PetK
komentáře u knih

Moc hezký, smutný příběh. Rodinná kronika v atmosféře válečných let, které neušetřily nikoho. Mornštajnová umí moc hezky psát, střídání časových rovin dělá děj ještě zajímavějším. Bylo mi z toho smutno, ale víc takových knih.


Mno, tomuhle se většinou říká zklamané očekávání.
Ale začněme klady: Docela originální zápletka a hlavní hrdinka by mohla být (za jiných okolností, které zmíním v záporech) sympaťačka.
A teď ty zápory: "Oh ano, sama vím, jaké to je, stát se terčem útoku toho muže," říká policistka své matce. Kdo, sakra, takhle mluví?! A s matkou?!? Situací, kdy jsem se fakt zarazila nad nepřirozeným jazykem, bylo víc. Dále: Pokud se autorce románu "za 35 let služby u Metropolitní policie" aspoň jednou stalo to, do čeho vygradoval závěr knihy, sním ji i s obalem. A nakonec si neodpustím poznámku, že tak kreativní práci s interpunkcí už jsem v knize (Dobrovský!) fakt dlouho neviděla.
Nejsem si jistá, jak to celkově shrnout. Kdyby byl konec jiný, dala bych víc hvězd, ale prostě mě rozladil. Dobrý, dočetla jsem, ok, detektivka... Ale jsem si poměrně jistá, že za pár týdnů si z ní nebudu nic pamatovat. Nebo jen to rozladění po dočtení.


Žádná z knih DD mě nezklamala, ale tato pro mě vyčnívala ještě o kousek výš nad ostatní. Snad proto, že estébáci nemusí být vlastně vůbec minulost. Jasně, templáři jsou už trochu jiný level, ale to autorovi docela ráda odpustím. :-) Několikrát tady v komentářích padlo, že poznámky a fórky policistů jsou iritující, na mě ale působily právě naopak. Nedělám si iluze o humoru třeba lékařů... A nemohla jsem si v té souvislosti nevzpomenout na mého oblíbence Jussi Adler Olsena, kde se právě temno a humor krásně propojují. Opět si neodpustím doporučení k poslechu audio verze ve slovenčině.


Je to horor, není to horor? Děsivé je to určitě. Prostě takovým tím způsobem - tohle nevymyslíš až do doby, než ti soused, tichý účetní, ustřelí palici. Jeden z mých prvních Kingů, jako audiokniha, a určitě sáhnu po dalších.


Moc hezky vystavěná detektivka. Ani příliš jednoduchá, ani překombinovaná. Tip na vraha mě sice napadl, ale neodhalila jsem ho předem, ani jeho pohnutky. Hlavní ženská postava mi sem tam lezla na nervy, na druhou stranu asi chápu, že musí být něčím (svou umanutostí) výrazná. Odkazy na (Česko)Slovensko našince potěší. :-) Určitě si přečtu i další knihy série a mrknu i na ostatní knihy autora.


Mám vlastně jedinou výtku. Jak se "jen" pořád a pořád stupňovala hrůza a děs, zhruba v 70 % už mě to maličko přestávají bavit... ale pak to zase chytlo na zajímavosti. Ano, že začátku jsem se bála, později už ne. Každopádně dalši velmi dobrá práce autorky.


Tahle trilogie mě bavila, přišlo mi to trochu jiné než ostatní české detektivky. Třetí díl byl hodně překvapivý. Zajímalo by mě, jestli se chystá další díl.


Už u předchozího dílu jsem si říkala, že to je jakési komplikované, ale pořád ještě dobrý. Ale u tohohle dílu jsem se ztratila už komplet. Z části to určitě bylo tím, že jsem poslouchala audio. A tam ještě víc vyniklo, kolik v knize vystupuje postav a polovina z nich má ještě internetové přezdívky a že se velmi snadno ztratíte v chatové konverzaci pěti lidí. Navíc změnili interpreta a přišel mi trochu unylý. Suma sumárum - za mě bohužel dlouhé, matoucí množství postav, matoucí dialogy. Nakonec jsem to doposlouchala už jen proto, abych se dozvěděla pokračování osobních příběhů Strikea a Robin. Chjo. A to jsem se tak těšila.


Četla jsem to dlouho, snad tři měsíce (mám na čtení čas jen před spaním). V takových případech mám občas problém zapamatovat si detaily ze začátku knihy. Za mě byly popisy už občas opravdu zdlouhavé a uvítala bych větší svižnost. V polovině jsem to téměř vzdala, pak se to pro mě zase rozjelo a ke konci už jsem se vyloženě nemohla dočkat, zda a jak se "to" stane.
Obecně to mám s Kingem tak, že "čím míň duchové, tím líp". Tady stačilo v podstatě "jen" přijmout fakt, že lze cestovat časem. (Btw můj favorit je trilogie Pan Mercedes v audiu, Jan Kanyza je tam skvělý.) Některé pasáže byly úžasně barvité, efekt motýlích křídel mě zajímal vždycky, konec byl pro mě smutný, dojemný i nadějeplný.
Jsem ráda, že jsem si to přečetla. Jen bych uvítala celý příběh víc zhuštěný.


Fajn detektivka s fajn hlavními postavami a občasným humorem. Už čtu druhý díl.


Pořád u mě při čtení/poslouchání Kinga platí, že čím míň duchů, tím lépe. Ústav mě nejen proto bavil, měla jsem povedené audio v podání Martina Preisse. Nechybí samozřejmě děsivá základní myšlenka, jak jsme u Kinga zvyklí.


Pokud jste si "medvědínské" oblíbili a přirostli vám k srdci, připravte se ve třetím, závěrečném dílu na pořádnou emocionální nálož. Jsem starý cynik, nepamatuju si, kdy naposledy jsem u knížky brečela, pokud vůbec. Ale tady jo.
Backman umí dojmout bez patosu. A kdybyste už náhodou přece jen měli pocit, že je toho dojetí moc, v pravou chvíli atmosféru naprosto přesně rozředí vtipem. Od začátku téměř fyzicky cítíte, jak se nad vašimi oblíbenými postavami stahují mračna a dobře víte, že to prostě nemůže dopadnout dobře... A najednou vám autor nabídne první lásku, tak nekomplikovanou a samozřejmou, až si říkáte: Sakra, stihl/a jsem tohle vůbec zažít?
Předešlé dva díly jsem nejdřív četla a po nějaké době poslouchala jako audio od skvělého Pavla Soukupa. Těším se, až si za nějakou dobu pustím i třetí díl. I když "těším" asi není úplně to správné slovo...


Zajímavé téma sebevražd studentů na prestižní univerzitě. Příběh má spád, sem tam vtip na odlehčení, bavilo mě podobně jako první díl. Asi je to mnou, no na konci jsem se chvílemi maličko ztratila, kdo je kdo a kdo co. Především ta spousta studentek se mi místy pletla. Každopádně určitě budu v sérii pokračovat.


Tuhle Karikovu spisovatelskou tvář mám mnohem raději než tu "trhlinovskou", která mu udělala jméno. V dalším příběhu nabízí pohled do divokého světa mafie a politiky a můžeme se jen dohadovat, do jaké míry je to fikce. Umí taky skvěle vykreslit postavy, gradovat příběh, jednoduše mě baví a zajímá.
PS: Povedené slovenské audio.


Další povedená detektivka od Michaely Klevisové. Všechny je postupně poslouchám a je to moc fajn. České prostředí je příjemná změna po všech těch Oslech a Londýnech. :-) Maličký problém jsem měla na konci, zorientovat se ve vztazích, které vyšetřovatelé odhalili, ale nebylo to nic zásadního. Tak už se těším na Prokletý kraj.


Přemýšlela jsem, proč poslouchám tak málo rozhlasových dramatizací/her, když dokáží nabídnout tak hezký zážitek. Budu to muset napravit. Konkrétně tohle je téma, které by mě asi nedonutilo otevřít knihu, ale jako rozhlasová hra je to velmi povedené.
Nelze nevidět podobnost s Listopádem Aleny Mornštajnové, který jsem četla jen nedávno. (A neobviňuji nijak autorku z vykradení nápadu.) Prostě dost nepříjemná vize toho, jak by to mohlo vypadat, kdyby.


Mám ráda detektivní série. Většina z nich pak sleduje linku hlavního hrdiny a jeho životního příběhu, ale jednotlivé případy jsou oddělené a dá se tak kniha číst i samostatně. Autor tím jaksi jde na ruku čtenáři. Baker se vydal jinou cestou - už od prvního dílu si připravoval půdu pro finále, což ale v podstatě zjistíte až v díle třetím. To fakt oceňuju, že to má promakané. Stejně jako to (což už jsem zmiňovala u předchozích dílů), že začátek vlastně nebyl začátek, ale jakýsi prostředek, a že se v příběhu objevoval humor. Proto pět hvězdiček patří odvaze a propracovanosti celé série. A taky za úplný konec.
Abych jen nechválila, ke konci už jsem se maličko ztrácela ve jménech a odkazech na dřívější události. Taky se holt musíme smířit s tím, že v tomhle žánru se prostě občas dějí ne úplně uvěřitelné věci. Ale ráda je odpustím, pokud je zbytek kvalitní.
Určitě mrknu i po dalších knihách autora.


Dávám pět, jelikož na rozdíl od jiných podobných detektivek tady byl překvapivý už začátek (který nezačíná klasicky první obětí), a především mě moc potěšil konverzační humor mezi detektivy. Mám ráda, když jsou ty "závažné" věci vyvážené, podobně to má třeba i Olsen s Oddělením Q.
Jinak je to klasicky dobrá detektivka, není přehnaně dlouhá, postavy se nepletou, zvraty included. Za mě palec hore.


Tohle je prostě brutální. A spíš než popisy nelidského mučení mám na mysli fakt, že hrůzy v knize vylíčené bohužel asi nebudou daleko od pravdy. Jak jsem psala už v komentáři u prvního dílu - Karika zvolil způsob, kdy často šílené situace "pouze" popisuje bez dalšího expresivního komentáře, což působí daleko děsivějším dojmem, než kdyby se snažil vyvolat hrůzu jinými prostředky.
Brutální mučení, věznění, a především to, co udělají tyhle hrůzy s lidskou duší. Fakt, že spousta Němců za války svému (Hitlerovu) přesvědčení opravdu věřila. Zajímalo by mě, do jaké míry se Karika držel historických přesností a do jaké míry se jedná o fikci. No tak jako tak mám tendenci věřit tomu, že ve skutečnosti mohlo být ještě hůř.
Za mě nejsilnější kniha, jakou jsem o druhé světové válce četla. Btw těsně předtím jsem poslouchala Slavíka od Kristin Hannah, a i když by se mohly zdát osudy jejích hrdinů kruté, s Viktorem a Karlem a všemi ostatními v Na smrť se to nedá vůbec srovnat. Nic pro padavky...


Taková limonádka, jednohubka. Upřímně, zrovna když jsem čekala, že příběh začne, byl konec. :-) Pokud chcete knihu s podobným tématem, ale mnohem propracovanější, doporučuji Slavíka od Kristin Hannah.
