Peleus komentáře u knih

Mně tato kniha přišla docela vtipná, i když poněkud zbytečně dlouhá.

Autor v ní lehce zpochybňuje vzdělávací systém. Proto podle něho sám vystudoval a nezapíchl to už po základní škole. Bez diplomu, zato finančně gramotný.

Navrhuje nepracovat pro někoho, nýbrž pro sebe, tj. soukromé podnikání. Proto začal jako zaměstnanec u velké firmy, později šel k armádě, následně další práce pro velkou společnost a až poté vlastní privátní činnost.

Nabádá k investování, aby vaše peníze pracovaly pro vás. Poněkud opomíjí skutečnost, že nejprve nějaký kapitál musíte mít, což je poněkud v rozporu s doporučením neztrácet čas prací pro jiné.

Na závěr se pochválí, jak to umí s koupěmi a prodeji nemovitostí a popřeje nám, produktům poněkud nešťastného školského systému, pracujícím na svém prvním miliónu v zaměstnaneckém poměru, hodně štěstí. Jo a pozor! - nesmí se zapomínat, že bydlení (s hypotékou, která jednoho bude provázet takových 25 let) není žádným aktivem, tak se není čím chlubit.

No, prostě vtipné! ;)

14 01.02.2016

Moje třetí, a zatím nejslabší, kniha od tohoto autora.

O samotné motivaci je řeč na začátku a na konci publikace. Všechno mezi je opakováním Tomanova oblíbeného poukazování na vlastní handicap a toho, co i přes to dokázal, připomenutí skutečnosti, jak má krásnou manželku (bývalou modelku-zdravotnici-talent na jazyky) a kurzívou psanou reklamu na sebe sama (názvy vydaných knih a jim pořádaných školení).

Není to geniální, není to pitomé. Zkrátka lepší než drátem do oka, horší než výborné.

8 01.02.2016

Kniha uzmutá během návštěvy u příbuzných tříletému dítěti, zatímco si nevinně skládalo puzzle s koníky. Pro unavený mozek naprosto geniální věc! Dokonce jsem uvažoval, že seberu povalující se pastelky a budu si vybarvovat ilustrace. Lepší než relaxační omalovánky!

8 31.01.2016

Jsem zmaten množstvím pětihvězdičkových hodnocení. Jaké že to ohromné tajemství kniha odkrývá?
1. Dát stranou nejméně 1/10 výdělku a neutratit vše najednou? To je snad samozřejmostí. Potřebujeme babylonskou moudrost, abychom si přečetli o tzv. "desátku pro strýčka příhodu"?
2. To, že kasino vždy vyhrává a sázením na dostihy apod. si na stáří nevyděláme, je také jasné, i bez úvah obchodníků s dobytkem.
3. Je dobré mít úspory do "důchodu", praví Arkád a další přitakají. Výborně! Jak překvapivé zjištění!
Je ovšem pravda, že psát to Mika Waltari, je kniha mnohem delší, neboť by si neodpustil vyjmenování celého pantheonu bohů s popisy tehdejšího života a ukotvením do kontextu doby! A tak tři babylonské hvězdy za krátkost a literární styl. Nechť bohyně Ištár laskavě shlíží na všechny, jež mají danou knihu v Přečtených!

13 31.01.2016

Tablet beznadějně vybitý (také jste si všimli prazvláštní zákonitosti, že čím je elektronické zařízení typu notebook nebo právě tablet novější, tím má kratší kabel na nabíječce?), čtečka kdesi ztracená, a tak nezbývalo, než se porozhlédnout po něčem v papírové podobě.

Prvních padesát stránek se četlo velmi dobře. Dospívající kluk, citlivá povaha, fixace na rodinu, nejistota z nástupu do prváku na střední, depka ze ztráty kamaráda - potud dobrý. Ale pak jsem se nestačil divit, jak se při každé příležitosti rozpláče! Ať je to pozitivní či negativní záležitost, pláče. V 16ti letech?! Když jsem dospěl k pasáži, kdy nejprve dostane knihu, kterou nechce od někoho, koho nechce, pak ji vrátí do obchodu, jenže později se hroutí ze špatného pocitu, že tak učinil, načež ho starší sestra do tohoto knihkupectví vezme, aby si ji znova koupil - přiznám se, chtělo se mi výt! Jen skutečnost, že bylo po desáté večer a vcelku slušné vztahy se sousedy mě od této zoufalé akce nakonec odradily.

Následovala nefalšovaná zvědavost a hlad po poznání, jak to celé skončí. Měl jsem několik tipů: ubrečí se k smrti, ubrečí se, až se v těch slzách utopí, předávkuje se drogami. A téměř na konci knihy mi autor v pouhých TŘECH větách, jen tak, téměř až nenápadně, sděluje, proč se vlastně hrdina celou dobu chová jako pako! A to už na mě bylo dost.

Víte, přemýšlel jsem, jaké to bylo u mně. Přemýšlel jsem o četných známých, kamarádech a přátelích na gymplu. Kladl jsem si jedinou otázku: "Skutečně jsme se tak chovali? Prožívali? Hledali, aniž věděli, co vlastně?" A mám odpověď... Ne, nebyli jsme malými, v hormonech utopenými fetkami, co při každé komplikaci utíkají do bezpečí pokojíčku, nebo se zřídí s kamarády, neboť skutečný život tam venku je přece jen trochu složitější než smutná píseň puštěná do smyčky na přehrávači.

11 31.01.2016

Pokud si odmyslíte, na můj vkus, zbytečné a rušivé apokalyptické řeči na začátku a na konci knihy, jde o poměrně zajímavé dílo, které příliš nevybočuje ze záhadologického proudu tvořeného autory jako Erich von Däniken (o němž se autor dokonce několikrát zmíní) nebo, u nás, Arnoštem Vašíčkem.

P.S. Nejedná se o žádný nový pohled na Atlantidu, neboť tohle všechno jsme už četli někde jinde. Zkrátka slušný průměr, jenž neurazí.
P.S. 2 Trapná obálka, která má na to, aby odradila nejednoho potenciálního čtenáře.

8 25.01.2016

Pro Arnošta Vašíčka je příznačné, že se ve svých knihách poměrně často opakuje, což není až tak překvapivé, vezmeme-li v úvahu, že má k dispozici určité množství materiálu, které (možná) dle pokynů nakladatele porůznu uspořádává do tématicky zaměřených knih.

Poté co jsem v 90. letech nadšeně hltal jeho dokumentární seriál Planeta záhad a následně přečetl větší část jeho knih, vyjma pokusů o beletrii ve stylu Strážce duší, mi tato publikace přišla jako rozhovor s dobrým kamarádem, kterého už nějakou dobu znám a překvapí jen málo, spíš si zavzpomínáme na minulost.

Dobré, podnětné, ale z větší části tvořené již napsaným a kdysi samotným autorem vyřčeným.

7 16.01.2016

Bridget Jonesová a její příběh o tom, jak začala běhat. Včetně zdůrazňování věku, jenž překročil třicítku, záliby ve večírcích s množstvím alkoholických nápojů, skutečnosti, že se ráda nají (jak kvalitativně, tak kvantitativně), absence dlouhodobého vztahu a neustálého komentování svého počínání stylem blogerky a vyznavačky Tweeteru s Facebookem.

Komu se tento styl líbí, neprohloupí. Navíc ke konci se skutečně dozví něco málo o běhání maratónů.

Ostatní nechť pokračují k regálu se serióznější motivační literaturou, jejíž autoři nerozebírají vlastní "nahoru dolů" nálady, váhové přírůstky a úbytky, mírné komplexy a na stránkách knihy, jež má motivovat čtenáře, téměř do konce publikace nehledají motivaci vlastní.

8 10.01.2016

Stejně jako mnozí zdejší čtenáři jsem nejprve viděl film. Robert De Niro jako kapitán byl naprosto nepřekonatelný. A tak není divu, že jsem se po nějaké době rozhodl pro ne zrovna nejdelší knižní podobu. Že se mi kniha líbila, stejně jako film, není nutné se rozepisovat a dá se to poznat z hodnocení.

Ovšem stojí za to zmínit, že v porovnání s filmem je jaksi dospělejší. Nejvíc je to patrné v samotném závěru.

Nakonec mě "dorazil" epilog, který je lehce teskný, navazující přesně tam, kde drtivá většina pohádek zatahuje příběhovou oponu se slovy "Žili šťastně a v souladu až do smrti.".

8 03.01.2016

Škoda.

Na začátku dosti zajímavě rozdané karty, kdy vás bude zajímat, jakým směrem se bude ubírat následující vývoj. Ke konci však hrají prim různé náhody a neuvěřitelně překombinované akce, kterým se i při nejlepší vůli budete zdráhat uvěřit. A to je škoda, neboť postupně rozmělňují budované napětí a, alespoň na mě, působí zcela zbytečným dojmem, kdy méně mohlo být více.

P.S. Moje teprve druhá kniha tohoto autora, která shodou okolností následuje po Seznamu smrti, a tak se jedná o tématicky velmi podobný zážitek. Není ztrátou času, avšak ve srovnání se zmíněnou knihou se nemohu ubránit pocitu, že si přece jen zaslouží o hvězdičku méně.

11 03.01.2016

Množstvím paralelních dějových linek a lidských osudů, které se navzájem proplétají připomíná F. Forsytha. Rovněž líčení politických machinací, ne nepodobných Grishamovým, stojí za pozornost a dokáže zaujmout.

Nicméně celkově se jedná o rozporuplné dílo.
Na jednu stranu čtivé, pohlcující pasáže a některé zajímavé nápady, kdy se možná sami podivíte, že se nakonec nejedná o nic zas tak přitaženého za vlasy či zcela nemožného.
Na druhou stranu právě ono množství různých nápadů zasazených do globalizovaného světa působí jako podivný slepenec, a tak celé autorovo úsilí strhává na nižší příčky, než se kterými evidentně při psaní knihy počítal.

9 27.12.2015

Moje první kniha od tohoto autora a troufám si říci, že rozhodně ne poslední. S citem volený poměr mezi historickými fakty a fiktivními příběhy účastníků dějové linie.

Bernard Cornwell dokáže přibližovat život lidí v 15. století tak, že jsme schopní pochopit jejich city, názory, pohnutky, a tak nejsou pouhými relikty minulých dob. Zdají se být naprosto reálnými bytostmi, stejnými jako my, avšak z doby, v níž bychom zřejmě ani žít nechtěli, neboť mnohdy nejsou zcela strůjci svých osudů, a nemají jiné volby, než jen doufat a bojovat.

13 27.12.2015

Vynikající kniha obsahující řadu postřehů o lidském chování v situacích vymykajících se zavedeným standardům, tj. v tzv. období míru. Tedy období, kdy jedinec nemusí vycházet s málem, bojovat o to málo, ohýbat, či naopak zůstat nezlomně věrným morálním zásadám, neboť na tom doslova závisí jeho život.

Nejpovedenější je, dle mého názoru, zprostředkování myšlenky, že skutečně trvalá přátelství se nerodí kvapně, nýbrž jen velmi pozvolně, i přes jisté názorové rozpory, které je ovšem nutné si na rovinu ujasnit a vyříkat. Naopak lidé, jež o naší přízeň usilují nejvíce, vývoj vztahů je rychlý a, na prvý pohled, nekomplikovaně jednoduchý, jsou mnohdy první ve frontě na zradu a vytváření problémů do budoucna.

20 13.12.2015

Knihu jsem četl čistě z "vědeckých" důvodů (pokus o nalezení tématu k rozhovoru s jednou slečnou) kdysi velmi, velmi, velmi, velmi, velmi, velmi, velmi, velmi, velmi dávno. V dobách, kdy se hudba poslouchala na MC ve walkmanech, čeští restauratéři neměli přílišné povědomí o Gordonu Ramsaym, natož o Zdeňku Pohlreichovi a tvrdilo se, že virtuální realita nedává žádné šance do budoucna osobním počítačům. No, znáte to - tráva byla zelenější, slunce svítilo jasněji a život byl celkově bezstarostný!

12 17.11.2015

Dovolím si citovat MUDr. Ladislava Appla:
"Legenda praví, že předstupeň I-ťingu (jako věštecké techniky) vymyslel bájný císař Fu-Si před zhruba 3800 lety. Jeho inovace (zavedení 64 hexagramů namísto 8 trigramů a přidání komentářů k čarám) jsou prý spjaty s počátkem dynastie Čou (asi ve 12. stol. př. n. l.) Nejasná je úloha Konfucia (kolem r. 500 př. n. l.) Jisté je, že pokud ne on, tak jeho žáci připojili další texty ("Deset křídel") k staršímu textu ("Čou I"), čímž vznikla kniha I-ťing. Věštbami podle této knihy se řídili císaři, vojevůdci i prostí lidé, později třeba Čankajšek i samotný Mao Ce-tung a v současnosti také bankéři, manažeři, zkrátka všichni ti, kteří se musejí rozhodovat za nejistoty."

"I-ťing ovšem zdaleka není jen jakýmsi návodem k věštění pro samouky, jak by se mohlo zdát. Číňané v této knize od nepaměti nalézají mnohem více. Jsou v ní obsaženy samotné základy čínské filosofie - jak taoistické (člověk má žít v souladu s Taem - řádem přírody, přirozeným během věcí), tak konfuciánské (úloha jedince ve společnosti, normy jeho chování, jeho vztah k "vrchnosti" atd.)."

9 17.11.2015

Naprostý poklad, když si chcete připomenout atmosféru (co se týče jídla, pochopitelně) dovolené v Řecku!
Pokud toužíte i v domácím prostředí vytvořit jídla, které znáte z řeckých taveren a provonět kuchyni vůní stifada, kleftika či papoutsaki!
P.S. V létě mějte po ruce vychlazenou retsinu a nezapomeňte, nejlépe 7*, Metaxu (i když je zarážející, že samotní Řekové jí příliš neholdují)!

7 09.11.2015

Po Husitské trilogii, kde autor předvedl, že umí skloubit historické reálie s fantasy prvky, jde o další dílo, které je tentokrát převážně ze skutečného světa s minimem tajemna, což překvapivě funguje. Výhrady tak lze mít jen skutečně k nemalému množství ruských slov, jež přidává na atmosféře, ale místy ubírá na srozumitelnosti textu. Musí se však přiznat, že kromě vojenských zkratek (kde pomůže slovník pojmů na konci knihy) se i bez znalosti těchto slov dá vcelku úspěšně pochopit smysl sdělení.

P.S. Příjemné, krátké čtení.

7 07.11.2015

Kdysi oblíbené čtení před cestou do Prahy, kdy jeden ví, že nepůjde o samé povinnosti, ale zbude čas také na procházku a nasátí historické atmosféry.

Některé příběhy se ale časem zapomínají, detaily blednou.
Aspoň tak vzniká důvod si je trochu oživit!

10 03.11.2015

"Tůto" je naprostá povinnost pro všechny Plzeňany! Přinejmenším aby nedocházelo k nesmělému pokrčení ramen, když padne dotaz: "Proč je plzeňský městský znak takový, jaký je?"

9 03.11.2015

Pozoruhodné životopisné dílo, o to vzácnější a zajímavější, že jde o zážitky podané Čechem.

Kromě vnitřní motivace hlavního hrdiny k životu, který vedl a kterou bych ponechal na individuálním posouzení čtenáři, stojí za zmínku popisy válečných konfliktů, jichž se Karel Hora účastnil a u kterých se, bohužel, nedokázal vyvarovat jisté jednostrannosti v podání z pohledu příslušníka armády cizí země. Objektivního zhodnocení příčin a důsledků se tak nedočkáme.

I tak kniha stojí za pozornost!

7 02.11.2015