Peřinka komentáře u knih
Dokážu si to představit jako ideální knihu pro mladou slečnu, pro mě už trochu moc pohádka se šťastným koncem, ale oceňuji morální ponaučení, která z knihy záměrně plynou.
Takhle, za přečtení ta kniha určitě stojí a hlavně oceňuji, že se spisovatelka chopila i něčeho trochu jiného a není to pořád to stejné. Na stranu druhou se mi předchozí díla Mornštajnové líbila trochu více, velkou roli v tom hrají charaktery postav, které mi přišly příliš obyčejné a nepřirostly mi tolik k srdci. Chvilku mi dokonce trvalo než jsem se začetla (což není u této autorky zvykem), ale nakonec mě přece jenom kniha pohltila a já cítila onu známou tíhu u srdce nad křehkostí lidského života....
Slabší než první díl. Ačkoliv počátek byl velmi slibný, zklamalo mě rozuzlení a často nepochopitelné chování postav a od jisté části i zbytečně vleklý děj. Nicméně Carrisiho nezavrhuji a dám šanci třetímu dílu.
Po všech těch detektivkách a holokaustech jsem potřebovala něco jemnějšího a toho se mi dostalo. Kniha doporučuji všem co si chtějí trochu odpočinout a občas se pousmát. Jasně - není to velkolepý román, ze kterého se posadíte na zadek, ale ani si na něj nehraje a navíc napsat takhle příběh, jen pomocí poznámek, mi přijde mimořádně zdařilé :)
Tohle pro mě není snadné ohodnotit. Katčin příběh asi každý známe. Každý si vybavíme ten pocit bezmoci, když Katka promrhala jedinečnou šanci se z toho všeho pomocí malé Terezky dostat. Helena Třeštíková bezesporu na dokumentu odvedla výbornou práci. Dnes už je jisté, že Katka svůj happyend mít nebude, bez drog by jí nic nezbylo. Proto mě zajímalo, co nového může ještě po 10ti letech přinést jedna útlá kniha.
Tak přednostně bych jí nedoporučila ke koupi nikomu, kdo již zmíněný dokument shlédnul (což bude asi většina potencionálních čtenářů). Nic nového v ní totiž nenajdete. 90% knihy je tvořeno shrnutím filmu. V úvodu se dozvíte, že knihu chtěla napsat sama Katka, aby se stala "odstrašujícím příkladem", to se bohužel nestalo. Katka to nezvládla, stejně jako spoustu dalších věcí. Život Katky po filmu tvoří asi 10% knihy. Jsou to převážně Katčiny dlouhé monology, které se točí v nekonečném kruhu a je kolikrát těžké je časově zařadit. Což ALE na druhou stranu nemusí být negativní, jak lépe pochopit myšlení někoho, kdo již přes 20 let fetuje...
Na závěr alespoň kladně hodnotím doslov samotného autora, kde shrnuje svůj celkový vztah ke Katce. Kéž by stejně tak pan Třeštík knihu opatřil pohledy dalších Katčiných blízkých. Místy bych i ocenila poznámky pod čarou. Stručně shrnuto - za 299,- dostanete 170 stránek "VŠEHO CO UŽ JSTE VĚDĚLI"...
Tak já nevím. Ostatní hodnocení mě zarazila, nejenže mě kniha nebavila, ačkoliv jsem se na ní podle anotace těšila, ale po celou dobu jsem řešila, že mi nesedí autorčin styl psaní, který mi přišel až dětinský... Možná to byl jen můj dojem, snad tedy kniha najde jiné čtenáře, který námět ocení.
Tohle se mi hrozně líbilo, ačkoliv to nebyla kniha dvakrát veselá, kolikrát jsem se přistihla, že se směji. Spisovatelka dokázala všechny postavy výborně vykreslit, s Terezou jsem se úplně sžila... prosím více takových knih, který dělají z běžných maličkostí v životě ty důležité.
Hodně mi trvalo se do knihy začíst, začátek se dost vleče a asi jsem si musela i dost zvykat na styl psaní, ale oceňuji netradiční námět a zápletku. Nakonec jsem ráda, že jsem knihu neodložila, jen je to spíš detektivka než thriller.
Knihu jsem si přečetla, jelikož jsem hledala něco podobného jako je "Slepá mapa" - Mornštajnová.
Základní příběh je podobný - tři generace jedné rodiny, tři různé historické okamžiky (jak se v knize později dozvíte tak dokonce čtyři) + něco navíc - rodinné prokletí.
Kniha nebyla to co by se dalo nazvat "oddechovým čtením", Pehe jakožto uznávaný sociolog do knihy promítá kus sebe a zároveň děj rozkrývá poměrně široký kus historie. Začátkem je nutné se trošku prokousat, nejvíce se mi líbila prostřední část s dcerou Hanou.
Hvězdičku musím ubrat za poslední část knihy, která byla dle mého předvídatelná a za otevřený konec.
Nádherné ilustrace, ale něco mi v tom příběhu chybělo. Jako by tam vždycky chyběl kousek skládačky, který si musím domyslet. A dává to smysl, autorka Vám poodhalí jen část svého života, ale já chtěla prostě vědět víc :)
Asi jsem od knihy očekávala víc i s ohledem na kladná hodnocení. Uznávám, že se to čte dobře a překvapivě bych to zařadila k oddechové literatuře a to i navzdory tomu, že vás má kniha uvést do mysli alkoholika a jinak nemocných pacientů. Určitě jsem četla knížky, které byly na toto téma více obohacující. Nemusíte se bát, že byste po přečtení byli v depresi, ne proto, že by stránky sršely humorem, prostě autor nejde tak do hloubky a to mě asi zklamalo. Moc jsem se nedozvěděla, proč vlastně začal hlavní představitel pít, bylo to jen kvůli ztrátě zaměstnání? Jak si vytvořil vtah s bývalou i stávající partnerkou? Jak se na místě vůbec ocitli ostatní a proč jsou v této situaci? A co vlastně vůbec hl. hrdina pije? Všechno je popisované stroze, k žádné postavě jsem si nebyla schopná vytvořit nějaký vztah, ať už pozitivní nebo negativní...
Každopádně si myslím, že autor umí psát s lehkostí, kterou nemá v ruce každý, jen by se měl podle mě zaměřit na jiný žánr. Bez nadsázky věřím, že by měl Patrik Hartl v Josefu Königovi docela konkurenci. :)
Trochu zklamání, měla jsem asi větší očekávání po tak vysokém hodnocení. Loutkové divadlo se mi líbilo více. Craven rozhodně umí psát, úvod byl naprosto mistrný, konec beru, ale celkově se příběh místy dost vlekl a závěr byl díky tomu uspěchaný a namačkaný na poslední stránky. Šlo si s tím více pohrát, nemůžu si pomoci, autor má na víc.
Chtěla jsem nějaký základ a ten jsem taky dostala, takže za mě dobrý. Možná bych dala větší důraz na zmiňování přesných dat a ubrala s neověřenými a hlavně nepodstatnými fakty, které ve mně zanechávají spíše dojem "jedna bába povídala"... Ale chápu na kterou cílovou skupinu se autor zaměřil.
Tohle bylo hodně dobré a taky hodně drsné... jen korektura textu trochu haprovala.
Doporučuji pro milovníky série Geniální přítelkyně :)
Nepřísluší mi knihu hodnotit, jelikož jsem jí nedočetla.
Pro budoucí čtenáře mám, ale potřebu napsat, že se skutečně nejedná o lehké čtení. Já musela v půlce knihu odložit, nedávala jsem to. Autorčin styl mi nesedí, děj se příliš vleče a já v půlce stránky zapomínám, "o co že to vlastně šlo"... Možná si knihu oblíbí někdo kdo čte rád odborné historické knihy a touží po trochu beletrie.