Peleus komentáře u knih

Bohužel je kniha typickým vítězstvím předsudků nad realitou.
Kdo tvrdí, že v ní nalezl cokoli proti islámského zcela evidentně četl buďto jinou knihu, nebo se dostal pouze k úryvkům a celkový kontext si musel domýšlet na vlastní pěst.

Houellebecq používá volby a následné vítězství muslimského kandidáta pouze jako kulisu a spouštěč k polemice o zpohodlnělé společnosti.

Je to zároveň svým způsobem velmi francouzské dílo. Jsou v něm rebelové, kteří v praxi rebelují pouze od pasu dolů. Bojovníci za lepší a rovnější společenské poměry, avšak jen v případě, že sami mají zaručenou ranní kávu s čerstvým pečivem. Intelektuální diskuse u sklenky červeného a postupné přiznání hlavního hrdiny, že je obyčejným konzumním, přizpůsobivým typem, kterým vždy byl a má také v úmyslu zůstat, ať už vládne levice, pravice či kdokoli jiný.

Není to politická kniha. A pokud to od ní čekáte, dočkáte se leda zklamání.
Je to však zajímavý námět k úvaze o potřebách jednotlivce. Skutečných, jednoduchých potřebách.

20 19.07.2016

Pokud si vzpomenete na americký seriál Sedmé nebe, vězte, že jde o podobný styl okořeněný buddhistickou mystikou. Kde americkému pastorovi stačily k vyřešení všech problémů citát z Bible a hřejivá láskyplná náruč, místní lámové používají citace z děl od těžko vyslovitelných autorů a zahrnují zúčastněné osoby svým chápavým či soucitným upřímným pohledem.

A jaké životní "problémy" vyžadující buddhistický náhled se tu řeší?
- přejídání
- nedostatek sebevědomí
- výbuchy vzteku a jeho krocení
- starost o svoji karmu, aby v budoucnu nekousla majitele do pozadí
- vegetariánství a (ne)možnost jeho 100% dodržování (zvláštní úvaha: když se zabije jedna kráva, nasytí se z ní 50 lidí, kdyby se měly jíst ryby, je nutné jich padesát vylovit, a co teprve garnátů..)

Navíc vše souvisí se vším. Takže ona pověstná Čechovova puška visící na zdi ve druhém dějství skutečně bude použita. O tom nemějte pochyb!

Nelze se ubránit dojmu, že kniha je psána na míru zaoceánským a evropským čtenářům. Je přesně taková, jakou ji chtějí mít. Nekomplikovaná, chvílemi rádoby vtipná, řešící nicotné problémy a přesvědčující o tom, že vše se vyřeší samo, stačí věřit. To vše zaštítěno značkou "Dalajláma".

Jako čtení před spaním pro milovníky koček možná zafunguje.
Co doporučit zbytku? Těžko říct. Snad jen jako něco jiného, než na co jste zvyklí. Jen tak pro rozptýlení, na dovolenou apod.

18 18.07.2016

Rozporuplná kniha.
Nelze zcela pominout přínos z hlediska pohledu "z druhé strany".
Avšak taktéž nelze přehlížet fanatický autorův zápal pro nacistickou ideologii a jakousi obsesi mladými chlapci, hrdiny bránícími pevnost Evropa. U těchto pasáží se v mysli nezadržitelně vykreslují tři anglická písmena "WTF"?!

Cit. str. 201-2: "Náš velitel, podplukovník Lucien Lippert, .... Byl vynikající mladý důstojník belgické armády, nejlepší absolvent vojenské školy v Bruselu ve svém ročníku. Účastnil se křížového tažení proti bolševikům jako pravý křesťanský rytíř. Měl nádherné čisté rysy, svěží pleť a vážné světlé oči. Podplukovníkem se stal ve svých devětadvaceti letech a žil jen pro své přesvědčení.
Onoho dne bojoval Lucien Lippert, od přírody hrdina, tak směle, že z něj šla hrůza. Přitom to byl velice klidný mládenec, který nikdy neřekl nebo udělal nic přehnaného." - podle autora zbraně SS nikdy nedělají nic přehnaného, jestliže k tomu nejsou vyprovokovány hordami Mongolů, Kalmyků a spol. vydávajícími zvířecí zvuky a valícími se v lidských vlnách na statečné a prosté mládence.

Pakliže tedy zvládnete odfiltrovat neustálé omílání o čistých srdcích, ryzích charakterech, rytířích, svatých povinnostech apod., najdete pod tímto balastem vcelku zajímavé pojednání o chronologii německého postupu na východní frontě, různých postřezích o místech a lidech, dojmech z obranných bojů při ústupu a atmosféry krátce před kapitulací.

12 09.07.2016

Byl jsem zviklán některými komentáři, jež vzbuzovaly dojem poněkud rozvláčného děje a nudných popisů. Protože již mám několik Forsythových knih za sebou, byl jsem ochoten těmto dojmům věřit, neboť sám autorovi častokrát vyčítám přílišné zamotávání se do podrobností a úplně bytostně nesnáším jeho slepé odbočky, které v celkovém kontextu děje nikam nevedou.

Musím konstatovat, že jsem mile překvapen. Ačkoli uznávám, že rozepisování časového harmonogramu příprav s uváděním cest a výší převáděných částek může působit nezáživně, přesto mě zaujalo, s jakou přesností a logikou autor veškeré přípravy popisuje. Rozdíly mezi finančními zákony v různých zemích, nakupování a systém pašování, zakládání firem s neprůhledným vedením a nakonec potvrzení známé skutečnosti, že není nesplnitelných úkolů, jde pouze o výši financování a zajištění kvalitních vykonavatelů, to vše zanechává pozitivní dojem.

4* hvězdy bez větších pochyb a kompromisů.

10 06.07.2016

Kniha, kterou jsem chtěl mít rád.
Kniha, kterou jsem chtěl číst a nevědět o čase.
Kniha, kterou jsem chtěl vnímat jako osoba, jež mi ji doporučila.
NEMOHU.
Nemohu se dostat přes 500. stránku.
NECHCI.
Nechci se prosekávat každým řádkem jako hustým pralesem.
NEBAVÍ.
Nebaví mě život a úvahy postav, vyprávěč a styl, který napodobuje francouzské romány 19. století.
ŠKODA.
Ano, ...škoda, asi.

Oddechové, dobrodružné čtení, a to myslím v nejpozitivnějším významu obou slov! Od začátku však musíte přistoupit na tato pravidla: nehledat kdovíjakou logiku, akceptovat místní humor a obraty typu "zakřenil se, zazubil se, dodala a obdařila oslňujícím úsměvem...", nepihnit a jednoduše se nechat unášet autorovou příběhovou konstrukcí.
___________________________________________________________________________
B. šel první a kroutil hlavou. „Nerozumím tomu,” brumlal si, „ženský si pořád naříkaj, že svět není spravedlivej, protože o všem rozhodujou mužský, ale zatím prosaděj úplně všechno, na co si vzpomenou. Všimnul jste si toho, kapitáne? To je pořád stěžování na to a na ono, ale kdo potom nosí hedvábí, zlato a perly, eh?”

7 23.06.2016

Kromě literárních kvalit mám na knihu hezké vzpomínky také proto, že jsem ji četl během dvoudenní návštěvy Říma. Ležíte si na posteli, čtete Nepravého Nera, přes otevřené okno k vám doléhá ruch města. Návštěva Kolosea, hromada sutin tvořících Forum Romanum, v ulicích proudy lidí. Večer jdete do náhodou objevené trattorie v zapadlé uličce, kam přes oběd chodí místní (ne do takové té přepinčené restaurace pro turisty) a před spaním si dáte ještě pár kapitol.

No, luxusní!

15 16.06.2016

Přeceňovaná kniha, stejně ale dávám 4*, a to z toho důvodu, že osobně podporuji podobné publikace. Možná, když se budou dokola opakovat jednoduché principy rozumného stravování, uvízne v lidech alespoň něco z těchto podnětů.

A jaké to jsou?
- přestaňte se cpát sladkostmi a párky bez masa
- přestaňte pít alkohol (ve smyslu chlastat, společenské pití nikdo nezakazuje)
- přestaňte ponocovat a dopřejte si plnohodnotný spánek (práce není výmluva)
A jedna za sebe:
- můžete se klidně vykašlat na čistě paleo či jenom raw stravu, krevní skupiny apod., zkuste poslouchat svoje tělo a sledovat, co mu "jede" a co ne

24 16.06.2016

Za pozornost, dle mého skromného názoru, stojí několikerá zmínka o existenci alternativních zdrojů energie, již nyní využitelných, pro které však zatím nenastal pravý čas. Nezbývá než čekat, s mírně optimistickým pohledem do budoucnosti.

9 13.06.2016

Na knize je paradoxní, že ačkoli některé povídky jsou spíše průměrné, jako celek umí navodit uvěřitelnou atmosféru dystopického světa (taktéž potěší prvky kyberpunku), a tak je výsledný dojem velmi pozitivní, i když ne tak exaltovaný jak se snaží tvrdit předmluva vydavatele.

11 13.06.2016

Čtivý náborový leták s minimem pochybností.
Na druhou stranu se musí ocenit, že autor docela zajímavě a hlavně krátkou formou přibližuje historii legie.

Tohle pobavilo:

Oblíbenou zábavou legionářů je svádění krásného pohlaví (str. 66)
"S výjimkou oprávněné dovolené je doba osobního volna značně omezená a legionáři se snaží využit ji alespoň plně, ačkoli ne vždy moudře. Nejoblíbenější zábavou je pití, a pokud se legionář jakž takž udrží na nohou a dokáže stát víceméně vzpřímeně, chová se podle vojenských měřítek slušně a příští den ráno je natolik střízlivý, že je schopen plnit své běžné povinnosti, pak neporušuje žádné předpisy. Další tradiční kratochvílí legionářů je svádění krásného pohlaví, což se buď koná nebo nekoná současně s průzkumnými výpravami za dobrým pitím, převážně pivem, a to nejlépe značky Kronenbourg 1664."

Na jiném místě (str.83):
"Ženy, s kterými se obvykle stýkáme," říká jistý britský adjutant, "patří obvykle k nižším vrstvám". Tento délesloužící sous-officier vidí příčinu v samotném stylu života legionářů a jejich postavení ve společnosti. Sous-officiers jsou mobilnější, protože na rozdíl od řadových legionářů a corporals smějí vlastnit automobil. Mají také více peněz i vlastní pokoj a mají proto větší možnosti, co se týče schůzek se ženami z nižší společenské třídy. Naproti tomu legionáři, kteří se nedostanou od kasáren příliš daleko, obvykle musejí vzít zavděk profesionálkami nebo alespoň poloprofesionálkami nejstaršího řemesla. Ještě před nedávnou dobou na území Francie existovaly oficiální nevěstince spravované cizineckou legií, byly však rozhodnutím vlády zrušeny.

Kde že je to "svádění"?

7 12.06.2016

Několik poznámek:

- Kniha se zabývá vzestupem řádu poměrně letem světem a soustřeďuje se pouze na jeho pád.
- Na můj vkus chybí objektivita. Okolí francouzského krále je vykreslené jednoznačně negativně, zatímco řád je tvořen téměř výlučně muži pevného charakteru a nezlomných morálních zásad.
- Na jednu stranu je pochopitelné, že zrovna tohle není smyslem knihy, která se pokouší popisovat zánik rytířů Templu, avšak bylo by mnohonásobně zajímavější dát popisované události do kontextu doby a zamyslet se nad tím, proč se Filip Sličný rozhodl takto zasáhnout a proč to učinil tak radikálním způsobem (odůvodnění jeho chamtivostí a závistí je dosti chabé).

Navzdory jisté jednostrannosti a zjednodušenosti jde o pozoruhodnou knihu, jež nepřiměje čtenáře litovat času s ní stráveného.

11 08.06.2016

Kdyby se autor nevyjadřoval jako omezenec, zůstal by dojem z knihy o notný kus lepší. Je ovšem otázkou, zda jde o autorův klasický způsob jednání, nebo mu bylo doporučeno, že vulgarismy a, řekněme, prostá mluva, přidají zpovědi na jakémsi syrovém armádním realismu.

Nakonec je to jedno, avšak je zbytečné, a o to smutnější, že tato nešťastně zvolená forma poněkud kazí dojem ze zajímavého obsahu, tudíž může odradit některé potenciální čtenáře.

Škoda.

10 08.06.2016

Jedna z těch knih, které musím hodnotit vysoko za poskytnutí názorného příkladu, že nikdy není nic ztracené!

Táhne vám na čtyřicet: životní styl na nic - z kalhot leze pupek a chůze do schodů je téměř nepřekonatelnou překážkou, vztahy na nic - ráno si jeden nepamatuje, kde se v tom pokoji vzal, práce na nic - už docházejí nápady, jak ji sabotovat a den se zdá být nekonečným. V této fázi se většina otupěle smíří se skutečností a začíná hledat důvody neúspěchu, a to od rodiny, přes vzdělávací systém, opření se do komunismu, kapitalismu a dalších několika -ismu, načež se opět vydá do práce, aby si večer prolila hlavu alkoholem a opakovala zajetou rutinu.

Jediné, co se mi na knize nelíbilo, bylo přespřílišné zdůrazňování "zdravého" veganského způsobu stravování. Pasáže, kde se autor pomálu hroutil z toho, že před závodem byl ve společné jídelně odkázán na klasickou, chtělo by se říct, hotelovou, snídani, nebo úpěl, že po závodu má k večeři thajské jídlo z rychlého občerstvení, byly poněkud dětinské.

9 08.06.2016

Střízlivý pohled bez příkras a reklamy.

Závěr je podán velmi čtivým a srozumitelným způsobem - jste-li ze sociálně slabé skupiny obyvatelstva, nejlépe ze země s ne kdovíjakou životní úrovní, průměrným vzděláním, ale ve fyzicky dobré kondici ve věku, kdy je psychologie jednotlivce snadno ovlivnitelná, je FCL jednou z možných voleb, co se životem.

Pokud jste schopní se díky vzdělání a životnímu postoji najít si jiné zaměstnání, zjistíte, že svaly vám narostou i po návštěvách posilovny a bankovní účet se může naplnit srovnatelnými finančními prostředky za práci, kde nebudete nasazovat život a ničit si zdraví, nehledě na to, že tzv. kus světa poznáte i na dovolených s cestovní kanceláří, kam můžete jet s dlouhodobou partnerkou s níž budete mít čas budovat trvalý vztah.

Je ovšem pravdou, že poslední odstavec je spíš mojí úvahou civila, který jen těžko chápe military nadšení lidí, pro něž je tato služba splněným snem, který snili již v mládí a jenž se najednou může stát skutečností.

13 08.06.2016

Líbilo se mi, že autor je lékař z oboru, kde často přichází do styku s lidmi, jejichž pocity jednoduše musí řešit, a tak někdy částečně supluje psychologa. Nejde tudíž o čistého teoretika, nýbrž se může opírat také o vlastní zkušenosti.

Kniha možná nepřináší nic nového, či snad objevného (nejde však zcela nesympatizovat s upřímným autorovým zápalem pro věc, neboť má za to, že přišel na cosi, co může čtenářům "změnit život"). Faktem je, že nic nového a objevného se už ani nalézt zřejmě nedá, neboť tyto základy jsou ozkoušené a v praxi poměrně úspěšně využitelné. Potíž je v tom, že dost lidí o nich neví.

Jako přírůstek do rodiny vcelku kvalitních motivačních knih bez zbytečné omáčky lze řadit i danou publikaci, proto knihu hodnotím poměrně vysoko.

9 27.05.2016

Líbil se mi rytmus vyprávění. Žádné zběsilosti pokud jde o akci či gradaci napětí. Dokonce, a to velmi oceňuji, se autorka vyhnula tak oblíbeným za vlasy přitaženým náhodám a pidipravděpodobnostem, s nimiž tak ráda ve svých knihách pracuje. Dějové linie plynou pozvolna a jako poslušné přítoky se bez bouření a pěny vlévají do jediného, logického příběhového proudu.

11 26.05.2016

Nejde než citovat Normana Mailera, který sám ve svých románech mnohokrát překročil hranice toho, co od něj konzervativní část společnosti očekávala: "Román není napsaný tak dobře, aby byl jeho umělecký záměr zřejmý a prosadil se přes nepřízeň odpůrců, ale není napsaný tak špatně, aby ho člověk mohl s čistým svědomím odmítnout."

11 26.05.2016

Těžko říct, jak by na mě kniha zapůsobila dnes. Kdysi jsem ji náhodou objevil v knihovně a zhltl během jediného dne.

Až teď se náhodu dozvídám, že by snad mělo jít o dílo českého autora, nikoli svým způsobem autobiografické vzpomínky. Říkám si však, zda na tom skutečně záleží?

4* patří dojmu, který jsem si z přečtení odnesl. Faktem je, že si knihu nechystám shánět, abych si tehdejší dojem potvrdil, či naopak pozměnil. Některé věci zkrátka patří minulosti a zůstanou již pouze ve vzpomínkách s nepříliš ostrými obrysy, ale vcelku pozitivním pocity.

8 25.05.2016

5* za vzpomínky, Pythagoriády a matematické soutěže Klokan.
P.S. Asi se mylně domníváte, že jsem byl drtič přes matematiku. Inu, jak jsem napsal, tak Mylně. Jen se mi při pohledu na knihu vyrojily vzpomínky na dobu, kdy jsem na podobné soutěže, ač nerad, musel chodit a kamarádit s touto a podobnými publikacemi.

11 16.05.2016