PetK komentáře u knih
Taková ta klasika, kterou si čistím hlavu před spaním - nic extra náročného, co se dobře čte, odsýpá, zaujme, ale není třeba nad tím extra přemýšlet. Pachatele jsem odhalila dřív. Lékařské prostředí je atraktivní. Ale že by knížka něčím extra vyčuhovala, to zas ne. Nicméně v rámci žánru je to dobré.
Rychlovka na jednu podzimní neděli. Pro mě jeho třetí kniha po Trhlině a Strachu. Karika opět pracuje se strachem, který si každý neseme v sobě a podněcují ho vnější podněty, tady především opuštěná samota horské chaty v zimě. Poměrně rychle se dostal do fáze, která mě trochu štvala už u Strachu - jakože šílenost na šílenost, kam tohle ještě může jít dál, jak moc se hlavní postava ještě může bát a děsit, co ještě horšího ji může potkat... Každopádně délka knížky nahrávala tomu, abych to dočetla, že se to nebude opakovat donekonečna.
Vyvrcholení příběhu mě napadlo o něco dřív, než bylo popsáno, ale jak sám autor píše - náznaků dal dost. Závěr poměrně zajímavý. Akorát přemýšlím, jestli se čtenářům tohle téma, které Karika v podstatě omílá pořád dokola, už nepřejí.
Cítím jakousi zvláštní povinnost přečíst všechno, co May napíše, mám to tak u většiny oblíbených autorů, kteří někdy napsali něco, co mě dostalo. Akta Enzo jsou o třídu níž než Ostrovní trilogie a Čínské romány ještě níž (zvlášť poslední díl). No ale i tak to prostě vždycky přečtu/poslechnu.
Tady to začalo být ve druhé půlce zajímavější, konec uzavřel kruh, kde se propojil osobní příběh s profesním. May si taky připravil půdu pro nosný příběh hlavního hrdiny do dalších dílů. Pravděpodobně je zase přečtu a budu doufat v další Ostrovní trilogii...
Při vší úctě, na Ozzyho a jeho neskutečně šílený život ani Tři sestry s Průšou nemají, ale v českém kontextu asi nenajdeme punkovější příběh. Fanánek umí psát, místy jsem se fakt smála, a musela to být prostě neuvěřitelná jízda. Za mě palec nahoru, 5 hvězd nedávám jen proto, že jsem holt zrovna nedávno poslouchala toho Ozzyho...
To, co ze začátku vypadalo na další "Manželku od vedle" nebo něco z podobného ranku, se ve druhé části změnilo ve slušné drama. Sice jsem "díky" jednomu spoileru tady tušila, o co půjde (takže děkujem), ale i tak to bylo dost zajímavé. Jasně, pořád ženský psychologický román/thriller, ale slušné úrovně.
Vzdala jsem to poměrně brzo, ani King není můj úplný favorit. Možná jsem tomu měla ještě dát šanci, ale zkrátka mě to nechytlo. Radši věnuju čas knížce, kde to pro mě od začátku zajiskří.
Nějak jsem se do toho nedokázala zaposlouchat a asi po čtvrtině to vzdala. Měla jsem guláš ve jménech a zkrátka mě to nechytlo.
Paní Helena je bezesporu zajímavá osobnost české kultury. Moc mě potěšilo, že mám možnost dozvědět se o ní víc, a to mi kniha splnila. Je to žena noblesní, přirozeně chytrá a empatická, pochybující, se schopností sebereflexe a přiznání chyb. Souhlasím s tím, že Pavel Kosatík byl občas možná až moc košatý a jeho otázky či příspěvky do diskuse by mohly být kratší vzhledem k tomu, že ten příběh není o něm. Ale musí se mu nechat, že paní Helenu ne vždy jen hladil po srsti, a právě chvíle, kdy se dostali do názorových střetů, mně přišly nejzajímavější, dokázaly vytvořit napětí. Každopádně život paní Heleny je nesmírně zajímavý i vzhledem k dějinám, kterým, jak sama říká, "nemohla uniknout, když žije celý život na Václaváku". Krásná knížka, jak obsahem, tak i fyzickým provedením.
Tak to zkusím popořadě, zřejmě mi z toho vylezou klady i zápory na přeskáčku.
Řekla bych, že to je Třeštíkové nejosobnější a nejniternější knížka, že čtenáře pustila do své duše hlouběji než v předchozích příbězích.
S tím však zvláštně kontrastuje hlavní hrdinka, která jako by postrádala jakékoli city, empatii... Dost často se chovala jako úplná kráva.
No a pak to slovácké nářečí. Veselí znám docela dobře, bydlím nedaleko, a slovácky mluvím taky. Ale bohužel to místy nedodržela přesně (a v tomto případě bych čekala, že když už, tak už).
A jako karikatura na mě působilo i líčení života obyvatel moravské vesnice. Ve smyslu "aby se Pražáci měli čemu smát". Jasně, Veselí je fakt díra a Bzenec ještě větší, ale to neznamená, že tam žijí jenom samí burani.
Třeštíková se umí v jednu chvíli naprosto přesně dotknout bolavého místa v duši, napsat větu, odstavec, který v člověku (ženě?) hluboce zarezonuje... a pak se vrátí k jakési zvláštní plytkosti.
Konec byl divný. Dokážu pochopit, že to vlastně je jen jeden v podstatě neuzavřený úsek života, ono ne všechno v reálu končí ohňostrojem, svatbou nebo cváláním na jednorožci do duhy. Život prostě plyne, ale zanechalo to ve mně dojem jakési zvláštní neuzavřenosti.
Moje výhrady ale neměly vliv na chuť knížku číst, i když je to možná divné. Minimálně mě to donutilo napsat tohle poměrně obsáhlé hodnocení, což asi samo o sobě něco vypovídá. :-)
Suma sumárum - dobrá oddechovka, Třeštíková má svou cílovku a úspěch v podstatě vždy zaručený. Jen to ve mně holt zanechalo rozporuplný dojem.
Napsal tohle opravdu Harlan Coben? Už jsem od něj přečetla tři nebo čtyři (novější) knihy a všechny považuju za nadprůměrné. Ale tohle... pardon.
Za prvé byl příběh na HC velmi plytký a ničím nezajímavý. (Ještě že jsem to od něj nečetla jako první.) No a pak je tady ta věc s korektorem. A když říkám korektor, myslím tím žádný korektor. Jsem si jistá, že to ani neviděl (měla jsem e-book). Nejen že v textu byla zaměňována například podobná slova s různým významem, o takových prkotinách, jako jsou čárky a uvozovky vůbec nemluvím. A v neposlední řadě si tady někdo (autor? překladatel?) pletl virus HIV a onemocnění AIDS, což v tomhle případě jakože ale fakt sory. No nic, snad to byla jen blbá kombinace nevypsaného autora, nedokonalého překladu a neexistujícího korektora. Nicméně na HC nezanevřu.
Tohle je přesně ten typ knihy, která mi mnohem víc vyhovuje jako audio. Protože i když lékařské postupy popisuje docela srozumitelně, je to zkrátka svižnější. Navíc je audioverze moc pěkně zpracovaná. Takže pokud někdo máte obavy, že to z tohoto důvodu nepřečtete, poslouchejte.
Vždycky plesám nad tím, když je autor nekorektní, a to Tomáš Šebek je (na to, že je to vážený lékař). Bez patosu, jasně a srozumitelně popisuje misi chlapa, který se rozhodl, že být doktorem není práce, ale poslání.
A co si budeme povídat, charismatický Šebek je nejlepší PR Lékařů bez hranic, jaké může být. Holky omdlívají, kluci to nikdy nepřiznají, ale všichni by chtěli být jako on.
No a ten konec, ten mě prostě rozložil.
Je to jenom hra. A je to úplně celý svět.
Fakt nechápu, jak to Backman dělá. Zase jsem věděla, že budu brečet, hned u první kapitoly. Jeho příběhy jsou neskutečně silné a lidské, všechno vždycky nedopadne jako v pohádce, je tam naděje i zmar, láska i nenávist. Úžasné pokračování medvědínských osudů.
Musím přiznat, že jsem čekala "jednodušší" knihu ve smyslu všech těch Manželek od vedle apod. Tahle byla přece jen propracovanější, což bylo docela příjemné překvapení.
Víc než "hlavní" příběh advokátky Lily mě chytil příběh malé holčičky Carly, a to především v první půlce knížky. Její fantazie a vidění světa.
Na druhou stranu mi připadalo trochu přitažené za vlasy, jak autorka účelově zamlčovala kousky příběh jen proto, aby následně vysvětlila chování postav... V příběhu se to objevilo minimálně třikrát.
Sua sumárum - dobrá oddychovka.
Nečetla jsem zatím moc knih s černošskou tematikou, a tahle do ní zabředla asi nejvíc. Nejen do popisu toho, co musí černošské ženy absolvovat kvůli vlasům (snad poprvé jsem vděčná za rovné dráty), ale překvapením pro mě bylo třeba i to, že i černoši mezi sebou rozeznávají "podrasy" a že rasismus je v lidech zakořeněný víc, než by se nám mohlo zdát.
Na příběhu vztahu dvou mladých lidí v průběhu let tak autorka popisu jejich osudy, společné i rozdělené (a rozdílné). Konec mě malinko zklamal, a protože nechci spoilerovat, řeknu jen, že bych si ho zkrátka vzhledem k vývoji příběhu představovala jinak. Každopádně nelituji večerů, které jsem s Amerikánou strávila.
Tohle mě moc nezaujalo. Ale pustila jsem se do toho kvůli prostředí skotských Hebrid a těšila se, že si připomenu atmosféru Ostrovní trilogie.
No. Jednak to byla dost duchařina, což úplně nemusím, a zřejmě díky tomu mi některé pasáže připadaly dost neuvěřitelné. Potom atmosféra - mistrovství Maye ve vykreslení atmosféry místní krajiny, lidí, přírody atd. to opravdu zdaleka nedosáhlo. A nakonec je tady provedení audioknihy - už jsem zapomněla jméno herečky, ale pardon, byla dost hrozná. Melodramatická, dramatická, přehrávala... až jsem měla několikrát chuť s tím seknout. Tohle mi prostě nesedlo.
Prostě a jednoduše jsem se při poslechu téhle knížky v podání Otakara Brouska nesmírně bavila. Nekorektní, vtipná, místy neuvěřitelná. Jak jsem psala už na FB do Co čteme, omylem zfetovat faráře může asi fakt jen Ozzy. Pravda, celým příběhem se táhne červená nit ve smyslu "to vlastně všechno samo, já nic, já muzikant" (vtipe, vylez), ale to mi vlastně bylo jedno. Co taky můžete čekat od věčně nedospělého děcka, které se stane legendou. Ať je to jak chce, je to prostě magor a jeho život bych prožít nechtěla. Ale číst/poslouchat o něm, byla prostě a jednoduše zábava a sranda.
Ani jsem si neuvědomila, že knížka má stejnou hlavní hrdinku (jednu z hlavních hrdinek) jako předchozí kniha autorky, Vdova, než jsem na odkaz v textu narazila. Už je to taky chvíli, co jsem ji četla. Taky jsem kdysi byla novinářka, takže tohle prostředí mě baví. Příběh je dobře propracovaný a ne prvoplánový. Četlo se to dobře, jsem sama zvědavá, jestli si knížku budu ještě za pár týdnů či měsíců pamatovat.
Docela dobrý. Příběh vyprávěný ve dvou časových rovinách několika účastníky děje. Akorát ten "šokující závěr" jsem tak nějak odhadla dopředu. Slušné čtení, jen mi holt asi brzy zapadne mezi mnoho dalších podobných knih,
Krásný prvorepublikový příběh, sága jedné rodiny vyprávěná očima mladšího syna rodu Neumanů. Útrapy války i lesk Barrandovských teras... V podání Martina Myšičky to byla lahůdka. Urban pro mě byl doteď skrytý, určitě se poohlédnu i po jeho dalších knihách.
Příběh plyne jako voda, lehce a příjemně. Úplně to vidím jako film, ságu jednoho rodu. Moc hezký příběh. Nezasáhl mě tak jako Hana, ale myslím, že je to tím, že už jsem tak trochu čekala, co od Mornštajnové můžu čekat. Už se těším na Slepou mapu.