Pes Filipes komentáře u knih
Mnoho záhad a tajemství, proč lidé žijí v podzemí, proč lidé odsouzení na smrt, plní příkaz a čistí kamery, proč je v silu jen jedno centrální schodiště, ....
Při čtení jsem byl příjemně napnut a četl jsem jedním dechem. Doporučuju
„Nepřízeň osudu je jako silný vítr. Nemyslím tím je to, že nám brání jít tam, kam bychom jinak šli. Také nám vyrve všechno kromě toho, co se nedá odervat, a my se pak vidíme takoví, jací doopravdy jsme, ne jak bychom se rádi viděli.“
str. 361
„Ale teď, vím, že náš svět není o nic trvalejší než pouhá vlna vzdouvající se v oceánu. Ať jsou naše zápasy a vítězství jakékoliv, ať se s nimi tak či onak dokážeme vyrovnat, stejně se až příliš rychle rozplynou a vyblednou jako rozředěná tuš na papíře.“
str. 446
"Upřímně řečeno, nejsem přítelkyní dlouhých zásnub. Pak mají lidé příležitost, aby se už před svatbou navzájem prokoukli, a to není nikdy radno."
Lady Bracknellová str. 78
"Ale nechodit na schůze (společenství vlastníků) jen proto, že se s tímto klubem nechcete dohadovat, nebo vždy raději doma v klidu počkat, jak to dohodnout jiní jsou neproduktivní strategie. Přenést odpovědnost, zbavit se břemene, nestarat se a pak nadávat, to je právě nejtypičtější projev černého pasažérství..."
Str. 101
"Ať už je prezentovaná osoba rozvážná, či bezstarostná, vysokého, nebo nízkého postavení, jednotlivec, který tuto osobu ztělesňuje, bude viděn tak, jaký téměr skutečně je, jako osamělý herec pronásledovaný obavami a o svou produkci. Za mnoho maskami a mnoho ztělesňovanými osobami mívá každý účinkující jednotný výraz, nahý, nesocializovaný výraz, výraz plný soustředění, výraz člověka, který se soukromě zabývá obtížným a záludným úkolem."
(str. 268)
"Další důvod, proč nedokážu běžet dost rychle, je ten, že nějak nemůžu pochopit, co je na soutěžení tak zábavného. Už to, že ze sebe někdo vydává to nejlepší, je přece samo o sobě úžasné..." (str. 121)
Tato kniha je souhrnem životních mouder, kterými se řídí Richard Branson.
Jde většinou o všem známé rady typu žij okamžikem či nepodnikej pro peníze, ale proto že tě ta práce baví (peníze pak přijdou sami). Nicméně během čtení jsem zažíval vlny euforie, kdy jsem si říkal ano taky můžu dokázat velké věci.
Doporučuji to číst v angličtině, protože už jen překlad názvu K čertu s tím jdeme na to mi přijde na hony vzdálený originálnímu Screw it, let’s do it.
"Zatímco extroverti s vyšší pravděpodobností přeskakují mezi jednotlivými koníčky či aktivitami, introverti se často toho, co je nadchne, drží. To jim, tak, jak rostou, poskytuje velkou výhodu, protože skutečný pocit sebeuspokojení vychází z toho, že něco umění, nikoliv obráceně." str 284
"Komplexnost života a výsledná byrokratizace a specializace v každé moderní společnosti oslabují pocit osobní odpovědnosti těch, kteří provádějí oficiální politiku. Prakticky v každém společenském kolektivu vyvíjí skupina, kam jedinec patří, silný tlak na chování a stanoví morální normy." (str. 160)
Skvělá, čtivá knížka o Rusku.
Parádní příběh (můžeme říct jednoho člověka), který se v různých místech dělí a do toho do něj vstupují nové postavy a ty vypráví svůj životní příběh. Místy lehce naivní a správně "správňácký" ale četl jsem to velmi rád. Slovy těžké na popsání, ale zajímavé pro mě bylo krátkost kapitol. Kapitola má třeba jen 2 stránky. A často končí slovy, a pak se stalo něco... a vy musíte číst dál.
Velmi dobrý text, který i přes své stáří (1932) ukazuje, že válka je stále jedna z kompetencí politiky. Má své opodstatnění a kdo si myslí, že ne je pošetilý.
Bomba knížka. Nedá se číst na zátah, ale musi se číst s pauzičkama. A pokuď možno několikrát.
"Vítězné vojsko vítězí před bojem.
Poražená vojsko hledá vítězství v boji."
"...uvažoval o dnešním moderním pracovišti, položil si otázku, zda lidé jen zřídkakdy berou své děti k sobě do práce kvůli pocitu, že ta práce nemá velký smysl - její význam nelze vysvětlit. Možná v hloubi duše pociťují rozpaky nad její bezúčelností. Když nevěříte ve svou práci, je těžké udržet si hrdost a sebevědomí."
str. 234
"Láska znamená sdílet svět s tím druhým." Str 165-166
Pár myšlenek zajímavých, jinak celkově zklamání.
Výborná kniha - v přílohách jsou i přepisy rozhovorů s jednotlivými veterány
Kniha o dvou systémech v naší hlavě. Systém 1 a Systém 2, kdy dvojka trpí představou svojí důležitosti, ale jen často odkývá, co mi předhodí jednička (dvojka je totiž líná a neprověřuje). Jednička trpí různými „dětskými nemoci“ např. odpovídání na jednodušší otázky. Pro člověka jsou oba systémy důležité a je zapotřebí být si vědom jejich omezení a chyb.
„Pro osvojování dovedností je nutné mít k dispozici standardní, opakující se prostředí, dále dostatek možností k procvičování a konečně rychlou a jednoznačnou zpětnou vazbu.“ Str. 445
Zajímavý výlet do historie. S myšlenkami, které mají přesah až do současnosti.
„To nejhorší, co se může stát jakékoliv části armády, nebo jakékoliv vědě, či umění je, když si jejich profesoři sednou s perfektním sebeuspokojením a přesvědčením, že dosáhli absolutní dokonalosti a nejsou přístupni dalšímu vylepšení. Je také pravda, že nic na tomto světě nesmí zůstat ve statu quo, a cokoliv, co se nevyvíjí, musí odstoupit. To je zákon přírody." str. 81
Ze začátku se to četlo samo. Prostředek byl takový nudnější. Ale posledních několik odstavců mě zamrazilo. Ten pocit, jsem měl ještě několik minut poté.
Navíc v knize bylo několik vět na zamyšlení. Takže perfektní doporučuju.
Taková pohádka pro dospělé. Jak se z nejhoršího člena řádu Kai stal stroj na zabíjení. Četl jsem to asi ve dvanácti + jsem hrál Lone Wolf gamebooky, takže taková nostalgie.