Peleus komentáře u knih

Velmi milé překvapení! Nepřestřelená zápletka, logický způsob provedení zločinu, uvěřitelné postavy a co je nejvíc - slečna Marplová, která mi nepřipadala jako zvídavá sousedka od vedle, jež do všeho strká svraštělý nosánek, a tak ani v nejmenším neiritovala, což se jí u mě nedaří až tak často.

11 09.05.2016

Pominu-li jakýsi záchvěv "nabokovštiny" spojený s postavou kpt. Hastingse, šlo o veskrze průměrné, neurážející, detektivně kriminálně bezzubé, čtení. Místy udiví potřeba autorky pomáhat si různými nepravděpodobnostmi, náhodami a logickými zkratkami.

9 07.05.2016

Autorka přichází se zajímavou myšlenkou, a to že u zubaře je téměř každý alespoň 10 minut párkrát do roka vcelku bezbranný, jedno jakou společenskou pozici zastává v civilním životě. Paradoxně jsou to bohužel právě naivity kolem zubařiny, co knihu s až překombinovanou, leč velmi nápaditou zápletkou, srážejí do průměru.

11 03.05.2016

Byl jsem zvědavý, zda mi kniha i s odstupem času přijde stejně komerčně psaná a prostá originálních myšlenek (rozumějte těch, které nebyly převzaty z motivačně filosofické éterické literatury). Musím uznat, že mě už tolik nezklamala. Jeden totiž časem otupí, neboť začíná být zvyklý na všelijaké nápady.

P.S. Stejně se musím pousmát při vzpomínce na hesla, která knihu kdysi provázela "Bible mladých!". Pokud to tedy nebylo myšleno tak, že vzhledem k 162 str. je větší pravděpodobnost, že si někdo přečte spíš tuhle knihu, než kteroukoli jinou, včetně Bible.

10 22.04.2016

Záležitost ne nepodobná Višňovému sadu. I tady najdete postavy sympatické, bezbarvé či vzbuzující zlost. Ve výsledku si všechny zaslouží lítost, neboť si ani neuvědomují,co činí, jenom žijí své životy a hrají role, o nichž si ani nedělají iluze, že si je píší samy.

7 05.04.2016

Zatím nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl.
Pijeme, pijeme, pijeme, ráno, večer, přes noc a další den znova.
Do budoucna žádné velké plány, žijeme dnes, možná zítra, snad pozítří, až se napijeme, uvidíme.
Potkal jsem ženu, nic o ní nevím, vezmu ji na skleničku. Stále o ní nic nevím, otevřeme si láhev koňaku, zafilozofujeme si.
Jsem zamilovaný. Asi se napiji.
Už je 380. stránka, zatáhneme oponu. Slza. Konec.

9 04.04.2016

Z knihy mám rozporuplný dojem. Na začátku se tváří, že jde o příběhy o vojácích a jejich válkách, a to těch, které absolvovali fyzicky, i těch, které budou ještě dlouho bojovat ve vlastních hlavách. Ke konci však autor sklouzává k historické fabulaci, nebo se prostřednictvím svých postav vyrovnává se vztahovou nevěrou. A tak jsou, alespoň pro mě, nejzajímavější a snad i nejuvěřitelnější s nadsázkou psané historky z období autorovy vojny 87/88.

Stojí tedy kniha za koupi? Pokud ji, stejně jako já, objevíte ve výprodeji v Levných knihách, potom proč ne. Jinak si nejsem jistý, že jde o něco, bez čeho se vaše knihovna neobejde.

6 04.04.2016

Je s podivem, že profesionálové z ODESSY jednají ve zpomaleném režimu místo toho, aby postupovali rychle a razantně, neboť všem jde, a to doslova, o život. Bohužel právě tento rozdíl mezi úspěchy amatérského novináře, i když se mu dostalo pomoci, a bývalými příslušníky SS, jež jsou téměř pokaždé o krok pozadu, výrazně nabourává celkový dojem realističnosti příběhu.

Na druhou stranu je možné, že v době, kdy Spis ODESSA spatřil světlo světa, působil na čtenáře čerstvě a překvapivě, neboť šlo o relativně aktuální téma. Dnes již takový pocit nevzbuzuje, alespoň u mě ne.

10 29.03.2016

Předchozí díl, i když jsem nad několika detaily trochu zklamaně kroutil hlavou, je oproti Liščím dětem klenotem fantasy literatury. Nebudu se vyjadřovat ke kresbě u tohoto grafického románu (kamenujte mě, ale stále říkám - komiks), nýbrž půjde o můj názor na příběh.

Prostoduchý - je to slovo.

Navíc ke konci mi začínal lézt krkem trpaslík, který sám o sobě žádným přínosem pro děj není a pouze komentuje cokoli, co zaklínač vypustí z úst.

Také souhlasím s poznámkou bob(a)0975, a to, že rozhovor mezi Paulem Tobinem, jenž se vyznává z toho, jak ho chytla sága od CD Project RED a Borysem P.-Muraszkiewiczem právě z onoho CD Project je vcelku zbytečný, neboť jediné, co se dozvíte, je to, že se oběma hrozně líbí Zaklínač.

Ukázka:
Paule, bylo psaní Liščích dětí díky práci na Skleněném domě jednodušší? Musel jste se naučit myslet jako Geralt, nebo to byla už od počátku láska na první pohled a všechno šlo hladce a bez záseků?

Odpověď:
Upřímně, hodně mi nejspíš pomohlo, že jsem si nejdřív zahrál hry. Už jsem byl naladěný na Geraltovu notu. Sice to místy ještě muselo trochu sednout, ale po přečtení všech románů a zahrání druhého dílu hry jsem měl o Geraltovi naprosto jasnou představu.

Chcete-li si i vy udělat jasnou představu o tomhle příběhu s Geraltem, ujistěte se, že vám v kapse pocinkává něco málo přes 300 orenů českých a hluboko v duši cítíte lásku k Sapkovského odkazu, stejně silnou jako je trpaslíkova náklonnost k žejdlíku s pěnovú čepicú a tanečnicú s řáckú zadnicú.

9 27.03.2016

"Čtyřstopý jamb se mně již zprotivil:
píše jím každý. Klukům pro zábavu
by bylo načase jej nechat. Já jsem snil
už dávno, že se vrhnu na oktávu.
A doopravdy: svěřím jí svůj styl.
Trojitý souzvuk? Proč ne. Vzhůru hlavu!
Vždyť u rýmů jsem často besedou;
dva přijdou samy, třetí přivedou."

Přesně tak a nejinak! Autor nám předvádí básnický um a dokazuje, že zkrátka a dobře po zásluze patří do učebnic literatury jako příklad velkého úspěchu a kvality, jež jsou z časového hlediska ve výrazném nepoměru k době, který tu A.S. Puškin fyzicky strávil.

Nicméně obsahově jde o méně než jednohubkovou záležitost, a proto pominu technickou stránku a u hodnocení se budu řídit jenom pocitem, který z dílka mám.

6 27.03.2016

Vidím tu pozitivní vnímání Lermontovy poemy a mám pocit, nebezpečně hraničící s jistotou, že se zařadím mezi černo šedivé ušouny, kteří nebyli jatí tímto romantickým dílem. Třeba za to může tristně nedostatečné množství a frekvence konzumace kvalitního ruského alkoholu v podobě Rusského Standardu, Belugy, Stoličné apod., nebo je na vině můj "pokročilý" věk s neodpustitelně realistickým vnímáním světa kolem nás, ale - žádný řádný mimořádný odvaz to rozhodně nebyl.

Démon krouží, láskou se souží a chce mladé kůzle, které ví houby, co je láska a je takovou tatínkovou holčičkou, co tančí a zpívá jako načančaná panenka. Proč chce démon zrovna tohle, je mi záhadou (pominu-li krizi "středního" věku)! Pak ji ukecává, ukecává, ona jakože vnitřně bojuje, mezitím nádherné, ale skutečně nádherné popisy divoké přírody (nicméně žít bych tam rozhodně nechtěl a pochybuji, že by po tom jinak než krátkodobě toužil i samotný Lermontov) a KONEC! (pochopitelně je tam logické zakončení příběhu, i když mi dvakrát logické nepřišlo, viz podivná role Anděla)

Pokud se cítíte jako rozdrásané duše plné lásky a zloby, rozhodnosti a trýznivé nejistoty, přečtěte si to, zřejmě nebudete litovat. Sedí-li vám, jako mně, spíš ruský a francouzský realismus, stejně si to přečtěte a nechte sem tam ucukávat koutky úst - V dobrém!

7 27.03.2016

Musím vyzdvihnout, že mít tento počin dobrý scénárista, zřejmě by mohlo jít o dobře koukatelný film, kdy všechny zvraty a napětí během zjišťování pravé identity pachatele a spolupachatele mohly poměrně slušně fungovat. Na stránkách knihy mě to, bohužel, nenapínalo a jen jsem si říkal, zda má autor skutečně zapotřebí všechny tyto jen stěží uvěřitelné švíky vysvětlovat a omlouvat sociálním inženýrstvím?

Pokud jste ovšem IT pozitivní, bylo by škodou knihu minout.

8 16.03.2016

Kniha mě, navzdory zmatenému a absolutně nezajímavému rozjezdu, naprosto pohltila. Pokud přistoupíte na pravidla hry, tj. že jde o "nemafiánsky" laděné dílo z prostředí showbusinessu, budete si vše napsané užívat stejně jako já.

Pominu-li mezilidské vztahy v prostředí velkých peněz, o čemž nemohu z vlastní zkušenosti soudit, musím souhlasit a pochválit, jak trefně autor zachycuje systém "ruka ruku myje" - "dlouhodobě spolupracujeme, já vím něco na tebe, ty na mě, všichni jsme v balíku a máme na svůj kaviár vezdejší. Jestliže se rozhodneš opustit kolotoč, nezaváhám použít vše, co vím, každou tvoji slabost, proti tobě."

Ve výsledku je to skutečně o tom, zda si vyberete možnost, kdy někomu "budete dlužit pozornost", která, oproti očekávání, vůbec nebývá malá, nebo se rozhodnete jít vlastní cestou s jen mlhavou vidinou konečného úspěchu.

9 08.03.2016

Zdá se, že mi unikla ona poesie vyprávěného. Pominu-li popisy krajiny, která zřejmě autorovi učarovala, je celý příběh o vymahači výpalného, jenž s těmi, kdo s ním nesouhlasí, jedná způsobem "Buď mi půjdeš na ruku, nebo ti vypálím chalupu." Jeho milá je sice "úžasná" dievčica a zřejmě měla jakýsi pádný důvod, proč neposlala mladého četníka i s jeho nabídkami milostného souznění ke všem čertům rohatým, ale... Asi tak.

13 06.03.2016

Nejde o žádný zázrak, který vám náhle změní svět a začnete slavit úspěchy na každém kroku. Každopádně jde o zajímavě podané informace, kdy po teoretické části následují smyšlené situace, v nichž máte předvedeno, jak snadno se v běžném pracovním styku dělají chyby, kterých se máte díky této publikaci vyvarovat.

6 24.02.2016

Dosti zdlouhavé a místy, podle mě, zbytečně natahované. Jako povídka by snad obstála, ale ne jako něco, co má přes 500 stran. Mám ve zvyku knihy dočítat, ať jsou jakkoli nezajímavé. Tady jsem váhal, jestli se mu nezpronevěřit.

8 24.02.2016

Zjistil jsem, že se Švédem nemá cenu pít tvrdý alkohol, pokud nejste Fin, nebo alespoň Rus. Vyplatí se tedy nejprve prozkoumat rodinnou genealogii!

Co jsem ale nezjistil, tak je důvod, proč se kniha o tomto švédském a o něco úspěšnějším J. Cimrmanovi těší tak vysokému hodnocení? Až na staříkovy vzpomínky je příběh zoufale hloupatý, tudíž jsem nejednou měl chuť přeskakovat (nicméně ukáznil jsem se) a číst jenom ty.

19 24.02.2016

Výstižné: "Dny míjely. Úspěch stoupal Bernardovi dráždivě do hlavy a dokonale jej smiřoval (jak to má dělat každý dobrý opojný prostředek) se světem, který se mu dříve zdál velmi neuspokojivý. Jakmile jej svět uznal za důležitého, byl řád věcí docela v pořádku. Ale i když jej úspěch naladil smířlivě, přece jen se nevzdal výsady tento svět kritizovat.

Neboť kritizování samo v něm zvyšovalo pocit vlastní důležitosti a velikosti. A také upřímně věřil,že jsou věci, které je třeba kritizovat. Před lidmi, kteří se teď kolem něho točili kvůli tomu -, stavěl Bernard na odiv svou nekonvenčnost. Zdvořile mu naslouchali. Ale za jeho zády potřásali hlavami. Zatím tu však byl -, a proto byli zdvořilí. A protože byli zdvořilí, cítil se Bernard skutečně jako obr a zároveň lehký a povznesený, lehčí než vzduch."
___________________________________________________________________________

A ještě jeden postřeh: "Vždycky je tu soma, aby utišila vaši zlost, aby vás smířila s nepřáteli, aby vás obdařila trpělivostí a shovívavostí. V minulosti se toho mohlo dosáhnout jen s vynaložením velikého úsilí a po letech tvrdé mravní výchovy. Teď spolknete dvě nebo tři půlgramové tabletky, a je to. Dnes může být každý ctnostný. Můžete nosit přinejmenším polovinu své mravnosti při sobě v lahvičce. Křesťanství bez slz - to je soma."

15 14.02.2016

O žádném vnitřním přerodu se tu, dle mého názoru, mluvit ani nedá. Místo Karla Robert, místo pravého označení obrazu výmysl. Přeslazená hodnocení zaměstnanců a známých, zdůrazňování abstinence a jakási "plyšová" mluva - to vše, kromě vzpomínek na pozitivní přístup Marka Ebena při moderování některých Slavíků, nutilo myslet na jedinou věc - je to narušená osobnost.

Tudíž nebylo žádným překvapením, když za "příznivých" podmínek maximálně rozvinula svoje predispozice, což pro mě, jako čtenáře, neznamená šok, ale logický závěr příběhu.

9 09.02.2016

A tady to všechno začalo. Klasika klasik.
I přes různé úsměvně naivní názory a upřímný zápal v boji proti "školáckým poučkám" má tato kniha zasloužené místo v síni slávy záhadologické literatury. A co si budeme říkat - Vzpomínky na budoucnost inspirovaly a stále inspirují mnohé další autory.

20 05.02.2016