PetK komentáře u knih
Tolik smutku v jednom příběhu... Přečetla jsem za dva dny a už od začátku mně tak nějak bylo jasné, že budu brečet. Četla se krásně i přesto, jak moc smutná byla.
Je to klasika, dnes už trochu úsměvná, ale zase to má své kouzlo starosvětských časů. Dávám teda přednost detektivkám, které mají víc švih a spád, i přesto to byla příjemná změna.
Ta Erika umí být ale pěkně protivná megera. No ale zase pořád lepší než nějaká přeslazená fifina, že. Bryndzovy knihy mě baví, čtou se dobře, je to velmi dobré odreagování. Těším se na další.
Moriarty mě baví. Umí napětí, a tady se mi hodně líbily i popisy vztahů, ať už manželů nebo kamarádek. Její knížky jsou to, čemu říkám "inteligentní ženské čtení", romány se špetkou dramatu. Je to prostě dobrá oddechovka.
Upřímně řečeno jsem nevěděla, že se chystám poslouchat fantasy pro děti a mládež. :-) Z tohoto pohledu to bylo fajn, příběh je rozhodně plný fantazie a dovedu si představit, že ve 12 bych z toho byla urvaná. Akorát dnes už nejsem cílovka. Audio bylo zpracované příjemně.
Hm, takže ďakujem velmi pekně, myslím, na hřiby už nepůjdu. :-) Nikdy jsem neměla ráda noční bojovky a stezky odvahy a evidentně jsem dobře věděla proč. Přikláním se spíše k názoru, že se jedná o mystifikaci, ale v podstatě je mi to jedno. Ztotožňuju se s tím, co říkal několikrát vypravěč Igor - nejděsivější je to, co vypadá vlastně normálně, ale vůbec to normální není.
Pro mě v tom bylo velké napětí. Jo a četla jsem ve slovenčině a bylo to v pohodě.
Touto knihou pro mě skončila audiojízda s Krauzem a jeho crew a já se ptám - co teď mám jako dělat!? Pevně doufám, že velmi rychle vyjdou další Dánovy knihy v audioverzi, protože jinak můj život nebude v rovnováze. Nebo to vezmu znovu od začátku. Dánovky jsou ty typy příběhů, kdy mi nevadí, že už znám rozuzlení, ale užívám si (se spokojeným pomlaskáváním) temnotu, humor a plnotučné vyprávění.
Docela zajímavý případ, i když tentokrát ho (aspoň pro mě) překrýval osud Rose. Už v průběhu knihy se dalo plus mínus odhadnout, jak to asi v minulosti bylo, ale vlastně mi to nevadilo. Opět oceňuji nenásilné a skvělé propojení temnoty a humoru.
O tom příběhu se nedá říct, že je hezký - jímavý, dojímavý, šílený, smutný, silný... to ano. Je mi docela jedno, jestli je to pravda nebo fikce - pokud je to pravda, pak platí, že ty nejlepší příběhy píše život. A nemohla jsem si několikrát nevzpomenout na film Malý velký muž s Dustinem Hoffmanem. Líbil se mi i styl vyprávění, kdy se autor "zcizoval" hlavnímu příběhu.
Jedna technická: Poslouchala jsem jako audio, moc hezky načtené Filipem Švarcem. Jen mi vadilo, že je kniha rozfrcaná do téměř 200 kapitol a každou lemuje ten samý hudební motiv, někdy snad i dvouminutový. U 90. kapitoly mně, i když krásný, už dost lezl na nervy. :-)
Dávám pět za námět, který mě opravdu zaujal, a za to, že se mi příběh líbil o dost víc než duchřina v Pamatuji si vás všechny. Příběh je čtivý, konečné rozpletení všech zápletek i docela překvapivé. Yrsa potěšila.
Hrozně mě to mrzí, ale nebyla jsem schopná to doposlouchat. Zajímavé pasáže z minulosti hlavních hrdinů, dnes už úsměvný způsob přípravy televizních zpráv... Ale přípravy atentátu mně přišly jaksi neuvěřitelné a mimo realitu. Možná to zkusím normálně přečíst, některé knihy holt sednou líp jako audio, jiné klasicky.
Čtivá, svižná detektivka, které v podstatě nelze nic vytknout, akorát se obávám, že za pár týdnů či měsíců zkrátka nebudu vědět, o čem to vlastně bylo. I když to je možná spíš způsobenou mou osobní kvantitou než kvalitou. :-) V dalších dílech by mohl být zajímavý osobní vývoj hlavní hrdinky. Myslím, že další díl neodmítnu.
Dávám tři, protože to vlastně bylo čtivé. Ale trochu bych to prostříhala, aby to bylo kratší. Malinko překombinované. Konec byl rozhodně překvapivý, ale trošku neuvěřitelný...
Vůbec jsem se nedostala k tomu, jestli by mě to bavilo, protože audio zpracování bylo naprosto příšerné. Musela jsem to vzdát. Zkusím si to sehnat "na papíře", protože podle anotace a hodnocení to nevypadá zle.
No, takový průměr... Hlas Jiřího Žáka mě baví, ale příběh by za mě mohl být trochu kratší. Jako jo, k vaření dobrý, ale žádné velké nadšení se nekoná. Ale je fakt, že konec člověka naladí na pokračování, ne že ne...
Trochu protivná a sobecká hlavní hrdinka, snobka s kariérou na prvním místě, které se během jednoho večera obrátí život naruby a brzy se nachází ve fázi, kdy neví, jestli hrabe jí, nebo celému světu.
Váhala jsem mezi třema a čtyřmi... Ale poslední fáze knihy to docela zachránila. Po polovině už to chvíli bylo furt na jedno kopyto, ale je třeba uznat, že příběh byl čtivý. A rozuzlení docela originální na to, že jsem knih s podobnou zápletkou četla už několik.
"Sovy nejsou tím, čím se zdají být." To mě při čtení téhle knihy napadalo nejčastěji. Jak nedorozumění a domněnky můžou převrátit život naruby... Autor umí krásně udržovat napětí jemnými náznaky. Nevadilo mi ani střídání několika časových rovin, protože vždy dokáže čtenáře nenásilně uvést zpět do situace, a tak nedochází ke zmatkům. Už jsem četla "Pravdu o případu HQ" a tohle byla druhá kniha autora a znovu jsem si ji moc užívala. Oceňuji civilní způsob psaní, který přesto neztrácí něhu, smutek i jistou poetičnost. Doporučuji.
Celkem ráda odpustím knížce určitou míru nepravděpodobnosti, pokud je to vyváženo napětím, záživným příběhem a barvitými postavami nebo humorem... Ale tady se setkal mírně neuvěřitelný příběh a k tomu ve druhé půli už značně překombinovaný děj. Takový trochu "Brown style", kdy si u šestého konce říkáte, ať už to proboha skončí. Poslední třetinu jsem dočítala jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne, ale požitek už jsem z toho neměla.
Petra Špalková s podporou Martina Stránského a Jana Hartla. Výborná skvadra na audiknihu. Je to taková jednohubka, potěšily mě sprosté slova od "dámy", ale jinak mě to nějak extra nenadchlo. Fajn k umývání oken, ale hlubší dojem nezanechala.
Klasická dánovka. Tady bylo zhruba od poloviny jasné, o co jde a jak se to vyvine, ale pořád mě to baví. Dán píše zajímavě, plnotučně a s koulema.