PetK komentáře u knih

Taková milá jednohubka. Úplně vidím, že by to mohl být plnohodnotný příběh, kdyby autor chtěl. Vzhledem k tomu, že jsem o Wallanderovi předtím přečetla už všechno, co vyšlo, beru to jako takové symbolické rozloučení s ním. A fakt jsem ho měla/mám ráda.
Ze druhé části Wallanderův svět jsem četla jen úvodní část, o tom, proč a jak se zrodil, výtahy z knih ne. Myslím si totiž, že se k nim ještě někdy vrátím.

1 15.06.2018

Bohužel mám pocit, že série má spíše sestupnou tendenci... Ano, kvituji, že mírně ubylo popisů dopravní situace v Pekingu. :-) Stále ocenuji (jako ostatně u mnoha dalších knih), že se dozvím něco o jiné kultuře a zemi, nutí mě to dohledávat si reálie... Ale příběh samotný mě nijak zvlášť neoslovil.
Například linie s rodiči - to už nebyla nadsázka, ale přímo karikatura, která z toho trčela jak prst. A vůbec - celé mi to přijde jaksi vypočítané, promyšlené... ale už bez srdce. Když si vzpomenu, že u Ostrovní trilogie jsem nepovažovala za zbytečné jediné písmenko, tady je to pro mě spíš o tom, že se autorovi nechce skončit úspěšnou sérii. Ale už to holt tak nějak není ono.

4 13.06.2018

Je to milé, svěrákovské, člověk to úplně vidí díky Obecné škole... A že to čte pan Svěrák osobně, to ty snad ani jinak nešlo, to musí být. Jediné, co mě štvalo, byla knížka rozsypaná do 80 jedno- až dvouminutových kapitol, což je při poslechu na mobilu bez automatického přehrávání fakt pruda. Ale to je asi výtka na režiséra, ne na autora.

6 13.06.2018

Nesmrtelná klasika, před lety jsem četla, film několikrát viděla... a teď jsem si to poslechla jako audio v podání Oldřicha Víznera. Co vám budu povídat, je to furt boží.

9 09.06.2018

No, tak si můžu zapsat na (prozatím celkem skromný) seznam další klasiku. A opět jsem se přesvědčila o tom, proč mě to moc nebaví - ty popisy, ty nešťastné popisy... To je taková nuda! Na druhou stranu oceňuju, že se autor pustil do tehdy poměrně odvážného tématu, a to jednak nevěry v manželství, ale taky do pocitů ženy v tehdejším světě. Na jednu stranu bych fakt nechtěla tehdy žít a být v kůži paní Bovaryové, na druhou stranu se (viděno dnešní optikou) občas chovala jako pěkná kráva. :-)
Takže nějaké to plus, nějaké mínus - průměr.

4 05.06.2018

Tento příběh mě potěšil. Mezi záplavou téměř stejných detektivních příběhů pro mě vyčníval. A to hlavně proto, že to není "jen" detektivka. Má něco z válečného románu a zkrátka na mě působil jinak než knihy na jedno použití, kterýma si občas večer před spaním zklidňuji mozek.
Pokud se nepletu, jedna část příběhu zůstává neuzavřená. A tak nevím, mám se těšit na pokračování?

4 01.06.2018

Kdo se pravidelně minimálně jednou ročně dojímá u Pelíšků (jako já), dá si Zahradnictví s velkou chutí. Je tam smutek, tragika, komika i nezbytné tragikomické situace u rodinného stolu. Audiokniha byla navíc hezky zpracovaná.

2 30.05.2018

Dala jsem si audio, kde bych si dokázala představit trochu záživnější podání, a možná to i ovlivnilo celkový dojem z knihy. Docela originální námět, ale jazyk mi místy přišel trochu těžkopádný, necivilní, "knižní"... a já radši ten civil. Rozhodně neurazí a dovedu si představit, že někoho i nadchne.

1 22.05.2018

Taková ta klasika ve smyslu - dobře se to čte, děj odsýpá, člověk u toho nemusí moc přemýšlet, zrelaxuje... Ale za pár měsíců nebudu vědět co bylo Někdo cizí v domě, co Za zavřenými dveřmi, Manželé od vedle, Ta přede mnou... Nic z toho nebylo blbé, jen to je všechno stejné. Jak říkám, oddychovka, když potřebujete večer před spaním vypnout mozek - ideál.

4 21.05.2018

Jako první díl série to nebylo vůbec špatné. Je hrozně těžké nějak hlavního hrdinu odlišit od zbytku "severských detektivů", ale mám takový zvláštní dojem, že tohoto si budu pamatovat i za pár měsíců. Uvidíme. :-)

3 15.05.2018

Kdysi dávno jsem to četla, teď poslouchala. Klasika v tom nejlepším smyslu slova.

1 12.05.2018

Svižné a příjemné čtení, docela zajímavé střídání vyprávění v první a třetí osobě. Na rozdíl od mnoha dalších thrillerů podobného střihu se tento liší nadhledem a dokonce místy i sarkastickým vtipem, což velice kvituju. Napětí vede až k rozuzlení, které je - jako i u dalších, které jsem od HC četla - docela překvapivé. Určitě se vrhnu i na jeho další knížky.

9 06.05.2018

Od první stránky jsem měla pocit, že se nacházím v Gothamu, v temném komiksu... A ta atmosféra mě moc bavila. Přesto plně chápu, že kdo čekal klasiku JN, mohl být zmatený, možná i zklamaný.
Pokud totiž od začátku přijmete myšlenku, že tato kniha je poctou božskému Shakespearovi a je inspirována jeho středověkou divadelní hrou, pak vám to všechno najednou začne dávat smysl. Nemusíte být přímo znalcem díla WS (i když je to výhoda), ale stačí si před otevřením téhle knihy přečíst nějaký stručný výtah obsahu původního Macbetha. Ideálně i tu hru, ve které nenajdete žádné psychorozbory, ale jednoduchou režijní poznámku "zešílí". Shakespeare se s tím prostě nemazal, a v souvislosti s touto knihou vám to může mnohé vysvětlit. A pak si to, myslím, začnete i užívat.
Nesbo nemá dobrou pozici, pokud chce napsat něco jiného než HH, podobně jako když se herec stane obětí jediné role (viz chudák filmový Vinetou). Jeho čtenáři očekávají od každé další knihy typickou holeovinu. Už v Půlnočním slunci a Synovi se pokusil vybočit a reakce byly spíše vlažnější, i když ty knihy jsou moc fajn. Tady zase udělal Nesbo krok do ještě úplně jiného směru.
Osobně oceňuju, jak dokázal využít původní hru a přetvořit ji do současné (i když kdo ví kde a kdo ví kdy jsme) podoby. Šílenství nahradily drogy, panoše policisté. Moc je pořád moc, láska je stále mocná čarodějka, na tom se nic nemění. Shrnuto, podtrženo - dost jsem si to užila.

6 04.05.2018

Slaughter čtenáře nešetří a od prvních stránek dávkuje krev, násilí a smrt. Což by nevadilo, v tom není mezi autory thrillerů výjimkou. Ale na rozdíl od jiných jejích knih jsem měla pocit jakési zvláštní "přitaženosti za vlasy", nevím, jak lépe to popsat. Na druhou stranu se mi moc líbil popis vztahů v rodině, jejich zvláštní komunikace a smysl pro humor. Bohužel jsem ale z nějakého důvodu tuhle knížku nehltala s takovou chutí, jako její předešlé příběhy.

1 27.04.2018

Nevím, proč jsem si myslela, že se příběh odehrává v 50. letech a jde o rozsáhlou rodinnou ságu. :-) Ale neva. Příběh plyne jako srpnové odpoledne v jižních Čechách, líně, dávná dramata jsou cítit vlastně jen pod povrchem, ale nakonec se ukáže, že nejsou pohřbena tak hluboko, jak se zdálo. Bavilo mě to. Byl to můj první Hájíček, zkusím i další.

6 19.04.2018

Přehledně, jasně a v souvislostech vyprávěné české dějiny od tatíčka Masaryka až po bosse Babiše. V první (historické) půli jsem občas musela napínat pozornost (poslouchala jsem), protože jakmile jsem chvíli povolila, něco důležitého mi uteklo. Druhá část, současná, pro mě byla možná i srozumitelnější. Celkově díky za to, že takové knihy vznikají. I když jsem se chvílemi, zvlášť v oné druhé půli, místy styděla.

2 16.04.2018

Popis příběhů z minulosti a přítomnosti v pravidelně se střídajících kapitolách je docela originální, i když jsem chvílemi musela nutit pozornost a mozek, aby si uvědomil, co se vlastně kdy komu stalo, když jsou si oba příběhy tak podobné. Rozuzlení? Ale jo, přiznám se, že tentokrát jsem hlavního padoucha neuhádla. Kniha odsýpala, za tři dny bylo hotovo.
PS: V takovém baráku bych nežila ani za zlaté prase. Zlý sen. :-)

7 13.04.2018

V dnešním překorektním světě mám fakt radost za všechno, co je aspoň trochu nekorektní (ráda zmíním Totálně vytroubený mozek). Autor se s tím nepáral, šel na dřeň temných duší i s tím souvisejících sprostých slov. Ani jedna z postav mi nebyla vyloženě sympatická, snad až na Richieho, což je ale taky docela osvěžující změna. Snad bych knihu trochu "prostříhala", aby byla svižnější, konec jsem čekala jiný, ale jako sonda do duší rozličných lidí i australské společnosti je to dost dobré. Btw vážně se v Austrálii takhle fetuje?

1 10.04.2018

Prvních asi 40 stránek se příběh celkem pomalu rozjížděl, vypravěč-psychiatr mně připadal trochu moc ukecaný... Ale pak to začala být docela jízda. Není to rozhodně klasická detektivka, ale její znaky to nepostrádá. Líbily se mi (i když velmi zjednodušené) popisy psychoterapeutických postupů i pocitů terapeuta. A trochu mě vyděsilo, co všechno se může stát, když se dáte všanc do rukou odborníka. Protože i když popisovaný zákrok se v praxi nedělá, na terapii chodí každý druhý. Pět hvězdiček nakonec dávám i za rozuzlení celého příběhu.

1 02.04.2018

Zápletka se mi líbila, připadala mi celkem originální v záplavě podobných detektivně-thrillerových příspěvků. A těší mě, že příběh Martina Servaze bude zřejmě pokračovat.
Na druhou stranu musím říct, že si už vůbec, ale vůbec nevybavuju příběh předchozího dílu... I když jsem ho už četla docela dávno, i tak mě to samotnou překvapilo. Snad se to u "čtverky" nebude opakovat.

2 30.03.2018