PetK
komentáře u knih
To
Stephen King
No, mezi náma, nechtěla bych se objevit v hlavě Stephena Kinga. Jestli ještě nezešílel, tak klobouk dolů.
Taky vám děti říkají, že pod postelí je strašidlo, a vy je shovívavě utěšujete? A co když tam fakt je? Příběh je výborný, děsivý a propracovaný. Nicméně délka pro mě byla tak tak únosná. Při 49 hodinách audia jsem ke konci musela napínat síly, abych udržela pozornost. Každopádně se ale jedná o top dílo žánru.
Sedmikrásky
Kristina Ohlsson
Knížky Ohlssonové mám docela ráda, i když nejvíc mě zaujaly asi první dvě, které jsem četla. Ovšem napsat si komentář k této knize hned jsem jaksi pozapomněla, a i když jsem ji doposlouchala asi před 14 dny, už si z toho tak polovinu nepamatuju... Takže slušná jednorázovka, ale delší dojem nezanechá. :-)
To prší moře
Radka Třeštíková
Začala jsem Bábovkama (docela milé překvapení), pokračovala Osmi (líbilo se mi hodně) a naposled jsem četla Moře. Asi je to tím, že se jedná o prvotinu, ale řadím ji až jako třetí ze tří. Zajímavý start, pak sto stránek furt dokola toho samého, a pak se to naštěstí zase změnilo.
Celkově mě v knihách Třeštíkové zaujal jak způsob vyprávění a schopnost přesně vystihnout vnitřní pohnutky a monology (i když to až spíše u 2. a 3. knihy), ale taky jakýsi všudypřítomný smutek, který se vždycky přimíchá do každé, i sebehezčí životní situace. Nepovažuji se za typickou čtenářku "ženských" románů, ale Třeštíková jako autorka rozhodně neuráží mou inteligenci a umí příjemně překvapit.
Pískový vrch
Joanna Bator
To nebyl jen zážitek, ale přímo požitek. Autorka má úžasný dar obrazotvornosti. Stačí si pár prvních stránek zvyknout na styl vyprávění, ale nenechte se odradit, odměna bude sladká. A pokud jste zažili socík, budete si to užívat o to víc. Je jedno, jestli v Polsku nebo Československu, realita ani sny se příliš neliší. Výborné čtení.
Bez milosti
Lisa Jackson
Námětem mi to připomínalo Minierův Mráz, ale atmosféry autorka nedosáhla. Přišlo mi to dost rozvleklé... O sto stánek míň a byla by to svižná detektivka. Taková slušná "jednorázovka", která byla fajn, ale za pár měsíců zřejmě nebudu vědět, o čem to bylo.
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz
Líbí se mi, jak "nový" autor nápaditě zasazuje do nových příběhů to, co bylo v prvních dílech jen naznačeno - dvojčata, příběh tetování... Námět mi sedl do nálady, takže nemám námitek. Trošku mě jen mrzelo, že vyústění příběhu bylo z velké části jasné už v průběhu knihy, takže žádná velká pointa se nekonala. Škoda. Ale pořád je to Milénium.
Dřív než půjdu spát
S. J. Watson
Zajímavá výchozí situace a zápletka, když přistoupíte na to, že se něco takového může stát (a taky mimochodem děsivá představa, že by se něco takového stát mohlo). I když jsem se ke konci ztrácela v čase, věřím tomu, že autor to má promyšlené a všechno sedí. :-) Četlo se to dobře, napětí tak akorát.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Vtipný a chytrý cestopis, co víc si přát. Taky se vám chce někam jít? :-)
A opět moje milovaná Novosvětská. Ach.
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Celá škála emocí od pousmání, shovívavosti až po smutek, nevěřícnost a zlobu... Hrozně moc fajn čtení to je, fakt. Forma dopisů je opravdu zajímavá a samotný hlavní hrdina nevšední, jeho (ne)zajímavé osudy vlastně známe každý. Ale forma vyprávění jim dává nevšední nádech. Doporučuji.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
O Backmanových knihách se mi blbě píše, že se mně některá z nich líbí nejmíň, protože jsou výjimečné všechny. Tak jen spíš řekněme, že "Babičku" řadím až na třetí místo za Oveho a Britt-Marie. Dětská fantazie je úžasná a dospělý svět nahlížený dětskýma očima může být pořád smutný a krutý, ale... "člověk může být smutný, i když jí sladkosti, ale je to mnohem, mnohem těžší". A řekněme si upřímně, každý by někdy chtěl mít takovou babičku.
PS: Dostala jsem chuť znovu si poslechnout Britt-Marie...
Dívka od vedle
Jack Ketchum (p)
Dočetla jsem to asi do půlky. Dál jsem nechtěla. Nebylo to špatné, ale neměla jsem chuť na takovou brutalitu. Ale ten, kdo to zvládne, si knihu může vychutnat.
Osm
Radka Třeštíková
Od Bábovek jsem nic nečekala a byla příjemně překvapená. Teď už jsem tedy něco čekala - a nebyla jsem zklamaná.
Nechyběly vnitřní monology postav, občas tak trefné a přesné, až to zabolí. Do toho detektivní struktura vyprávění, tajemství odkrývaná postupně a s napětím... A celé to bylo tak zvláštně smutné.
Nic naplat, zhltla jsem to za dva večery.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Nechápu, proč jsem se této knize tak dlouho vyhýbala s představou, že jde o nějakou klasiku typu Austen nebo Brontë (což moc nečtu). Vtáhla mě od prvních stránek. Ten smutek, prázdnota, vysoké zdi mezi lidmi, neschopnost říct a udělat to, co je správné, a - samozřejmě - nekonečná osamělost čiší z celého příběhu, až mně bylo za hlavní hrdiny občas zoufale. Teď by to chtělo Forrest Gumpa nebo něco podobného, abych tu nádhernou smutnotu vyrovnala.
Korene zla
Dominik Dán
Pořád dobrý. Jen u tohoto příběhu mně možná na konci (oproti ostatním) chyběla větší katarze, napětí. Tak nějak přišel konec... a zvonec. To nic nemění na tom, že Dánovy detektivky mě fakt baví.
Chybíš mi
Harlan Coben
Bylo to něco jiného než Nikomu ani slovo. Ta byla opravdu víc záhadná a vyvolávala velkou zvědavost. Chybíš mi byla víc detektivka, i když s příběhem hodně osobně propleteným s hlavní hrdinkou - policistkou. Určitě zkusím Cobenovy další knihy, abych zjistila, jaké budou ty další.
Bridget Jonesová: Láskou šílená
Helen Fielding
Prostě Bridget. Všechny víme, že to je nadsázka, ale všechny jsme tak nějak rády, že je někdo větší zmatkařka než my. :-)
Zmizelý
C. L. Taylor
Řekla jsem si, že pokud to dopadne aspoň trochu překvapivě, dám pět hvězd. A ano, závěr mě (v jednom nebo dvou ohledech) překvapil. K tomu připočítávám, že kniha, s originálními vhledy do minulosti, velice dobře udržovala napětí, četla se jako po másle a jednoduše mě to moc bavilo.
Bohové Gothamu
Lyndsay Faye
Takový průměr, poslouchala jsem jako audio, číst to, nevím, jestli bych vydržela do konce. Trochu ukecané. Líbil se mi popis starého New Yorku a mile "v plenkách" způsob vyšetřování zločinu. Ale nic, co by mě extra zaujalo.
Této tiché noci
Mari Jungstedt
I druhý díl si drží standard, nicméně mě bavil o chlup míň než první. Je to taková oddechovka, celá tahle série (zřejmě), nic, od čeho byste se nemohli odtrhnout, ale zase nic, co by nudilo. Určitě se mrknu ještě po dalším dílu, docela mě zajímá vývoj soukromí jednotlivých postav (Johan a Emma, tajemná Karin). Místy mně přišel zajímavější než případ samotný.
Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
V průběhu knihy mně začalo být úplně jedno, jestli je autorem A nebo B. Připadalo mi to jako uvěřitelné pokračování. Líbila se mi linie autistického chlapce i to, že se příběh věnoval Kamile, o které byly v předchozích knihách jen zmínky.
Milénium jsem četla před asi pěti lety a teď jsem si dala komplet všechny díly v audio verzi včetně čtverky, kterou jsem "četla" poprvé. Je to dobré. V rámci žánru zkrátka top.