pejty komentáře u knih
Neskutečně obdivuju Bradburyho za jeho nadhled a nadčasovost. Opravdu při čtení některých povídek mi běhal mráz po zádech (Usher II nebo Přijdou vlahé deště). Ale zároveň musím konstatovat stejně jako u 451 stupňů Fahrenheita, že mi nesedí jeho styl psaní a čtení jeho knih je pro mě spíše povinnost než radost a to se mi jako čtenáři příčí.
Parádní jízda. Pro mě asi to nejlepší co tato série nabídla. Snad jen Město mrtvých mě bavilo možná o trochu více.
Tak už vím, proč tato kniha stála jen 40 korun. Popravdě i to bylo moc drahé, protože se podle mě hodí jen jako papír na podpal, těžítko, nebo možná podložku pod rozviklaný stůl. A to říkám jako člověk, který knihy miluje a má k nim obrovskou úctu.
Proč tak tvrdé hodnocení? Protože autorka podle mě vůbec neumí psát souvislí text. Chvilku jsme v přítomnosti, pak v minulosti a najednou jsme o pár let dál než jsme byly. Někdy jsem absolutně nechápal souvislosti a musel jsem hodně přemýšlet a vracet se v textu abych aspoň trochu pochopil o co šlo. Díky tomu je příběh strašně zmatečný a popravdě i dost nudný. A pak vlastně přišel konec, který vůbec nic neuzavře a jen ještě více čtenáře naštve, protože je prostě takový, jaký je. Touto knihou jsem bohužel přišel o několik hodin svého života, které mi už nikdo nevrátí a jediné štěstí je, že ta kniha byla tak krátká, protože nemám ve zvyku knihy nedočíst. Pro mě určitě nejhorší kniha jakou jsem zatím četl.
Je to moje první setkání s tímto autorem. Musím říct že umí psát, protože i když se příběh po celou dobu odehrává ve velmi poklidném tempu a vlastně se nic extra neděje, tak mě něco nutilo číst jednu stránku za druhou a já najednou byl na konci. Je pravda že mě knihy vyprávějící o lidských osudech a jejich dilematech nikdy moc nebavily. Ale tentokrát jsem prostě musel vědět jak to skončí.
Vážně pro mě milé překvapení. Po shlédnutí filmů jsem knihu založil hluboko do knihovny a říkal si, že ji nemá cenu číst. Pak se mi ale jednou dostala pět do rukou a já ji dal šanci. A světe div se byla to bomba. Dlouho mě žádná kniha tak nenadchla jako tato. Pro lidi co mají rádi počítače, hry, rock a vůbec osmdesátá léta prakticky povinná četba.
Takové nemastné a neslané. Docela chápu proč ta kniha byla ve výprodeji a proč nemůžu nic zjistit o tom jestli bude pokračování nebo ne.
Čte se to docela dobře, ale chybí tomu jiskra. Prakticky všechny napínavé situace nebyli dotažené do konce. Málokdy se mi v knize stalo, abych zatajil dech a hltal jednu stránku za druhou, aby zjistil, jak ta daná situace dopadla.
Největší kritiku ode mě však schytává konec knihy, kde mi to přišlo naprosto ujeté a kde bylo jasně vidět, že autor chce si připravit půdu pro další díl, kterého se ale asi nedočkáme.
Krátké povídky o Reacherovy byly naprosto dokonalé. Zejména ty z jeho dětství a mládí, ty jsem přečetl jedním dechem a ještě jsem litoval, že nemají pár stránek navíc.
Poslední opravdu kraťoučké povídky už byly trochu navíc, ale měli jednu dokonalou vlastnost a to, že byly krátké, takže ani tolik nevadili.
Ale určitě můžu prohlásit, že tato kniha je jedna z mých nejoblíbenějších knížek od Childa.
Asi jsem potřeboval od tohoto světa chvilku pauzu, neboť poslední knihy mě už moc nebavili, ale teď skoro po roce bez Hraničářů a Skandijců mě kniha z tohoto prostředí opět nadchla. Flanagan prostě umí psát.
Původně jsem tuto knihu začal číst pouze proto, že to byla nejmenší knížka, kterou jsem objevil v knihovně a myslel jsem si, že jí během pár večerů přečtu celou. To jsem ještě netušil, že mě ta kniha vezme a už nepustí.
Autorka si vybrala velmi aktuální téma, které podala velmi čtivou formou. Musím říct, že styl kterým byla kniha napsaná mě neskutečně zaujal a já jen nevěřícně zíral na to jak jsem otáčel jednu stránku za druhou, abych už věděl jak to dopadne.
Kéž by více lidí, které postihl démon alkohol, dopadlo tak, jako hlavní hrdinka této knihy.
Ach jo! Co jsem si to zase jednou vzal za knihu? Doufal jsem v zajímavou fantasy, plnou boje, loupení a mořeplavby (aspoň to mě napadlo, když hlavními postavami jsou Vikingové). Bohužel realita byla trochu jiná. Je to prostě červená knihovna pro mládež, kterou já nedokážu ocenit.
Když jsem si tuto knihu vybral jako další kousek, který přečtu a který mi přinese nové informace z vojenského tématu, který je pro mě čím dál zajímavější, tak jsem nečekal, že se mi do ruky dostala diplomová práce. Nevím jak to jinak nazvat.
Už podle jména a podle popisu knihy jsem si myslel, že to bude opravdu o zpovědi veteránů z Afganistánu, kteří vypráví své zážitky a příběhy, které zažili, ale bohužel jsem se toho nedočkal. Autor sice pracuje s vyprávěním veteránů, ale používá je jen jako zdroje pro svoji publikaci. Škoda.
Počáteční nadšení z nové knihy postupně vystřídal smutek a zklamání. Autor sice mě, jako čtenáři, přinesl spoustu zajímavých informací a pohledů do AČR, ale způsob jakým je přinesl mě neskutečně nudil.
Další skvělé dílo od Tess Gerritsenové. Zajímavý případ, úžasné prostředí a místo pistolí tentokrát hráli hlavní roli meče. Můžu říct, že ve chvíli, kdy se objevila na scéně první vražda byl jsem díky použitým zbraním a prostředí naprosto nadšený a kniha mě v tu chvíli neskutečně zaujala. Jedinou chybu na kráse této knihy je pro mě trochu předvídatelný děj. Od půlky knihy jsem totiž tušil jak to dopadne a můj odhad byl naprosto přesný.
Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se do knihy začetl a začal hltat jednotlivé stránky. Nejspíš za to mohla i skutečnost, že jsem neměl moc prostoru pro čtení, ale pak jsem se přehoupl přes polovinu knihy a někdy v té době už jsem si ten čas pro čtení udělat musel, neboť tam mě kniha chytila a nepustila až do samotného konce, který mě naprosto ohromil. Další skvělá kniha od této úžasné autorky.
Dušan Fabian dokázal napravit to fiasko s Krutými stroji a vrátit této sérii šmrnc. Vtipné a napínavé čtení, které se přečte jedním dechem. Jediná škoda je že autor tu použil pouze polovinu týmu a bohužel vynechal mé oblíbence. Ale nemůžu chtít vše, že?
No, tak touto knihou jsem poněkud zklamán. Autor vytvořil v podstatě stejnou situaci, jakou jsme mohli vidět v prvním díle Ztracené flotily. Jediný rozdíl je v tom, že tentokrát válčí Black Jack proti neznámé rase. Óóó jaký to pokrok!! Popravdě řečeno jsem díky tomu trochu ztratil chuť číst další díly a začínám pochybovat o literárních schopnost autora, neboť se pořád točí v kruhu, ve kterém není schopen vymyslet a předat čtenářům něco nového.
Příběh, do kterého je čtenář vtažen nejen popsanými stránkami, ale i úžasnými fotografiemi, díky kterým se tento fantasy příběh stává téměř reálným.
Celkem nudná záležitost, která je vytvořena jen pro opravdu velké fandy série Stmívání. Pro ostatní čtenáře je to ztráta času (i když asi jen patnácti minut).
Tato série není nijak zvlášť dokonalá. Příběh se táhne ve velmi pomalém tempu, hlavní hrdina je až moc idealizovaný a čestný a velkolepé vesmírné bitvy člověka o dech rozhodně nepřipraví, ale ačkoliv mám k této sérii tyto výhrady, něco mě drží u těch knih a nutí mě pokračovat ve čtení dál a dál.
Soubor humorných, ale i smutných a depresivních básní, které byly doplněny krásnými ilustracemi, které znám především z Burtonových filmů. Bohužel ale asi tak třetina básní mi přišla mimo mísu (hlavně ty básně o jedné větě), což pro mě bylo trochu zklamáním a lehce mi tím pokazili zážitek z knížečky. Mé hodnocení je možná trochu moc slabé, ale básně nikdy nebyly mým šálkem čaje, a i když jsem se tady dokázal docela slušně pobavit, stejně jsem názor na tento žánr nezměnil.
Tato série se mi začíná líbit čím dál tím víc, protože (možná se mi to jen zdá) je díl od dílu lepší a zajímavější. Tento díl nám totiž konečně prozradil něco z minulosti hlavní hrdinky a začali se zde aspoň trochu rozvíjet vztahy mezi postavami. Toto plus napínavý akční děj se spoustou magie mi opět přineslo velmi příjemný čtenářský zážitek.