PetK komentáře u knih
Příběh pro mě jistým způsobem vybočoval ze záplavy dalších podobných thrillerů. Minimálně dva zajímavé a překvapivé dějové zvraty, docela mě bavil i způsob vyprávění a hlavní hrdinka, která se nebála mluvit místy sprostě, a nebyla to hrdinka v pravém slova smyslu. Četlo se to velmi dobře.
Moc hezký, smutný příběh. Rodinná kronika v atmosféře válečných let, které neušetřily nikoho. Mornštajnová umí moc hezky psát, střídání časových rovin dělá děj ještě zajímavějším. Bylo mi z toho smutno, ale víc takových knih.
Tohle je myslím přesně ten případ, kdy jsem knihu měla číst a ne poslouchat. Podle mě by černý humor a absurdita vynikly mnohem víc, kdyby zněly v mé hlavě a ne v uších.
Já toho Dána prostě můžu. Tady navíc hezky pracoval s časovými rovinami. A taky už víme, kdo je Dánovo alter ego. ;-) Jo a dejte si to audio, slovenčina je sexy. :-)
Mno, tomuhle se většinou říká zklamané očekávání.
Ale začněme klady: Docela originální zápletka a hlavní hrdinka by mohla být (za jiných okolností, které zmíním v záporech) sympaťačka.
A teď ty zápory: "Oh ano, sama vím, jaké to je, stát se terčem útoku toho muže," říká policistka své matce. Kdo, sakra, takhle mluví?! A s matkou?!? Situací, kdy jsem se fakt zarazila nad nepřirozeným jazykem, bylo víc. Dále: Pokud se autorce románu "za 35 let služby u Metropolitní policie" aspoň jednou stalo to, do čeho vygradoval závěr knihy, sním ji i s obalem. A nakonec si neodpustím poznámku, že tak kreativní práci s interpunkcí už jsem v knize (Dobrovský!) fakt dlouho neviděla.
Nejsem si jistá, jak to celkově shrnout. Kdyby byl konec jiný, dala bych víc hvězd, ale prostě mě rozladil. Dobrý, dočetla jsem, ok, detektivka... Ale jsem si poměrně jistá, že za pár týdnů si z ní nebudu nic pamatovat. Nebo jen to rozladění po dočtení.
Takové to, jak se od začátku zdá všechno jasné, ale nakonec sovy nejsou tím, čím se zdají být. Od dalších dílů se liší tím, že se neodehrává (z velké části) v Lincolnově bytě, ale v novém prostředí. A konec? No prostě naláká na další díl.
Tohle nebyla moje typická knížka - ani strhující detektivka, ani thriller s pádícím dějem. Prvních pár stránek jsem byla skeptická, jestli mě to bude bavit (jako 220 stránek o sběru listí, to jako fakt?), ale brzy jsem četla a četla dál. Je tady jasná symbolika, s postupujícím dějem/nemocí/šílenstvím/whatever jsem měla pocit, že snad dostanu taky horečku. :-) Autorka umí krásně pracovat s mícháním reality a představ, nakonec vlastně opravdu není úplně jasné, co je co, prostě jako když se nacházíte v horečnatém, bolestném a vyčrpaném stavu hlavní hrdinky. Stojí za přečtení, určitě.
Ach jo. Tak jsem se těšila a věřím, že je to fakt vtipná knížka. Ale bohužel to (pro mě) zabila audio verze, kterou jsem zvolila. Vojta Kotek to hrne tak strašně rychle, že jsem vůbec nestíhala vstřebat jednotlivé myšlenky, nemluvě o vtipných okamžicích. Dám si od toho pohov a pak si to zkusím přečíst.
Zase mě to moc bavilo. Příběh odsýpá, Erika je sympatická ústřední postava a tentokrát byla docela originální i postava vraha. Odkazy na Slovensko, rodnou zemi manžela autora detektivky, jsou milým bonusem pro nás, kteří jsme "born in Czechoslovakia". :-)
Musela jsem zpočátku překonat svoje nastavení na strhující děje detektivek a thrillerů a smířit se s tím, že kniha (stejně jako stáří, aha!) jen tak plyne. Bylo to místy vtipné, místy smutné, a prostě takové, jaké je stáří, i když musím podotknout, že realita bývá bohužel často ještě mnohem smutnější. Přesto mi to dalo naději, že jednou budu moct taky založit klub Staří, ale ne mrtví. Jen doufám, že mě neskolí demence dřív, než to zapomenu udělat.
Začala jsem dvojkou. A možná se mrknu i po jedničce. Vlastně tomu není co vytknout, jen to, že to je další ze sérií, které mi po nějaké době začnou splývat dohromady... A asi i u tohoto příběhu, který mě jinak bavil, si za pár týdnů/měsíců/dalších detektivek nebudu jistá, o čem to vlastně bylo. Přesto, jak ráda říkám, slušná jednorázovka. :-)
Měla jsem delší pauzu, ale mám dojem, že mě to bavilo víc než předchozí díl. Asi ta změna prostředí z Pekingu do USA, ty věčné popisy katastrofální dopraví situace už mi dost lezly krkem. :-) Zápletka mně přišla jako kombinace modifikované rýže z (tuším) hned prvního dílu a Brownovy nakažené vody... Ale co furt vymýšlet nového, že. :-) A vlastně se těším na další vývoj příběhu hlavních hrdinů.
No, tohle tedy nebyl můj šálek kávy... Ani by mi tak nevadilo, že je to taková depka, a ano, chápu symboliku a tak. Ale přesto - kdybych neviděla, že procenta rychle ubíhají a brzy to budu mít dočtené, asi bych na konec nedošla. Nějak mi to nesedlo.
Není to můj šálek kávy, přesto musím připustit, že knihou prostupuje zvláštní atmosféra praštěnosti v kombinaci se smutkem. Jo, je to ujeté, moc to nemá hlavu a patu, což byl asi záměr, a protože je to taková chuťovka na dva večery, tak fajn. Dobře to přečíst, dobře to znát, ale "pláč a smích v metru" se u mě nekonal.
Dobrý, klasický thriller, který nepostrádá napětí, fajn je střídání přítomnosti a minulosti, jak do sebe věci pomalu zapadají. Na druhou stranu mně padouch připadal až moc klišoidní, jako by se autorka snažila do něj dostat úplně všechno špatné a zlé, co ji napadlo... Poslouchalo se to dobře a bavilo mě to, uvidíme, jestli si na to budu pamatovat za pár měsíců. :-)
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale četlo se to dobře a svižně, takže nakonec 4. Akorát že až tak duchařské příběhy nemusím, i když napětí se knize upřít nedá. Hlavně jsem ale asi úplně nepobrala konec, resp. očekávám další díl. :-) Některé "náhody" totiž dle mého nebyly úplně dovysvětleny... Tak uvidíme, třeba se dočkám.
Jasně, já vím, že ten příběh je fikce, ale vlastně vůbec nemusí být. Faktem je, že v bledě modrém jej prožily tisíce našich předků, bez ohledu na "kolonku", ve které se narodili. Příběh o tom, jak malý je člověk ve vleku dějin, rozhodnutí mocných (ajaj, furt ještě mě žerou volby), fanatizace a bezmoci. Jak neuvěřitelně může život změnit náhoda, prst, který ukáže o pár centimetrů vedle.
Poklona patří Kateřině Tučkové, která v (na spisovatelku) nízkém věku zpracovává takto obtížná témata velmi vyzrálým způsobem a stylem. Přesto o kousek výš řadím Žítkovské bohyně, které mě víc vzaly za srdce, snad proto, že jejich kraj mám za rohem.
Poslouchala jsem jako audioknihu, a to bylo drobné mínus. Bohužel mi moc neseděl melodramatický přednes Vilmy Cibulkové, dávám přednost civilnějšímu stylu. Nicméně, ať už na papíře nebo v uších - stojí za to si ten příběh nechat vyprávět.
Tuhle sérii jsem si vážně oblíbila, je vynikající, každá kniha trochu jiná, což je dáno pokaždé jiným vypravěčem a hlavním hrdinou, přesto je spojuje nitka řešených případů či společných osudů. Mezi 4. a 5. dílem jsem měla asi půlroční odstup, a tak nevím, zda se mi to jen nezdá, ale jako by určitá "duchařská" nit příběhu získávala na intenzitě. Vlastně mi to ani nevadilo, ještě to bylo všechno pořád víceméně uvěřitelné, ale už dost, dál to do duchařiny netahat. ;-)
Chvilku mi trvalo, než jsem si Stephena spojila s minulým případem, ale to bude spíš tou pauzou. Popis atmosféry na internátní dívčí škole byl působivý, ale souhlasím s názorem, že místy už to bylo malinko překombinované a ztrácela jsem se ve všech těch (téměř) stejných holkách. Ale pořád se těším na další díl, líbilo by se mi, kdyby hlavní hrdinkou byla Conwayová. :-)
Poslouchala jsem, nedoposlouchala. :-( A to jsem se tak těšila. Nějak jsem se do toho nemohla dostat, nechytala souvislosti, prostě mě to nebavilo. Mrzí. Zkusím něco jiného přečíst, třeba to bude lepší.
Sérii jsem začala čtverkou, ale ráda se poohlédnu i po ostatních. :-) Myslím, že agent Pendergast (mně to pořád připomínalo poltergeista :-) ), se mi zamlouvá, a kniha je originální, děj napínavý, taková trochu duchařina a trochu thriller... a vlastně je to celé hodně smutné.
Čtyřmi hvězdami ovšem nehodnotím audio provedení, které jsem měla k dispozici. Evidentně to byla hodně amatérská nahrávka, a kdyby mě děj tak nebavil, vykašlala bych se na to. Tahle knížka by si rozhodně zasloužila profesionální provedení.