pavla4938 komentáře u knih
Skvělý námět. Ponuré, depresivní, bez naděje - od začátku až do konce. Uf. Dobré pro kontrast s naší realitou, pro uvědomění toho, jak se máme dobře a jak bychom si toho měli vážit. Mohlo to být delší, propracovanější, a to jak popis společnosti, tak života v té společnosti, méně zběsilé skoky v čase. Mohlo to být “utopické veledílo”,takhle je to “jen” nástin s tragickými dopady pro jednu rodinu.
Líbí se mi, že autorka pro nás, čtenáře, “objevila” tento polozapomenutý kraj a jako by vyplnila prázdné místo v literatuře. Píše krásně “postaru” a důkladně o regionu, který jiní spisovatelé dřívější doby ještě nepopsali. Nikomu asi nebyl tak blízký, jako právě jí. Cítím v té knize emoce a vztah k tomu regionu a to je velmi silné a přesvědčivé. Postavy a příběhy pomáhají vykreslit, jak se tam žilo, ale samotný děj není v této knize to nejdůležitější.
Skvělá klasika! V mých mladších letech bývala mou inspirací, odvážnou a silnou hrdinkou č.1!
Pro mě skvělá! Baví mě styl psaní,všechno věřím,prožívám s hrdinkou. Baví mě absurdita,ironie,”černý humor”. Hrdinka se v hrozných situacích oklepe a jde dál. Je silná.
Dobrá kniha!V životě to bývá náročné,ale ani v tomto příběhu nechybí naděje a světlo na konci všelijakých tunelů.
Líbilo se mi psaní z různých úhlů pohledu.
Velmi zábavné, dobře napsané i poučné příběhy ze tří různých světů. Nejméně mě oslovil ten poslední, možná proto,že zdravotnické prostředí tolik neznám. Prostřední příběh naopak, fascinoval mě, přišel mi velmi reálný a moc se mi líbila ta korespondenční forma. První příběh -taky dobrý!
Fascinující, výborná kniha ze dvou světů: Kouzlo, magie, drsné přírodní zákony versus drsná socialistická realita....
Dost depresivní kniha a zároveň dost o ničem...Co jsem si z toho jako měla odnést za moudro?,za naději?,za inspiraci?.....Marie těká z marnosti do marnosti...NEchtěla bych být v její kůži,v jejím světě... Možná tu náladu autor takhle chtěl a možná pro milovníky jižních Čech to má své kouzlo, ale za mě tam vedle celkem nezajímavého příběhu není ani žádná naděje, jak z té samoty a deprese ven....
Moje první kniha od Hájíčka, zkusím ještě jiné, třeba to bude lepší!
Ve chvíli čtení nápaditá, zábavná knížka.Nemohla jsem se odtrhnout. Závěr knihy: Jak to vlastně tedy osudného dne bylo?...Irituje mě, že to je nedovysvětlené, jen trochu naznačené, můžeme se domýšlet, ale ujištění o “správném” pochopení se nám nedostane...,škoda....Bavily mě psychologické vhledy do jednotlivých postav, bylo to místy dost extrémní, absurdní, drsné, ale současně uvěřitelné. Cizojazyčné vsuvky jsem si vychutnala,chápu,že kdo zrovna tyhle řeči nezná,mohlo mu to být nepříjemné. Ale ono to bylo spíš pro dokreslení nálady, zásadní info tam v podstatě nebyly.
S odstupem času je zajímavé,že knížka ve mně nic moc nezanechala,možná jen pocit,že to bylo celé takové trochu přitažené za vlasy...., a vracet se k ní určitě nehodlám.
Velice zajímavá, dobře napsaná.Temná,ale se špetkou naděje. Alarmující. Uvěřitelná.
Ani u vody mě to moc nebavilo, nedočetla jsem. Až příliš jednoduchoučké.Nevím,čím to,ale jména postav mi přišla něčím podobná,a tak se mi to při tom přeskakování z jedné na druhou hrozně pletlo,kdo je kdo,a co že si to vlastně myslela minule?Nějak mi pak i ty charaktery splývaly...A nějak mi to čtení, i když o zajímavá témata ze života nebyla nouze, nepřinášelo ani pobavení ani poučení ani emoce....