Patrik02 komentáře u knih

To by jeden nevěřil, kolik pr*cání zažije na frontě. Ne, teď vážně, pokud to u této knihy vůbec jde. Od trilogie Hustého nářezu zpět v čase do nejhoršího období moderní historie, krvavé druhé světové války, ze které, ač se to může zdát neuvěřitelné, udělal Kotleta ještě krvavější řež. Vrací se někteří staří známí, opět nechybí litry rudé tekutiny, rozřezaná rozstřílená těla, oddělené končetiny a spousta šu*ání.
5/5, i když Gerhard mohl dostat více prostoru.

9 26.02.2021

Mé první literární setkání s Miroslavem Žambochem dopadlo velmi dobře. Příběh se v konvoji rozjíždí pomaleji, než jsem zvyklý, ale na druhou stranu tak k postavám lépe přilnete, odpovědi na jejich malá i velká tajemství Vás začnou více zajímat, stejně tak, jako boti, kteří Vás pozorují téměř na každém kroku.
Druhá polovina knihy přidává v otáčkách a rázem ji proměňuje v dílo, které prostě musíte dočíst do poslední strany.

4 18.02.2021

Kuffenbachovo komando se na své poslední misi postaví proti samotnému peklu. A to doslova. Postavy jsou skvělé, děj má nápad i spád a vyprofilované peklo zkrátka nemá chybu. Tisíce zbraní, hektolitry krve, asfalťáci, démoni, a poměrně rychle ubíhající příběh, který přímo svádí k tomu zaposlouchat se při čtení do kapel jako Slipknot nebo Disturbed (Což vřele doporučuji)
5/5

7 17.02.2021

BattleTech podruhé. A opět skvěle. Grayson Carlyle a jeho spolubojovníci se po bitvách na Trellwanu stávají nájemnými žoldáky, a hned jejich první kontrakt opravdu stojí za to. Nový konflikt na nové planetě pod záštitou starých nepřátel. Mne si Legie šedé smrti získala.

05.02.2021

Pryč od hororu, zpět ke sci-fi. A proč ne rovnou mezi hvězdy a obří kovové roboty? Při čtení Rokliny hromu jsem měl velmi podobné pocity, jako u příběhů se Stenem. Výborně napsané, poutavé, čtivé, s promyšleným světem a postavami. Proč jen tato kniha není mnohem známější?
Battletech a OBRy je opravdu jednoduché si oblíbit. Obří stroje prostě mají něco do sebe a drsné potyčky kov na kov zkrátka baví.
A pokud snad někdo váhá, zda se do knihy pustit, rozhodně doporučím film Pacific Rim, který s myšlenkou obrovských strojů více, než koketuje.
Zpět ke knize, za mě 5/5 a hurá na pokračování.

01.02.2021

Co o Sběrateli říct? Výslech hlavní postavy a její chování v izolaci zahrady na mne nepůsobil až tak věrohodně, jak bych si na začátku přál. Kniha však dokáže čtenáře přitáhnout něčím jiným, a sice zvráceností, která je zde takřka všudypřítomná. Co by dle mého názoru knihu dokázalo ještě více vyšvihnout by byl náhled přímo do hlavy chorobomyslného Zahrádkáře, pokusit se na stránkách vžít do jeho kůže a uvažování. Těmito kapitolami pak nahradit některé ty výslechové, kterých je v příběhu požehnaně.

9 13.01.2021

Po úspěchu s povídkovou knihou od samotného Kinga jsem neodolal pokušení podívat se na zoubek i povídkám od jeho syna. V Divném počasí jsou čtyři, každá z nich by samostatně stačila na malý kapesní paperback. Povídky jsou obsáhlejší, než jste možná zvyklí, ale přesto precizně vyvedené, všechny mají své kouzlo, a hlavně nápad. V "Momentce" přijdete na to, co znamená sousloví: Fotky kradou duše. Povídka "Nabito" se mě osobně zdá být vhodná pro celkem nedávné události se střelbou a protesty ve spojených státech, a to nejen pro rasově odlišné postavy, které zde vystupují. "V nebi" zjistíte, že stavět vzdušné zámky nemusí být taková sranda, jak se zdá, a konečně v poslední povídce "Déšť" Vás autor nechá nahlédnout do života postav v době apokalypsy, o jaké jste ještě nečetli.

8 11.01.2021

Povídkové knihy už jsem tu několikrát zkoušel a po jejich přečtení jsem dospěl k závěru, že tyto krátké příběhy zkrátka nejsou nic pro mě. Chyba lávky. Četl jsem pouze "špatné" povídky.
Když se na mě usmálo štěstí a na instagramu nakladatelství knihy Beta jsem vyhrál dvojici knih Stephena Kinga, z nichž byla právě Za soumraku jedna z nich, vzal jsem povídky ještě jednou na milost a začetl se. Prvních pár stránek obsahuje skvělé slovo autora a poté už první povídka Willa. Několik otočení listů a byl jsem lapen. Se Stephenem Kingem už jsem se párkrát setkal u jeho objemnějších knih (vyzdvihnu například Svědectví) a i po přečtení jeho povídek musím uznat, že je to opravdu mistr svého řemesla. Kniha rozhodně není jednotvárná, každá povídka je úplně jiná, než ta předchozí. Duchové, nadpřirozené jevy, výbuch atomové bomby, němý stopař, nebo třeba šílenství pohlcující psychiatrovu mysl v povídce "N" která ze sebe téměř dýchá inspiraci Lovecraftem (ačkoli autor sám o něm v poznámkách na konci knihy nemluví)
Sečteno, podtrženo, pokud hledáte kvalitní hororové povídky pro aktuálně zasněžené zimní večery, nebo jako paperback do kapsy, či kabelky, kniha Za soumraku je tou pravou pro Vás. Stephen King totiž dokáže připravit kvalitní čtenářký zážitek i z budky plné hoven (a to doslova) Přečtěte si a uvidíte.

5 08.01.2021

Přiznám se, že filmové Rohy jsem poprvé viděl už před několika lety, kdy jsem neměl nejmenší tušení, že jde o zfilmovanou knihu a syna krále hororů neznal. Po přečtení Hillovy Černé krabice jsem právě tady, v profilu autora narazil na Rohy. Znovu jsem si pustil film, na který se člověk s odstupem času člověk dívá jinak, a pak se pustil i do knihy. A jak obecně platí - Kniha je vždy lepší. Film jako takový považuji za velmi zdařilé dílo, kde zamrzí na můj vkus přetažený konec, který filmu škodí. Kniha má finále vyřešené lépe a je co do děje samozřejmě obsáhlejší. Možná by neškodilo ubrat pár stránek, kde se autor zabývá minulostí postav, ale to je jen má drobná vítka k jinak zdařilému příběhu.

7 05.01.2021

Začnu zopakováním slov uživatele "Paulmaina" pode mnou. Slušný horor se zajímavým námětem. S chováním hlavního hrdiny, jak avizovala spousta komentářů pode mnou, problém nemám. Musíte prostě brát v potaz, že Jude Coyne je rocková hvězda s neveselým dětstvím, a tato kombinace z Vás příkladného občana zkrátka neudělá. (Zkuste si přečíst nějaký rockový, či metalový životopis, uvidíte, že jsou to víceméně všichni prevíti. Přesto jejich muziku žereme) Já si naopak myslím, že se Judův profil Hillovi opravdu povedl a stvořil přesně takovou postavu, jakou zamýšlel. Děj nabývá na intenzitě rychleji, než tomu bývá u samotného krále hororů, ale i tak si Joe Hill nechává spousty prostoru, aby mohl příběh gradovat. Finále není na duchařinu nijak přetažené, čehož jsem se ze začátku trochu obával a sestřih krátkých posledních kapitol čtenáře uklidní, dovolí knihu po jejich přečtení odložit a možná se krátce zamyslet nad tím, co právě během posledních tří dnů přečetl.

5 22.12.2020

Opravdu netrvalo dlouho a sáhl jsem po další knize od Darcy. Oproti Duchovi domu Ashburnů zde vystupuje více postav, každá je skvěle vyprofilovaná, uvěřitelná a řada z nich i správně tajemná.
Autorka dávkuje zlo postupně a velmi propracovaně táhne čtenáře na další stránku, do další místnosti. Nevyhne se několika drobným "klišé" zejména v závěru, ale to mému celkovému dojmu z knihy vůbec neškodí.
Možná za to zčásti může to správně pochmurné počasí, které venku poslední dny vládne, ale tahle duchařina mě bavila.

10 16.12.2020

Císař je zpět. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné. Kniha popisuje právě jeho návrat zpět na nejvyšší post říše, zachovává si dostatek tajemna a ukazuje, že i politika může být čtenářsky zajímavá. Stačí ji jen správně napsat.
Co se týče samotného Stena, zdá se mi jakoby dospěl. Je zadumaný a vždy úporně přemýšlí, než se do něčeho pustí. Za mne prozatím jedna z nejpovedenějších knih této série.

1 14.12.2020

Abych odlehčil od science-fiction a Kotletových jatek, rozhodl jsem se sáhnout po něčem trochu jiném. A Darcy Coates byla správná volba. Několik duchařin jsem již četl, ale takhle byla zatím nejlepší. Hlavní hrdinka i její chlupatý přítel jsou sympatická dvojka, a přesto, že se na první pohled zdá strašidelný dům jako vcelku ohrané téma, mne to bavilo. Uvolněnější denní atmosféra střídá nervy drásající noční pasáže, autorka přibližně do poloviny knihy udržuje správnou míru tajemna a přitvrdí, když se zlo ukáže v celé své "kráse." Povedená kniha na dlouhé zimní večery pro všechny, co se rádi bojí. Až mi to příležitost znovu dovolí, rád se vydám na prohlídku dalšího z řady Darcyiných domů.

17 09.12.2020

Třetí řežba, třetí nářez. Válka mezi upíry a žlutým šmejdem z vesmíru vrcholí. A finále je vážně epické. Nebo bych měl říct jaderné?
S celou trilogií Hustej nářez jsem se fakt bavil. Zasmál se i pokřivil obličej při představě, jaké nechuťárny musejí "naši" špičatí zoubci vykonávat pro vlastní přežití.
Po dočtení třetího dílu se pravděpodobně vydám zase někam jinam, ale do kotletova upířího světa se v knihách "Stalingrad" a "Vlci" jistě brzy vrátím.

9 05.12.2020

Přímou úměrou, čím více Gerharda, tím větší nářez. Pokud bych se měl o druhém díle rozepsat, nejspíš bych se opakoval. Brutální akční upířina, kde se kulkami nešetří stejně, jako hláškami. A jsem fakt rád, že ten neřád Gerhard dostal v druhém díle mnohem více prostoru, než v tom prvním.

7 01.12.2020

Tušil jsem to už ve chvíli, kdy jsem dočetl Lovce. S Frantou Kotletou se ještě jistě setkám. Stalo se. A je to opět brutální řežba.
Postavit proti sobě mimozemšťany a drsnou chásku hláškujících upírů je už samo o sobě pěkná magořina. Připočtěte nějaké to spiknutí a zradu, tisíce kulek, stovky neslušných slov, spustu nelidského pr*ání a prastarou legendu, a dostanete Hustej nářez. Žádný jiný název by obsah této knihy nevystihl tak dobře.
Díky, Františku. Já se bavil ;)

13 23.11.2020

Závěr trilogie Černá flotila je přesně takový, jaký čekáte. Schyluje se k největší bitvě lidského pokolení, kapitán Wolfe "překvapivě" neuposlechne rozkaz, aby společně s malou skupinkou přívrženců pátral na vlastní pěst po objektu, který je nazýván Centrální mysl nepřítele. Elegantně jsem, stejně jako u předchozích dílů, proplul celou knihou až k celkem rychlým závěrečným kapitolám, a řekl bych, mdlejšímu odchodu ze scény. Ale tak to u válečných hrdinů prostě bývá.
Celá trilogie má rozhodně své kvality. Autor musel během psaní jistě načíst spousty a spousty o vesmíru, cestování hyperprostorem a také o technických možnostech vesmírných plavidel, z čehož velmi bohatě čerpá ve všech třech knihách.
Jsem přesvědčen, že jeho poslední kniha Nové hranice z universa Černé flotily sledující osudy kapitánky Wrightové, mi jistě neunikne.

5 18.11.2020

Pokračování Černé flotily zavádí hlouběji do životů jednotlivých postav, hlavně do nitra kapitána zbrusu nové bitevní lodi. Nepřítel sílí a lidstvo se pere mezi sebou. Stejně jako první díl je kniha skvěle zpracována, o vesmírné souboje zde není nouze a politické přestřelky jsou zde v rozumné míře podávány jako jistý "oddych" od kapitánského křesla.

5 16.11.2020

Z dlouhé chvíle v práci jsem zabrousil na stránky e-shopu nakladatelství, abych se poohlédl po něčem ke čtení na obědové pauzy. Černá flotila mne zaujala anotací, Válečnou loď jsem stáhl včera ráno a dnes sepisuji komentář pod přečtenou knihu. Byla to jízda, opravdu. Skvělé military sci-fi, kde autor nešetří technickými popisy, které jsou však podány tak, aby byli srozumitelné i obyčejnému čtenáři. Nový nepřítel, který zůstává tajemným i po dočtení a nová směsice charakterů bojujících nejen proti nepříteli, ale i mezi sebou a se svou minulostí.

5 11.11.2020

Mám takový pocit, že každá Stenova kniha přináší něco nového. Tentokrát zajetí a vězení. Přibývají nové postavy přispívající chodu příběhu, zatímco většina těch již známých graduje ve svých rozhodnutích uprostřed války. Kilgour ale ne. Kilgour kraluje svým vtipem o puntíkatejch hadech.
Budu se opakovat, ale tato, již v pořadí pátá kniha mne opět přesvědčuje o kvalitách celé této nenápadné mezihvězdné série. Oba páni nám opět servírují military science-fiction ve své ryzí podobě.

1 30.10.2020