PeterBahn komentáře u knih
Platí to, co o knížce Hovno hoří tj. čtení milé, čtivé, zábavné a oddechové… Navíc však i trochu z popsaných poměrů a praktik normalizační společnosti mrazí.
Milé, čtivé, zábavné a oddechové… Asi není potřeba od knížky tohoto formátu víc očekávat.
Děkuji za knihu, která je psána podobně jako „Stopař“ a „Exot“. Stále mně udivuje široké srdce autorovo i veliká sebereflexe svých limitů. Asi nejvíce mně chytla za srdce pasáž, kdy v nemocnici Láďa dělí hostii mezi dvě nemocné ženy, z nichž jedna by ani neměla přijímat. Děkuji Láďo, že vyhrála Tvá láska k člověku nad pravidly podávání svátosti. Opět smekám!
Znám lidi, kteří knihu nedočetli, ale následně se mně ptali, jak to dopadlo… Kniha se nečetla ani moc lehce, ani moc příjemných pocitů nenabízela. To jistě nakonec ani nebylo autorovým záměrem. I po deseti letech, co jsem knihu přečetl, si její některé momenty vybavuji a přemýšlím nad nimi. Derou se otázky, může někdy nastat skutečně takové bezvládí ve společnosti? Takové bezvládí spravedlnosti? Až takový propad osobnosti? I když pokud si vybavuji dobře, tak k závěru hlavní antihrdina nedotáhl zamýšlenou akci… Nicméně například i v Novém zákoně jsou části, kde jsou popsané budoucí hrůzy i zkaženost lidská (Evangelia, Zjevení sv. Jana)… Možná měl autor potřebu nějak ilustrovat tyto nesnadné pasáže Bible. Každopádně nejdůležitější zvěsti Bible je záchrana člověka a naděje, ale i v dané knize jsem kousíček naděje ke konci snad postřehl, a snad správně…
Děkuji autorovi za knihu, přiblížila mi kout zeměkoule, který jsem nikdy nenavštívil a asi ani nenavštívím. Příjemné prolnutí krás navštívených krajin s krásou tamních lidí. A bohužel taky s hrůzou která se děla a stále ještě děje v těchto částech světa.
Po delší době jsem se přiměl, že zde doplňuji knihy dávno přečtené. Moc působivé čtení! I po třiceti letech se mi vybavuje úzkost, kterou jsem prožíval při čtení některých pasáži knihy. Zcela jasně plný počet!
Oproti odlehčenému a půvabnému Rozmarnému létu, je Markéta Lazarová tížívá, ale působivá. Důvěrně známý je krásný Vančurův jazyk.
O knize někteří spolužáci z VŠ básnili již v 2. polovině let 80-tých. Já jsem se ke knize dostal až po padesátce. Velmi příjemné čtení a potěšilo. Pokud bych knihu četl v těch 80-tých letech, kdy jsem v rámci studia navštěvoval vojenskou katedru a hrál se na vojáčka, potěšila by určitě ještě víc!
Kniha ve spěchu, a tak trochu ze zoufalství půjčená z nádražní knihovničky. S jistou dávkou skepse jsem se začetl, ale kniha přes prvotní nedůvěru vyvolala příjemné chvíle. Párkrát se stalo, že jsem tlumeně vybuchl smíchem v dopravních prostředcích... Knihu nutno bráti z nadhledu a u mne má čtyři hvězdičky...
Zvláštně smutná atmosféra knihy, které jsem v době čtení moc nerozuměl. Jak život postupuje a komplikuje se, začínám knize i autorovi rozumět víc…
Moc hezké i tíživé čtení. Bolí mě…, bolí mě…, bolí mě…
Výchozí body obou povídek byly skvělé. Co možná z nadhledu 21. století trochu pokulhávalo, bylo zpracování. Ale beru to z hlediska odstupu času, technologií a vnímání literatury jako trochu mé nespravedlivé hodnocení. Pavilon na písčinách mne potěšil trochu více, než Klub sebevrahů. Každopádně bylo mi ctí "setkat" se s páně R. L. Stevensonem.
Knihu jsem četl asi před devíti lety. Mnohé pasáže jsem musel číst 2x až 3x, ale i to vypovídá NĚCO o knize a něco o mne...:-). Každopádně kniha si mne vždy přitáhla zpět k tomu, abych ji otevřel a četl. Přitahovala mne však i jinak, totiž k zemi díky své hmotnosti. Vlastním knihu, ve které jsou svázány oba díly a často čtu při chůzi. Do práce to mám cca 2 km a tak ke konci trasy už mne bolely hodně ruce, jak se svazek pronesl...:-) Dílo je to však impozantní, tak nelze jinak, než 5*
První kniha, kterou jsem od Hesseho četl a doufám, že nikoliv poslední. Kniha zlomkově předvídatelná e.g. návštěva Narcise ve vězení, drsná jako jsou popisy morových ran, vyvolávající úzkostlivé stavy, když se Goldmund po jistém usazení opět vydává do neznáma, ale kniha je především krásná a láká ke čtení.
Čtivý rozhovor, ve kterém se autor nám čtenářům dává plně na milost i nemilost... Nejsilnější pasáže pro mne byly, ve kterých naznačil výklad pár míst Bible a taky autorův zápas se zamilovanosti. Láďo, hluboce smekám!
Velmi působivé propojení životních příběhů i životních průšvihů mnohých lidí se zvěsti Evangelia. Platí komentář, který jsem psal i na knihu Exotem na této zemi. Děkuji Ti Láďo, velmi povzbudivé čtení.
Jsem dlouhá léta křesťanem (nekatolík) a táhle kniha mi pomohla najít v Bibli milosrdenství i tam, kde jsem jej dlouhá léta nečetl... Děkuji Ti Láďo za tuhle knihu, i za Stopaře i za Tvé působení v mnohých oblastech života, které mi přiblížil knižní rozhovor U Božího Mlýna.
Za mne první novela Dům u kanálu má suverénních 5*. Od začátku do konce tížívá a temná atmosféra naprosto vtáhne čtenáře. U mne to tak probíhalo. Ostatní novely vnímám o hvězdu až dvě níže, ale svůj půvab určitě mají.
Kniha Playback je mým prvním knižním setkáním s páně Chandlerem. Po spíše "vlídných" britských detektivkách mne táto překvapila téměř permanentně nevlídným až tvrdým prostředím. Každopádně se kniha četla docela dobře a vzhledem k tomu, že jsem si ji vypůjčil v nádražní knihobudce (svojí rozečtenou jsem si zapomněl vzít) na cestu, hlásím spokojenost...:-)
Můžu porovnat pouze s autorovým vynikajícím dílem Jméno růže. Nulté číslo hodnotím o něco hůře, ale i tak mne kniha zaujala a byl zajímavý "vhled" do redakční a žurnalistické práce. Následně pak rozčarování, že "velký objev" splaskl, snad až zlidověl...