pajaroh komentáře u knih

Ilustrace Pavla Čecha jsou jako vždy krásné a zasloužily by si velký formát, na rozměru, který se vejde do dlaně, mnoho detailů zanikne. Stejně tak kratičký text E. T. Setona má hloubku, ale četla bych dále. Pro tu mini verzi obrázků i textu mám pocit, že jsem skončila na začátku a většina chybí. Možná by stálo za to povídku i ilustrace zahrnout v rámci větší knihy.

6 20.08.2021

Vandrování se starým "áčkem" a foťákem na film má bezpochyby své romantické kouzlo.
Na začátku se nějak ztratil úvod, je tam hodně přejezdů a měst, ale dny na treku pocit bohatě vynahradí, obzvláště když putování dosáhne Hořejšího jezera.

"Bude mi chybět tolik věcí. Nekonečný prostor a lesy, stříbrná jezera, každodenní stavění a balení stanů, ranní a večerní rituály kolem rozdělávání ohně a vaření, sušení a vylévání kapes (...) Poprvé jsem zažila pocit, že tohle je země, kde bych mohla klidně žít a cítit se jako doma."

"Stále se mi vrací vzpomínky na ticho a klid, které nás provázely po celou cestu. Jako bychom najednou vypadli ze svého světa a času. Dlouhé hodiny na stezkách, kde člověka provázely jen vlastní myšlenky a dávaly mu nahlédnout na jeho život z odstupu vytvořeného samotou. Jak jsem tak pochodovala s těžkým batohem a osvobozená od povinnosti komunikovat, měla jsem najednou pocit, že poprvé v životě svobodně dýchám."

6 10.07.2021

S prací v Anglii mám díkybohu odlišnou zkušenost.
Avízovaný kousavý sarkasmus je spíše žíravina bez hranic, sebeironie přehnaná.
Ve zkratce: nesympatické - od hrdinky přes styl k popisovanému.

6 05.07.2021

Když spisovatel nemůže psát, tak napíše knihu o tom, jak nemůže psát. A když je to dobrý spisovatel, tak výsledek může být k přečtení - jako tato kniha. Strnulejší vyprávění okořeňují islandské reálie a drobnosti a koneckonců je to sympatický hrdina, který stylem vyprávění připomíná celkovou ostrovní náturu. Ale Kniha od řeky Sandá mě zaujala více.

6 28.04.2021

Je fakt, že v jednoduchosti je síla, takže buď je to geniální filozofické dílo bývalého univerzitního profesora, které jsem nepochopila, nebo blábol.
Vzhledem ke stylu a faktu, že jsem pokaždé usnula do 2 minut od otevření knihy, se přikláním k tomu druhému. Prostě... krátké bezobsažné nic. A to mám ovce ráda.
Doporučuji čtenářům trpícím nespavostí.

6 12.02.2021

Netradičně koncipovaná povídka (románem bych to nenazvala), pěkně je zachycena melancholická atmosféra Stockholmu a líbil se mi konec. Jen je pro mě celkově nevýrazná, rychle zapomenutelná.

6 17.11.2020

Příběhy lidí, kteří opustili civilizaci a odešli do lesů, mě vždy přitahovaly. Poustevník je zajímavá kniha napsaná ve stylu jednoduché populární reportáže, ve které je osobnost Christophera Knighta - Poustevníka z Maine - zachycena pozorovatelem - fanouškem.
Autor M. Finkel do příběhu zahrnuje svůj pohled a něco ze svého života, jako by se s Poustevníkem snažil ztotožnit (nejen ho obdivovat), což je vcelku nemožné a někdy i vtipné (desítky nocí pod širákem versus 27 let nonstop v lese, také autor utekl před hlukem rodinného života na CELÝCH 10 DNÍ do Indie, kde se snažil meditovat v tichu, a vlastními slovy: "Ano, sice žiju v domě, který by mohl sloužit jako pomník konzumního stylu života, nejvíce ze všeho však toužím po prostotě a svobodě." - malinko alibistické). Tak trochu manipulátor, který zde sází na zdánlivou otevřenost, aby se dostal k Poustevníkovi a především ke čtenáři.
Tedy, jsem ráda, že mi autor zprostředkoval literární setkání s tak zajímavým člověkem, ale osobnost autora, jeho vlastní soudy, škatulkování (v jednu chvíli je Christopher schizofrenický autista s aspergerovým syndromem, naštěstí se dobere k i diagnóze "postevník"), osekané citáty různých osobností a "psychologů", kteří se se zkoumanou osobou ani nesetkali, a vsuvky jsou rušivé. Také srovnává nesrovnatelné - dobrovolnou samotu v přírodě se samotou vězně na samotce ve vietnamské kobce - to prostě nelze.
Ke konci knihy jeho výzkum hraničí s vlezlostí a nerespektování soukromí. A nějak nevěřím, že by někdo tak sociálně vymezený jako Christopher Knight souhlasil se sepsání a vydání tohoto "bestselleru"...

Kniha odpovídá na otázky typu jak, ale ne proč. Na druhou stranu, když se člověk zamyslí nad samotným Christopherem (bez autorových soudů a diagnóz) a nad těmi 27 lety života, tak je jasné PROČ.
Výborné téma, průměrné zpracování.

6 22.09.2020

Joensuu a východní Finsko mě nalákalo... ale ani atmosféry ani dobrého příběhu či zajímavé postavy jsem se nedočetla. Slabé, odtažité, styl psaní na úrovni základní školy... "Řine se ze mě krev a pod mnou se chvěje sněžný skútr."
Tak nějak.

6 24.08.2020

Mám tento dodnes trochu zapomenutý kraj ráda. Stará zarostlá sedliska, armádní stavby, zaniké vesnice ve vojenském prostoru, pastviny, (dnes polovykácené) lesy. V případě této knihy se jedná většinou o kronikové zápisy a soupisy obyvatel, jejich majetku a povinností, fotek je pomálu (jedná se o původní vydání 1931), ale je zajímavé se dozvědět, kolik v mém rodném městě žilo pivovarníků a kovářů, proč a odkdy se nesmělo v lese sbírat dříví, jak dlouho se stavěla (za roboty) cesta, kterou občas používám, co se dělo s místními sirotky apod.

6 16.07.2020

Mývatn, Dyrhólar, Skaftafell... tyhle názvy mi znějí jako modlitba a je zajímavé se dočíst, jak tyto části Islandu asi vypadaly roku 1755, kdy Katla a její popel nedala spát nikomu. Rozdíly v současné době blednou, ale žití v přítomnosti a severské "trudomyslnosti" se život na Islandu nezbavil.
Forma knihy je originální, dopisy/úvahy jsou psány uvěřitelným dobovým stylem. A Jón - kněz ohně - musel být zajímavá osobnost. Je pravda, že jsem se občas v jeho zápisech ztratila a toulala se myšlenkami jinde, ale popisy zimního cestování (vozu s haší taženém unaveným koněm a obklopeném krkavci), bouří, černého popelového sněhu a života v jeskyni mě rychle vrátily zpět.
Odkazy na literaturu, překlady, tehdejší hospodářské poměry a léčebné metody jsou sice stručné, ale věrohodné a ukazují na všestrannost popisované postavy a také zaujetí autora.
Čtenář si uvědomí, jak těžké bylo žít, cestovat, jak odolní museli lidé být, aby přežili dlouhé pochody, rybolov... nebo aby prostě jen přežili.
Spíše peklo než ráj (jak je v současné době Island zobrazován), ale tak nějak krásné peklo.
Doporučuji všem "týdenním" turistům na Islandu.

"Buřňáci tedy začali hnízdit a mají v úmyslu vyvést mladé ve stínu nebezpečné Katly: život je zarputilý a nic jej nepřemůže."

6 11.07.2020

Opravdu ostatní lidé vnímají samotu tak strašně smutnou a nešťastnou, když si ji jedinec sám zvolí? Nechápu...
Jinak v příběhu postupně graduje napětí, reálie jsou dobře popsány, ale akce je až příliš. Především ta novinářská superdcerka mi neseděla.
Chtěla jsem dát severské krimi trochu šance a nedštít jen síru, nicméně potvrzuje to, co si o ni myslím. Fajn čtení pro životem či prací upřemýšlené lidi, protože u tohoto příliš přemýšlet netřeba.

6 09.07.2020

Indie jako země je mi dosti vzdálená, asi proto jsem si Píseň o cestě - tedy knihu o touze po cestě - tolik neužila a nedokázala si přes skvělý popis přírody představit konkrétní stromy, rostliny, plody (googlovat mi při čtení knihy nejde).
Vadilo mi mezilidské haštěření a nadávání, které je v knize dopodrobna vylíčeno, na druhou stranu je krásně nastíněn sourozenecký vztah i občasná lidskosti.
Od chvíle, co jsem se dozvěděla, že kniha je autobiografická, jsem ji začala úplně jinak chápat. Obraz chudoby a kastování v kontrastu se sněním, nadějí, dětským světem, který dokáže nalézt radost ve slupce z ovoce, touhou po změně i strachu z nového dodává vyprávění sílu.

6 08.06.2020

Úplně moc mi chybí toulání po severu, ale tyto krátké črty vhodné do časopisu mě tam nepřenesly. Přestože za pochod Grónskem o berlích má autor můj bezmezný obdiv, preferuji delší povídání, více o přírodě a okolí, méně o lidech a jejich touhách po sportovním výkonu. Příběhy průměrné a počet překlepů ve vydání nadprůměrný.

6 19.04.2020

Severská jednohubka o přírodě, jejích zákonech a o chybách a vzácné pokoře člověka. Stručné a moudré.

6 26.02.2020

Celý život mlčenlivého horala popsaný na 120 stranách. Spíše povídka, výňatek z vyprávění, než román, jakkoliv zajímavě napsaná, o věcech, kterých si vážím nejvíce - o samotě, vysokých horách, lidech, žijících si po svém - cítila jsem jistý odstup, odtažitost a rychlost ve psaní i při čtení. Asi to bude tou krátkou formou, protože není, co bych na stylu i obsahu jiného vytkla.

6 26.01.2020

Silná a velice reálná kniha, která se mi i přes jednoduchý, strohý styl (který k tomuto tématu vyloženě sedí) nečetla lehce.

6 26.09.2019

Orwell dokáže skvěle zachytit průměrnost lidského života, vtáhnout do šedi všedných dnů nevýrazných lidí .. i když - co všechno se skrývá za tím nesympatickým tlouštíkem se splihlými blonďatými vlasy a rudým obličejem? Kolik strachu, obav, zkušeností, snů? A kde se podělo to zapálení z dětství?
Velmi dobře je zachycena atmosféra předválečné Anglie a směřování lidské povahy, povrchní souzení druhých... vážně už tenkrát? (Tuhle otázku si kladu u každé autorovy knihy).

"...není vám na zvracení z toho, co se teď v Anglii děje, ze všech těch plechovek, koupadel pro ptáky, sádrových trpajzlíků a skřítků, kteří dneska straší tam, kde kdysi byly bukové lesy? Nostalgické, říkáte? Nepokrokové? Že by stromy měly mít přednost před lidmi? Záleží na tom, jaké stromy a před jakými lidmi. Těžko s tím něco naděláte."
- originál byl vydán roku 1939.

6 23.08.2019

I v dnešní době stále aktuální a velmi zajímavě napsaný cestopis doplněný autentickými ilustracemi (od jednoho z členů výpravy) a etnologickým výzkumem. Doporučuji každému, koho severské národy zajímají či si chce poupravit představu o němých primitivech žijících ve sněhových norách.
K doplnění bych doporučila podívat se na fotky z knihy Duše, buď krásná, které jsou převzaty od objevitelů a cestovatelů z muzea v Kodani (text netřeba číst, jedná se většinou o repliku K. Rasmussena).

6 19.08.2019

Milé, krátké povídání o starém Valašsku, o povaze jeho obyvatel a celkově o životě v dřevěnicích rozesetých na pasekách. Vyprávění není idealizováno a Langer pěkně vysvětluje tvrdou povahu a nutnost drsného chování. Stejně tak velmi trefně - ale smutně - popsal konec tehdejšího Valašska a jeho proměnu, která je dána zálibou člověka v bačkůrkářství (= pohodlnosti).
Mám moc ráda tento kraj, přestože vím, že dnešní dřevěnice ztrácejí svou podstatu i duši a jsou jen napuštěné atrakce pro turisty. A tak vítám každý knižní návrat do starého světa.

6 10.06.2019

Zahraniční zpravodaj Petr Vavrouška popsal ruskou duši jako: "rozmanitou, barevnou a nepochopitelnou". Tato kniha je rozmanitá, barevná a tolik pochopitelná. Na příběhu jednoho člověka je krásným stylem popsán kus historie této země, atmosféra Moskvy, kritika sovětských i moderních poměrů a smutek lidí zde žijících. Cynické, ale ne skličující. Časté odkazy na ruskou literaturu mě těšily jako čtení samotné. Velmi dobrá kniha.

6 29.04.2019