pavčape komentáře u knih
Já prostě Josefínu miluju! Je fakt, že se nejedná o hlubokomyslné dílo, ale o knížku, která má za úkol pobavit čtenáře a to se jí v mém případě podařilo. Je fakt, že postav tady bylo spoustu, ještě teď nevím kdo všechno se tam mihnul a kdo ke komu patřil. Ale asi mělo svůj smysl, abychom pachatele neodhalili už v první kapitole! ???? Už se těším na další zločin v Brodu
No, já nevím...
SPOILER
Hvězdička za čtivost, hvězdička za působivé prostředí Irska, hvězdička za obálku, hvězdička za nápad s rituálními vraždami a hvězdička za sympatickou Katie. Hvězdička dolů na přílišnou brutalitu. Normálně mi tyhle brutální vraždy na papíře nevadí (viz můj oblíbenec Chris Carter), ale tady to bylo až nad rámec chápání. Jak už někdo níže psal, aby dívkám zaživa a při vědomí odřezával kusy masa z těla a ony ani neomdlely ani neječely, jen si s pachatelem povídaly? Divné... Hvězdička dolů za pachatele. Já prostě nemám tyhle odlišnosti ráda. Přijde mi to v příběhu účelové, aby nemohl být pachatel předčasně čtenářem "odhalen". Půl hvězdy dolů za občasnou Katiinu naivitu. Takže dobré 2,5 hvězdy. Nicméně přečtu si další knížky, protože dle komentářů jsou lepší. Těším se.
Knížky H. Whitton se čtou velice lehce, což je jejich plus. Nevím, zda je v tomto příběhu vše tak, jak se odehrálo, poněvadž mi přijde až příliš romanticky vystavěn. Nicméně jsem si jej ráda přečetla a těším se na další historický příběh z pera této spisovatelky
Smutný příběh... I když opět skvělá kniha. Jelikož jsem velký fanda DD a nedám na něj dopustit. Tenhle příběh časově předchází knížce Jednou nohou v hrobě, o čemž jsem pojala podezření hned na začátku při zmínce o Zoře Kowalské. Slibuju si, že si jednou všechny knížky přečtu chronologicky. Zde například vím, o čem v té předchozí šlo, ale už si bohužel nevzpomínám na podrobnosti jak to bylo s Chosém a Zorou.
Jedna z těch lepších od. J. F.. Sice bylo od počátku jasné, kdo asi za tím stojí, přesto napínavé čtení.
Od J. Fieldingové znám mnohem lepší knížky. Tahle byla průměrná. Pokud to mělo být psychologické, něco tomu scházelo, pokud to mělo být detektivní, tak také. Bylo to něco mezi. Pořádně jsem se začetla až na konci knihy a to rozuzlení na mě působilo dost hloupě.
Proč se mi knížky DD tak líbí? Jsou čtivé. Jsou realistické. Jsou brutální. Jsou z reálného světa...
Nález torza zohaveného ženského těla. Posléze nález hlavy. A rozjíždí se pátrání. Tentokrát se protnou zájmy nejen oddělení vražd, ale i protidrogového a mravnostního. Jak vše dopadne? No není to veselá četba.
Harry ještě nepije. Nebo už nepije? Zkrátka a dobře v toto příběhu byl vcelku střízlivý. Jelikož jsem nečetla chronologicky, teprve teď jsem se dozvěděla, jak začal jeho vztah s Ráchel, který nebude vždy takhle idylický.
Nicméně k příběhu... Četl se dobře, přestože pro mne byl začátek hodně rozvláčný. Přesto, že jsem na severskou literaturu zvyklá, zde mi dělala problém jména. Kdo bude číst níže, možná bude následovat SPOILER. Poněkud jsem se ztrácela v těch jménech vojáků a když se do toho ještě zapletla rozdvojená osobnost, už jsem si musela dávat fakt bacha! Ten konec ala Jekyll a Hyde mi přišel trochu přitažený za vlasy.
Druhý případ Harryho Holea . Je to poněkud slabší odvar pro ty, kdo jsou zvyklí na severské detektivky. Nicméne Hole je Hole a Nesbo je Nesbo, proto budu v této sérii dál pokračovat!
Příjemná, jednoduchá četba o přátelství člověka a kocoura. Věřila jsem všemu, co J. Bowen říká. Kočky jsou velice inteligentní stvoření a proto, že je mám ráda, líbila se mi i knížka, kterou jsem si vybrala v rámci plnění Čtenářské výzvy.
Na to, že měla kniha více než 500 stran jsem ji přečetla rychle. Udivilo mě to, protože mě příliš nezaujala. Nedostavil se ten pocit, že nemůžu jinak než číst dál. Je to případ knihy, na kterou koukám a říkám si : " No nic, musím pokračovat." Raději mám knížky u kterých si říkám "Sakra! Měla bych ji položit a jít něco dělat!"
Příběh byl vystavěn zajímavě, čekala jsem kdy a jak se všechny tři dějové linky protnou. Když se tak stalo, konečně mě to začalo bavit. Přeskakování v ději i mezi jednotlivými aktéry mi nijak nevadilo, pokud jsem se soustředila. Občas to s tím soustředěním moc nevyšlo, tak jsem se musela vrátit na začátek kapitoly a ujasnit si kde jsem. Anthony Doerr se nestane mým oblíbeným spisovatelem.
Vždycky když toužím zlepšit si náladu, sáhnu po některé z knížek G. Durrela. Díky Čtenářské výzvě jsem se opět podívala na idilické Korfu za rodinou Durrelových a četným Gerryho zvířectvem. Zejména pasáže, kdy vytáčí své příbuzné neustálými novými přírůstky v domě mě hlasitě rozesmály :-)
Zajímá mě historie a lépe se mi pamatuje, když není "nabiflovaná". Dozvídat se touhle cestou fakta, která se stala, byť jsou podána románovou formou, mě baví. Budu knížky Hany Parkánové číst i nadále
První kniha, kterou jsem od DD přečetla. Díky Čtenářské výzvě jsem po ní sáhla podruhé a nutno podotknout, že se mi líbila stejně - jen už jsem při jejím čtení měla větší přehled o dění v partě "vraždárov". I podruhé můžu knihu doporučit
Nevím, kterak knížku ohodnotit... Kdybych neznala předchozí autorčiny knihy, dala bych bez zaváhání pět *, ale po zkušenostech s Hanou, Hotýlkem a Slepou mapou musím ubrat. Kolik ale ubrat, když je příběh Bohdany a jejích blízkých tak čtivý? Paní Mornštajnová vážně umí! Je vynikající vypravěčka, její příběhy sahající do minulosti, jsou skvěle promyšlené. Možná proto, že tento až do tak daleké minulosti nezapadal, se mi líbil o něco méně. Možná proto, že se mi postavy nejevily tak propracované, se mi líbil o něco méně. Nevím. Na pět bych nehodnotila, čtyři jsou málo, škoda, že nelze dát půl hvězdičky. Za přečtení určitě stojí, paní autorka je opravdu skvělá a já se těším na její další román! :-)
Líbila se mi. Líbil se mi styl psaní a to, že se v ději prolínala minulost se současností a příběh byl vyprávěn z několika úhlů pohledu bylo skvěle dotaženo a vůbec nerušilo. Osudy všech protagonistek mě zajímaly a udržovaly mě v napětí až do konce knihy.
Nějak extra mě knížka nenachla, dočetla jsem, ale mysím, že si za pár měsíců nevzpomenu, o čem vlastně byla... Nicméně jako prvotina asi dobrý, takže za tři! :-)
První knížka od Hany Whitton a jistě ne poslední. Líbí se mi, že si románovou formou osvěžím dějiny. Autorka se drží historicky dochovaných faktů, ale pro čtivost příběhu přidává i něco ze své fantazie (byli Ladislav i jeho matka otráveni toutéž osobou a z těchto pohnutek?) Zajímavé čtení pro ty, koho zajímá historie
Mám ráda knížky Kate Morton. Přestože jsou všechny psány stylem prolínání současnosti s minulostí, vždy dojde k tomu správnému a logickému propojení všech dějových linek. Nejinak tomu bylo i v Zapomenuté zahradě.