Pebra komentáře u knih
Trochu obr :). Ale není to pracovní diář, že, nýbrž pomůcka pro zavilé čtenáře, a to je rozdíl.
I když byl občas otravný, bavilo by mě mít takového dědouška. A každopádně kvituju to množství detailů z života v minulosti, které Rais v příběhu zmiňuje.
Znám jednoho Cimburu z Prahy a je to úplný trouba... Doufám, že jde jen o shodu jmen, jinak by se skutečný Jan Cimbura musel obracet v hrobě... Fascinují mě stateční a dobří Češi z devatenáctého století. A do Baara bych se docela jistě zamilovala. Škoda, že jsme se minuli v prostoru i v čase.
Vtipně a s nadhledem popsané rozdíly mezi skutečným životem a představou filmových tvůrců. Zejména ti na počátku kinematografie se snažili předkládat divákům líbivé nepřirozené situace. Viz Poláček: Umírání je malebná věc a zvláštní požitek pro uměnímilovné obecenstvo. Vojín, zasažený kulí, učiní ještě několik kroků dopředu.
Pak klesá k zemi, mroucí pohled upřený k zapadajícímu slunci.
Mnohdy sklání nad ním hlavu věrný kůň. Někdy líbá umírající
medailonek, jejž mu na krk zavěsila matička.
Byly učiněny pokusy filmovati skutečnou válku. Ukázalo se, že
snímky se k ničemu nehodí. Zejména umírání není dosti malebné.
Skutečný voják umírá nepřirozeně.
Velmi se omlouvám všem fotbalistům, ale mně - už v dětství - po přečtení téhle knihy přišli všichni fotbalisté tak nějak vygumovaní.
Sama jsem v zahraničí pracovala jako au-pair, a vlastně nikdy mi nešlo na rozum, s jakou lehkostí tamní matky svěřují ratolesti naprosto neznámým ženám. Příběh je tragický nejen v tom, že jde o vraždu bezbranných dětí, ale hlavně proto, že společnost je takhle nenormálně nastavená ---- bohaté matky odkládají vlastní děti, aby si tvořily kariéru, a chudé matky odkládají svoje děti, aby je uživily hlídáním těch bohatých.
Obdivuhodný příběh, vyprávěný lehkým klučičím jazykem, jako by bylo běžné v deseti letech vyběhnout do noci napříč okupovanou Francií a zachránit si tak život.
Příběh vzpoury dvou mladých lidí mě nepřekvapil a nezajímal tolik jako mnoho detailů ze staré Prahy, které Světlá mimochodem předává dalším generacím. Bláto na Koňském trhu, do kterého se dá bez problémů zašlapat dámský čepec, knoflíky s ouškem, které Černý Petříček blýská ve své boudě k obrazu svému, vojáci napoleonských válek toulající se Prahou a obluzující tehdejší děvčata... I tak tu dobu vidím romanticky a je mi líto, jak Václavák vypadá dnes.
Laskavé setkání se smrtí, které možná dojme více dospělé, než děti. Měla jsem možnost pozorovat při čtení děti ve věku 8, 9 let. Střídaly se po stránkách a víceméně sledovaly, jak je technicky možné komunikovat s duchy a neuronily ani slzu :).
Dobrý den, Slunce, kde to jsem? Neznabohu, jsi v Telči! ...příběh Petra a Markéty z doby dávno minulé je tak živý, jako by se stal dnes. Prolnutí minulosti se současností vzbuzuje mrazení, které tam cítím při každém kroku. I já jsem díky Kožíkovi objevila tohle kouzelné Město, kterého se nemůžu nabažit.
Jo. Sympaťák Miloš Urban bezpochyby umí psát, ale v tomhle případě nejspíš nemyslel vůbec na čtenáře. :) Vary jsou podivné město, jeho popis bravurní, figury v příběhu mi přišly taky dobře absurdní, ale příběh tak zašmodrchaný a zdlouhavý! Navíc mě scény s kousáním a trháním masa z obětí nepřišly strašidelné, ale tragikomické a vůbec mě nebavily, dokonce nudily a přeskakovala jsem je. Nejvíc mi pil krev hlavní hrdina, který se bez ostychu tituluje jako "úspěšný oblíbený autor Julián". Jako parodie dobré.
Josef Čapek, odmalička se pasoval do role outsidera, i díky podivínské matce, jako by klopýtal vedle svého slavnějšího bratra, kterého ctil a miloval natolik, že se z role nechtěl ani vymanit. Osm let usiloval o milovanou ženu, trpěl ponižování budoucí tchýně... Přesto víme, že Josef byl umělec v pravém slova smyslu, noblesní, melancholický, laskavý a utrápený, což umocnila i jeho smrt v německém lágru. Po přečtení knihy mám chuť ho obejmout. Obdivuju autorku, kde všude asi vyhledávala informace, aby vytvořila tak plastický popis slavné éry dvou bratří, o které se nám může jen zdát.
Náramná kniha. Jen si představte, že je to pravda! Obr lev, prochází se mezi knihami! Miluje děti. Děti milují lva. Všichni milují knihy. Jenže pak se to zvrtne a lev musí knihovnu opustit! Ach...
Dobře si vzpomínám, že jsem jako malá (8-9 let) nekompromisně Alenku odsoudila jako hnusný příběh. Vadily mi všechny ty prapodivné figury, brala jsem je vážně a hledala v příběhu logiku. Asi jsem nikdy nebyla nakloněná absurditám. Svým dětem jsem Alenku vůbec nenabídla. Po mnoha letech jsem se přiměla příběh si přečíst znovu. Musím uznat, že mu vlastně nejde nic vytknout - možná název. Alice se mi k příběhu hodí víc než česká Alenka... :)
Velký básník ani nemohl napsat mizerný životopis! Člověk se jen může kochat jeho poetickým popisem chudoby, lásky, krásy či žalu, zkrátka života. Jde asi jen o to, že kdyby totéž prožil třeba malíř pokojů nebo švec, počet stran by se smrsknul na třetinu :).
Rodiče se nám zapíšou do srdce ač chceme či ne. Tohle se povedlo i téhle knize. Krásné čtení obohacené o snového Baltazara.