pami
komentáře u knih

Vzpomínky na mládí , dělnickou přípravku, krátkou etapu na vysoké škole.
A na osobnosti s kterými se setkal např. Roháč, Radok, Sehnal, Dietl. Hlavní postavou je jeho spolužák a jeho životní osudy.


Četla jsem vydání z roku 1925 překlad Ant. Bayera. Velice obtížné čtení.

Mají lepší. V divadle je to o něčem jiném, než když hodnotím jen text.


Dvě dějové linky jsou zde podle mě zbytečné. Jedna (ta starší) napínavá, romantická. Druhá přesný opak. Stačilo skončit dvěma kapitolami ze současnosti. Kdybych hodnotila příběh o Maelle dala bych pět hvězdiček. Za druhý jednu. Po zprůměrování dávám 3.
Přišlo mi, že se autorka se snažila o rehabilitaci německého vojáka a to se jí v této knize povedlo.


Kniha se věnuje historii - od nápadu vystavět trať, přes návrhy možných podob kudy, výstavbě atd. Mohlo se z tématu vytěžit o trochu více. I přebalu by slušelo jiné foto. Je mi smutno z toho, že tato trať stála tolik námahy, peněz, práce a k letošnímu roku na ní kraj ukončuje pravidelný provoz!


Obsah celkem zajimavý, ale co této knize velmi chybí je naprostá absence obrazového materiálu. Kromě šesti fotek na titulku ( v knize je 14 příběhů). Čtenář by se jistě rád podíval, jak vypadali pánové v toku času a jak jejich manželky a milenky.


Připomenutí toho, jak to měli naši předci těžké, jak si dovedli vážit věcí a jak se dokázali radovat z maličkostí.


Chválím, že autor se snaží seznamovat nás s novými tématy i místy. Mimochodem str.285 poklop zavírá Hedvika, Milada přece nemůže. Omlouvám se, ale mě tyto nesrovnalosti, vždy uhodí do očí.


Doporučeno v knihovně, autora jsem neznala. Líbí se mi, jak děj svižně ubíhá. Těším se na další díl.


Byla jsem zvědavá, jak se autor vypořádá s tímto (pro něj tak neobvyklým) tématem.
Jsem velice příjemně překvapená. Vtipné, ale obávám se, že i dost pravdivé.


Kniha není literaturou faktu, takže mi nevadí historické nepřesnosti. Ale zarazilo mě, že se purkrabí jmenuje Bohuslav a za chvíli Bohumil. A takto se to střídá stále.

Dozvěděla jsem se zajímavé informace o tom, jak se stavěli hrady.


Byla jsem zvědavá na aktuální učebnici dějepisu. Zde je proti mé době rozhodně posun k lepšímu.


Kniha obsahuje dva tituly: Muž který nepoznal lásky - příběh o polském hraběti Bořkovi. Šťastný konec, jen Gabriela byla tak naivní, až to bolelo. Druhý příběh (str 259-317) Hra srdcí - V. K. Vodička, ten se mi líbil víc.


Román o tom, jak otec i dcera, kteří sami s domorodci obývali ostrov uvítají dva nové obyvatele. A je z toho velká láska. Krásné prostředí tropického ostrova u Timoru.


Tak něco takového jsem nečekala. Jeden příběh je o muži, který rád svádí vdané ženy a když už je dostane a oni chtí odejít od manžela, tak je opustí a ony, protože se to zřejmě odehrává na konci 19. století páchají sebevraždu. Ten nejdelší příběh je o složitosti vztahů. Nebudu rozepisovat, ale taky to skončí špatně. Třetí o hrbačovi, který shání lásku. A poslední o dvou lesbických tanečnicích, které cestující se svými vystoupením. Protože kdyby byly na jednom místě, někdo by si jejich vztahu mohl všimnout. Jako ostatní příběhy skončí i tento zle. Kniha vyznívá tak, že láska je natolik složitá, že ani nemá cenu se do ní pouštět. A já se nebudu pouštět do hodnocení pomocí hvězdiček, protože jsem z této devadesát osm let staré knihy v mírném šoku.

Mně i dětem se kniha moc líbila. Vtipně popisuje, co se v těle při nemoci děje. A také, co má dělat malý pacient, aby bacila Cecila brzy porazil.


Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací. Ocenila bych více obrazového materiálu.


Bylo to hodně zvláštní a nezasmála jsem se ani jednou.
