Petass
komentáře u knih

Stále stejná šablona, ale tenhle díl mě bavil. Příjemný oddech. Bohužel mě autorka s každou další knihou rozčiluje víc a víc drobnými zbytečnými nesmysly, odkazy na značky a opakováním popisů. Když jsem četla, znovu, že Toddova matka vypadá příliš mladě na to, aby byl její syn, dokonce jsem chvíli hledala, jestli nejsem omylem o pár stran zpět... je to hrozná škoda, tyhle prkotiny sráží jinak fajn příběh dolů. V českém překladu mi vadilo přeložení cupcake jako "dortík". K vodě, nebo ke krbu stačí.


Nebylo to špatné, ale ani žádný zázrak. Dočteno jen díky výzvě, jinak bych ji dávno odložila. Filmy jsem neviděla. Na knize je bohužel hrozně znát, že jde o přepis scénáře. Nemohla jsem se přenést přes styl strohých informativních a popisných vět bez přídavných jmen či citového zabarvení. Výsledkem bylo, že mě to velmi často nebavilo... navíc mi postava Jindřicha strašně stále připomínala Pelíšky. Ovšem přetrvával spíš pocit kopie než pozitivní navázání. Možná i ty tři hvězdy jsou hodně. Snad 2,5 hvězdy, ale bude to hodně individuální, vám se klidně líbit může...


Ničím nepřekvapí, ani nenadchne. Dostanete to, co slibuje. Strašně dlouho mi ale trvalo, než jsem se začetla. Obvykle mám ráda knihy s barvitými popisy, ale tady mě to první třetinu knihy ubíjelo. Ohledně výroby vína mám pocit, že některé věci se ztratily v překladu... O vinařství mám trochu povědomí, takže mi popis výroby a "laboratoře" Jeana-Marka úplně nepřišly v pořádku. I jednání některých postav bylo těžko uvěřitelné. Romantická oddechovka na víkend. Nic víc.


Nic jsem neočekávala, přibrala jsem si ji v knihovně vlastně náhodou. Když o tom přemýšlím, ležela v oddělení YA a tomu podle mě i odpovídá, za horor bych to neoznačila. Chtěla jsem původně číst historický román s milostnou linkou, ale jak na potvoru byly všechny mnou chtěné půjčené. Zcela překvapivě tato kniha vlastně splnila má přání. Bavilo mě to, četlo se to samo, Jacka jsem odhalila, ale nevadilo mi to. Místy nechutné popisy, ale to se u tématu Rozparovače asi očekává, naštěstí mě už v tomto směru otupily série Petera Maye. Hvězda dolů za nepříjemně zdůrazňované feministické téma. Těším se na pokračování s Drakulou!


Příběh o lásce k domovské krajině, přírodě, muži a dítěti. O nutnosti a odvaze přežít, co nám život postaví do cesty a plynout dál... jako řeka. Bohužel mě autorka nedokázala vtáhnout, k Viktorii jsem si nedokázala vytvořit vztah a pohnutky k přesunu svého domova jsem jí nedokázala uvěřit. Souzním s komentářem Jaroiva níže. Amerika stále není schopna se vypořádat s rasismem a já jsem se neuměla vyrovnat z dalším příběhem z dlouhé řady. Kniha je srovnávána s Kde zpívají raci, ta pro mě předává čtenáři zcela něco jiného: bezbřehou sílu popisů přírody, které vám vyvstávají před očima a nepodstatným se stává paradoxně děj. Tady nefungovaly ani popisy ani děj... Pro mě průměr, ale určitě za přečtení stojí.


Nevydržela jsem a vzala do ruky další díl. Tento mě bavil o něco víc díky novému schématu dovolené na lodi. Bylo to fajn, ale autorka využívá i tady mechanismy úplně mimo realitu. Meddie například po půl hodinové instruktáži může řídit silný motorový člun a vozit hosty?! Tak to těžko! Podobných berliček by se našlo... je to zábava a to je důvod proč její příběhy čtu, odpočinu si u nich, ale věřit jí je nedokážu. Škoda. Na hory či k vodě fajn.


Francouzský venkov, který plyne podle vlastních pravidel, spousta zajímavých postaviček, trocha historie a romantická linka. Bavilo mě to, taková ta příjemná směs. Jen nevím, co si počít s francouzským pohledem na spravedlnost. Určitě si přečtu další díly ze série s udatným a bezchybným Brunem. Vadou na kráse byly překlepy a občas nevhodný překlad, za to ale autor knihy nemůže. Doporučuji!


Tohle bylo silné. Dočetla jsem s mrazením v zádech. Když vidím kolem sebe stížnosti, jak se dnes všichni máme špatně, přála bych fňukalům aspoň 10 minut v kůži autora. Kniha mi otevřela netušenou část historie, mechanismus emigrace, pochopení k emigrantům, ale i autorovu duši. Poslední část knihy mě zcela pohltila. Až mám ze sebe samé výčitky svědomí, že nedělám dost, abych si zasloužila své pohodlí. Doporučuji!!!


Extrakce osmičky se ukázala nekompatibilní s čímkoli složitějším, než je slabikář a tak jsem sáhla po Julii, když nic, budu myslet na něco jiného, než bolest zubu. Vyšlo to! Hyacinth a Garath jsou mým nejoblíbenějším Bridgerton příběhem. Značně tomu napomáhá lady Dunbery a všichni Bridgertonovi. Je to vtipné, mezi hrdiny to jiskří a dialogy jdou skvělé! Zub už nebolí, příjemný pocit zůstává. Díky! Příště zas! :)


Patrik Hartl není úplně můj top autor, ale občas si od něj ráda něco přečtu. Obvykle s vidinou příběhu “ze života", který bude trochu k smíchu a trochu k pláči. Očekávání splněna, ale bohužel mi tentokrát příběh přišel nastavovaný a nekončící “řada nešťastných příhod" už byla neúnosná. Dočítala jsem toužebně vyhlížejíc konec... Špatné to ale úplně nebylo, na volné zimní večery dobrý.


Byla jsem jak v Jiříkově vidění, když jsem knihu objevila na tátově hromádce, tohle opravdu není jeho šálek čaje. Dostalo se mi vysvětlení, že od Mayleho už všechno přečetl a chtěl něco z Provance :) Ač byl teda žánrem překvapen, prý to nebylo tak hrozný. Já jsem si knihu užila. Kodaň ale zůstává top. Tak zase příště někde jinde se sebevědomou hrdinkou a modrookým hrdinou ;)


Doporučuji číst po částech, stejně jako Bystrouška původně vycházela na pokračování. Bylo to milé, vtipné, moravsky venkovské. Edice Zlatoroh je doplněna skvělými ilustracemi Stanislava Lolka. Docela jsem se divila, jak dobře se text čte vzhledem k svému datu vydání. Na konci jsem zjistila, že byl původní text z roku 1921 upraven. Mám pocit, že kouzlo textu člověk pochopí až s věkem, když jsem ji četla jako povinnou četbu, určitě jsem se nebavilo tak dobře jako dnes.


Půlměsíčním městem jsem si chtěla zkrátit čas při čekání na pokračování Dvorů, no to jsem si pomohla! Teď budu netrpělivě vyhlížet pokračování dvou sérii! Bavilo mě to, dostala jsem, co jsem čekala, sexu bylo dost, ale nevadilo mi to. Mnohem víc mi vadily chyby v textu. Mám chuť to přečíst hned znovu a “nachytat" někde autorku při chybě, ten propletenec je opravdu složitý. Pravdu jsem sice tak trochu tušila, posledním odstavcem mě ale dostala!


(SPOILER) Moje čtvrtá kniha ze série a asi si dám pauzu, dlouhou. Autorka opakuje schéma, jak to skončí jsem tentokrat věděla snad už na třetí straně, zase tu máme partu podivínů, kteří všechno umí a zachrání hrdinku, popisy sklouzly na nulu. V Kodani jsem stala na molu a seděla v kavárně s hrdinkou. Tady byly stále všechny pokoje “opravdu nádherné". Když autorka nevěděla kudy kam, přihodila odkaz na Jamieho z Cizinky. Chtěla jsem knihu odložit v okamžiku, kdy Izzy během cesty ve sněhové kalamitě šlápla do louže - cože?!! Musela jsem si to přečíst 5x, abych se ujistila, že tu situaci chápu správně. Nakonec jsem zatnula zuby (stejně jako Ross na každé druhé straně) a četla dál. Vrcholem bylo, když si hrdinové po všech těch popisech “úžasného jídla", udělají kávu z kapsle Nesspreso, hlavně, že chceme být lokální a kupujeme ekologické svíčky. Katastrofální byl i překlad a chyby v textu. Časem sáhnu nejspíš po dalším díle, až budu potřebovat opravdu jen vypnout mozek a neočekávat vůbec nic.


Jak už název napovídá, tohle není obyčejný cestopis a autorka si na něj ani nehraje. Je to spíš soubor humorných příhod z jedné odvážné cesty, která udělala radost člověku, co celý život v něco věřil a nenechá si to vzít, i když nám ostatním se to nemusí líbit. Bylo to moc fajn, smála jsem se na hlas a měla chuť si dát rum na kuráž spolu s hrdinkou. Doporučuji, ideálně číst pomalu po částech jako oddech od jiných žánrů.


A mně se to líbilo!!! Šetřila jsem si Půlnoční město mezi vánoční svátky, protože jsem tak nějak tušila, že tam bude mladá hrdinka, sexy chlap, erotické jiskření a s trochou štěstí i zajímavý magický svět a ucházející děj, což mě donutí číst do tři do rána a nevylézt dva dny z domu. Nemýlila jsem se a dostala jsem všechno, co jsem si od knihy slibovala. Hunt teda mohl pár věcí víc dotáhnout, no ale jinak! Super jízda! Maasová prostě takhle píše a já si u toho skvěle odpočinu! Další díl budu muset naplánovat na Velikonoce, abych si nemusela brát tři dny dovolené :)


Čekala jsem více historických fakt a méně červené knihovny. Na styl autorky jsem si pár stran zvykala a ze začátku mi vadilo právě málo informací “kdo je kdo, “kde, s kým a proč". Měla jsem zmatek v postavách, nechápala souvislosti. Bez Googlu bych se nezorientovala a i během čtení jsem se ujišťovala, že chápu souvislosti správně. Nakonec mě to i bavilo. Zkoušela jsem nejprve “Cval rytířským koní", ale musela jsem po pár stránkách odložit. Příběh Karla IV. mě naopak neměl čím překvapit a proto mě ani nebavil. Určitě se někdy k autorce vrátím, budu ale pečlivě vybírat, co z jejího díla si přečtu. U této knihy mě překvapilo i množství překlepů.


Tyhle knihy se dají číst pořád dokola. Když máte rýmu, venku mlha a nevlídno, je Vám jedno, že víte, jak to dopadne, naopak už se těším na oblíbené scény a u tohoto dílu zase přečtu poslední kapitolu snad 5x :D Vždycky po pár dnech se ke knize vrátím a dám si závěr znovu a pak znovu, až si to musím sama sobě zakázat! Miluju ty vtipné dialogy, trochu erotična a prostředí anglické smetánky. Je to kýč, jak bič! A je mi to fuk!! Člověk prostě někdy potřebuje jen něco milého. Příště zas! :)


Zajímavé prostředí, dramatická doba ale nepřesvědčilo mě to, k postavám jsem si nevytvořila vztah, pořád jsem zvláštně klouzala po povrchu. Nic nebylo skutečné, jako bych celou dobu koukala zpoza kulis na amatérské divadelní představení. Přečtěte si, ale nečekejte nic převratného.


Líbila se mi hlavní zápletka, vlak zastavující na návěstidle a cestující snící o životě lidí za oknem. To bylo ale tak vše, strašně mě to nebavilo. Kniha se táhla jak žvýkačka. Pokaždé, když se změnil vypravěč jsem si říkala: “to snad ne, proč zase někdo jiný? “ Nedokázala jsem věřit ani jedné z postav a nakonec jsem začala počítat stránky do konce. To se mi snad nikdy nestalo. Ani konec to nezachránil. Nuda od prvního do posledního písmenka.
