Pavlina50 komentáře u knih

Skvělé počtení! Netušila jsem, že čtu až nějaký třetí díl, vůbec mi to k pochopení souvislostí nevadilo. Tato kniha je důkaz, že perfektní a napínavý thriller se může obejít i bez velkého množství sadistických zvráceností a hektolitrů krve. Teď jdu shánět předchozí díly série...

6 07.02.2021

Na první pohled až trochu taková žánrová nevyhraněnost - "lovestory" či thriller, bylo tam obojí i když mám pocit, že té romantiky přece jenom asi trochu víc.
Atmoféra kanadského ranče fajn, motiv pachatele neotřelý, příjemné byly i krátké kapitoly střídající vyprávění několika klíčových postav, čtivost výborná.
Bohužel jsem nejdřív sáhla po druhém dílu této série, takže jsem měla od začátku jasno, jak to dopadne a kdo s kým skončí, ale to není problém knihy, ale čistě jen můj osobní.
Na druhé straně právě ten druhý díl mě nalákal k přečtení i této knihy.
A i když bych přece jenom i tady té romantiky raději trošku ubrala a naopak dodala více "thrillerového" napětí, ve srovnání s prvním dílem se mi tento líbil i tak o malý chloupek víc.

5 25.07.2023

Podivný nic neříkající název, který knihu zařazuje spíš do kategorie záliby ruční práce a tvoření.
Pokud je ale věta dokončena - Pérka, drátky, kolečka, bude ze mě herečka - najednou z toho vykoukne společenský román.
Příběh dvou sester dvojčat a plán, který se trochu zvrhl a vyšel trochu jinak, než bylo očekáváno.
Kniha určitě nebyla špatná, ale zároveň také ničím výjimečná nebo zapamatovatelná, pro mě prostě taková neslaná nemasná. Navíc - sem tam to bylo trochu přitaženo za vlasy.
Na jedné straně to byla taková příjemná a uklidňující kniha z atraktivního divadelního prostředí, ale chyběl mi tam nějaký bonus, který by z čtení udělal zážitek.
Proto tři hvězdičky - průměr.

5 29.05.2023

Další z válečných příběhu, ovšem tentokrát z úplně jiného konce světa - z Číny.
Poutavý a citlivý příběh střídavě viděný očima zprvu desetileté Nancy a dospělé učitelky Elspeth, které společně s mnoha dalšími dětmi a učiteli čelí zlu v podobě možná o něco méně drastickému, než jsme zvyklí třeba v porovnání z osudy Židů, ovšem stále až moc krutému a nepochopitelnému.
Důraz je kladený hlavně na vyrovnávání se se vzniklou situací - jak ji vnímalo zprvu dítě, které nezadržitelně dospívalo v mladou dívku a jak zase dospělá žena, která si byla vědoma své obrovské odpovědnosti a suplovala mnoho let roli rodičů.
Postavy byly hodně realistické, žádní přehnaně nebojácní hrdinové, měly standardní vlastnosti běžných lidí a pocity a emoce, se kterými se dalo snadno ztotožnit.

Přístup učitelů byl jedinečný - snažili se pro děti dennodenně, i přes veškeré své vlastní útrapy a bolest, hledat aspoň nějaké důvody k jakékoliv radosti.

Citace z knihy: "Musíme popadnout všechno, díky čemu si připadáme víc jako člověk...".

Hodně sázeli na dodržování skautských zásad a pravidel, které děti i přes těžkosti doby, nevyjímaje ani setkání se smrtí, vnímaly jako neoddělitelnou součást svého způsobu života a díky nim si po celou dobu zachovávaly aspoň trochu zdání normálnosti.
Bylo dojemné pozorovat, jak děti ve své hlavě bojují s vrozenou i naučenou slušností - "za každých okolností si zachovat pozitivní přístup", což kontrastovalo s realitou kolem nich a nechápáním, proč se to vlastně všechno děje.

Taky se mi opět líbilo, že se autorka vyhnula černobílému pohledu na ty zlé a dobré - i mezi těmi zlými Japonci se sem tam objevil záblesk lidskosti a že s tím, co jsou nuceni dělat, se nijak neztotožňují. Naopak našlo se výjimečně i pár takových, kteří se snažili pomáhat, třeba aspoň tím, že nebyli krutí - už to pro ty vězněné byla opravdová pomoc.
A proto mě pak třeba při obyčejné zmínce jednoho takového japonského vojáka, že pochází z Hirošimy a jak se těší, až se tam po válce vrátí, opravdu velice zamrazilo.

Byl to takový dost nový a "neokoukaný" pohled na události z 2. světové války...a to má pro mě pokaždé velkou cenu.

5 28.03.2023

Tak tohle je survivor, jak má být.
Žádné jídlo z KFC, hamburgery a drinky za výhry v soutěžích typu opičí dráha tady jde opravdu o přežití. A to zdaleka nejen díky nedostatku jídla.
Když se v malém a uzavřeném kolektivu někdo nějakým způsobem odlišuje, preferuje spíš samotářství a k tomu má "nedejbože" i vlastní názor, tolik jiný od zbylého stáda, na problémy je slušně zaděláno a vlivem frustrace okolí z nedostatku všeho, mu může jít opravdu až o holý život.
To je Maddy.
Ani vlastně pořádně nevím, jestli mi byla sympatická nebo ne - byla hlavně neuvěřitelně pracovitá, s obrovským obecným přehledem, který ji opravdu zachraňoval v situacích, kdy by to mnoho jiných radši dávno vzdalo.
Nebudu šťourat do toho, na kolik její postava a schopnosti mohly být reálné - kniha mě totiž neuvěřitelným způsobem chytila. Chytila a nepustila, měla takový spád, že se mi jen velice těžko odkládala, a to jen, když už to bylo opravdu potřeba.
Zvědavost, co se vlastně stalo, byla obrovská, že hnala čtení velice rychlým tempem. Dost jsem se bála, aby z toho nakonec nevylezla nějaká nebetyčná blbost a celé čtení mi neznehodnotila. Naštěstí - šlo to. Sice mi ten konec přišel přece jenom trochu uspěchaný, ráda bych se v tom babrala ještě trochu víc, ale to je asi tak jediná drobná výtka k tomuto oddechovému a zároveň napínavému thrilleru. Pro čtenáře preferující hlubší myšlenky a vysokou literární úroveň to zrovna asi není, ale tomu, kdo čte hlavně pro zábavu, určitě doporučuji.

5 23.03.2023

Po Rituálu, který mě zas tak moc nenadchl, tentokrát Mo Hayder opět ve své vrcholné formě.
Podle úvodu knihy jsem očekávala až skoro horor, ale velice brzy se to změnilo ve standardní, ale hodně dobře promyšlený thriller.
Určité nadpřirozeno se sice celým příběhem náznakově prolíná pořád, ale vzhledem k tomu, do jakého místa je příběh zasazen, působí vlastně docela přirozeně a vcelku i očekávaně - v psychiatrické léčebně by se člověk asi neměl divit vůbec ničemu…
Tip na pachatele mi tentokrát vyšel, tím pádem mě pointa zas až tak nepřekvapila, nicméně vůbec mi to nezabránilo si čtení dostatečně užít, což se taky opravdu stalo. Paráda.

5 20.02.2023

Bohužel - jeden velký přehmat.
Nalákala mě zajímavá anotace a také docela vysoké zdejší hodnocení, ale tohle sem snad nějakým omylem zabloudilo ze sekce literatury pro mládež.
Mizení lidí, podivná vesnice, tajemné a neidentifikovatelné „stíny“ – atributy hororu sice splněny, ale ta forma, postavy ???
Tohle se ani s nadhledem, že se jedná o horor, brát vážně opravdu nedalo.
Nesmyslné a naprosto nedůvěryhodné chování téměř všech postav ve mně vyvolávalo spíš smích, než abych cítila nějaké napětí, či dokonce strach, k tomu spousta neuvěřitelně hloupých dialogů (za všechny aspoň jeden…často se opakující: „Čí to byla krev?..Možná Lucyina. Podobala se té u auta.“)…prostě z éry akčních superhrdinek jsem už asi opravdu vyrostla.
Hvězdičkami raději nehodnotím, protože jen velmi nerada dávám odpady (a docela nedávno jsem se jednomu žánrově i dějově podobnému nevyhnula) a i jedna hvězda je za mě v tomto případě asi hodně. Ale chápu, že je to asi věc vkusu (a možná i věku). Anebo jsem četla úplně jinou knihu…

V téhle hře jde prostě o život….

Kniha nabízí přesně to, co slibuje v názvu i v anotaci. Má přesné schéma, které se nijak nezpronevěřuje žádným pravidlům extémních (a pevně doufám, že jen fantazijních) únikovek.
Námět je slušně využitý, je tam dokonce i pár docela překvapivých momentů, i když celkově má pochopitelně vzhledem k žánru očekávaný vývoj – jen se čeká, kdo zemře a jak.
Není to sice žádné veledílo, ale má dobré tempo, správnou dávku napětí, zvědavost také umí navodit…prostě když v tom nehledám nic logického, nechci moc přemýšlet a jen si vyčistit hlavu, funguje to.

5 22.12.2022

Detektivka z doby, kdy pro vyšetření zločinu a usvědčení pachatele ještě nebylo rozhodující žádné DNA, ale stačily náhodná slova, výrazy tváře a další drobné detaily, jako třeba jeden chybějící hrníček a podobně.
Zamotaná vražda, prostředí britské aristokracie, velká rodina a její složité vztahy, z čehož pramení dostatek podezřelých, a závěrečné rozuzlení při účasti téměř všech postav, které se knihou mihly - klasická šablona, kterou si Agatha Christie vytvořila a používala téměř ve všech svých detektivkách.
Je to naprostý opak k dnešním krimi, kde je spousta (někdy až zbytečné) akce a minimum konverzace. Tato klasika staví vše naopak téměř výhradně na dialozích, akce se tu téměř najít nedá.
Agatha uměla psát čtivě, i přes stáří knihy jazyk nevyznívá nijak zvlášť archaicky, umím pochopit to velké množství jejích obdivovatelů.
Občas po nějaké knize od této slavné autorky také sáhnu, ale opravdu spíš jen sem tam. Daleko víc bližší jsou mi přece jenom ty knihy soudobé.
Bylo to takové……asi dobré.
Tři hvězdy.

5 09.12.2022

S tvorbou Ivanky Deváté jsem se setkala poprvé a byla jsem mile překvapena.

Její humor mi naprosto sedl, z jejího vyprávění čiší pozitivita a nadhled získaný prožitými životními zkušenosti, její literární vyjadřování se mi moc líbí.
Celé to působí velice vtipně, lidsky, trochu potrhle, hravě, ale současně vkusně...prostě příjemné a naprosto oddechové čtení pro dobrou náladu.

Suverénně nejvíc mě bavila ta první část, kde autorka čerpá ze svého života a popisuje tyto svoje zážitky s takovým nadhledem a sebeironií, až mě to několikrát donutilo dokonce k hlasitému smíchu, což se mi u knih zas až tak často nestává.
Knihu jsem četla na dovolené jedno odpoledne, kdy celodenní silný déšť nedovolil žádné venkovní aktivity – prostě přesně vhodný čas pro takovou oddechovku.
A díky této knížce to propršené odpoledne nebylo ale vůbec promarněné.

5 09.09.2022

Severní Korea v komiksu.
Je to úplně jiné pojetí, než se mi dosud dostalo do ruky – všechny knihy na toto téma, které jsem doposud četla, byly otřesné a neskutečně drastické zkušenosti a zážitky bývalých obyvatel této země, kterým se podařilo uprchnout.
Komiksová (mimochodem se skvělým výtvarným zpracováním) úprava napovídá, že tentokrát bude pojetí výrazně jiné - spíš odlehčenější, občas dokonce vyvolávající úsměv, zejména díky neuvěřitelné absurdnosti tamního systému.
Život v této zemi je totiž popsán z pohledu člověka žijícího ve svobodě, takového, který ví, že se zase za pár dnů či týdnů do své svobody vrátí. Pro něho je to spíš jen takové chvilkové až jedinečné dobrodružství, které může brát s nadhledem, protože ví, že jeho život je a zase bude úplně jiný.

Proto i to občasné nutkání k úsměvu je omluvitelné – je pochopitelně rozdíl, když život v této zemi popisuje člověk, který se tam ocitne jen jako „host“ na chvíli a ten, který tam bohužel musí žít trvale a prožívat veškteré nelidské útrapy a strach z každého příštího dne bez jakékoliv naděje na změnu. Chápu, že pro toho to taková sranda určitě není.
Právě proto mi po po zavření knihy stejně v ústech zůstala velká pachuť a smutek.

Ale rozhodně ne z nějakého zklamání z knihy, ta je opravdu zpracována znamenitě.

5 15.08.2022

Rodinné generační ságy miluju a i přesto, že se dnes rojí jak houby po dešti, pořád je vyhledávám.
Tato kniha určitě nebyla špatná, ale na druhé straně ódy bych asi na ni také nepěla. Bylo to takové lehké, pohodové čtení, nenudilo, i přesto že ta čtivost vůbec nebyla založena na nějakých neustálých zvratech a dramatech.
Kniha sice balancuje už na pomezí ženského románu, ale naštěstí je oprostěna od jeho základních znaků – přehnaného sentimentu a sladkobolných milostných scén. Naopak – přestože jsou hlavními hrdinkami výhradně ženy (muži tu plní spíš ty vedlejší role), příběh je docela drsný, syrový a v ničem nepřikrášlující hlavní postavy.
Hlavní hrdinka – Anděla v dospělosti - mi byla strašně nesympatická, její charakter byl velice rozporuplný, nicméně …může vlastně člověk odsuzovat myšlení, přání a touhy někoho, kdo už v dětství zakusil to, co ona?
Osudy některých postav (např. Iva, Vojta, Ivanka) byly jen tak nakousnuty - škoda - určitě by si zasloužily větší prostor a větší propracovanost, stejně jako některé klíčové úseky dějin, ale to by potom ta kniha musela zřejmě mít minimálně aspoň jednou tolik stránek.
I závěr jsem asi čekala trochu jiný – chyběla mi nějaká výraznější pointa…ta poslední věta ve mně vzbudila spíš mnoho dalších otázek.
I když na druhé straně…ten závěr knihy mě hlavně utvrdil v mém přesvědčení, že to, jak se k lidem v životě chováme, se nám stejně jednou vrátí…

Nakonec ovšem nelze nezmínit ty neskutečné chyby v rodokmenu v úvodu knihy, které mi dojem z knihy dost kazily. Zbytečně mátly, protože při čtení jsem se na něho kvůli orientaci ve jménech dost často obracela. Škoda - mimochodem ale něco takového – i když podstatně kvalitněji zpracovaného - bych uvítala u každé rodinné ságy. Hodně to zpřehledňuje a zjednodušuje čtení.

Ale i přes všechny tyto výtky nakonec čtyři hvězdičky přece jenom dávám – jeden z nejdůležitějších parametrů pro mé hodnocení – čtivost, totiž byla opravdu výborná.

5 15.08.2022

Tuto knihu nemůžu už několik dnů dostat z hlavy.
Je to velice emočně silný příběh o svědomí, o špatných rozhodnutích, o obrovské zamilovanosti, která se změní až v posedlost a o snaze konečné „očisty“, jak již vyplývá z názvu knihy.
Zároveň je to další svědectví doby totalitního režimu, které bylo a je prostě bez ohledu na zeměpisnou polohu všude opravdu naprosto stejné.
Celá kniha je hluboce depresivní, plná beznaděje a bezvýchodnosti. Není to proto úplně jednoduché čtení, určitě je při něm nutný dostatek soustředění a koncentrace, ale stojí to za to.

Ústředními postavami jsou dvě ženy rozdílného věku, které spolu mají víc společného, než zpočátku tuší.
Retrospektivou střídavě přecházíme ze současné dějové linky mladé dívky Zary, která se se svou nezkušeností a naivitou stala obětí obchodu s bílým masem, a stárnoucí Aliide, které se právě díky setkání se Zarou znovu vyplaví na povrch tragické vzpomínky na její vlastní mládí prožité v období totalitního režimu.
Kniha měla několik hodně silných momentů, které byly ovšem napsány (nebo v některých případech i naštěstí jen naznačovány) s takovým citem, kdy neskutečná brutalita a sadismus byly zprostředkovány i bez jejich dlouhosáhlého barvitého líčení a přesto bylo vyjádřeno naprosto vše.
Jednotlivé postavy jsou velice smutně realistické, jejich pohnutky a činy bez ohledu, jaké jsou, lze i chápat. Pud sebezáchovy je prostě zakořeněn v téměř každém člověku a činy plynoucí z něho můžou být někdy opravdu děsivé.
Výhrady mám pouze k něčemu, co s obsahem a kvalitou knihy sice vůbec nesouvisí, ale samotné čtení a mi ztěžovalo tak, že jsem ho několikrát chtěla až vzdát. A to byla přímo otřesná vazba knihy. Netuším, zda jsem na tento vazačský „paskvil“ měla smůlu jen já, nebo se „nepovedl“ celý náklad, ale kniha byla tak „dokonale“ vázaná, že stránky šlo obracet pouze do polohy, kdy písmenka, která byla ve středu, zůstala skryta a víceméně jsem si je musela domýšlet. Při čtení byla proto zapotřebí neustálá velká síla v prstech a neúměrně velké soustředění, a to mi zážitek z čtení bohužel hodně kazilo.

Ale jinak – kniha, na kterou asi nezapomenu.
Málokdy si musím po přečtení některé knihy dát od ostatních knih několik dní pauzu z důvodu mentálního odpočinku. Tady se mi to stalo.

5 27.07.2022

(Pozor – možný spoiler!) Dějově nenáročný a odpočinkový thriller, spíš pro ženy, odlišující se hlavně tím, že se odehrává ve viktoriánské době. Stylem mírně podobný například knihám Daphne du Maurier nebo motivem velice vzdáleně připomínajícím třeba jednu zápletku z knihy Jana Eyrová.
Příběh se četl velice dobře, literární jazyk stejně jako celý děj není složitý, dobro a zlo je zde od začátku přesně vymezeno, stejně jako je předvídatelné i vyústění celého příběhu.
Osa příběhu je od začátku jasně dána - dvě ženy, které se dostaly do osidel jednoho muže a jedné ryze zlé tchýně.
Fajn bylo střídání vypravěček - obou žen – a jejich vnímání toho, co se na panství děje. Jedna pozoruje zvenčí to, co jí zničilo život a hledá únik, druhá žije téměř celou dobu v nevědomosti a určité podivnosti a tajemství se snaží teprve pochopit.
Příjemný pocit z čtení knihy mi akorát trochu pokazil závěr knihy – ne samotná pointa (ta se dala očekávat), ale její zpracování. V kontrastu s celým předchozím dějem, který byl popisován velice detailně a pečlivě, (stejně tak detailně byly popisovány i pocity a myšlenky obou vypravěček), konec proti tomu najednou působil naopak velice zrychleně a nedotaženě. Asi bych uvítala ještě pár stránek navíc a rozpracování pocitů jednotlivých postav právě takové, jaké bylo v celé knize.

5 23.05.2022

„Největší myšlenky bývají ze všech nejprostší.“

Z této knihy mám dost rozpačité dojmy.
Můžu si vůbec dovolit kritizovat klasiku? Zkusím to.

Knize lze přidělit až několik nálepek a ani jedna nebude mimo mísu: znepokojivý thriller, dobrodružný román, alegorické dílo a symbolika na téma rozpad civilizace…

Záměr autora je jasný a snadno čitelný – zamyšlení nad lidskou civilizací, co se s ní stane v extrémní situaci, jak snadné je odhodit civilizační návyky a nechat vyplout na povrch vlastní přirozenost, ve většině případů bohužel zakódované skryté zlo.
Kniha je názornou ukázkou davového chování, ukazuje, jak snadno jsou lidi zmanipulovatelní, jak lehké je podlehnout tlaku většiny, zejména když mezní situaci ovládne jeden šílenec a že bohužel v těchto krajních situacích, kdy jde o přežití, má převahu moc a síla před rozumem a lidstvím.
Jak výstižné! Bohužel mi to silně něco připomíná. Neodpustím si trošky smutné ironie….že by i dnešní dobu?
Myšlenky aplikovatelné na jakoukoliv společnost a jakoukoliv dobu.
Jsou bezpochyby velice silné a nadčasové, i když si troufám tvrdit, že v dnešní době už nejsou zas tak moc originální a vyvolávající šok. Zejména proto, že dnes, s ohledem na to, co se v posledních letech děje kolem, už snad každý ví, že pokud jde o život, prvotní euforie a snaha pomáhat si navzájem je velice rychle pomíjivá, nastupuje strach, lidství se velice rychle začne vytrácet, jeden se začne bát druhého, začne odsuzování a vyčleňování lidí za opačné názory, zejména pokud jdou proti davu….a to se často týká i lidí nejbližších….Může být rozpad civilizace definovaný nějak jinak?
Ale konec pesimismu a filozofování, zpět ke knize.

Kniha mě vlastně nepřinesla nic nového, podobné úvahy byly použity dnes již v mnoha jiných dílech, a proto jsem spíš čekala, zda mě kniha „dostane“ svým stylem či čímkoliv jiným. Bohužel se tak nestalo. Literární styl mě neuchvátil, nesedl mě, vyprávění na mě působilo občas zmateně, zdlouhavě, časté a opakující se situace a popisy ostrova mě často nudily, občas jsem se do čtení musela i nutit. Kdyby kniha nebyla tak brutální, možná bych ji díky stylu psaní brala jako dobrou knihu pro mládež, bezpochyby s velkým přesahem.
U mě došlo ke zlomu až v samotném závěru. Jsem moc ráda, že těch pár posledních stran bylo opravdu mrazivých, kontrast mezi vygradováním konfliktu a tím, co se odehrálo v poslední kapitole, za tu námahu knihu přečíst přece jenom stálo.

Ale jinak…nebudu tuto knihu glorifikovat jen proto, že je to klasika.

Chápu její výjimečnost z pohledu doby jejího vzniku a zařazení mezi elitu, ale z dnešního pohledu, kdy takové ideje už prostě nejsou nijak nové a převratné…brada mi prostě nespadla.
V čem je kniha jiná, než ostatní s takto podobným a silným námětem, je snad jen využití dětí jako jediných strůjců příběhu. V tom je toto dílo opravdu dost originální. Ale jinou výjimečnost jsem bohužel nenašla.
Časté srovnání s Orwellovým románem 1984 – mojí srdcovkou - mi přijde mimo mísu. Síla myšlenek sice hodně podobná, ale rozdíl ve formě zpracování - propastný.
Ale je to jen můj ryze osobní úhel pohledu, rozhodně si nedovolím tvrdit, že kniha je špatná. Mě ale bohužel nijak zvlášť nezaujala.
Nicméně…na jeho román „Dědicové“ se chystám, tak uvidím, jak na mě zapůsobí ten.

5 20.04.2022

Sedm depresivních, ale zároveň hodně pravdivých příběhů ze života. Autorka vztahy mezi muži a ženami nijak neidealizuje, ukazuje je bez jakéhokoliv přikrášlení, se sarkasmem, s ironií, s patřičnou dávkou cynismu, ale i s občasným humorem.
Povídky jsou hodně krátké a stručné s výjimkou poslední „Itálií k rozvodu“, která se mi současně líbila i nejvíc. Klidně bych ji snesla ještě delší a ještě daleko rozpracovanější, možná mohla být námětem i na samostatnou knihu.
Myslím, že hodně lidí v těchto trefných povídkách dokáže najít aspoň kousek sebe.
Taková nenáročná, i když dost smutná jednohubka ze života, kterou zvládnete přečíst, než vypijete kafé.

5 01.04.2022

Můj poslední díl sester, ovšem samozřejmě ne poslední v pořadí, jak jsou napsány…jen jsem na něj v knihovně prostě pořád neměla štěstí.
Takže Elektra – modelka - očekávala jsem především přiblížení atraktivního prostředí celebrit a modelingu, ale to se zas až tak nekonalo. Elektra se potýkala s daleko většími problémy než by se u celebrity jejího formátu očekávalo, i když zřejmě svět drog a jiných závislostí není spoustě těchto lidí zas až tak vzdálený. Electra to na rozdíl od svých sester měla lehčí, svoji minulost hledat nemusela, minulost si ji našla sama…
Na tomto dílu se mi líbilo a uvítala jsem, že aspoň jedna ze sester není zas tak dokonalá, bezchybná a kladná, Elektra měla spoustu chyb, slabostí, a hlavně svou hlavu, na své okolí většinou nic nehrála a byla upřímná bez ohledu na dopady svého jednání. Tím mi možná připadala nejrealističtější z celé „sedmičky“. Ale na druhé straně mi současná dějová linka připadala ze všech dílů nejslabší, s nejmenším spádem, občas trochu zdlouhavá, a proto jsem tentokrát s ohledem na všechny ostatní díly (i když s těžkým srdcem) jednu hvězdičku ubrala.
Ale linka z minulosti byla opět moc fajn, Afrika, Keňa a předválečný a válečný život v nich byly opět vylíčeny s velkým citem a s atmosférou.
Tak teď už jen napjatě čekám, co (snad…doufám…) vytvoří syn Lucindy a jaké překvapení nám předloží. Moc se těším, protože tato série se zařadila mezi moje srdcovky.
Citace z modlitby AA: „Bože, dej mi sílu přijmout věci, které nemůžu změnit, odvahu změnit věci, které změnit můžu, a moudrost poznat rozdíl mezi nimi…“

5 30.03.2022

Toto bylo super!
Už začátek příběhu mě skutečně bavil…jedno nečekané dědictví, podivný ostrov s ještě podivnějšími hrstkou obyvatel…a pak ten první zvrat! Všechno jinak a zvratů přibývá a přibývá a autor si s námi hraje dál a dál a postupně už si nejsme jisti vůbec ničím. Akorát při tom vývoji knihy a opakujícím se zvratům jsem skutečnou pointu už zhruba dokázala odhadnout. Ale celkově wow! Tleskám. Je to originální, propracované, čtivé, napínavé a v určitém detailu podobné například filmu Prokletý ostrov. Hodně zdařilý počin.

5 14.03.2022

Když jsem si knihu nesla z knihovny, byla jsem moc zvědavá, jak se s tímto často opakujícím se tématem ztracených dětí popasoval tento, pro mě absolutně neznámý autor.
Zda byl schopen najít ještě nějakou novou, originální a strhující zápletku, nebo knihu zařadil do kategorie standardních a průměrných i když často velice čtivých rodinných thrillerů.

Zmizelá Maddie a dobrovolný útěk, únos nebo zakamuflovaný nešťastný čin blízkých?
Takové otázky si kladou vyšetřovatelé po jejím zmizení. Potencionálním pachatelem je postupně snad každá postava v knize.
Já osobně jsem svůj intuitivní tip měla docela brzy. Sice jsem v průběhu čtení byla často nalomena novými skutečnostmi a začala se přiklánět i k osobám, které autor cíleně servíroval přímo pod nos a snažil se tak čtenáře zmást – ale to ostatně patří mezi základní pravidla správných thrillerů, a to mě právě na nich taky baví. Myslet si, že všechno vím, ale přitom vůbec nic nevím.
A autor mě napínal dál a dál. Konce kapitol byly často napsané tak, že vzbuzovaly tolik otázek, aby čtenář nechtěl knihu odložit a chtěl číst pořád dál, aby dostal svoje odpovědi. A autor si dál s čtenářem pohrával a dával si na čas. Nestačilo totiž přečíst kapitolu následnou, odpovědi se čtenář dočkal až o několik kapitol později. To mě hodně bavilo.
K mému překvapení dokonce mi vyšel i ten tip na pachatele. To mě potěšilo, protože jako Sherlock obvykle velice selhávám a nebývám vůbec úspěšná. Většina autorů mě dokáže utáhnout na vařené nudli. Ale i přes můj správný odhad byla pointa přece jen složitější, taková trochu „doubble“, takže o určité překvapení jsem vůbec nebyla ochuzena.
Čtení této knihy jsem si užila, nápad i rozuzlení mi nakonec připadalo přece jenom něčím nové a neotřelé. Spokojenost.

Ale nemůžu si odpustit takovou perličku na závěr (myslím, že se nejedná o spoiler, ohledně prozrazení děje nebo pointy totiž tato epizodka není vůbec podstatná):
Ryan (otec Maddie) je v knize vykreslen jako člověk se sklony k násilí. Jedním z důkazů pro toto tvrzení je i ten „neodpustitelný“ prohřešek, kdy dal svému dvanáctiletému dítěti facku, když o své matce řekla, že je čubka (odpusťte mi toto neslušné slovo, ale to cituju z knihy).
Nu což… Pojetí výchovy u nás a v Americe je asi opravdu velice rozdílné. Někdy mi nad benevolencí pod rouškou správné morálky prostě jen zůstává opravdu rozum stát a vyvolává hořký úsměv.

Ale to opravdu jen tak pro zpestření…možná jako moment, který zaujal mě osobně. Možná si podle něho tuto knihu i po nějakém časem dokážu aspoň trochu blíže vybavit. Protože, i přesto, že se četla velice dobře, jsem si jistá, že mi po krátké době splyne s ostatními stejného žánru.

5 16.02.2022

Hvězdičkami nechci a vlastně ani nemůžu tuto knihu hodnotit. Zejména proto, že jsem ji vlastně ani nepřečetla, ale spíš proletěla. Příběh opravdu otřesný a velice brutální, i fiktivní horory jsou možná proti tomu slabým čajíčkem. Neskutečné utrpení Angely si vůbec nedovolím zpochybňovat, ale styl zpracování této knihy mě ale vůbec nesedl. Asi při páté změně osobnosti už jsem se ztratila a přestávalo mě to bavit. Dost tomu napomáhaly i ty obsáhlé, „odborné“, psychologické rozbory, jejichž vsuvky mi knihu ještě víc tříštily.
Přiznávám, že jsem od této knihy čekala asi něco trochu jiného. Téma sekt jakéhokoliv druhu mě přitahuje, baví mně o nich číst, ale tady jsem narazila spíš na rozbor extrémně psychicky narušené x krát rozštěpené osobnosti. Takové množství osobností už jsem prostě nedávala. V rozporu s většinou zdejších komentářů na mě kniha působila velice zmatečně. Proto jen ten „průlet“ knihou, kdy jsem si vybírala jen její některé části, které mě zaujaly, abych získala aspoň nějaký obrázek, a musím uznat, že to mi úplně stačilo k zjištění, jaké hrůzy jsou i v dnešní době lidé schopni druhým lidem dělat. Víc snad ani vědět nepotřebuju.