PetK
komentáře u knih
Pekařova dcera
Sarah McCoy
Hezký příběh, který zajímavě prolíná minulost nacistického Německa a americkou současnost - a připomíná, že některá dilemata jsou stále stejná.
Na můj vkus to bylo maličko moc "červené". Chápu, proč autorka neustále používala příměry k jídlu a pečivu především, ale působilo to trošku prvoplánově.
Hvězdu dolů dávám za poměrně dost hrubek, které mi čtení místy doslova znechutily. Čert vem čárky, ale ji/jí a shoda podmětu s přísudkem, to už bylo moc silné kafe.
Fabrika
Kateřina Tučková
Nějak jsem se do toho nemohla dostat. Asi je to tím, že Bohyně i Gerta byly z jiného ranku a já čekala něco podobného. Ale bylo to krátké, a tak jsem to doposlouchala. Dalším důvodem bylo asi to, že jsem se hned na začátku úplně nezorientovala ve všech jménech a rodinných vazbách. Kolem a kolem - čekala jsem silný příběh, jak je od Tučkové známe, a dostala jsem spíše (v dobrém) katalog k výstavě. Jako nahlédnutí do historie Brna to není špatné, zvlášť pro místní.
Sára
Dominik Dán
Tenhle příběh se mi líbil víc než u Listu zo záhrobia, který jsem poslouchala předtím. Byl propletenější, prolínalo se víc rovin. A díkybohu nechybělo to koření, které dělá dánovky skvělými (audio)knihami - policejní humor, plnotučné vyprávění a schopnost vcítění se. Myslím, že dánovky se mi nikdy nepřejí, právě kvůli této tajné přísadě.
Němý křik
Angela Marsons
Detektivky doslova hltám, a tak už se mi občas stává, že zabřednu do jakéhosi průměru a netrpělivě vyhlížím další, která mě zaujme a z toho průměru pozitivně vykoukne. Na tuto sérii jsem slyšela chválu z několika stran, a to od lidí, jejichž názoru si považuju. A tak byla Angela Marsons jasná volba.
Čte se to jako po másle, přirozeně a v pohodě, dialogy jsou příjemně odlehčené sarkastickým humorem, který vyvažuje temnou stránku příběhu. Ten je komplikovaný tak akorát, aby člověk neměl od půlky knihy jasno, ale zároveň se neztrácel v propletenci faktů a složitých vysvětlování. Hlavní postava vyšetřovatelky Kim je dobře vyvážená, aby to nebyla prvoplánová sympaťačka, ale ani totální protiva. I její tým se skládá z postav, které jsou v prvním díle nadějně načrtnuté tak, že mají potenciál pro samostatné zajímavé příběhy.
Ale cosi maličko mi tam přece jen chybělo, jen kousíček, který dle mého názoru má třeba série Hjortha a Rosenfeldta se Sebastianem Bergmanem. Nicméně nad průměr první díl série vykukuje, a tak se určitě poohlédnu po dalších.
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Ten příběh - to je teda síla.
Můj žánr jsou detektivky severského střihu, ale čas od času mám potřebu proložit je něčím, co mi trochu víc otevře obzory jak co do stylu/žánru literatury, tak co do rozšíření si obzorů, reálií, historie... Na rovinu, před touto knihou jsem akorát tak mlhavě tušila, že existuje nějaký Tatarstán, ale co vše tam lidé prožili, o jejich způsobu života, mentalitě, zvycích... to ani co by se za nehet vešlo.
Na půdorysu neobyčejného příběhu Zulejky jsem se prošla dějinami Tatarstánu, zjistila, že komunisti/fašisti/další podobná cháska jsou stejné svině po celém světě. A že vůle žít je někdy nekonečná. Že člověk se přizpůsobí prakticky čemukoli a zažije to, co by jej do 30 let ani nenapadlo.
A ten krásný jazyk! Klobouk dolů je třeba dát i před překladatelem; i díky němu jsem se chvílemi v knize doslova vyžívala. Doporučuji velmi - sama jsem měla strach, zda mě to bude bavit, a nakonec jsem jen četla a četla. Nádhera.
List zo záhrobia
Dominik Dán
Tento příběh byl, co se samotného detektivního případu týče, docela předvídatelný. Ale to nic nemění na tom, že si stále užívám pošťuchování mezi "vraždármi" a krásnou plnotučnou slovenčinu v podání Mariana Geišberga,
Útěk
Peter May
Pro Petera Maye mám slabost, protože napsal geniální Ostrovní trilogii. Bohužel - stejně jako u všech dalších hodnocení - musím podotknout, že i když ostatní jeho knihy vůbec nejsou špatné, laťka je u nich holt níž.
U Útěku se mi líbilo, že se autor věnuje docela opomíjenému tématu stáří, a potěšily mě odkazy na hudbu 60. let. Akorát jsem tak nějak měla pocit, že děj netáhne, nemá nahozený motor, i když střídání časových rovin a 1. a 3. osoby tomu trochu pomohly. Ani rozuzlení nebylo nijak ohromující.
I přesto budu Maye číst dál a doufat, že v jeho tvorbě najdu další perlu typu Ostrovní trilogie.
Hadrový panák
Daniel Cole
Taková ta středně povedená detektivka, která v podstatě ničím nevybočuje ze záplavy podobných knih. Což neznamená, že je špatná, jen zkrátka když se zaměřujete hlavně na tento žánr jako já, zapamatujete si doopravdy jen ty nejlepší. V poslední třetině se to sice docela slibně zašmodrchalo a vyústění příběhu bylo celkem originální, ale jinak jak říkám - standard.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Přidávám do ranku podobných příběhů typu Za zavřenými dveřmi, Manželé od vedle apod. Je to dobré na odreagování, dobře se to čte (tři večery), nemusí se nad tím moc přemýšlet a dobře to odsýpá. Pokud je to to, co právě chcete, nebudete zklamaní. Jen tady holt chybí nějaká ta "přidaná hodnota".
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Dala jsem tomu tři večery a nějak mě to nechytlo... Možná jen nebyla ta správná chvíle. Kamarádkám jsem zakázala spoilery, ještě jí dám možná někdy šanci. :-)
Ďáblova slza
Jeffery Deaver
Docela zajímavé bylo dozvědět se něco z oboru písmoznalectví a zkoumání dokumentů. Jinak to myslím nevybočovalo z Deaverových poměrně vysokých standardů. Četla jsem od něj už lepší (teda tuhle jsem poslouchala) a tak nějak jsem pořád čekala, kdy se objeví Lincoln Rhyme... Vtipné je, že jsem se dočkala. :-)
Noční pták
Brian Freeman
Knížku jsem si vybrala kvůli tématu měnění/mazání vzpomínek, protože se mi moc líbila kniha Všechno není zapomenuto s podobným tématem. Což v podstatě odpovídalo a přinutilo mě to uvažovat nad etickými otázkami takového zákroku, pokud by se jednou stal skutečností, a nad všemi jeho klady a zápory. Ale jinak to byla detektivka docela průměrná. Nenadchne, neurazí.
Strach
Jozef Karika
Napíšu to tady tak, jak jsem to včera těsně po dočtení psala kamarádkám do našeho "čtenářského kroužku": "Nebavilo mě to tak jako Trhlina, ale na konci jsem se ku.vavoledop.dele málem po.rala." Ano, ve druhé půlce už pro mě (na rozdíl od Trhliny) ta hrůza negradovala, měla jsem pocit, že se to všechno spíš už jen opakuje, a říkala jsem si "ok, ok, tak už pojďme na konec, ať vím, jak to dopadne". No... A na konci se málem stalo výše zmíněné. A proto dávám čtyři, i když jsem ještě tak pět stránek před koncem byla rozhodnutá, že budou tři hvězdy.
Počátek
Dan Brown
Možná je to tím, že jsem si od Browna dala pár let pokoj, protože jeho schémata už mně připadaly až moc stejné a předvídatelné. Ale tohle jsem si zkrátka a jednoduše užila. Jasně, zase to bylo na jedno brdo ve smyslu - děj v plus mínus 24 hodinách, kráska po boku Langdona (btw Ambra Vidal - nemám ráda přechylování - je opravdu jméno jak pro královnu), odbočky do minulosti a zvrat těsně před koncem... Ale Brownovi se nedá upřít, že umí psát. Vzbudit napětí. A hlavně! vzbudit touhu cestovat a poznat všechna ta místa, ve kterých se děj knihy odehrává.
Konec už mi přece jen přišel trochu zdlouhavý, s tou slavnou prezentací se fakt babral už moc. :-) Ale jinak jsem si to opravdu vychutnala.
Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
Ráno jsem začala poslouchat a v poledne bylo hotovo. Chce se mi říct něco v tom smyslu, že po dobu trvání knížky se nic zvláštního nestalo, podobně jako u Selskýho baroka. Ale... tak nějak stalo. Je to těžké vyjádřit, celé to vlastně jen tak plyne a je z toho cítit zvláštní smutek... A bylo to moc hezké. A atmosféru audioknížky rozhodně umocnila hitovka Power of Love, která ji provází po celou dobu. Možná proto ten smutek a naléhavost a rozervanost duše ruku v ruce s novodobými hledači zlata...
Umrlčí cesta
Peter May
Hlas Jiřího Dvořáka mě okamžitě přenesl do atmosféry ostrovní trilogie, jedné z nejlepších audioknih, jaké jsem zatím kdy poslouchala. A ani tahle se nemusí stydět - za provedení ani za příběh. Ten je poměrně přehledný, propracovaný akorát a nepostrádá napětí. Jedna důležitá věc (nebudu spoilerovat) mi ale připadala nevysvětlená, tak nad tím pořád dumám. Důležitější ale je, že jsem se zase něco dozvěděla, tentokrát o významu včel pro lidstvo. I kdyby to byla jen z poloviny pravda, no tak teda wow. A nelze potlačit myšlenky na to, jak se chováme ke své planetě - a jak se nám to jednou vrátí?
Svatební cesta do Jiljí
Miroslav Skála
K poslechu audioknihy mě přimělo namluvení Vojty Dyka a Táni Vilhelmové, říkala jsem si, že už jen to bude zážitek. Ale příběh jako takový mě nezaujal. Dokonce jsem se chvílemi i nudila. Zasmála jsem se jen při popisu situace s chatou plnou výletníků a lidovými písněmi, kdy jsem si vzpomněla na humor ze Saturnina. Jinak jsem to ale nevzdala jen proto, abych zjistila, jestli se teda nakonec vzali. Připadalo mi to zdlouhavé, nezáživné... a úplně jsem cítila promarněné šance na vyšší level humoru.
Už je tady zas
Timur Vermes
Když je Hitler za šaška, dá se i válce zasmát. A tenhle humor je tak trochu mrazivý. Řekla bych, že přesně na hraně. Velká poklona za námět i zpracování. Jen doufejme, že něco podobného zůstane navždycky jen v knížkách. Ovšem paralelu s dnešní situací (nejen) v České republice nelze nevidět. Prostě když se zlo probudí, je jedno, jakou má tvář.
Slyším sirény v ulicích
Adrian McKinty
Doba a místo, na kterém nechcete žít. Tíseň, hrůza, děs a všudypřítomný zmar je červenou nití dalšího příběhu detektiva Seana Duffyho, který se v Severním Irsku 80. let 20. století vymyká hned na několika frontách - vzdělaný a chytrý katolík v policejních řadách, který to ještě všechno nevzdal. Oproti prvnímu dílu ubylo nejrůznějších teroristických skupin (které je pro neznalého docela těžké sledovat), Duffy je ale stále cynický a sarkastický tak, jak to máme rádi. Dobrá série, těším se na pokračování.
Cizinec
Harlan Coben
Dávám tři hvězdy jen proto, že mě knížka bavila o něco míň než předešlé Temné lesy. Tam byla spousta sarkasmu, cynického humoru a nadhledu, Cizinec využíval mnohem "normálnější" jazyk, čímž pro mě tak trochu zapadl do průměru... A je to škoda. Od Cobena jsem četla tuším tři knihy a těším se každopádně na další.