Peršanka komentáře u knih
Evžen Boček nešetří nikoho. Jen si to zkuste, smát se naplno a zároveň potichu v narvaným vlaku.
Je to takové úporné. Nikoliv nestranné. Spíš postupně nestravitelné. Hlavně nadlidská hrdinka Evarista. Takže nebrat.
Zvíže dělá sajrajt, tak ho nedávejte do takovýho větu! To si vždycky říkám, když uklízím toaletu naší kočky. A spoustu dalších hlášek. U nás doma je to rodinné stříbro, zlato i platina. Blbé je, že tyhle perly nemohu použít při hovoru s někým, kdo nečetl. Páč víte co..., byla bych za vola. Tak jen lituju toho promarněného potenciálu.
Trochu chaotické, s nepravděpodobným koncem. Dost jsem přeskakovala.
Poprvé jsem četla ještě na základce a večer se tak bála, že jsem nejdřív dala knihu přední stranou dospod, aby upíři nevylezli a pak cestou do postele všude postupně rozsvěcela a zhasínala. Nejhorší moment byl vyšplhat už potmě na palandu. Aby mě tak něco chytilo za nohu!!
Nebýt TV seriálu, asi bych si s tímto autorem nic nezačínala. Dost mi vadil překlad, hlavně nadužívání přivlastňovacích zájmen. Řekněte mi, co je to mezizubí? Překladatelka asi mínila cimbuří, ale mně bylo jak v čekárně... A vůbec, je to strašně pomalé. Dobabrala jsem se do poloviny třetího dílu a dost. Naštěstí je tu Wikipedie, takže vím, kdo s kým proč a za kolik. A až se ČT uráčí vypustit třetí řadu, ráda se podívám.
Nejraději mám provokativně dlouhou pasáž o správném leštění zrcadel. K zešílení :-)
Na začátku: no ne, to je krásná čeština :), později: no ne, to je ale nenápadně děsivé, co bude dál? a někde v půlce: hm, asi nic, začínám se nudit... přeskakuji na konec a vrtím hlavou, taková banalita, ztráta času :(
Za tři s odřenýma ušima. Masterton si občas plete detektivku s pornografií, a taky plete čtenáře. Hlavní hrdinka má většinou krátké zrzavé vlasy, ale když se to hodí, najednou jí povyrostou, aby mohly cudně zakrývat poprsí, když vyjde ze sprchy... případně v situaci plné deště ujíždí falešné taxi a za ním zůstává zvířený prach :)) To nemůžu brát vážně.
Tato kniha mě potěšila z více důvodů. Je napínavá, nikam ale nespěchá. Je romantická, ale ne kýčovitá. Je poučná, ale ne mravokárná. Je v ní bolest i radost. Je plná informací, ale nenudí. Je od ženy a hlavně pro ženy.
Každý večer jsem se unavila přemítáním nad tím, kdo kam patří a vzpomínáním na předchozí děj. Spalo se mi dobře. Četlo se mi špatně.
Společenská katastrofa popsaná s lehkou francouzskou elegancí. Snové, smutné, děsivé.
Na jeden zátah. Trochu Palahniuk, trochu Vonnegut, trochu Fuks. Pomalé, lepkavé a napínavé čtení o nenápadné a celkem uvěřitelné odpornosti.
Skrze tento text jsem mnohé pochopila o lidech. Jsme jedné krve, oni i my.
Celé to bylo divně ohavné a zároveň přitažlivé, myslím, že v těch asi třinácti letech jsem pochopila, jak jsme my lidé vlastně často odporní. Takové vhodné nakopnutí do života to bylo. A nelituji...
Poslyšte, ten pan Boček nemá chybu. Tedy pokud chápete humor welmi, ale welmi suchý a nenápadný. Namátkou- vycpaný Jaroušek, síťka na pleši pana Spocka, způsob pohřbení Marie II. A nejdokonalejší je hláška: Můj otec byl taky Američan. Chtěl být nenápadným učitelem literatury, kterým také byl. Dokonalé.