Pav
komentáře u knih

Oboustranná kniha je neotřelý nápad. Četla jsem nejdříve Jáchyma a hodnotím to jako dobrou volbu. Dojemný příběh, který se může stát.


Začátek mě moc nebavil, proto jsem knihu odložila. Po čtyřech měsících jsem se "chytla" a dočetla ji během pár dnů. Od poloviny už jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. Příběh se zdál být nepravděpodobný, ale z vlastní zkušenosti vím, že se takové věci opravdu stávají.


Jiný kraj, jiný mrav. Indická dívka vyrůstající v Honkongu, náboženství, ženy podřízené mužům, domluvená manželství, nedostatek sebeúcty... Autorka vypráví, jak "prožila" klinickou smrt, což je na knize velmi zajímavé, ale to co následovalo v druhé polovině knihy mě úplně otrávilo. Neustále je zde opakováno, jak jsme součástí Celku, jak musíme sami sebe milovat a pořád dokola. Chápu, že to musel být silný zážitek, ale na mě to ve finále působí jako vymývání mozku. Vzhledem k tomu, že autorka vyrůstala v jiné kultuře, pro evropana a navíc ateistu nemá její sdělení asi tak silný dopad. Navíc se mi vůbec nelíbí, že přestože měla rakovinu, de facto se vychloubá, že nepodstoupila konzervativní léčbu. To je tedy hrdinství 4 roky umírat...


Tentokrát jsem trochu zklamaná. Protože čtu Keplera napřeskáčku, po Lovci kralíků je to slabší kousek a na Písečného muže to vůbec nemá. Vzhledem k tomu, že jsem postavu Erika v Hypnotyzérovi vyloženě protrpěla, byla jsem rozladěná, že je mu věnován další díl. Příšerně mi leze na nervy, ale to je můj subjektivní pocit. Každopádně se jedná o napínavý příběh a poměrně překvapivé rozuzlení. Nicméně se nemohu ubránit pocitu, že je to ve finále až moc přitažené za vlasy a pachatel je "superman".


V knize jsou některé pasáže velmi vtipné, ale styl je prostě zastaralý. Zkrátka se mi nečetla dobře.


Dívku v ledu jsem ještě nečetla a po přečtení Nočního lovu si ji určitě přečtu. Tato kniha se mi neskutečně dobře četla. Mělo to spád a že byl pachatel odhalen v půlce, mi vůbec nevadilo. Dokonce jsem si dovolila zařadit tuto knihu do čtenářské výzvy, jako knihu od autora ze sousedního státu, ikdyž je Robert Bryndza rozený angličan.


V rámci čtenářské výzvy jsem si knížku po mnoha letech (1. vydání) přečetla s dcerou. I v dospělém věku mi připadá moc hezká a vtipná. Jsem ráda, že se dceři také líbí, protože většinu knížek mého dětství považuje za nezajímavou a nudnou. Ono je docela náročné najít starší dětskou knížku, kde se to nehemží soudružkami a soudruhy učiteli :-)


Pokud se jedná o nejlepší švédský krimiromán, jak hlásá obal knihy, něco je špatně. Je to docela povedená krimi, ale žádná supernova. Trochu jsem měla problém s orientací v postavách (zejména když se oběť jmenuje podobně jako vyšetřovatel). Jinak je to čtivé. Zakončení nějak nemohu definovat. Nebylo úplně běžné, ale zase nijak překvapivé. Dala bych tak 3,5 hvězdy.


Jsem zklamaná. Ze Svědkyně ohně jsem byla nadšená, tak jsem se rozhodla pokračovat od začátku, ale očekávání byla asi moc velká. Některé situace mě rozčilovaly, místy se děj vlekl a popisné statě mě nebavily. Občas jsem zapomněla o co šlo, než jsem se prokousala nezáživnější částí. A taky to bylo zbytečně brutální. Ale nevzdávám se, něčím to proložím a přečtu další díl.


Vzhledem ke komentářím a především po přečtení Zamilované hypnotizérky, jsem od této knihy moc neočekávala. Proto mě mile překvapilo, jak dobře se mi četla. Je ze života a když jsem byla v půlce, musela jsem ji prostě dočíst, než půjdu spát. Dokonce jsem se dost nasmála. S Moriarty mám ovšem vždycky jeden problém, že se tak do třetiny knihy nemohu zorientovat v postavách. Přesto dávám (k mému vlastnímu překvapení) plný počet.


Kdyby byla toto první kniha, kterou jsem od Jamese Rollinse přečetla, pravděpodobně bych udělila plný počet. Moc zajímavé téma. Nejsem si jistá, že jsem úplně pochopila, co je to antihmota :-) Na začátku sice trochu pomalejší rozjed, ale moc mě to bavilo i navzdory většímu počtu stránek. Kdybych nevěděla, že jsou ještě další knihy Sigma Force, asi bych se o život hlavního agenta vážně obávala. Po přečtení jsem naopak měla pocit, že mi něco chybí. Že by pokračování?


Musím hodnotit velice subjektivně. Woodová píše výborně, ale téma postavení žen v muslimském světě mě značně rozrušuje a absurdní výklad koránu mě rozpaluje do běla. Myslím, že knihy s touto tématikou už raději vynechám.


Jsem nadšená. Budu si muset přečíst celou sérii od začátku. Sice mi příliš brzy došlo, kdo je pachatelem, ale vůbec to nesnížilo napětí až do úplného konce.


Musím říct, že první polovina knihy se značně táhla a bylo tam příliš hluchých míst, až jsem musela několik stránek jen zběžně pročíst. Velmi mě iritovalo vraždění zvířat. Druhá půlka už byla svižnější a napínavější. Nicméně mě neuchvátila a nechápu, proč byla vyhlášena nejlepší knihou roku. Zmizelá byla mnohem zajímavější.


Zajímavě propletený zločin. Bohužel aktuální téma rasizmu mě moc neoslovilo. Pokud by to nebyl třetí díl a já nebyla zvědavá, jak pokračují osudy "hlavních hrdinů", asi bych si knihu nepřečetla. Vraždy malých dětí špatně snáším i v případě fikce. Ovšem to nic nemění na faktu, že autoři píší výborně a umějí udržet napětí.


Velmi čtivé. Kniha ve mě vzbudila zájem o události okolo 1. světové války. A to jsem ji původně nechtěla číst, protože bych válečný román rozhodně nikdy nečetla (ale nějak mi došla jiná četba). Ze školy si toho moc nepamatuji a musím říct, že mě velice překvapily důvody a samotný průběh války. Jen mě příliš nezajímaly značky zbraní a přesné fungování uhelných dolů, ale chápu, že mužskou část čtenářů, zase nezajímaly popisky outfitů dam :-)


Osobně se mi tento díl trilogie (prozatím) líbil nejvíc. Volání kukačky bylo moc popisné, Hedvábník zbytečně perverzní. Samozřejmě byly některé popisy architektury Londýna nadbytečné a hlavní podezřelí se mi pletli, ale mělo to spád a zajímavé rozuzlení. Těším se na další díl a zejména jsem zvědavá, jak bude pokračovat vztah Cormorana s Robin.


Oddechové čtení. Žádná složitá zápletka, ikdyž se v jedné z několika linií příběhu vyšetřuje možný zločin :-), ale člověk si odpočine. Prostě Harlequinka.


Měla jsem trochu zmatek v postavách, ale jinak opět skvěle napsáno.
