Pasadenka komentáře u knih

Asi jako všichni čtenáři/posluchači, kteří znají FG díky historicky jednomu z nejlepších filmů, se neubráním srovnání.

K příběhu asi není moc co říct, když jej někdo nezná, hybaj koukat na film. :D

A teď v čem se knížka liší? No podle mě v tom, že film byl až moc hodný. FG vykresloval jako toho hodného nevinného kluka, který i navzdory postižení dokáže věci, které mu ostatní mohou jenom závidět. Knižní předloha je však mnohem syrovější a Forrest z ní rozhodně nevychází jako naivní cudné neviňátko. Také okolnosti některých reálií jsou mnohem praktičtější a přízemnější a knižní Forrest mi připadal víc jako „normální chlap“. A proto si myslím, že knížka stojí za přečtení. :)

6 28.12.2020

Po několika letech se vracím k Haruki Murakami. Je zvláštní kolik se za těch let změnilo. Ale hezky popořadě. Příběh bezbarvého Cukuru mě bavil – potažmo jako všechny Harukiho knihy. Série dialogů mezi několika postavami protkána patinou minulosti, která zůstala nedořešena, může znít nudně, ale díky vystupňovanému tajemství se dá jen těžce netoužit odhalit, cože se to vlastně stalo. Příběh sám pak vytahuje nejniternější citečky a představy, které nám autor předkládá jako vhled do zašlých komnat Cukurovi duše. Kromě ústředního tématu se pak otevírá i několik bočních, které celou knížku odlehčují.


Spoilerů začátek
I když mě kniha bavila, tak měla své nedostatky. Prvním je asi neoriginalita. Haruki vykrádá sám sebe. Pořád recykluje tu samou postavu jen v bledě modrém. O ztrápeném klukovy, který, se snaží vypořádat s jařmem, jenž na něj dopadlo. Cukura samotný je pak hodně pasivní postavou, která svůj život žije tak nějak z povinnosti. Nevím, jestli je tohle duchem doby, ale literárně mě jeho pasivita prudila. Bez Sáry, která zde zastupovala sílu jeho podvědomí a naváděla ho k akci, by Cukuru nejspíš zeschnul v Tokiu do zapomnění.

Ta nekonečná záplava ejakulace do ložního prádla i v tak pozdním věku na mě působila komicky až karikaturně. I když přijmu, že Cukuru má své psychické problémy, že jeho sebeláska je na sebezničující úrovni, jeho sexuální frustrace mi připadá jednoduše přehnaná. Navíc v dnešním Japonsku, kde pro substituty nejdou daleko. Jako by se Haruki snažil zasadit svou zkušenost s mládím do doby, která se tolik proměnila, ale jemu je to jedno. Co navíc dokresluje i Cukurův nezájem o „moderní“ technologie. Kdyby se děj odehrával v 80. – 90. letech, vše by působilo uvěřitelněji.

Nicméně Haruki si pořád drží styl. Nepíše brakovou literaturu. Nesnaží se za každou cenu „nahnat strany“. Pořád má dar najít metafory, které jsou tak výstižné. Pořád se dokáže zavrtat do nitra svých postav a pořád působí velice plasticky. A nemůžu si pomoct, pořád je cítit jak silně jej ovlivňuje jeho oblíbený Francis Scott Fitzgerald.


Spekulace
Na konci mě přepadla myšlenka, jestli je tohle opravdu vše. Celá knížka byla napsaná tak, že by se dala rozšířit o další rozměr, který by vše převrátil. Ty bočné odklony, které zůstali nevypovězeny se přímo nabízejí, aby se rozkryli ve volném pokračování. Kdy se ukáže, že Cukuru nakonec je schopen něčeho nemyslitelného. Že jej ovládá něco, co si rádo najde nestřeženou chvilku a zaútočí na nic netušící oběti. Že je Cukuru vrah a násilník, jenž má barvu, která ho odhalí. Ale vidět do dokáže jen někdo, kdo tento dar vyměnil za svůj život. Myslím, že by se pan King s tímto materiálem ani dlouho nemazal. :)

6 20.04.2019

Ano, knížka je lepší a literárně se posouvá kupředu. I když mě asi nikdo nemůže nařknout z účasti na jedné ze mší, kde Ládíkovy fanoušci hltají každý vzdech, ani z členství jeho fanklubu; neubráním se nákupu dalšího kousku. A ani nevím proč. Možná je to tím, že i když sympatie s Láďovým stylem psaní jsou u mě na stejné úrovni, jako Hruškovy kuřecí kůžičky pro opravdové znalce gastronomie, pořád na tom něco je. I ta bezbřehá několikaměsíční chlastačka po zbytcích sovětského svazu byla nakonec fajn. Možná přemíra alkoholu otupila Láďovi buňky ostrovtipu, nebo ten opar, co z knížky sálal otupil mě, ale opravdu fajn. Nečekaně bavilo. :) A to od čtenářského nefanouška je vééliká poklona, a tak si toho, fanoušci, važte! :P

6 26.12.2017

Každý občas potřebuje rozněžnit a ukápnout pár slz. Jodi napsala velice dojemný příběh, plný bolesti, lásky a něhy. Přerývaný tkanivem zármutku, ze kterého vykoukají šlahouny naděje, které mé srdíčko svíraly dojetím. Lo v každém okamžiku vyzařovala zármutek nad osudem, jenž si s ní krutě pohrával, aby jí pak hodil záchranné lano v podobě opory a rozptýlení.

Romantický příběh, u kterého by mi vůbec nevadilo, kdyby skončil jinak. Celý příběh si dává na čas a i když od začátku směruje k očekávatelnému konci, nikdy není zcela jisté, zda se tam opravdu dostane, nebo jak se tam dostane. Musím pak pochválit i vedlejší postavy a jejich příhody, které vyprávění hezky doplnily a hlavní linie z nich mohla čerpat.

Jsem hrozná plačka a na konci mám opuchlé oči, bolí mě u srdíčka a moje tělo je emočně absolutně vyčerpané. A mám neukojitelnou potřebu objetí. Opravdu dojemná romantika.

5 25.10.2024

Jess si hraje s cukrem. A jak to tak bývá, cukr si hraje s její hladinou inzulínu. :) Knížka, která je jakýmsi rozšířením její internetové iniciativy pod značkou Gloucose Goddess. To si zapamatujte, v knížce bude odkazů spousta. :)

Průměrně to však neznamená špatně napsaná knížka, která představuje jeden z pohledů na stravování a jeho redefinici pomocí hlídání si hladiny cukru v krvi a zplošťování křivek hormonů, které cukr zpracovávají. Autorka nás za pomoci osobního příběhu a její motivace uvede do problematiky, následně nás zásobí nějakou vědou, aby nám v závěru ukázala tipy a triky, jak si správně nastavit své stravovací návyky, tak, aby naše tělo fungovalo co nejoptimálněji.

Knížka celkem dobrá, jen až zbytečně dlouhá, neboť smysl jezte jídlo tak, že jako první si dáte vlákninu převážně v podobě zeleniny, nebo když to nelze, si dáte lžičku octa ve sklenici s vodou, na to proteiny a na závěr sacharidy, čím docílíte, že vše, co jste snědli se bude trávit pomaleji a hlavně pozvolněji a zároveň vám kolísající hladina inzulínu nebude narušovat fungování vašeho metabolizmu a přestanete nabírat tuk a získáte energii, se mi právě podařilo napsat do tohoto, sic dlouhého, ale souvětí. :D Dál jsou to jen omáčky a příklady kolem, které mají tento systém stravování víc validovat a lépe prodat. To, jak se k tomu ten, který čtenář postaví, je čistě na něm.

5 15.09.2023

Po emotivně nebité dvojce přichází díl třetí, který vplouvá do již klidných vod. Po teasingu v předchozím díle autorka rozjede romanci okořeněnou nenávistí a nepochopením, které se rychle začne měnit v něco víc. Jak už to tak u bratří bývá, tak pod slupkou drsňáka se ukáže nekonečný romantik a snílek. Hodně mě bavil kouzelný dům a zvířátka, která knížku hezky odlehčila. Linka s malířkou a Pinky byla hezky zamotaná a knížku zvedá z průměrných tří, na čtyři hvězdičky. Avšak slibovaná nenávist se nedá srovnat s Božským bastardem a zatím tuto knížku z pohledu nenávistné romantiky nic nepřekonalo.

Dostáváme i teasing na další a poslední knížku, kdy se poslední bratr rozhodne hrát na muže bez prostředků, aby našel ženu, která jej nebude chtít jen pro jeho peníze. Kde jen jsme to slyšeli? :D Jo, známá zápletka, tak doufám, že autorka to opět okoření pořádnou náloží emocí a vtipu, i když se obávám, že k druhému dílu se už nepřiblíží.

Celkově pak musím říct, že mě Labuť docela baví a sjíždím už čtvrtí díl (zatím je jenom v EN). Zdá se, že v Sydney není co dělat a autorka toho napsala docela dost. Tak uvidíme, jestli to bude taky tak zábavné čtení. :)

5 16.05.2023

Finále série. Autorka trošku zamíchala nastavením svého světa, jak to bývá zvykem u seriálů, aby se postavy dostaly do nových situací a nebyla to již nuda. A to u romantických trilogií nebývá zvykem, a proto mi Káťa připadá jako opravdu dobrá autorka.

Změna kulis vnáší čerstvý vzduch a vtipné situace. Propojení s předchozími díly pak příběh formuje příjemně plasticky, i když by jich mohlo být o něco víc. Celkově mě celá série moc bavila a za pár let si ji dám nejspíš znovu. :)

5 31.12.2022

Tak jelikož se tohle dílo objevilo v klubu audiotéka, byl nasnadě pokus dvě: ušní zotročení. :D A musím uznat, že napodruhé je to mnohem zábavnější. Nejdřív mě napadlo, že je to totální slátanina, ale s odstupem času se přiznávám, že mi to připadá, jako dokonalá parodie. Absurdnost, s jakou je tento fikční svět vystavěn a prezentován je tak zábavná, že se čtenář musí tlemit snad pořád. :D Já tedy ano. Vlasta se vyjadřoval i k této knížce a co jej vedlo k jejímu napsání a docela je to v tom cítit.

Laskavý pohled na tento bizarní počin lze postavit právě na karikaturách, které zveličili některé společenské proudy v 21. století a díky jejich hyperbolizaci nastavují zrcadlo některým myšlenkám. Jak se říká: Když se něčemu neumíme zasmát, tak s tím nejsme v pohodě. Nebo ještě líp: Zas se ze sebe nepo*erte!

Jinak formálně je to pořád hrozně napsaná kniha na první špatnou. Audio verze to trochu mírní, ale ty dialogy a spodní kalhotky. :D No u parodie je to možná i dobře. :) (Jo já vím, že to Vlasta tak nemyslel, ale povedlo se :D)

5 26.11.2022

Jo, už aby ta doba přišla – napadlo mě při této knížce. Docela se autor trefil a hodně z toho co popisuje zní docela věrohodně a i představitelně. I když linka s nečistým člověkem je poněkud víc fantaskní, celkově je to moc príma. Myslím, že když dotáhneme proměnu jakékoli buňky na zárodeční, vyresetujeme její biologický časovač na nulu a konečně se někdo entuziastický pustí do výroby syntetických děloh, tak se nám definitivně otevřou brány k fabrikové výrobě „lidí“. Hrozně se mě spojila má nedávná knížka Zázrak tam dole, kde autorky přesazovali přesně ten styl: měj sexu, jak jen chceš, ovládej svou menstruaci a případná embrya znič „pilulkou po“. Vlastně si říkám, co na té knížce bylo sci-fi. :D

I když dobrá knížka k zamyšlení, vyprávění mi přišlo trochu kostrbaté a začátek byl docela utrpení. Když už se to pak rozběhlo, bylo to fajn. Takže 4 hvězdičky posílám autorovi do nebe. :)

5 17.06.2022

Tak jo další vaginální knížka hned po sobě. Proč ne? :D

Jakože hmm. Porovnání s předchozím počinem dvou norských studentek mediny docela jiné kafe. :)

Hezky si projdeme anatomii, taky fungování těla hormony, různé druhy žen a pak asi půlka knihy je o sexuálně přenosných nemocech/infekcích ( Kdo zas má mentální problém s nemocemi a musí se teď říkat infekce opravdu netuším, stejně jako netuším, v čem je nemoc horší než infekce. :D ) a dalších běžných problémech s vulvou a vagínou).

Z knížky jde cítit jednak věk autorky (už je po přechodu), jednak odbornost (je z fachu). Autorka se nebojí témat i méně běžných, nebo okrajových. Pracuje se třemi druhy „žen“, hodně se opírá o výzkumy (necituje, jen povídá, že američtí vědci vykoumali :D). Musím říct, že první půlka knihy mi docela sedla a díky okrajovým tématům je určitě poučná i pro poučenější čtenářky.

Co mi nesedlo?
1. Autorka jde tvrdě po krku patriarchátu (na konci knihy se k tomu otevřeně přiznává). Takže v textu zatočíme s falokracií, mizogynií, vysmějeme se kouzelným penisům a ukážeme si, jak jsou muži trapní, odporní a blbý. :D Je to trochu nadsázka, ale některé ty komentáře si mohla odpustit (a to by mě zajímalo, kolik jich editorka smazala :D)
2. Půlka knihy je de facto výčet nemocí, s jejich popisem a možnou léčbou. Jako dobrý, ale opravdu mě tak půlka nudila a pokud si neplánujete otevřít stánek s nemocemi, tak stačí se držet pravidla: když mám problém jdu za lékařkou které věřím. Jo a při sexu si dávám bacha – hlavně když toho/tu dotyčnou neznám. A půlky knížky můžeme škrtnout. :D
3. V rozsahu by se mi víc líbilo rozšíření témat o těhotenství a menopauzu (na ní má autorka samostatnou knížku)


Celkově dobrá knížka i pro pokročilé. Opět je autorka hodně sugestivní, některé témata mi přišla nedotažená, nebo spíš je problém, že je z nám od jiných autorek a povídají něco jiného. A teď komu věřit, že ano. :) Trochu toho amerického progresivizmu, takže pokud vás takové věci nebaví, tak raději tuto knížku ee.

Lepší než Bez hanby o ohanbí, ale půlka knížky mě nudila a nezajímala, takže taky za 3. Kdyby to autorka trošku zkrátila, doplnila ještě další témata, tak za 4. :)

5 26.05.2022

Tak, když to porovnám s Vi, tak se musím přiznat, že její knížky, byť jsou podle jedné šablony, mě baví mnohem více. Čeká mě ještě sexy mlékař a jeho kamarádi z údolí Hudson, tak tak nějak doufám, že to nebude taková katastrofa jako pan Nabíječ. Ono, co mi nejvíc vadilo bylo Óčko a „vaginální“ rozpravy se sebou. To nebylo vtipné, ani sexy, ale docela trapárna. Už jenom chybělo, aby si Caroline vytáhla zrcadlo a při povídání si se spodní Caroline prsty otevírala a zavírala spodní ústa. :D Takové divadlo by mě donutilo vyprsknout smíchy! :D

„Spodní Caroline vytřeštila rty do ohromeného ‚Ó‘ u každé zmínce na dávno zapomenuté óčko…“
„Když se před námi zjevil bum-bum, slintaly jsme obě. Já, i spodní Caroline. A i když jej chtěla hodně, já měla přednostní právo a musela si nechat zajít chuť. Prozatím… Polkla jsem ho tak, že se málem svalil k zemi. Mňam.“

Jo to by bylo… :D

5 19.04.2022

Tak toto je jedna z nejlepších knížek od Vi. I když kulisy nejsou až tak zajímavé. V této knížce se však Vi vyhrála s fabulacemi a bláznovstvím tak hezky, že to bylo doslova neodolatelné čtení. :)

5 08.04.2022

Docela mě to bavilo. Hlavně to nekonečné čekání na zvraty. Styl je pořád dost neohrabaný a děj? V podstatě adaptace filmu Přes palubu, resp. Manžela na zkoušku, který vyšel ve stejném roce. :D Hezká pohádka, hrozně mě bavila, ale i tak je to za 3 hvězdičky, protože děj držel pohromadě jen sílou čtenářské laskavosti. :)

5 24.02.2022

Knížka celkem dobrá. Není zbytečně dlouhá. Adéla svůj ostrovtip drží na uzdě a čtenářům předkládá svůj životopis s lehkým nadhledem protkaným samomluvou a jemným poselstvím – hele nejste v tom sami, i já si podělala život a trvalo mi, než jsem se našla. :)

Také na sebe něco málo napráskala a upřímně: nejvíc mě bavili její školní časy a pak dcery. Ten její galán z knížky vyšel jako naprostý trotl – i když nevyřčený – a docela by mě zajímal jeho pohled na jejich společné soužití.

5 14.06.2021

Kdo by tento příběh neznal? Ale kdo ho zná doopravdy: Kdo si dal tu práci, aby poznal originál? No teď i já! :P

Knížka má víc, jak 100 let, a i po té době se jedná o velice zdařilé dílo. Největší problém je v tom, že se mi promíchává se všemi těmi filmovými a seriálovými adaptacemi, které si vždy něco vyzobnou a něco poupraví, tak jak se jim to zrovna hodí.

No můj celkový pocit je na 4 hvězdičky! ;) Není to knížka, ze které by mi mozek zůstal v mrazivém úžasu, no příběh mě hezky bavil celou dobu. Samozřejmě, je pro mě těžké se na knížku dívat jako takovou, no i tak si myslím, že stojí za přečtení!

5 31.12.2020

Nebudu se tvářit, že mi knížka nedělala trochu potíže. Děj není tak snadno slučitelný s běžným mozkem, jako kdejaký brak, ale nebylo to špatné. Celá oblast X, protagonistky i celá organizace na pozadí jsou potažené patinou nejasnosti, a ne zcela zbytečně je pro mnohé knížka spíše slátanina, ve které se „intelektuálové“ a pokřivené mysle snaží najít něco – cokoli – co tam není.

Možná, že patřím do té pomýlené skupiny, ale něco na té knížce je. Není to lehké čtení, není to pro každého, neříkám, že mi je zcela jasné, co chtěl autor říct, jestli vše, co si odnáším je to, co si mám odnášet, ale za mě 4 hvězdičky.

5 31.12.2020

Další knížka. Další JJ. Taková... již klasika. Příběh o stařečkovy neurazí ani nepřekvapí. V aktuálním politickém dění však není až tolik zajímavého, aby to knížku utáhlo. JJ vytahuje nejgrotesknější světové politiky a bez zbytečné hyperboly ilustruje jejich „zvláštnost“. Je to zábava, to ano. Myslím si, že jednou za 5 let může přít JJ s další bleděmodrou pohádkou a zpříjemní mi den. :)

Koho tento styl nebaví, nebo se mu okoukal, tak ani nemá smysl pokoušet se začít.

5 07.05.2019

Ale jo, nebylo to špatné. Taková odlehčená Kotletka s příchutí zelené plísně. Klasická zápletka v kratičkém formátu s pár drobky neotrlých nápadů. Taková jednohubka, která ani neurazí, ale ani úplně nenadchne. Asi to co se dalo čekat. :) Takže dobré čtení ale na Kotletu je to takovej průměr.

5 13.01.2019

Na knížku mě upozornil podkast. Její popis a výňatky zněli velice zajímavě. Proto pro mě byla samotná knížka zklamáním.

Myšlenka Spartakiády a romantizace Sparťanů v podobě výňatků toho nejlepšího a nejušlechtilejšího, co jejich kultura dokázala zplodit je obdivující. Nebudu říkat, že knížka nebyla motivační a neuvrhla mě to oblak přemýšlení nad tím, jak se stavět ke svému životu. Z tohoto pohledu splnila svůj účel.

Co mě zklamalo, tak to byla ta ohraná tlačenka o tom, jak je sport a zelenina super a jak utrpení ve skupině je nejlepší odměnou. Po literární stránce mi knížka přišla neskonale hloupá. Pár nosných myšlenek s občasnou kritikou a vztyčeným ukazováčkem propojený s marketingovou masáží na vlastní závod. A právě to bezostyšné PR, které možná nebylo ani úmyslné a vycházelo jen z autorovy nezkušenosti, toto dílko maximálně shodilo.

Nakonec je to jen další motivační knížka, která přináší pramálo nového. Docela mě i bavilo ji číst, ale jak píše autor, v omezeném čase, který máme, je na vážkách, zdali stojí za to, věnovat novodobým Sparťanským pozornost. Nebo lépe řečeno, jejich obsahově chudé reklamě. Ale jejich závod mě docela láká. Z toho málo, co se lze o nich v knížce dočíst, to vypadá opravdu lákavě. :)

Krátké shrnutí:
Soustřeďujte se na dlouhodobé cíle.
Poučte se z prohry.
Cvičte! Pořád!
Cvičte angličáky!
Jezte racionálně!
Nepodléhejte lenosti!
Pracujte na vztazích!

5 13.12.2017

Hmm. Velice zvláštní projekt. Na jedné straně chválím CooBoo za to, že umožnila mladým lidem publikovat svoje povídky, na straně druhé, co u mě bývá už docela zvykem, si říkám, co tohle jako má být? Propojit povídkové zkuzky s docela prodávanou trilogií tak, aby to nebyla „trapná“ fan fikce je marketérský počin desetiletí. Neubráním se pocitu, že se jedná o další pokus, jak ze čtenářů dostat peníze. Ale dost jízlivosti.

Kvalita povídek je proměnlivá. Některé nápady se mi líbily moc! A dovedu si představit, že by z nich vznikla i knížka. Ze samotných povídek mě navzdory tomu žádná extrémně neuchvátila. Nebylo to příšerné, jen tomu něco chybělo. Když k tomu připočtu ten marketérský potěr, dávám 3*. Já vím, autoři za to nemůžou. Ale ten povlak tam je. :( Omlouvám se.

5 06.12.2017