chudoba i bohatství obyvatel Moskvy, Petrohradu a jiných míst, odkazy na ruskou klasiku a výborný styl psaní.

8 07.08.2019

Bohatá anglická rodina, 4 (ne)provdané dcery a jejich nápadníci v dobách válečných a poválečných - L. De Berniéres nezvolil zrovna originální téma.
Především ze začátku mi přišel příběh odhadnutelný, závěr směřuje do ztracena a děj i dialogy často sklouzly k romantickému tlachání (já vím, titul mi mohl napovědět, ale sázela jsem na autorovu osobnost). Hlavní postavy mi přišly příliš vzorové a naivní, šedé, bez "Berniérovic" jiskry.
Nevím, jestli knize uškodil překlad, ale ta jména... (Kuchařinka - jako z laciného porna) a také občasná nelogická slovní spojení "...tvoje výstava byla rozkošná. Obzvláště se mi líbily portréty rozkládajících se koní..."
Na druhou stranu se románu nedá upřít ukázková atmosféra Anglie, popisy historických reálií a některé zajímavé vedlejší postavy (škoda, že nedostal větší prostor Pumlíč).

Prach, který se snáší ze snů je sice navzdory válečnému tématu nenáročné čtení, ale také zdaleka nedosahuje kvalit latinskoamerické trilogie nebo Ptáků bez křídel. Čekala jsem od autora originalitu jemu vlastní, dostala jsem průměr, jakkoliv slušný a čtivý.

8 20.07.2019

Švédsko, vlci, válečné téma - kdo by odolal? Jenže ejhle, ve čtvrtině knihy jsem usínala, v polovině ji odložila, což se mi nestává moc často. Povrchně napsaná, nesympatická hlavní postava. Téma dobré, ale samotný příběh podle mě není dobře zpracovaný. Takový trochu literární kýč, který se (v tomto případě bohužel) odehrává v mém oblíbeném prostředí.

8 19.07.2019

Ohodnotit výbor povídek je prostě problém, protože některé autory/úryvky bych hodnotila pěti hvězdičkami, jiné snad ani jednou... Ale to, co mají společné - severní Finsko, to mě prostě vždy dostane. Škoda, že se výbor zaměřuje na problémy lidí z tohoto kraje - ať už sociální nebo válečné - a ona drsná příroda je opomíjena. Většina uvedených autorů má společný rys - drsný, strohý jazyk, občas až vulgární, ale to je nejspíš dáno překladem ze sámštiny/finštiny. Všechna čest překladatelům, musí to být tvrdý oříšek.
Doporučuji čtenářům, které zajímá Laponsko a jeho problémy i sever obecně.
A ano, za letních nocích se tu nespí lehce a za zimních dnů se tu lehce nežije.

8 04.07.2019

Nu ano, zavání to využitím žítkovské fascinace a samotný text Vlastimila Hela dle mého názoru těží z pocitu a domněnek. Podtitul knihy zní: Mýtus, legendy a skutečnost, ale nedovolila bych si tvrdit, že se v současné době skutečnosti dopátráme...

Na druhou stranu nám kniha přináší dílo Josefa Hofera, které je zajímavé a přínosné pro jeho autentičnost, dobový pohled, a přináší trochu jiný pohled na "žítkovskou fascinaci".Tím se nepřikláním na stranu Hofera a netvrdím, že má pravdu, jen zdůrazňuji důležitost pohledu z druhé strany.

8 01.05.2019

Výpověď Chromého Jelena je opravdu důležité dílo indiánské tématiky. Podobných zpovědí jsem četla několik, ale tato je něčím specifická - hloubkou, uvěřitelností. Čtení takových knih povznáší, ale také bolí, protože nelze oddělit indiánskou kulturu, filozofii a víru od jejího vyhlazení.
Ach, my čtercoví lidé...

8 06.03.2019