PapayaD komentáře u knih
Nedovedu si vysvětlit, proč Sarah J. Maas píše takové cihly. Knížce by rozhodně prospělo, kdyby se pár nudných věcí vyškrtalo. Naštěstí jich tam ale nebylo mnoho - oproti rozjezdovému 1. dílu. Bylo mi ale líto Tamlina. On v jádru nejspíš nebyl zlý, jen měl rád Feyre a dával to najevo docela zvláštním způsobem. Samozřejmě to nic nemění na tom, že Rhysand je boží ❤️.
No, a co se týče hodnocení, jsem poněkud v rozpacích. Čtyři hvězdičky jsou málo. Pět hvězdiček je zase příliš. Takže konečný verdikt je 4,5*.
Hraničářův učeň. Kniha, na kterou jsem čekala bezmála rok, a když jsem ji konečně uviděla v knihovně, plna očekávání jsem po ní sáhla. A kniha vůbec nezklamala! John Flanagan píše krásně a nejednou vám vykouzlí úsměv na tváři. Postavu Willa jsem si moc oblíbila, i když mi občas připadal trochu mladší než 15ti letý. Mé největší sympatie si ale získal Halt, ten je prostě...úžasný. Další postava, která stojí za zmínku, je Horác. Zpočátku jsem ho moc neměla ráda, ale pak po jisté záležitosti jsem na něj změnila názor a jsem ráda, že se zbavil trojlístku, který ho šikanoval.
Co se týče té věci s Willovým otcem, od začátku mi bylo jasné že to nebude rytíř a že to bude nějak souviset s Haltem, chvíli jsem si i myslela, že to byl hraničář.
A nakonec musím zmínit i obálku, která je moc pěkná a laděná do fialova, což je spolu s černou má nejoblíbenější barva, takže za mě má kniha za obálku nemalé plus.
Takže knize dávám 5 hvězdiček a nevidím žádný důvod, proč bych měla dát míň.
Sněží, sněží mám ráda. Čtu ho každý rok před Vánoci a vždycky mě baví a naladí na vánoční atmosféru. Nedostatky tam jsou, samozřejmě, ale lidi, jsou přece Vánoce :D.
Říjnová země se svou pochmurnou atmosférou je sbírka strašidelných pohádek jako dělaná na podzim.
Některé povídky (Další v řadě, Kostra, Malý vrah, Trpaslík, Kosa, Emisar, Muž shora, Vítr) spolu s předmluvou, která opravdu stojí za to, jsou perfektní a byly by na 5*. Bohužel jsou tam povídky, které mě osobně moc nezaujaly (např. Bdělý žeton H. Matisse). Také bych ocenila, kdyby byly povídky delší.
Dávám 4* z 5*.
Příběh se začíná ještě víc rozjíždět, přidávají se nové postavy, Čise získá nového parťáka, některé věci se nám objasnily, něco, nebo spíše někoho zase zahalí nová tajemství. Kresba nádherná. A miluju doslovy na konci. Hodnocení 5*.
Ještě že mám doma třetí díl.
Tohle bylo úžasné, nevím, jestli tuhle mangu může něco překonat. Je tu víc akce oproti prvnímu dílu, který byl spíš takový seznamovací. A příběh Matthewa a Miny - úžasné. Dojemné. A nejspíš začínám milovat kočky (můj pohled na ně se měnil už u shlédnutí Kuroshitsuji, ale tady jsem je začala obdivovat o něco víc :D). Ilustrace jsou nádherné, jako u prvního dílu, hlavně ty celostránkové u začátku každé kapitoly, jejichž názvy jsou z nějakého nepochopitelného důvodu v angličtině, takže Papaya musí zapojit mozkové buňky. Ach jo.
Jestli jěště někdy uslyším něco o líbání se na pláži, tak mě trefí šlak. To jen tak na úvod.
Nesedl mi styl psaní. Navíc mé skeptické já nemusí slaďárny, takže vůbec nevím, proč jsem se do toho pouštěla, ale nevadí.
Začátek byl fajn po tu část, kdy se Flora pohádala s Paige. Pak ale následoval otřesný prostředek, kde bylo neustále omíláno jedno a to samé dokola. Navíc to bylo omíláno tak, že mi to, jak to dopadne s božským Drakeam, bylo jasné dřív než v polovině - a hele, ono to tak opravdu bylo. Což mě naštvalo.
Od strany 200 ale kniha začala být záživná a konec byl opravdu dojemný a silný. Úžasný velký gay bratr Jacob byl skvělý, byla to snad jediná sympatická postava v knize. Na to, aby v mých očích kniha dosáhla alespoň 50%, to ale bohužel nestačí, takže se holt bude muset spokojit se 40%.
Knihu bych doporučila hodně naivním, neskepticky smýšlejícím nebo romanticky založeným slečnám. Pro ty je tahle kniha jako vyšitá.
Hodnotím 2*.
Tolkien. Ten člověk musel být génius. Ano, na Pána prstenů, Hobita a Silmarillion to nemá, tím spíš, že je to jen jakási sbírka pohádek - ale je to krásné. Nemůžu dát méně než 5*.
Hlavní hrdinka je v mém věku, takže jsem se do ní dokázala parádně vcítit a světe div se, nad některými věcmi přemýšlíme opravdu podobně :D. Knize nechybí spád, napětí, humor, sympatické postavy a parádní konec. K dokonalosti Drahokamů sice něco chybělo, ale i tak - Kerstin Gier to prostě umí!
Hodnotím jak jinak než 5*.
Kniha nebyla náročně napsaná, četla se sama a i přes svou délku má příběh určitou hloubku a napětí. Rozhodně na knihu jen tak nezapomenete. ALE! *může obsahovat spoilery* Bruno byl neskutečně naivní a hloupý, že ze Šmuelova vyprávění absolutně nepochopil, co se mu děje prakticky pod okny. A také - jak mohl Šmuel jen tak zmizet? To si ho nevšimli vojáci? U Bruna to ještě chápu, ale u Šmuela mi to nesedí. *konec možných spoilerů*
Chlapce doporučuji prakticky všem věkovým kategoriím, myslím že si to užijí jak děti, tak dospělí. I když pro ostřílené válečné čtenáře to sice nejspíš nebude až takové wow :).
Hodnocení: 4*.
Velmi dobře napsaný příběh, přečetla jsem ji na jeden zátah. I když je kniha pro mladší, příběh mě do sebe vtáhnul a napínal, strašně jsem se chtěla dozvědět všechna ta tajemství a konec, který celkový dojem sice mírně pokazil, ale i tak jsem s knihou náramně spokojená. Hodnocení: 4*.
Příběh jako takový je dobrý, není to úplná pecka, ale je čtivě napsaný a na lepší čtyři hvězdičky to rozhodně je. Nicméně mě dost rušila sprostá slova a nadávky v knize - kolikrát se tam objevilo slovo zkurvysyn nebo spojení Perunovy koule? Desetkrát, dvacetkrát? Nelíbí se mi, když někdo nadává jako dlaždič a číst si o tom v knihách, ne, díky.
Hezký příběh, i když jsem čekala více akce a méně romantiky. 4*
Tohle byla první manga kterou jsem četla a jsem za to ráda. Příběh mě moc bavil, jen jsem si na začátku musela zvyknout na komiksovou podobu a taky na to, že se to čte obráceně. To je ale zmatek z mé strany :). Rozhodně přečtu i další díly, pokud budu mít příležitost.
Tato knížka byla opravdu hezké, milé čtení. Flavie mi sice připadala moc chytrá na to, že jí je teprve jedenáct, protože chemické rovnice se mně osobně do mozku nechtějí dostat ani za živého Boha :D. Jinak se mi ale knížka líbila a pokud v knihovně najdu další díly, rozhodně se do nich pustím.
Hodnotím 3,5*. Bylo to o hodně lepší než průměr, ale vyšší hodnocení si nechám pro další díly :).
I když má knížka předvídatelný děj a celá je poměrně klišoidní, tak se mi líbila. Četla se mi skvěle, postavy jsem si oblíbila a celá kniha na mě působila docela mile a zajímavě. Taková příjemná oddechovka. Nejvíce mě bavila část odehrávající se v carském Rusku, verze postav v téhle části jsem si hodně oblíbila. Taktéž mě ohromila naprosto geniální obálka, takže za tu má kniha oba palce nahoru. Do dalších dílů se určitě pustím.
Takže, podtrženo, sečteno, kniha ode mě získává tři hvězdičky.
Poté, co jsem dočetla úžasné Hvězdy nám nepřály, bez zaváhání jsem sáhla po Papírových městech. Pomalu jsem se nemohla udržet, abych knížku nezačala číst hned, jakmile jsem vyšla z knihovny. Možná to moje nadšení bylo ke škodě, nevím, ale musím říct, že mě kniha docela zklamala. Upřímně nechápu, proč je tato kniha tak oblíbená, protože mě přišla jako průměrná. Konec mě překvapil, to ano, ale spíše v tom negativním smyslu. Nakonec mě, jako třeba právě u Hvězd, ani nemrzelo, že jsem ji musela vrátit zpátky do knihovny. Další greenovky po této zkušenosti nechám na poličkách knihovny. Knize dávám 2,9*.
Druhý díl dle mého názoru možná malinko předčil první. Zápletka je zde rozvinutější než v prvním díle, je tu více akce, což mě nutilo číst ještě víc. Flanaganův styl psaní mi sedl, příběh se četl rychle a skoro sám, vůbec jsem se nemusela nutit.
Docela mě mrzí, že Halt zde hraje menší roli než v prvním díle, ale zase mě velmi potěšil příchod Evanlyn alias Kasandry a Eraka, se kterými autor nejspíš zamýšlí i něco většího. Konec mě překvapil, čekala jsem, že z Morgaratha bude Flanagan těžit ještě víc.
Knize nemůžu dát méně než pět hvězdiček.
Popravdě řečeno jsem od knihy neměla moc velká očekávání, ani nevím proč. Každopádně - kniha mě příjemně překvapila! Sice jsem se prvních asi 20 - 30 stran nemohla moc začíst, ale potom jsem se do knihy úplně ponořila a nemohla jsem se odtrhnout. Velmi mě zaujal námět, který byl opravdu výborný. A co se týče postav, velmi jsem si oblíbila Agátu, i když mě občas překvapovala svou naivitou. To, že Sofie bude zlá jsem poznala už na začátku knihy, kdy si byla jistá, že se stane princeznou. Dále si mé sympatie získal Tedros, oproti tomu Beatrix se mi moc nezamlouvala, ale třeba bude v dalších dílech lepší. Na konci se toho stalo trošku moc a bylo to trochu zmatené. Každopádně knížku doporučuji jako oddechovou četbu a rozhodně si přečtu i další díly.
Knize dávám 5 hvězdiček, 4 za příběh a 1 za obálku, která je prostě úplně krásná a úžasná.
Měla jsem celkem vysoká očekávání, ta se ale úplně nenaplnila, bohužel. Líbí se mi téma, které knížka zpracovává, i postavy, které se chovají uvěřitelně, ale nijak zvlášť nepřirostou k srdci. Neuvěřitelně mě ale vytáčel styl psaní, který mi chvílemi připadal jako slohová práce žáka deváté třídy.