petaSk komentáře u knih
Kniha, která na talent nabízí střízlivý pohled podpořený výzkumy a důkazy. Toto zjištění pro mě není žádná rána mezi oči, ale mít to černé na bílém v odborné publikaci je přínos. Některé věci jsou v publikaci ale popsány příliš obecně nebo jsou aplikované na byznys, sport a hudbu a je těžké si je přenést na další obory; jednalo se hlavně o část seznamující s promyšleným cvičením, kde bych uvítala více příkladů. Hodně místa také zabírá část věnovaná organizacím. Knihu Talent nerozhoduje k přečtení doporučuji. Beru ji jako potvrzení o smyslu makání na sobě odhození vsugerovaného názoru, že na něco nemám buňky, ale po hlubších praktických informacích nebo popisu učících nástrojů a metodik budu muset pátrat jinde. Určitě stojí za to si i probrat seznam zdrojů na konci knihy.
Přála bych si vidět Ostravu podobně jako autor vidí Prahu. Krásné verše s nádechem kafkovské doby.
Kniha hodna zamyšlení. O tom, kolik máme věcí údajně zvyšující naši efektivitu, ale proč jsme pořád tak uhonění a nestíháme? Proč jsme ve stresu? Zřejmě bych vinu tolik nepřisuzovala zrychlené době, tak jako faktu, že lidé mají strach, aby se uživili, a proto honí mnoho zajíců. Teď sice máme flexibilní pracovní dobu a všudypřítomné mobily, ale kdysi byly čtrnáctihodinové šichty v továrně, nevolnictví a dřina a kopa dětí, které musely taky robotovat. Nějak si neuvědomuji čas, kdy se lidé měli vyloženě pohodově.
Část toho, co jsem napsala o knize Jezte!Nejezte!Jezte platí i pro Dietu jinak. Je skvělé, že nás seznamuje s výhodami přerušovaného půstu a vrací nás k tomu, co lidé běžně praktikovali. Kniha obsahuje hodně z dokumentu Michaela Mosleyho. Seznamuje nás s důsledky neustálého jedení, ale více než na hmotnost se soustředí na zdraví, což je oproti Pilonově knize pozitivní rozdíl. Seznamuje nás s různými režimy půstu, aby pak nejobšírněji popsal ten, který je dle něj nejudržitelnější. Stejně jako u Pilonovy knihy mě i u Mosleyho mrzelo, jak malý důraz nakonec kladl na to, co jíst mimo postní dny. V podstatě říká, že se můžete přežírat a výsledek bude stejný, jako kdybyste jedli zdravě. Vzápětí to ale zmirňuje tvrzením, že lidé už budou automaticky tíhnout ke zdravějším věcem a přežírat se budou jen velmi mírně, téměř nepostřehnutelně. V knize je také více praktických rad, včetně toho, jak se poprat s nežádoucími účinky a jídelníčky i s recepty.
Kniha mě příjemně překvapila svým záběrem. Věnuje se obezitě z mnoha směrů: mikrobiologie (jakou roli hrají ve střevech bakterie), evoluční vývoj člověka (energie pro mozek vs pro trávení), vliv reklamy, hormonů, návyků a prostředí. Kniha se zároveň opírá o mnoho studií. Obézní planeta je výborný zdroj informací, z nichž některé pro mě byly novinkou, takže se nesplnily mé obavy, že výklad o hormonech například skončí popisem účinků inzulinu nebo leptinu. Co mě ovšem zklamalo bylo shrnutí, kdy jsou doporučovány tradiční věci, jako např. restrikce kalorií, nebo snížení tuků, přičemž se v poslední době toto doporučení vyvrací a přichází se na to, že tuky nejsou tou metlou, ale je to cukr. Závěrem: kniha je vynikajícím souborem faktů, o tom, jak funguje člověk a jeho prostředí, pro řešení je ale třeba sáhnout po jiných titulech a zajímat se dál.
Knihu jsem po pár desítkách stran vzdala. Jazyk byl pro mě nezáživný a přeskakování z jednoho pro mě nezajímavého příběhu do druhého mě odradilo úplně.
Na knihu jsem se těšila, ale nakonec, ačkoliv je to tenká kniha, jsem se musela přemáhat ji dočíst. Pokud inklinujete k východní nauce, tak se vám kniha možná bude líbit. Autor ale nečerpá jen z východní filosofie ale i z křesťanství. V knize jsou myšlenky, které stojí za to si zapamatovat, ačkoliv nových jich zase moc není: žití tady a teď; vše milovat; síla myšlenek a změna pohledu na svět, to vše už tady bylo a mnohem lépe podáno. S čím jsem měla velké problémy byly výroky typu: "stárneme, protože tato možnost je v naší mysli", "Důvod proč nemluvně umírá je ten, že se do něj zdráhal několik měsíců po narození vstoupit duch", nebo popření, že strach nás chrání před nebezpečím. Podle autora doslova stačí, když si v noci v nebezpečných uličkách nebudeme připouštět, že se nám něco stane a budeme důvěřovat světu. Na druhou stranu zopakování si některých mouder stojí za to, ale možná z jiného zdroje.
Výborná kniha. Myslela jsem si, že to bude zase jen opáčko toho, co znám, aka fungování inzulínu a ukládání tuku. Ano, ohledně toho je tam spousta informací, ale dozvěděla jsem se i nové věci, ohledně enzymů a historických změn ve výživě různé skupiny obyvatel. A další. Je to zase trochu jiný pohled na problematiku, a nutno říct, že i o dost střízlivější, než jsem u podobných knih zvyklá. Což je plus.
Byla jsem příjemně překvapená, že kniha shrnuje nejnovější prokázané poznatky ohledně zdravého životního stylu. Škoda, že nejde jen více do hloubky a pro mě to bylo spíše takové opakování základního. Nicméně pro lidi, kteří se výživou až tak nezaobírají, ale chtějí vědět, jak to funguje a proč, tak kniha je tím pravým. Přečteno za tři dny. Nyní předám své sestře, která knihu potřebuje jako sůl :-)
Jedinou slabinou jsou recepty: používání agávového sirupu a doslazování stévií a dalšími. Myslím, že lidé se dnes hlavně potřebují odnaučit závislosti na sladkém. Za sebe preferuji slazení základními potraviny, jako je ovoce. Avšak, i kdyby jediným zdrojem cukru byly pro lidi podobné recepty, byl by to pro jejich zdraví skvělý kro.
Dávám tři hvězdičky, ale jen kvůli tomu, že podstatná část knihy shrnuje poruchy osobnosti, které autor probírá v samostatných knihách. Zde jsou však dávány do souvislosti se závislostí. Je tedy logické, že to autor rozebírá i zde. Bohužel na samotnou závislost už pak nezbývá tolik prostoru. Často se pracuje jen se závislostí na návykových látkách a ostatní se přeběhnou letem světem.
Podle Zuzky už nějakou tu dobu cvičím, a tak jsem váhala, jestli mi bude kniha co k čemu. Nicméně jsem ráda, že jsem si ji koupila. Cviky v poslední části knihy jsou různě obtížné, pro mě mnohdy nové a o žádném nemůžu říct, že je v mém tréninku nepoužitelný. Nejsou okoukané a tělo dostává pěkně zabrat, k pár se ještě ale musím dopracovat.
Zuzka fičí na nějaké obdobě paleo stravy, jejímž zastáncem nejsem, ale i tak její recepty jsou i pro našince až na pár surovin (které se dají nahradit)v pohodě připravitelné. Protože ale obsahují minimum sacharidů, pro toho, kdo na paleo nejede, doporučuju kombinovat s jinými denními jídly nebo přidat přílohu.
Zuzka sice používá agáve sirup, který se už kvůli vysokému podílu fruktózy dnes nedoporučuje, ale lze nahradit jiným sladidlem, nebo ho vynechat.
K povídací části jsem se ještě nedostala, ale po zběžném prohlédnutí to bude hodně o tom jet s ní na stejné výživové i fitness vlně. Což u mně platí jen zčásti. Ohledně stravy, většina výživových směrů se stejně shoduje na používání celých potravin, spousty zeleniny a minimu jednoduchých sacharidů, takže pro nikoho, kdo se snaží zdravě jíst to nebude úplně mimo. Ráda si taky přečtu nějaký ten Zuzčin pohled na věc.
Chmátnutí na dno lidské morálky jsem v knize nezaznamenala, jak slibuje anotace, ač se o to autorka zřejmě snažila. K tomu jí měl možná pomoct nekompromisní styl psaní, ale právě díky němu mi příběh přišel letem světem, aniž bych se nad postavami více zamýšlela. Mám nastíněnou situaci, vím, co postavy chtějí, tak mi přijde jejich chování pochopitelné. Autorčin styl mi nedává možnost uvažovat jinak. Do žádné z postav jsem se neponořila, byly vykresleny jednorozměrně, jak autorka potřebovala, kam nás chtěla vést. Pro mě byla kniha osvěžující, ale nedává moc mi nedala.
Skvělá městská fantasy s promyšlenou mytologií. Lehký a dynamický způsob vyprávění a umně napsané a vtipné dialogy - zvláště mezi Vohanesem a Sharou. Jediné, co mi nesedělo, byla hlavní hrdinka. Přišla mi nezajímavá a docela nesympatická. Město schodů se četlo skoro samo.
Tak zase pro mě nový podnětný pohled na Rusko. Je vidět, že je nebezpečné je podceňovat. Kniha je plná faktů a jmen a proto místy nepřehledná. Ale nejedná se o beletrii, spíše o popis jednoho ruského skandálů a korupci, a tak je potřeba k tomu přistupovat.
Na začátku jsem se bála, že kniha bude psána suchopárným jazykem staroanglických autorů. Pak se ale objevily lechtivé scény, které do starých knih rozhodně nepatří. Bohužel pocit svěžesti pominul, když jsem si uvědomila, že jsou scény místy stále chlípnější. Ano, kniha je směsicí příběhu o Nemovi, Cthulhu od Lovecrafta a Doylova Holmese. Rozvíjí se zde několik příběhů, které se sice na konci lehce protnou, ale mám podezření, že jsou zde hlavně kvůli tomu, aby autor mohl být perverzní a že se do nich sám zamotal. Pro mě tam nemají odůvodnění. Kniha tak působí nekonzistentně a nevyváženě. Na jedné straně jsou zde iPody, na druhé šaty s honzíkem a vzducholodě. Od postav si taky autor udržuje vzdálený odstup, takže jsem sledovala, co která dělá bez větších sympatií k jakékoliv. Navíc postav je spousta a já se v nich často ztrácela. Kniha je ale originální, zábavná a jazyk je hravý. Má ale štěstí, že jsem na žádnou další nenarazila.
Byla jsem zvědavá, jak si autor poradí s příběhem odehrávajícím se mezi prvním a druhým filmem vetřelčí ságy, a jestli si vůbec bude s příběhovou kontinuitou lámat hlavu. Povedlo se. Nicméně čtení této knihy se ani vzdáleně nepodobal zážitku sledování filmu. Ze začátku jsem měla obrovský zmatek v postavách a vůbec mě nezajímaly. Vetřelci byli do příběhu hození skoro ledabyle, bez velkého očekávání a napětí. To se nedostavovalo skoro celou knihu. Ripleyová byla jen jednorozměrnou hrdinkou a její síla byla demonstrována jen v jejich zraněních a banálních dialozích. A to se dá říct i o dalších postavách. Gradace nastala až v poslední části knihy. Celkově zklamání, doufám, že další díly nové knižní série budou lepší.
Pěkné zpracování Zimní pohádky. Děj rychle odsýpá a Shakespeare je v knize cítit v každém slově. Jen bych ubrala na sentimentu, autorka dost tlačí na pilu. Těším se na další knihy z projektu 400.
Na mně příliš nábožensky pojatá kniha. Autorka před životem s partnerem upřednostňuje život s Bohem a Ježíšem. Pár rad pro single lidi v knize je, ale většina je věnována nábožensky smýšlejícím lidem.
Rozhovor pana Vosoby s paní Drtinovou byl mnohem přínosnější než celá kniha. Pan Vosoba měl v rozhovoru skvělé poznatky, které se bohužel do knihy přenesly jen v malé míře. Kniha je pojata jako mentorování mladého s životem nespokojeného Richarda. Jeho učitelem je bývalý generální ředitel John Rock, alter ego pana Vosoby, kterého všude poznávají, mávají na něj a předhánějí se v tom, jak jim změnil život a jak je to skvělý člověk. Pan Rock asi měl působit jako nenucený moudrý muž, bohužel mně přišel jako samolibý manažer, který opovrhuje všemi, kteří nemají stejné vidění života jako on. Kniha mi proto přišla velmi černobílá. Ze zaměstnanců, lidí kteří pracují pro firmy 8 hodin, a pak se těší domů na rodinu nebo koníčky, udělal hlupáky. Naopak vyzdvihuje ty, kteří si zřídili vlastní firmy a po nikom nic nechtějí. Jenže i tyhle firmy musí mít zaměstnance. V knize není místo pro toleranci. Pořád se mluví o individualitě, ale jakákoliv odchylka od myšlení Johna Rocka není brána v potaz. V knize jsou buď hlupáci a lháři nebo vůdci. V tom je můj druhý problém. Pan Vosoba pojal mentorování Richarda jako převtělování do historických osob a nechal ho prožívat významné epizody jejich životů. Tyto životy pro mě byly ale vzdálené a nedokázala jsem si z příběhů nic vzít. Jde sice poznat, jak je pan Vosoba obdivuje, ale spíše než přínos pro čtenáře mi to přišlo jako velikášské sny o všudypřítomném obdivu, který si skrz příběhy plnil. Na jedné straně pan Vosoba pořád mluví o svobodě a sebeprosazení, na druhé straně ve většině příběhů o vůdcích se projevuje myšlenka: "Jsem možná krutý, ale je to pro vaše dobro. Buď budete dělat, co chci nebo vás vyhodím (vyženu)." Kde je ta svoboda? Poslouchat vůdce bez pochybností a jak se to liší od Komunismu a dalších režimů?
Kniha je velmi nešťastně napsaná, a vzala jsem si z ní jen velmi málo. Kdo je Richard? Jaký je jeho život? Proč jsme nemohli pozorovat jeho proměnu v jeho životě místo toho, abychom se převtělovali do těl hrdinů, kteří žili v jiných podmínkách a jiné době?
Zajímavé poznatky, které ale vejdou do třetiny knihy. Rady a příčiny se neustále v každé kapitole omílají dokola.