pepa3rd pepa3rd komentáře u knih

☰ menu

Království popela Království popela Sarah J. Maas

Tohle byla dlouhá cesta a s každým dílem delší a delší. Musím ale přiznat, že poslední (šestý) díl mě zase poměrně mile překvapil, chytnul a bylo i několik momentů, kdy jsem hltal každý řádek a prožíval přívaly emocí při záchraně na poslední chvíli. Jenže stránky přibývaly a já začínal mít pocit, že tohle jsem už četl. Děj se pomalu začínal točit v kruzích. Když se nečekaná záchrana dostaví po desáté, už to tak nějak přestane mít na čtenáře ten správný efekt. Co má ale chudák autorka dělat, když si každá z hlavních postav musí dostatečně užít svých patnáct minut slávy, prožít si emoční kolotoč se svou drahou polovičkou a být všemi opovrhovaná, zatracovaná, aby pak mohla zazářit a všichni se museli chytit za nos a uznat jak se mýlili. Nicméně, autorka alespoň opustila v popisu milostných scén způsoby z Padesáti odstínů šedi, omezila dovysvětlování na minimum a i logické nesrovnalosti se tu vyskytují v míře vcelku únosné. Mnoho paralelních linií vyprávění mi kupodivu nevadilo a až na pár výjimek mě fakt bavily téměř do konce. Jenže pak je tu ten nešťastný konec, kdy třetí nečekaná záchrana, opět díky Aelininým tajně napsaným dopispům, už vzbuzuje spíš úsměv nad nedostatkem fantazie autorky. Nelogické a absurdní chování hlavní hrdinky ani tak nepřekvapí, ostatně chovala se tak celou dobu, ale proč si člověk musí protrpět donekonečna protahovaný finální souboj u kterého jsem měl pocit, že se nakonec upovídají k smrti. Pak následuje ještě dlouhé, předlouhé a bohužel i nudné vyprávění o tom lepším světě, do kterého doputovala každá z nesčetných hlavních postav (nikdo podstatný nezemře) a všichni žijí spokojeně až do srmti. Nechápejte mě špatně, proti předešlým dílům je tento rozhodně lepší a nebýt toho konce dám tam i tu čtvrtou hvězdu. První tři čtvrtiny knihy 80%, závěr 40 %.

10.12.2019 3 z 5


Říše bouří Říše bouří Sarah J. Maas

Co říct k tomuto dílu? Je to dlouhé a po většinu času se děj neuvěřitelně vleče. Občas to vypadá, jako kdyby autorka sama nevěděla kam příběh směřovat a tak se prostě nějakým směrem vydá nazdařbůh. Však ono ji za čas něco napadne a čtenáři to nějak na pár stránkách dovysvětlí a ještě bude překvapen její rafinovaností, protože tohle přeci nemohl čekat, když ji samou to napadlo až teď. No a zatím vloží pár stránek okopírovaných z Padesáti odstínů šedi (to přeci zrovna letí) a pak ještě jednou a ještě jednou, ať si každá hrdinka dostatečně užije "ocelového údu". Stále nic? Tak na hrdiny pošlem dalších pár nových příšer a protože si asi dostatečně v noci užili, teď jich pobijí 500, když před pár dny málem vypustili duši se šesti potvorama. Stále to není ono? Tak co nového spojence z dávných časů, tedy zase tak moc dávných ne, ostatně hridnce je 20, který (která) rozluští Aelininu naprosto "jasnou" zprávu a při setkání nám autorka musí opět dovysvětlit celý jejich příběh i to proč ji ta nejlepší kámoška nevysvobodila z koncentráku (kolikátá už?).

Pak je tu opět spousta plochých postav bez jedinečného charakteru, které prožívají osudy jak přes kopírák, zžírají je naprosto iracionální pocity viny kvůli uplným pitomostem a důležité věci opomíjejí. Čerstvě zamilovaní vílí válečníci se chovají jako pubrtální paka co na třech stránkách shání vložky pro svou vyvolenou dvacítku. Před tím stovky let plenili a brali si co jim přišlo pod ruku (ženský i chlapy - jsme v ultrakorektní americe) a teď je láska (v podání autorky spíš chtíč) obrátila na světlou stranu síly.

Né, v tomhle světě fakt nehledejte pravidla, logiku ani souvislosti, příčinu a následek. Jsou tu jen neuvěřitelně průhledné naivní náhody vydávané za rafinovanost. To vyvrcholí v závěru, kdy autorka skládá z rozdaných karet překvapující finále v podobě hodně vratkého domečku z karet, což se opět neobejde bez spousty stráněk dovysvětlování, jak to vlasntě myslela a co se stalo, nikoliv mezi řádky, aby si čtenář řekl "no jasně, to dává smysl", ale někde mimo vyprávěný příběh.

S pátým dílem už ztrácím naděje, že se dočkám rozumného vyvrcholení téhle série. Vůbec mě neláká se dozvědět co se hlavními hrdiny stane dál. Možná linie čarodějek jakž takž dokáže udržet sympatie a napětí, ale t aje tu upozaděna. Asi to dočtu, ale jen proto, abych tuto kapitolu uzavřel a mohl se pustit konečně do čtení něčeho normálního. Nechápu to neskutečně pozitivní hodnocení tady. Přitom jsem se nikdy nepovažoval za extrémně náročného čtenáře. 30 %

13.11.2019 1 z 5


Královna stínů Královna stínů Sarah J. Maas

Autorka se čtvrtým dílem vrací kvalitativně k slabšímu průměru. To co mě opravdu bavilo na trojce tu bohužel ustupuje do pozadí a nebýt zajímavé linie čarodejnic, snad bych se dalším čtením už neobtěžoval. První polovinu knihy se nic moc neděje, krom neustálého pubertálního vzdychání (trochu to začíná přípomínat Beverly Hills 90210 - každý s každým), ačkoliv na druhou stranu, dá se tu pěkně trénovat rychločtení :-/. Objevuje se tu (dosti neuměle) několik nových postav, víceméně nezajímavých, které do příběhu vstupují nejspíš jen proto, aby měl každý hrdina s kým skončit. Nezvládnuté charaktery, podivné a nelogické chování, překombinované zvraty, porušování vlastních pravidel. Ještě jsem snad načetl knihu, kde by se autor snažil o tolik bombastických zvratů a odhalení současně, že tím čtenáře dokonale otráví. Žádné pomalé odkrývání, jemné náznaky, skládání kamínků, aby čtenář jen tušil, byl v napětí i nejistotě a nakonec měl radost z toho, že to vše dává dokonale smysl. Přitom autorka to umí, linie čarodejnic tohle vše nepostrádá. V druhé půlce knihy se konečně i něco děje, ale nemůžu říct, že by to bylo strhující, napínavé a vlastně ani překvapivé. Tuhle sérii dočtu, ale hlavně díky čarodejnicím, které by si zasloužily více hvězd. 50 %

25.10.2019 2 z 5


Dědička ohně Dědička ohně Sarah J. Maas

Hned na začátku musím říci, že tento díl mě konečně chytnul. Celaena je duševně rozervaná a nejistá sama sebou, jako někdo, kdo si prošel peklem koncentračního tábora, kdo v mládí ztratil vše a protloukal se světem tak jak se dalo, jak ji vychovali, skrze desítky mrtvých, jež zabila ruka obávaného zabijáka, kterým údajně je. V knize jsou tři linie, kde hned z kraje musím zmínit tu ze Zlomuvalu, která je z větší části nudná až k pláči a slouží jen k vyplnění, v této sérii nepostradatelné, romantické linky. Chudák Dorian je nucen si prožít další osudovou (a z pohledu čtenáře i autorky čistě prvoplánovou) lásku s naprosto zbytečnou postavou, která byla do děje doslova uměle naroubována, když autorka na dvou stránkách odvypráví její příběh z předchozí knihy. Jinak se tu děj točí v kruzích a jen zdržuje, protože to podstatné by se vešlo maximálně do jedné kapitoly. Pak je tu příběh Celaeny, ktetá konečně prochází nějakým vývojem, který je zajímavé sledovat. Sice velmi pokulhává návaznost na předchozí díl (odjíždí duševně v pohodě) i skutečnost, že její stav nevyvolá to co si prožila za poslední roky, ale smrt "kámošky", kterou sotva znala. Když ale zapomenete na souvislosti, je tahle linie skutečně strhující a napínavá. Poslední line, kterou jsem zprvu nechápal, jsou čarodejnice. Prozatím směřuje úplně mimo veškeré dění, ale přesto mě vyprávění bavilo stejně, jako hlavní příběh. Čarodějky jsou sice temné, nelítostné a krvavé, ale na pozadí cítíme jakousi změnu, přerod, díky čemuž má člověk potřebu toho odhalovat stále víc. Takový vývoj mi v předchozích knížkách chyběl u Celaeny. Pokud mám tedy upřímně hodnotit, tak tahle knížká je kvalitativně o level výš předešlým a nebýt té neskutečně protivné naroubované romantické linky a přítěže nesmyslů, kterou si nese z předchozích dílů, neměl bych moc co vytýkat, protože je tu konečně napraveno to hlavní. Uvěřitelný vývoj postav. 80 %

28.09.2019 4 z 5


Půlnoční koruna Půlnoční koruna Sarah J. Maas

Druhý díl je rozhodně lepší jedničky. První polovina knihy příliš nenudí a zhruba v polovině pak děj chytne opravdový spád, který nepoleví až do samotného konce. Přiznám se, že mě tato část opravdu bavila a to i přes značně přehnané finále a "odhalení", které musel očekávat snad každý. Co bohužel zůstává, jsou naprosto nelogické zvraty v chování postav. Tahle nekonzistence je občas tak do očí bijící, že i autorka sama pojala potřebu je místy uměle (spíš neuměle) vysvětlovat. Je hrozná škoda, že nezvládá lépe vývoj a psychologii postav, obzvlášť, když v prvním díle poslala hlavní hrdinku hned mezi několik mlýnských kamenů najednou. Je velmi těžké se s postavami sžít a oblíbit si je, když je za to hloupé chování máte chuť spíš zabít. Navíc, romantika na pozadí surového fantasy světa zmítaného válkou je viditelně prvoplánová a působí jak přepínání programů mezi Rosamunde Pilcherovou a Barbarem Conanem. Bez souvislostí. Jako by autorka měla za úkol na každé 20. stránce obdivovat něčí mužnou hruď nebo oči barvy (dosaď libovolný kámen). Naroubovat je ale možné cokoliv, jen aby se dostálo slibům PR. Skončilo to ovšem napínavě, takže do dalšího dílu ještě půjdu. 50 %

16.09.2019 3 z 5


Skleněný trůn Skleněný trůn Sarah J. Maas

Kdybych nebyl ujišťován, že další díly jsou mnohem lepší a opravdu napínavé, asi bych tuhle sérii odložil po tomto díle. Chvílema jsem měl pocit, že tohle psala šestnáctka pro šestnáctky. Z počátku opravdu napínavý příběh velmi rychle sklouzává k nudě, kde postavy začínají jednat nejenom hloupě, ale doslova nelogicky a tím víc neuvěřitelně, což platí především o ústřední zápletce. Autorka potřebuje hrdinku "někam" dostat, ale cesta kterou volí je více než jen postavená na vodě. Je vidět, že kniha je asi hodněkrát přepracovávána, protože místy je opravdu napínavá, aby následně skočila uplně jinam, na vše předešlé zapomněla a vrátila se k chychtající se hloupé naivní šestnáctce, která řeší velmi detailně šaty, šminky, dorty, kluky... a rozhodně se nechová jako (osmnáctiletý - to jako fakt?) obávaný zabiják, který si prošel peklem koncentračního tábora. Tak nezbývá než doufat, že do toho nekonzistentního zmatku jednoho krásného dne autorka vnese řád, vše vysvětlí a že ta lepší hodnocení dalších dílů neodráží jen skutečnost, že ostatní čtenáře odradil už díl první. 40 %

11.09.2019 2 z 5


Klíč Klíč Marianne Curley

Nejlepší ze všech tří dílů. Stále se něco děje, akce střídá akci, ačkoliv v prostředí, které si autorka skládá z kostiček z různých stavebnic a lepí je dohromady bez ladu a skladu, jak jí to zrovna přijde pod ruku. Mé smysly již ale naštěstí dostatečně otupěly a staly se imunní proti nekonečné řadě nesmyslů, kterými je posouván děj. Tak nějak jsem se už vzdal naděje v lepší zítřky a smířil se s tím, že tohle prostě musím dočíst, protože já prostě knihy dočítám. 30 %

PS: to vysoké hodnocení si vysvětluji snad jen tím, že čtenáři, kteří sérii nedokázali dočíst, mají tolik slušnosti, že se k hodnocení nevyjadřují. Ještě, že jsem to koupil ve slevě.

18.08.2017 2 z 5


Temnota Temnota Marianne Curley

Druhý díl je ještě horší než předešlý. O cestování časem tu nemůže být vůbec řeč. Místo toho se odehrává v jakémsi předpeklí, kde po srmti pobývají duše ztracené na cestě do pekla (či ráje?). Chápu, že romantická linka ve stylu Stmívání připadá dvanáctiletým dívkám úžasná, ale kdokoliv jiný, kdo četl snad alespoňjednu jedinou pořádnou fantasy, musí vnímat nekonzistentní svět, kde si autorka půjčuje ze všech žánrů i příběhů a buduje tak zmatek, kde nic nedává smysl. Schopnosti se objevují a mizí podle toho, jak se to autorce hodí k "dramatickému" posunu děje a aby toho nebylo dost, občas i jí to přijde divné a tak se pokusí o vysvětlení ve stylu "Levitace teď nefunguje, protože Mat má na sobě červéné trenýrky se srdíčky". Jedinou zajímavostí na celé knze je zvláštní způsob vyprávění v "ich" formě od dvou hlavních hrdinů. Toho občas autorka i zajímavě využije k popisu jedné a té samé situace z pohledu dvou postav. Celkově ale bída. 10 %

18.08.2017 1 z 5


Vyvolený Vyvolený Marianne Curley

Z počátku jsem byl opravdu natěšen a i když jsou hlavními hrdiny náctiletí, neviděl jsem to jako problém, vzhledem k spoustě kvalitních sérií podobného ražení. První stránky jsem doslova hltal a i když jsem se musel občas mírně pousmát nad nelogickým jednáním, rád jsem odpouštěl. To se bohužel změnilo v okamžiku, kdy autorka začala odhalovat svou představu knižního světa. Ten vypadá, jako by ho zplácala z toho, coji právě přišlo pod ruku. O cestování časem v podstatě nemůže být řeč. Pokud se cestuje do minulosti, jsou to krátké pasáže bez nápadu. Klidně mohli jet do vedlejšího města. Když ji dojdou nápady, vymyslí si něco jako předpeklí či očistec ... Celkově obrovské zklamání. 30 %

18.08.2017 2 z 5