PetK komentáře u knih

Mám ráda vyprávění z pohledu několika postav, což knihám dodává šmrnc. Dobrý nápad bylo i prolínání současnosti a minulosti. Konec mi přišel maličko přitažený za vlasy, ale celkově se mi to četlo dobře a myslím, že si to budu i pamatovat, na rozdíl od mnoha dalších podobných knih.

4 26.01.2018

Mno... Chtěla jsem se dozvědět něco o buddhismu příjemnou a nenásilnou formou. A i když Ivana Jirešová četla hezky, nějak mě to nemohlo vtáhnout. Spíš mě sem tam zaujala nějaká situace, ale celkově mi chybělo nějaké napětí, děj...

1 22.01.2018

Bavil mě ten jazyk, trochu sarkastický, suchý až k černému humoru. Taky "dřevní" doba zločinu, kdy se forenzní důkazy omezovaly jen na otisky prstů a internet neexistoval. Nevýhodou je, pokud neznáte irské dějiny. Místy jsem se ztrácela ve všech IRA, UFA atd., ale zase googlení reálií beru jako příjemnou formu dovdzělávání se. Jo, dám si i další díl.

3 20.01.2018

No upřímně mě kniha nijak nenadchla. Především jsem měla problém s tím, že za mě nebyly postavy dostatečně vykreslené, nedokázala jsem se s nimi identifikovat a několikrát opravdu nechápala jejich pohnutky a jednání. Hvězdu navíc za to, že jsem to dočetla, přece jen mě zajímalo rozuzlení, ale jinak spíš průměr až horší průměr.

3 14.01.2018

Nezaujalo, nechytlo, nedoposlouchala jsem... Dala jsem snad jen tři čtyři kapitoly.

12.01.2018

Netuším, jak to Backman dělá. Ale hokej vám může být úplně ukradený, a přesto si při popisu rozhodujícího utkání budete kousat nehty. Má dar dokonalého vyjádření a popisu emocí, ať už jde o nedůležitá, nebo velmi závažná témata.
K plnému počtu hvězd přispělo i audio v podání Pavla Soukupa, opravdu velmi, velmi dobré.

9 09.01.2018

Je to dobrá série. Za mě si Bryndza drží standard, na další knihy od něj se těším. Patří mezi ty, které si i měsíc po přečtení docela pamatuju. :-)

5 06.01.2018

Povídky nejsou úplně moje parketa, ale suchý humor ano. Nevím, jestli bych se kdy přinutila to číst, ale audio bylo bezva. Podání Jana Krause umocňuje celkový dojem, když víme, že historky, ze kterých povídky vychází, sám prožil.

4 05.01.2018

Částečně deníková forma odlišila tento díl "dánovek" od ostatních. Navíc s detektivy se nesetkáváme hned na začátku, ale až v průběhu knihy, a na propojení příběhů si taky musíme počkat. Spokojenost jako vždy, doufám, že Dán nepřestane nikdy psát. :-) A opět doporučuji audio ve slovenčině. Je to bohovské. :-)

7 04.01.2018

Picoult si nevybírá snadná témata. A že téma rasismu pro ni (bělošku a Američanu z "dobré" vrstvy) bylo náročné i osobně, přiznává i v doslovu. Možná o to náročnější nebo vzdálenější je pro nás, protože "americký" rasismus je, řekla bych, ještě něco trochu jiného než ten, který zažíváme u nás.
Občas jsem si u černošky Ruth řekla - proboha, co to ta ženská řeší, proč je tak vztahovačná? Ale pak jsem si uvědomila, že fakt nevím nic o tom, kolik ponížení v sobě musela za celý život udusit. No každopádně ve mně příběh a jeho hlavní poselství - rasismus zakořeněný v každém z nás - vzbudil otázky po vlastních postojích a uvědoměních.
Co se formy týče, jsem ráda, že Picoult opět použila střídání vypravěčů, příběh tím získává nové roviny a spád.

5 31.12.2017

Nedoposlouchala jsem. Deavera mám ráda, hlavně sérii LR, ale tady mi asi příliš vadil projev předčítajícího, nemohla jsem se do toho zabrat. Třeba to někdy zkusím "na papíru" ještě jednou.

1 31.12.2017

Pokud jste cimprlich na sprosté slova, vyhněte se jí. Pokud něco vydržíte, máte smysl pro srandu, nekorektní humor, rošťárny, hravost, blázny a magory, jděte do toho a budete se královsky bavit.

5 28.12.2017

Asi před dvěma lety jsem to začala číst - a nedočetla. Teď jsem dala šanci audiu - a nedoposlouchala. Připadala jsem si jak na přednášce z matfyzu, fakt mě to nudilo. Ano, nedošla jsem dál než ke 4. nebo 5. kapitole a možná potom nabral růst brambor zběsilý děj, no já už jsem bohužel neměla trpělivost to zjišťovat.

4 28.12.2017

Mám raději klasické čtení než dramatizace a rozhlasové hry. Tady ale musím ocenit herecké obsazení, to bylo špičkové. Nicméně jinak mě příběh moc nezaujal - chybělo mi nějaké napětí, gradace, nemluvě o tom, že jsem se zhruba od poloviny začala dost ztrácet v tom, kdo je špion a které strany. Ani závěr nepřinesl žádnou katarzi. Bylo to krátké, tak jsem to doposlouchala, ale bohužel, žádný velký zážitek.

1 27.12.2017

Na konci minulého dílu jsem si říkala, že by hlavní hrdinkou příštího mohla být Conwayová - a ono jo. :-) Mám slabost pro zdánlivě drsné, drzé a silné holky, které se jen tak nezhroutí a nebojí se mluvit sprostě. Navíc mě bavila i zápletka a jsem ráda, že se už nestupňovala "duchařina" přítomná v minulých dílech. Bylo to pořád ještě v pohodě, ale víc už by pro mě asi bylo moc. Doufám, že série bude pokračovat.

1 27.12.2017

Klasika, která mě nikdy nezklame. Jen doufám, že Dán bude psát dál a všechny knihy budou dál i ve skvělé slovenské audioverzi. Začínám na nich být dost závislá a pomalu se chronologicky blížím ke konci...

1 26.12.2017

Poslechla jsem si asi tři kapitoly a odložila to. Vlastně nevím, co mi na tom vadilo - jestli zpracování audia, příběh, který mě nezaujal, nebo jsem na to prostě jen neměla náladu. Někdy to zkrátka nesedne.

2 15.12.2017

Pokud se nepletu, byla to moje první dystopie. Není to můj žánr, což asi ovlivnilo i celkový pocit z knihy. Vize je děsivá a při troše dobré vůle i reálná. Ale ok, víc mi vadlo, že jsem se občas ztrácela v čase - než jsem si uvědomila, že jsem v minulosti, uběhlo půl strany. Taky se nedá mluvit o nějakém velkém spádu, napětí nebo propracovanosti postav. Nicméně jisté vysvětlení tohoto všeho nabízí samotný závěr knihy, za který dávám body navíc.

2 11.12.2017

Dán je jistota, která nezklame. Umývat okna bez sexy slovenčiny v uších už pro mě není myslitelné, stejně jako cesty autem. Vtipné, lehce drsné, pro mě uvěřitelné. Jen doufám, že bude psát dál (a vše bude i dostupné jako audio), protože prostě mě to moc baví.

4 11.12.2017

Backman opět nezklamal a splétá něhu, sprostá slova, smutek a vtip do jednoho vyprávění, které sice není skutečným příběhem jako v předchozích knihách, ale spíše monologem, jaký ke svému dítěti, co si budeme povídat, v bledě modrém občas drží každý rodič.
S nadhledem popisuje slasti a strasti prvootcovství a celou knihou se jako červená nit proplétá láska, láska, láska. Tak nenápadně, a přesto zcela zřetelně, i když píše o videohrách nebo receptu na smaženou zmrzlinu.
Kniha se hemží (dospělými) popkulturními odkazy a může se tak stát i fajn hádankovou knížkou pro rodiče. Filmy, seriály, videohry, muzika, to všechno v ní najdete. A především něžný a vtipný ohříváček na zimu. Krása nesmírná.

8 04.12.2017