Peršanka komentáře u knih
Taková nerovnoměrná jízda, místy cvalem, jindy jen co noha nohu mine. Jenže ten autorův potměšilý úsměv mi nedovolil knížku odložit. Plus to počasí, příboj, podivná jména... Jo, dalo se.
Je to takové úporné. Nikoliv nestranné. Spíš postupně nestravitelné. Hlavně nadlidská hrdinka Evarista. Takže nebrat.
Haló, ještě jste nečetli? A jste odvážní? Máte rádi nevyšlapané cesty? Tohle je jedna z nich. Provází Tomáš Havel, pan překladatel.
Slepenec, trochu jako večeře co dům dal. Prostě ne a ztráta času.
Tentokrát zklamání, ale může to být počasím nebo mnou. Prostě jsem se nebavila, spíš jsem byla na návštěvě u dobrých známých, kde se nic moc nového neděje a hovor se točí kolem vyčerpaných témat. Leč - na šestý díl se stejně těším.
Je to už dávno, co jsem tohle četla, tak jen celková vzpomínka: výživné a poučné, výborná průprava do života.
Před chvílí jsem došla k poslední větě tohoto jedinečného díla. Musím to strávit... Díky za precizní překlad, pane Lukáši Nováku. Jo. Konečně zase literatura.
Docela zbytečná kniha. Zkusila jsem pár stran od začátku, tam byly postavy. Nudné, tak si říkám, třeba jen kostrbatý úvod. A ne, někde uprostřed hlavní postava bojuje s čímsi nezemským, ale tak chaoticky a nesrozumitelně, až mám dojem, že sci-fi je mrtvá. Už není co vymýšlet. Naštěstí máme dystopii.
Fakt jsem se snažila. Klasik, téma, umístění v čase a prostoru. Tutovka. A ne, nedám to, strašná nuda. Bohužel...
Jo, tvrdé jako život sám. Žádná přetvářka, žádný kalkul. Pouze upřímnost nezávislé pozorovatelky.
Nejdřív přišlo nadšení, ó jak ruské, jak osvěžující, ale najednou jsem byla na cizí planetě a pořád dobré, ještě dobré...? ne, najednou byly všude nesmyslné stroje a bojové letouny a černá voda už mě nebavila. Tak zas nic :( nedočteno.