parxel komentáře u knih

"Sputnik, má láska" je další vynikající kniha od Murakamiho. Tento autor je výjimečný v tom, že dokáže psát o zdánlivě obyčejných věcech způsobem, který ve čtenáři neustále udržuje napětí. V tomto ohledu Murakamiho velmi obdivuji.

Pokud jde o srovnání s knihou "Na jih od hranic, na západ od slunce", tak musím říct, že se mi líbila o chlup víc, ale je to podle mne dané tím, že tato kniha je více o hledání určitého naplnění ve vztazích.

Kdežto ve Sputnikovi je hned z kraje jasné, že se jedná o vztahy a city, které ze svého principu nikdy nemohou dojít svého naplnění. To možná působí čtenářsky o něco méně atraktivně, ale dříve či pozděj to ve svém životě zažije každý člověk.

Murakami k tomu pak v závěru dodává, že někdy své city nemůžeme jen tak zavřít do skříně, přesto že si uvědomujeme, že to nikam nevede. Protože totiž nemáme nic, co by je mohlo nahradit. A to je podle mého názoru hlavní poselství této knihy.

6 29.06.2017

Nesnesitelná lehkost bytí je pro mne kniha o filosofii, o hledání pravdy, o touze po svobodě, ale především je to kniha o lásce dvou obyčejných lidí, kteří žili vedle sebe, milovali se a nakonec našli cestu jak žít spolu.

Na závěr přidávám jednu z nejkrásnějších vět, která mi z této knihy utkvěla v paměti: "Má-li být láska nezapomenutelná, musí se k ní od první chvíle slétat náhody jako ptáci na ramena Františka z Assisi."

6 26.10.2016

Dočteno a celkové vyznění a to kam se příběh nasměroval mi přišlo dobré a zajímavé. Na knize se mi nejvíce líbila skutečnost, že se Clark opírá o různé studie a výzkumy (odkaz na ně najdete v doslovu). To ve vás pak vytváří pocit, že tak nějak by se to mohlo klidně stát. Jenom se nemohu zbavit dojmu, že to celé mohlo být o trochu méně užvaněné.

6 23.09.2016

Dočteno a asi jako jeden z mála čtenářů musím konstatovat "nic moc". Způsob vyprávění je odlehčený, takže se kniha čte celkem dobře. Rovněž ústřední nápad je poměrně zajímavý, kvůli němu jsem se do čtení Posla konec konců pustil. Nicméně naivita a povrchnost této knihy je na můj vkus prostě moc okatá. Místy to na mne dokonce působilo, jakoby se mi autor snažil za každou cenu zalíbit a to na mě prostě nefunguje. V každém případě dvě hvězdy.

6 05.09.2016

Ani s odstupem času nedovedu říci, zda mě tato kniha bavila či nikoliv. Lem, jak je pro něj obvyklé, servíruje zdánlivě banální příběh o setkání dvou forem života. Avšak jejich naprostá odlišnost vede k totálnímu fiasku, což je mimochodem název jiné z Lemových tématicky velmi podobných knih, kde to také nedopadne zrovna nejlépe. Skoro jako kdyby odlišnost a neochota usilovat o vzájemného pochopení a porozumění byly v Lemově pojetí nepřekonatelnou překážkou.

V každém případě se určitě jedná o knihu, kterou stojí za to si přečíst a ne jenom jednou. Filmové zpracován bych rovněž doporučil.

6 04.09.2016

Velmi obtížně nacházím slova, kterými bych tuto knihu okomentoval. Naprosto souhlasím se zdejšími komentáři, že na knihu je potřeba dozrát. A nejenom dozrát, ale mít za sebou nějakou životní historii. Teprve potom totiž náležitě oceníte, jak přesně dovedl autor vystihnout nejniternější lidské pocity a pohnutky. Tolstého popis situací a toho co se v postavách odehrává je totiž tak výstižný, že občas máte pocit, jako by vám autor vlezl do hlavy a napsal na papír to co sami cítíte a prožíváte.

Osobně si myslím, že v postavách tohoto románu se dříve nebo později najde více méně každý. Tolstoj totiž v Anně Karenině zachytil neustále se opakující příběh, který každodenně zažívá spousta lidí. Příběh o tom, jaké svízele doprovází láska a že na ně neexistuje žádné univerzální řešení, které by se obešlo bez velkého utrpení všech zúčastněných stran. To hlavní co ve vás po přečtení této knihy zůstane, je vědomí toho, že v tom nejste sami.

6 24.08.2016

Po přečtení první kapitoly jsem si myslel, že tuhle knihu nikdy nedočtu. V podstatě 30 stran o tom, jak se Čičikov chystá na nějakou společenskou událost, leští si body a pulíruje se. To mi přišlo o ničem. Pak jsem se, ale velmi rychle začetl a zbytek knihy jsem doslova a do písmene zhltal. Naprosto mě uchvátil Gogolův "suchý" humor a některé kapitoly me vyloženě nadchly. Například kapitola o tom, jak se šíří pomluvy městem. Ta byla prostě kouzelná. Nezapomenutelný zážitek. Jenom mne trochu mrzí, že Gogol nestihl dopsat závěr. I přesto dávám plný počet hvězd.

6 30.07.2016

Přesně takovéhle příběhy mám rád. Jednoduchá zápletka založená na základních lidských emocích, dobře prokreslených postavách a úžasném vypravěčském stylu, díky kterému se kniha čte v podstatě sama. Jediné co bych knize asi vytkl je zbytečně přeslazená pasáž v závěru. Podle mne by bylo mnohem zajímavější, kdyby se autor více soustředil na utrpení postav, které padly na úplně dno, tak jako to dělá ve svých knihách například Sylvie Germain.

Na závěr bych dodal, že tohle byla první kniha, kterou jsem od Pagnola četl a rozhodně nezůstane poslední. Doporučuji a dávám plný počet hvězd.

6 30.05.2016

Mráz je kriminální příběh odehrávající se v prostředí mezinárodní věznice pro obzvlášť závazné psychicky poznamenané jedince. Tohle trochu připomíná Mlčení jehňátek, ale chybí tady dr. Hannibal Lecter. A místo Jodie Foster je zaprděný páprda, který nevyhraje cenu sympaťák roku ani kdyby se třikrát rozpůlil. Zkrátka hlavní postava nic moc. I Lysbeth Salanderová s tím bordelem v obličeji byla sympatičtější.

Pokud jde o příběh, tak zápletka je uvedena situací, která se zdánlivě vzpírá racionálnímu vysvětlení. Na úvod dobré, ale rozřešení je v celku pragmatické a ne příliš originální. Navíc ta omáčka okolo, že se hlavní hrdina zaplete s manželkou kolegy, který je gay! No nevím, tak proč se k sakru brali?! Ale to je holt moderní trend, na kterém se spousta spisovatelů veze a proto zůstanou ve škatulce průměr a nikdy nevybočí z řady, což je i případ této knihy.

Mráz je průměrná detektivka, která má celkem blbého a nesympatického hlavního hrdinu. A ani příběh mi nepřišel nijak výjimečný. Tohle zkrátka není kniha, ke které se chci vracet. Dávám tři hvězdy.

5 25.11.2024

Faja velmi úzce navazuje na první díl a bez jeho znalosti nemá smyl tuto knihu číst číst. Příběh se tentokrát mnohem více soustředí na historii světa a odkrývá jeho temnou postapokalyptickou minulost. Odhaluje se tak úplně nová rovina toho, jak nazírat na události, které utvářeli podobu světa a na jeho aktéry. V tomto směru hodnotím knihu pozitivně.

Pokud jde o postavy, tak jejich vývoj mne mírně zklamal. Oni se totiž moc neposouvají a vše se tak nějak ustaluje ve schématu, že hlavní hrdinka něco udělá, něco co narušuje zaběhlé zvyklosti, ale vzápětí je jí odpuštěno. A tak pořád dokola. Zatímco v první dílu to bylo sympatické, tak na konci Faji už to začalo být lehce otravné.

Mě osobně pokračování Naslouchače mírně zklamalo. Při čtení Faji jsem měl pocit, že se z příběhu vytratilo takové to hezké vyprávění a postavy se začínají ve svém jednání "opakovat". Stále si myslím, že se jedná o slibnou sérii, ale osobně bych si raději přečetl znovu první díl než pokračování. Dávám čtyři hvězdy.

5 09.11.2024

Písek je pro mne hodně rozporuplná kniha. Na jednu stranu autor vytvořil pouštní svět, který je originální a naprosto odlišný od Duny. Na stranu druhou položil příběh, ve kterém načal několik témat, ale ani jedno pořádně nedotáhnul.

Vůbec jsem například nepochopil, proč Hugh Howey po celkem zdařilém úvodu opustil téma objevování zasypaného města. Za úplný úlet považuji vyslání malé dívky do pouště, aby se setkala s nevlastními bratry, kteří tam jdou jednou za rok bivakovat. Prostě tohle se nepovedlo. Výsledný dojem se podobá zakousnutí do nezralého jablka.

Dávám dvě hvězdy, ale s odřeným nosem, utrhlým uchem a pusou plnou písku.

5 05.08.2022

Kniha vesmírů je jednou z mnoha vědecko populárních knih, která se věnuje kosmologii a matematicko-fyzikálním modelům vesmíru. John. D. Barrow v ní popisuje, jakým způsobem se utvářely naše představy o vesmíru. Začíná u modelů Ptolemaia, Koperníka, Tycho de Braha a přechází k modelům založeným na řešení rovnic obecné teorie relativity.

Jedním z nich je v současné době nejvíce uznávaný kosmologický model tzv. Lambda-CDM, jehož matematický popis vyjadřuje Friedmanova rovnice. Zajímavostí je, že v tomto roce uplynulo přesně 100 let od doby, kdy ruský matematik Aleksandr Friedman toto řešení nalezl a publikoval. V mezičase vědci prostudovali mnoho dalších modelů např. cyklické vesmíry, ale nakonec se vždy vrátili k Friedmanově rovnici. A o tom všem a o mnoha dalších zajímavých objevech je tato kniha.

Obecně mám tento druh literatury velmi rád a pokud se nejedná o vyložený nonses, tak je hodnotím věsměs kladně. Částečně je to dáno i tím, že je píší lidé, kteří mají rádi vědu a jsou motivováni snahou přiblížit vědecké poznatky ostatním lidem. V případě této knihy jsem byl velmi spokojený, protože mi srozumitelnou formou dala přesně to, co jsem od ní očekával a co uvádím v textu výše. Neurazil bych se, ani kdyby v ní byla špetka matematiky navíc. :-)

Na závěr bych ještě dodal, že v této knize nenaleznete mnoho informací o teorii strun ani o jiných teoretických konceptech jako je např. kvantová smyčková gravitace nebo Verlindeho entropická teorie gravitace. Případným zájemcům o teorii strun bych doporučil knihu "Tajemství skyrtých dimezí vesmíru" od Lisy Randall. O kvantové smyčkové gravitaci vyšlo několik knih od Carla Rovelliho. Věsměs jsou čtivé, ale mne osobně moc nezaujaly. O Verlindeho entropické teorii gravitace bych doporučil přednášku od Petra Kulhánka s názvem "Je gravitace pouhou fikcí?", která je volně přístupná na youtube.

5 04.08.2022

Čtvrtý díl Expanze se mi své knižní podobě líbil mnohem více než seriál. Hlavním důvodem bylo, že seriálové zpracování na mne působilo místy hodně lacině. Tohle v knize zcela odpadá.

Navíc mi přišlo, že hlavní postavy jsou v literární podobě mnohem lépe propracované, což vede k lepšímu pochopení jejich vnitřní motivace a jednání. Celkově jsem si knihu mnohem více užil.

Jenom mi pořád vrtá hlavou, jakým způsobem autor vybírá jména pro své knihy. Zatím mi ani jeden název nějak nepřiléhá k obsahu knihy.

5 19.12.2021

Leviathan se probouzí je úvodním dílem série Expanze. Příběh se odehrává v budoucnosti, v období, kdy lidstvo již začalo kolonizovat vesmír, ale zatím ještě neopustilo naší sluneční soustavu. Osobně jsem se o této sérii dozvěl, až po shlédnutí páté řady telivizního seriálu.

První díl se zpočátku tváří jako detektivka. Nicméně jak praví klasik "sovy nejsou tím čím se zdají být". Proto se nenechte odradit zdánlivě banální zápletkou. Příběh nabídne řadu zvratů, které mě osobně velmi mile překvapili svojí originalitou.

Pokud jde o postavy, tak je podle mého názoru nejlépe propracovaný detektiv Miler. Je to totiž typ postavy, kterou není snadné si zařadit do nějaké jednoduché černobílé škatulky a chce to trochu čas, aby jste si k ní vybudovali vztah. Naproti tomu Jim Holden je takový typický klaďas se kterým, by jste si o tom co je vetší a menší zlo, podiskutovali asi jako z Geraltem z Rivie.

Podle mého názoru se jedná o velmi zajímavou a originální sérii. Hodnocení pro mě není snadné, protože jsem viděl seriál a zhruba jsem věděl, co mě čeká. V tomto směru mne kniha rozhodně mile potěšila. Celkově dávám čtyři hvězdy, protože přece jenom se jedná o úvodní díl a je to zkrátka taková příprava pro to co přijde.

Knihu bych doporučil všem fanouškům scifi. Myslím si, že vás tato série rozhodně nezklame.

5 01.07.2021

Prokletí Salemu jsem poprvé četl na střední škole. Knihu mi tenkrát zapůjčil spolužák a byla to taková klasická "podlavicová" četba. Zároveň to byla také jedna z mých prvních knížek od Stephena Kinga a já jsem si jí moc užil.

Je to přitom taková jednoduchá "upířina" nic moc zvláštního, ale tenkrát mi to sedlo. Dodnes si z celé knihy nejvíc pamatuji popis, jak se obyvatelé Salemu mění v upíry. Bylo to něco ve stylu: "Ráno Bill vstal, napil se kafe, ale mělo takovou divnou chuť a navíc to sluníčko bylo děsně ostrý a bolela ho hlava. Zalez zpátky do postele, celý den prospal a probudil se až večer. :-) To mě moc bavilo.

Před pár týdny jsem na knihu narazil náhodou v knihovně a tak mne napadlo, zda se mi bude líbit i po více než dvaceti letech, kdy jsem ji četl poprvé. A víte co? Bylo to stejně dobrý. Užil jsem si jí, jako když jsem jí četl poprvé. Navíc se mi líbí, že název lze chápat dvojím způsobem a oba mohou být správné. Co myslíte? Jsou to "ti" prokletí nebo "to" prokletí? Nevím, ale pořád mi to vrtá hlavou.

Osobně považuji Prokletí Salemu za skvělou knihu s upírskou tématikou. Pro Kinga je netypicky útlá, ale má spád a nepřekombinovaný závěr. Doporučuji všem milovníkům hororů, kteří mají chuť užít si pocit, když se obyvatelé mění v upíry. Stephen King to podle mého názoru napsal výborně a vtipně. Dávám plný počet hvězd, protož tuhle knihu jsem si už dvakrát moc užil a věřím, že za pár let se k ní rád vrátím.

Osamělost prvočísel mne nejprve zaujala svým názvem. Při jejím čtení se mi velmi líbil pocit, že mezi hlavními postavami: Alicí a Mattiem je něco velmi hlubokého. Něco co se téměř nedá sdělit, ale vy cítite, že to tam je. Také se mi moc líbila paralela s prvočíselnými dvojčaty.

Na druhou stranu mi přišlo, že v druhé polovině kniha trochu ztrácí tempo, a že v závěru autor dostatečně nevyužil potenciál, který si v první polovině knihy připravil. Zkrátka bylo toho mnoho, co zůstalo otevřené a ještě více bylo toho, co zůstalo nevyřčené. A to je podle mne trochu škoda.

V každém případě pro mne tato kniha byla velmi milým překvapením a dala mi více, než jsem od ní očekával. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří se rádi ponoří do vnitřního světa postav a nespokojí se pouze s tím, co je na povrchu.

5 16.12.2019

Poklad černého Delfína je méně známá foglarovka. Příběh sice ničím novým nepřekvapí, ale pro mne je tato kniha především důkazem toho, že jde vytvořit pěkný příběh i bez Mirka Dušína. :-)

Závěrečné hledání pokladu je pak takovou třešničkou a zároveň mou nejoblíběnější částí, kterou si oblíbil i můj syn.

5 25.11.2019

Pohádkový dedeček se stal jednou z mých nejoblíbenějších pohádkových knih mého dětství. Nejedná se přitom o typické pohádky, ve kterých vystupují princezny a draci, ale o pohádky, kde je hlavní postavou semafor, pes nebo nenasytný vrabec. Celkově jsou ty pohádky moc hezky napsané. Ještě dnes si vzpomínám, jak mi bylo toho nenasytného vrabce líto. Navíc velké plus za krásné ilustrace.

5 27.05.2019

Velká Fermatovova věta je moje nejoblíbenější kniha o matematice. Je velmi poutavá a čtivá. Navíc ji napsal novinář, takže je současně i velmi srozumitelná. To co jí činí neuvěřitelně zajímavou, však není matematika samotná, ale spíše životní příběhy matematiků, kteří svým dílem přispěli k nalezení odpovědi na jeden z nejpalčivějších problémů matematiky. Rád bych napsal víc, ale to už bych se opakoval. Zkrátka tuto knihu doporučuji všem lidem, kteří se rádi dozvědí něco zajímavého a neodrazuje je slovo matematika.

Květ pouště byla po dlouhé době kniha, která mne zaujala tak, že jsem málem zapomněl vystoupit z metra. Působivost této knihy přitom spočívá v její přímočarosti a otevřenosti. Žádné zbytečné okliky, žádné téma nezůstává tabu. Všechno pěkně narovinu a přitom věcně.

Životní příběh Waris je v mnoha ohledech inspirativní, ale přiznejme si na rovinu, že za svůj úspěch vděčí z velké části svému krásnému vzhledu. To však nemění nic na tom, že se jedná o příběh velmi silný a působivý.

Pro mě osobně byl asi nejzajímavějším momentem celé knihy okamžik, kdy se Waris po letech setkala se svou matkou. Zde bylo totiž nádherně vidět, jak vzdálený je její původní rodný svět od toho ve kterém nyní žije.

Krásná kniha, silný příběh, plus ideální kniha do čtenářské výzvy v kategorii "Kniha, která vás zaujal sovu obálkou". Dávám plný počet hvězd.

Dodatek: rovněž doporučuji vidět film, který má opravdu krásný soundtrack.

5 28.02.2019