Peleus komentáře u knih

V této knize se Arnošt Vašíček maximálně blíží, stylem vedení příběhu, Erichu von Dänikenu. Místy vzniká dojem, že se až příliš nechává prodchnout jeho "duchem".

Cit. "Inkvizitoři pod svatou vlajkou nudných vysvětlení již připravují mučidla." Jinde je k nalezení jakási parafráze na Dänikenův Šok z bohů, kde tento známý Švýcar užívá výraz cit. "Pod taláry je plíseň stará tisíc let".
Proč to? Snaha o zatraktivnění publikace? Snaha o "macho" přístup? Snaha nandat to "oficiální" vědě?

Co mě ovšem vážně nutilo zavřít na chvíli knihu a pouvažovat, zda ji budu dočítat, byla kapitola Thowtovy tajné komory, kde se autor uchyluje k jakémusi, zřejmě duchaplnému a vtipnému, hypotetickému soudnímu přelíčení s faraónem Chufevem.

P.S. Jako vždy čtivé, plné zajímavých nápadů, archeologických detailů. Bohužel tentokrát mi neseděl styl vyprávění.

7 01.11.2015

Hic ego qui iaceo tenerorum lusor amorum, ingenio perii Naso poeta meo.
At tibi transis, ne sit grave, quisquis amasti, dicere: Nasonis molliter ossa cubent.

7 01.11.2015

Pěkná kniha do podzimního počasí, které panuje venku za okny. Kdy jdete na procházku parkem a s každým krokem odhrnujete zlatavé listí na cestě.

P.S. Jenže pokud si nedáte pozor a budete příliš zamyšlení, riskujete, že váš labrador sblajzne něco, co nemá a kouzlo knihy je pryč! Holt chlupatý pes není černá kočka...

11 28.10.2015

Nebudu zpochybňovat příběh lásky a války. Všichni to známe ze školních lavic, případně jsme viděli filmovou verzi.
Jenomže!
Už kdysi dávno mě po přečtení napadaly myšlenky jako:
1.Kam ten kluk dal obsah mozkovny, když si přivede naprosto cizí holku a ohrozí tím celou rodinu, kterou přece tak miluje? Je to jeho známá? Není. Proč nezachránil před transportem dítě, nebo vrásčitou babičku, chromého dědečka? Myslel hlavou, srdcem, nebo jiným orgánem?
2. Je mu slečna upřímně nakloněná, nebo jde o jakýsi vděk, neboť ví, že je naprosto 100% na něm závislá? A když je chlapec tak uvědomělý a správný, ať počká na konec války, poté vyzkouší, jak se věci budou mít. Ne že hned stahuje kalhoty.

P.S. Jak jsem ovšem napsal v úvodu, není důvod zpochybňovat něco, co je již takových let ustáleným pojmem. Příběh o lásce v pološeru, kdy každý cizí zvuk za malou komůrkou může s sebou přinášet smrt. Byli mladí a doba byla zlá...

6 27.10.2015

Hodnocení přes 90%? Za co, prosím?

Trochu filmových Vetřelců (dokonce inspirace US Cosmic Marines) jako základ příběhu.
Trochu Herbertovy Duny jako kulisy.
Trochu Warhammeru 40,000 jako šablona na popis vojenské akce.

P.S. První třetina je skutečně napínavá!
Avšak po objasnění základní otázky, tj. kdo za všechno může, se chvíli přešlapuje na místě (tedy jestli pasáže jako je třeba podrobný popis ovládání sci-fi zbraně jsou přesně tím, co vás bere, prosím!) a následně jde na můj vkus o zbytečné natahování s těžko uvěřitelným finále ve stylu "několik borců a vojanda navrch = nikdo na nás nemá", kdy se autor neubrání ani pověstnému "za deset sekund jde vše k čertu, jenže my to za zvládneme v limitu 9.999999999999 s".

7 27.10.2015

Text nahoře se dá snadno mylně interpretovat, proto snad jen krátká poznámka:

nejde o soubor programů pro zájemce o posilování, stejně tak zde nenaleznete žádné informace o stravě. Jedná se čistě o přehled cviků s jejich grafickým znázorněním, komentáři k provedení a popisem zapojených svalových skupin.

Přehledné, čisté, nepřeplácané.

9 18.10.2015

Čekali byste od knihy s názvem Tajemství ďáblovy bible podrobnější informace o tomto výjimečném díle? Čekejte dál!

Zatímco však budete čekat, dozvíte se něco málo o Fridrichu II., o tajné smlouvě z Akry a pokusu o vytvoření "nového světového řádu" již ve středověku, o mysticích a templářích, o proroctvích, pár zajímavostí o "znaku medvěda" spolu s čárovým kódem a nakonec se neubráníte úvaze, zda skutečně jít do hypotéky na bydlení a nového auta na leasing, když podle předpovědi sv. Malachiáše z Armaghu po usednutí na Petrův stolec 112. papeže se věci dosti nehezkým způsobem zvrtnou...

10 18.10.2015

Čekal jsem víc sportu, méně armádního nadšení.

Kniha obsahuje ukázky z výcvikových programů americké a britské armády, barevné fotografie adeptů během cvičení a hlavně téměř na každé stránce naprosto otevřeně počítá s tím, že je v rukou uchazeče o toto povolání.

Radí, jak se předpřipravit na vstupní fyzické testy (seznam a množství požadovaných cviků), udává, že velitel se má poslouchat, vítají se projevy vlastní kreativity, zároveň však musíte zůstat dobrým týmovým hráčem, neboť tohle není parketa pro výrazné jednotlivce. Zdůrazňuje, že morousy nikdo nemá rád a v družstvu jsou zapotřebí bodří optimisté se smyslem pro humor. Ubezpečí, že kvalita armádních přídělů, společně s kvalitou vybavení (boty např.), se pořád zlepšuje a nakonec doporučí udělat si chvíli čas a trochu meditovat kvůli zklidnění mysli.

P.S. Pokud jste vojensky pozitivní, přičtěte si další hvězdičku a klidně si knihu pořiďte!

7 13.10.2015

Pěkná kniha, užitečná.

Při pohledu na obal se mi vracejí vzpomínky na minulost (vybavuji si barvu a tvar lavic se židlemi, tabuli, od křídy zapatlané ruce, neidentifikovatelného tvaru a barvy houbu, bizarní nástěnku, šatny v jedné dlouhé řadě vedle sebe - lidově "klece" a cestu do jídelny...).

8 11.10.2015

Globální ambice vyznívají lehce do ztracena, k tomu přestřelená koncovka (naštěstí ne tak neodpustitelně jako v knize Ďáblova lest). Jinak vcelku čtivé dílko.

P.S. Začínám si myslet, že jsem studoval špatný obor. Záhadologové-spisovatelé-historici-archeologové v jedné osobě procestují kus světa, nahlédnou pod pokličku světových dějin, zažijí různá dobrodružství, těší se uznání a přízni žen na všech kontinentech a závistí mužů tamtéž.

7 04.10.2015

Páni, to byl ale blábol!..

Všechno dokážu pochopit. Průměrné, nanicovaté, vyčerpané, dlouhodobé vztahy, šedivé životy s každodenní pracovní rutinou a španělské ptáčky k večeři, stejně jako touhu propašovat do textu (naprosto zbytečnou, dle mého názoru, neb pro příběh nemá žádnou hodnotu a význam) nevěru (autor se evidentně musí alespoň psaním vyrovnávat s tou vlastní).

Ale jak k tomu chudák ženská přijde, že musí zmanipulovaná vyšší mocí provést jistou sexuální činnost (ještě kdyby tak bylo naznačeno, že o to stojí, ale ono jaksi není) a ještě riskuje, že skončí na JIPce?

Pozitivní však je, že se jako všechny Vieweghovy knihy, i tato se čte rychle a stránka svižně střídá stránku.

P.S. Andělé všedního dne mi připomněli, jaký byl důvod, proč jsem už dávno od tohoto autora nic nečetl.

8 29.09.2015

Naprosto To Ono, co se od autorky dá čekat a zřejmě i většina čtenářů očekává. Něco je povedené a pobaví (téma: Jak se na dovolené poznají Češky), něco klasicky průměrně (nepříliš)zajímavé (vše kolem nevěry, alkoholu a dětí).

P.S. Dobrá volba na oddechové čtení, kdy každý někdy potřebuje "no-brain" záležitost.

7 26.09.2015

„Chcete štěstí a nechcete trpět, a jestliže projevujete jiným lidem laskavost, lásku a úctu, budou vám odpovídat stejně. Tak bude vaše štěstí vzrůstat. Dáváte-li druhým najevo hněv a nenávist, jsou vůči vám stejní a vy své štěstí ztrácíte. Proto říkám, že když jste sobečtí, měli byste být moudře sobečtí. Jste-li normálně sobečtí, soustřeďujete se jenom na své vlastní potřeby, ale jste-li moudře sobečtí, jednáte s druhými stejně jako jednáte s těmi, kdo jsou vám blízcí. Tato strategie vytvoří nakonec větší uspokojení, víc štěstí.Takže i ze sobeckého hlediska dosáhnete lepších výsledků respektováním druhých, službou druhým a omezováním zaměřenosti na sebe.“

Náročnější čtení. Provokativní a plné energie. Jenomže zároveň jde o dosti přeceňované dílo.

Veškeré promluvy k Bohu (tedy hlavně výtky) v kombinaci s lyrickými náznaky mohly být něčím novým a šokujícím v době, kdy kniha vyšla. Ne že by do té doby podobné myšlenky nenapadaly také někoho jiného, jenomže v daném případě se autor nebál (měl také odpovídající kredit u veřejnosti) svoje názory publikovat.

Dnes již nepůsobí tak novátorským a pobuřujícím dojmem. Dnes, tedy v době, kdy každý může (s drobnými omezeními) tvrdit a šířit cokoli, již neomdléváme jako ty paničky, jež knihu viděly v obchodě a hroutily se při představě, že je oblak nasoukaný do kalhot. Dnes by také někdo stěží ocenil, jak Majakovskij v pražské kavárně Slávie, při představování literátům, podal jednomu z nich místo ruky nohu.

P.S. Výlet do minulosti a námět k úvahám o jisté době v jisté zemi v první polovině 20. století.

6 22.09.2015

Ne že by série Zabíječů čehokoliv patřila ke klenotům světové literatury.
Ne že by William King v každém dílu překonával hranice dokonalosti.
Ne že by v této knize nebyl dobrý nápad.
ALE
Vypustit na světlo takového mrzáka, to chce hodně odvahy, nebo sebevědomí, nebo nátlaku vydavatele, nebo alkoholu, nebo všeho dohromady.

6 21.09.2015

Pamatuji si, jak jsem prvního Pottera spatřil poprvé. Bylo to na gymplu. Anglické vydání s občasnými českými překlady slov vepsanými tužkou mezi řádky nad jejich anglické protějšky. Donesl ji spolužák, jehož sestra pracovala jako au pair ve Skotsku. "Velký hit v Británii! Skvělá kniha! Musíš si to přečíst!"

Skončil jsem možná ani ne po deseti stránkách a stále úplně nepobíral, proč ty sovy tak cvokatí.

Po nějaké (no ano, po dlouhé) době jsem se jakýmsi řízením osudu k této knize opět dostal. Už jsem měl za sebou tři potterovské filmy a byl téměř přesvědčen, že budu-li mít jednou děti, budeme si je celá rodina pouštět v posteli některého sobotního rána s talířem domácích sušenek s medem.

No, nechtěl bych tedy potkat na ulici rozzuřené hráče famfrpálu s účty na zdejším webu. Každopádně musím říct, že nebýt filmů, měl bych zřejmě trochu potíže s představováním si postav, neboť autorka zrovna detailními popisy nehýří. Také už od dob Matrixu mám jakýsi vnitřní odpor ke schématu "sice jsi naprostá nicka a tvoje hodnota pro společnost je nula mínus, avšak náhle zjistíš, že opak je pravdou, neb ve skutečnosti jsi, a vždycky byl, Vyvolený!". Tenhle můj pocit se naštěstí u filmu stírá, jelikož v daném případě hraje prim vizuál. Ve zbytku knihy zjišťujeme, že tihle jsou hodní, tihle jsou zlí, tamti - kdo ví... Ve vzduchu je cítit tajemství a podle toho se odpovídajícím způsobem tváříme. Cupitáme dlouhými chodbami a zaměstnáváme se různými úvahami.

P.S. Že bych tedy mohl prohlásit, jak jsem se u Kamene mudrců ukrutně bavil, to ani ne. Ale kdo ví? Třeba je to tím, že kouzlo mládí je nenávratně pryč a s ním i nezastřená dětská mysl.

ANEBO jde o průměrnou knihu s autorkou, která se svým produktem přišla na trh v době, kdy na něm zela díra přesně ve tvaru poptávky po takovém druhu "zboží". To a výborný manažerský tým stvořily dnešní "legendu".

11 19.09.2015

Nápad byl rozhodně zajímavý (nechat proti sobě bojovat dva "poturčence"), prostředí atraktivní (svět severské mytologie), klasické fantazijní atributy zachované a individuálně poupravené (konečně někdo, kdo není zjihlý ze špičatých elfích uší).

Zbytek je víc než k pousmání (meč vyhozený do vzduchu a následně přesně zabodnutý do...to ostatně zjistíte sami, pokud se do knihy pustíte, nasmějete se, bohužel). Místy jsem si říkal, zda to autor myslí vážně a pln zvědavosti četl dál, abych zjistil, že skutečně myslí.

Nejde o jednu z těch knih, do nichž po přečtení veřejně kopeme a vykřikujeme, jaký je to nesmysl, abychom ostatním předvedli vlastní intelektuální převahu nad dílem. Jde o příběh se zajímavými prvky, ale nepříliš povedeným celkem, který ovšem zaručeně má na to splnit svoji historickou roli nenáročného čtení a následného upadnutí do zapomnění.

6 19.09.2015

Nebudu rozebírat, zda se jedná o čistou fikci, nebo přemýšlet tradičním českým stylem "zda na každém šprochu ....".

Z knihy, resp. ze stylu, jakým je napsána, jsem měl silné déjà vu, a to s různými rozhovory s politiky, kteří jsou tzv. dávno za zenitem. Velmi intenzivně z těchto interview cítíte, že nebýt jich, jsme "odsouzení k záhubě". Zkrátka starší pánové vzpomínají na dobu, kdy byli švarnými junáky s velkorysým přimhouřením očí k jejich opravdové historické roli.

To stejné je cítit u Dänikena. V knize ho nikdo příliš nesvádí, nikdo po něm nic moc nechce. Je sice světa znalý, ale ve věku, kdy stejně jako herci už nehraje milovníka, leč moudrého rádce. Z této myšlenky je právem posmutnělý.

P.S. Zvláštní pokus o jakési sdělení na pomezí faktů a fikce. Pokud čtete autorovy knihy, asi se s dílem stejně seznámíte, ale osobně mám za to, že jeho minutím, o nic nepřicházíte.

7 18.09.2015

Svým způsobem je smutné, že si Erich von Däniken rozházel veřejné mínění hned ve svých bouřlivých spisovatelských počátcích, kdy za každou cenu zkoušel bourat staré představy a s energií pestrobarevné hlučné kabaretní show v Las Vegas přinášel vlastní "odhalení", aniž by si kolikrát dával tu práci a skutečně dopodrobna studoval dostupné zdroje. Ostatně svoji zbrklost v pozdějších knihách uznává.

Nejde neobdivovat autorovu vytrvalost a zcestovalost, taktéž se již lecčemu doučil. Kniha není ani převratná, ani zatracení hodná. Rozhodně jde o zajímavé úvahy na téma, "co když...?".

10 18.09.2015

Dosti krutá kniha, pokud si ovšem zamyslíte nad celkovým životem poddaných v oné době.

Doporučoval bych ji všem, kdo na otázku "Ve které historické době byste chtěli žít?" nadšeně volí středověk, nebo období renesance. Dámy měly krásné šaty, pánové buďto byli rytíři, nebo zámožní měšťané na bujarých pitkách se spoustou milenek, měšci zlata a po vystřízlivění následujícího dne by se vydávali objevovat a dobývat nějaký ten kontinent s vidinou dobrodružství a dalších finančních příjmů.

Nikoho nenapadají války, nemoci a prostá skutečnost, že by se tázaní vůbec nemuseli přenést do kůží vyšších společenských vrstev, jež ostatně také nebývaly uchráněny před nepřízní osudu.

P.S Pokud se tedy někdo zeptá mě, bez váhání odpovím, že chci žít teď! Díky ti, 20. a 21. stol., za vzdělávací systém, zubařskou péči, horkou vodu ve sprše, first a last minuty, za restaurace, u nichž je téměř 100% jistota, že jejich oběd do druhého dne přežijete a nepřeberné množství technických vychytávek, kterým s každou verzí a aktualizací rozumíte pořád méně a méně, a tak na ně můžete kdykoli a za jakékoli společenské příležitosti nadávat!

15 17.09.2015