Pawlisman
komentáře u knih

Mno, zajímavé dílko, nastěstí krátké, určitě vysoce literární, to v rámci monologu je cítit nejvíce, určitě nejde o reálný výjev, ale spíše často silně poetickou a filozofickou zpověď autora protkanou příběhem o lásce přátelství a životě. Některé pasáže spíše usínající, jiné skutečně vysoce umělecké.


Detektivní, napínavé, originální jazyk, neotřelé sic klasické, obohaceno myšlenkami, určitě nadprůměrná krimi. skoro až thriller. Pro mě osobně se povídky lepšily od pevní až k nejlepší třetí s nejvíce napětím. Všechny jakoby mají podobný sled, divně se čtoucí prvních 5-10 stran zakončené vždy 1-2 stranami, kde vůbec sloh ani obsah nechápu a pak najednou rozjasnění a jedeme. Přežijte začátek příběhů a pak již pojedete z kopce :)


Bohužel mě to nepřijde ani průměrné a v půli zklamán odkládám. Ano, písařský um a něco tajemna a atmosféru tam vnímám včetně autentičnosti, ale.. proč dělat úmyslně dobrodružnou literaturu jazykem složitou, aby se hůře a nepříjemně četla?


Jedna z nejlepších knih v tomto žánru. Sice někdy tzrošku divně nelogicky skáče a více by se mi líbilo systematičtější řazení map, případně další infografiky, ale celkově zajímavě podáno best of z té doby. Pěkně se čte a fakta také nezaostávají.


Mno, co říci, asi mám Folleta již plné zuby. Středověká trilogie ze stavby chrámu je asi i literárně kvalitnější. Zde možná více lákalo moderní téma. Po 200 stranách ale odkládám. Jednak vlastně stále to samé a pak také je to takové povídání, rozhovory, snaha o udržení napětí, jak trochu Daniel Steelová. nevidím žádnou pořádnou přidanou hodnotu - ani intelektuální ani uměleckou. Není pro mě, ačkoliv chápu, že mnoho mainstreamových čtenářů hodně potěší.


Přečetl jsem snad všechny Dostojevského díla, toto zbývalo... a přijde mi snad nejslabší, snad jakoby to nenapsal ani onen genius. Četbu jsem spíše protrpěl, popis je nemastný, neslaný, chybí mi jakákoliv autorská přidaná hodnota, pozlátko. Solženycyn s popisem pobytu v gulagu je diametrálně zajímavější dílo. Zvláštní.


Achjo achjo, další odložení knížky na začátku. Simmonse znám z Teroru a již tam si na mě až nadmíru vymýšlí a dělá nelogické věci, ačkoliv se nedá zapřít vypravěčské umění. Zde... létající vesmírná raketa s nějakými větvemi, stromem, listy..namísto schodů atp. vše ze dřeva ze stromu...ne děkuji..takovýto fantasy Harry Potter do vesmíru nepatří a není můj šálek kávy. Obávám se, že Simmons nebude pro mě ten pravý.


No, všude čtu, o jakou jde legendární sci-fi. Ale pro koho? Pro holky z vesnice? Přijde mi, že jsem spíše četl červenou knihovnu z vesmíru. 150 prázdných stran o jakési soutěži mezi 10 soutěžícími. Špatné mizivé popisy, nulová hloubka, prázdnota, žádná myšlenka, toto není za mě ani průměrná kvalita literatury. Proč? V půlce knihy autorovi bez talentu nevěřím a nechci plýtvat čas těmito prázdnými frázemi o ničem. Velké zklamání..


Pouze audiokniha. Určitě není zlé, ale vlastně klasické, někdo je tam tajnej a je to trochu detektivka a to celé navlečené na nějaký děj, přátelství, lásku...stejně jsou pro lidi tyto špionážní díla zajímavá. Trhiller a detektivka z reality?


Odloženo... po chvilce.. jako už stařík byl přeceňovaný stejně jako celý tento autor. Není tak vtipný, nemá talent, nevím... na každé stránce jedna nelogičnost a podivnost a vyumělkovanost...ano, tak pokud přejdu do světa Šimka a Grosmanna, tak pak aspoň musím být vtipný, abych rozesmál lid. Zde nejde ani o lidový humor a už ani zdaleka ne o inteligentní humor. O žádný. škoda času...


Po 100 stranách odkládám a nečekám výraznější změnu. Přemíra těžko uchopitelných a představitelných pojmů a podobenin, trošku divná a zbytečně překombinovaná s složitá sci-fi, především po způsobu představivosti, kdy vám autor nedává ani moc pomůcek, jak to vše uchopit...no, film nebo komiks asi jo. Nevím, kam se bude ubírat děj, ale jdu věnovat čas jiným podnětům.


Ale jo, kombinace love story od zcestovatelého lettuce a k tomu porce motivační filozofie. Proč ne, poeticky zabalné, pěkně se čte...sic za mě je pan Bach stále takovým filozofem amatérem a pro mě ne příliš přesvědčivým, například dobroduhovi Londonovi s jeho Tulákem po hvězdách stále nesahá po kotníky. I přesto poetičnost příběhu zafungovala.


Vlastně je fajn, že je třetí díly jiný, než dosti si podobné 1.+2. Ale někde v půlce jsem již odložil, už mě tak netáhlo, pokud nejste u knihy v kuse, tak více postav a dějů je na škodu, nemluvě, že sice jsou někdy úseky napínavé, ale často však nikoliv a to celkovému rozkouskování nepřidá. Půjdu čas věnovat vznešenějí četbě :)


No není to ono, je to takové volné vyprávěni a zároveň faktografická odborná literatura (avšak bez nějakého řazení a dělení) - prostě tak nějak napůl a celkově vlastne člověk těžko ví, jak to číst. Nečte se ani příjemně lehce, jako by bylo převyprávěno povídání. Ani k tomu člověk nezíská odborný respekt, jako by šlo o odbornou psychologickou/výchovnou literaturu. Více přínosů na mě pak dopadlo z japonského převyprávění myšlenek "Odvaha nebýt oblíbený".


O 1 hvězdu slabší než jednička, řidší kadence mouder a určitá repetice. Především ten naivně vykonstruovaný japonský student skutečně už leze krkem a jeho reakce jsou trochu amatérsky nespisovatelské. Nicméně stále je co říci, některé pasáže jsou opět silné, koho okouzlila jednička "Odvaha být neoblíbený", ten může a nemusí pokračovat zde. V prvním díle 70 pct sdělení, zde dalších 30 :)


Je to lákavé téma. Je to geniální Graves se svým typicky vyvpravěčsky popisným způsobem, který vás bud pohltí slovo od slova nebo stejně tak unudí. I zde vidím silnější i slabší momenty, opět se toho mnoho přiučíte, zase se budete ztrácet ve spleti postav. Asi nejde o jeho nejlepší dílo, ale jako autor prostě musí být dost vysoko. Je to velice inteligentní projev a vyprávění. Jen je potřeba se ponořit..


Rýzných rozvojových a motivačních knih jsem přečetl pomalu detítky. Tato je jiná. Chytřejší, lepší, hlubší, opírá se o vědecké psychlogické základy, chtěl bych jí číst znovu. Adler? Ano, to jméno znám, ale na základě této možná skutečně převratné knihy jsem zakoupil další díla této osobnosti. Ono to skutečně dává smysl.


Již bych měl oproti jedničce nějaké výhrady.. Je tu repetitivnost. Již ne tolik pekelných zvratů a napětí. Přesto - Follet umí skvěle vyprávět a má i další aspekty skvělého, až geniálního, autora. Palec nahoru. Ale už jsem se tedy těšil na závěr a nějak mi chybělo více intrik a thrillerového napětí :)


Asi se to dá číst, chvílemi (asi 2 dějství) dokonce zajímavé a originální dialogy. Kdyby se to nějak dopilovalo a učesalo... dovedu si v divadelním podání s větší kapkou humoru představit jako succces.


Zprvu nadšení, kdy má kniha krásný vzpomínkový nádech jako Pagnol - i s tou vůní starých časů. Později již stereotyp a příběh se nikam nehýbe. Okolo 150. strany jsem nenašel motivaci pokračovat, ačkoliv Maugham má jazyk klasicky dobrý a nadprůměrný, ale prostě tomu povětšinou nějak chybí šťáva.
