PetK komentáře u knih
Tohle bylo hodně hezké čtení. Smutné, dojemné, vtipné i milé. Autor je často přirovnávaný ke kolegovi Backmanovi a já s tím souhlasím. Rozdíl vidím v tom, že Gould-Bourn má v této knize víc humoru, která u Backmana není až v takové míře (možná v Úzkostech a jejich lidech). A taky je to autorské srovnávání možná důvod, proč bych nejraději dala 4,5 hvězdičky. Protože ten wow efekt jsem si odbyla u Backmana, a i když jsem si čtení Pandy fakt užila, už tam chyběl ten moment překvapení z takového typu příběhu. To ale nic nesnižuje na kvalitě knihy, doporučuju všema deseti.
Zábavná oddechovka, která je naprosto v pořádku, pokud od ní čekáte zábavnou oddechovku. Jasně že by se to všechno takhle asi nestalo, ale co si budeme povídat - všichni (z určité generace) jsme kdysi sledovali Vyvolené nebo Big Brothera. Místy jsem se i od srdce zasmála. K dovolené u moře byla úplně ideální.
Já je prostě miluju, ty divné lidi z oddělení Q. :-) Vlastně už je mi (no, ne úplně samozřejmě) jedno, jaký případ vyšetřují, baví mě je sledovat. Tady si nemůžu stěžovat ani na případ a samozřejmě ani na "rozuzlení" dlouhodobé dějové linky. Jen doufám, že J. A. Olsenovi nebude trvat další dva roky napsat další (prý poslední) díl.
Poetický a něžný příběh, ve kterém se střídá smutek a nadějí. Nejvíc oceňuji, že autorka dokáže věci, místa a události (hřbitov, smrt...) popsat tak, že se na to vše dá pohlédnout i jinak. Kvetoucí zahrada plná zeleniny v těsné blízkosti hřbitova je toho symbolickým důkazem.
Příběh Violette byl poutavý, přiznám se, že jsem se chvílemi trochu ztrácela v časových rovinách a na můj vkus by kniha mohla být kratší. Přesto doporučuji všem, kteří mají rádi podobný typ příběhů, ve kterém dostanou i životní moudra podaná stravitelným způsobem.
Poslouchala jsem. Zacalo to jako poutava detektivka. Ale chvilemi se ztracela, prislo mi to trochu prekombinovane, rozvlacne... Obavam se, ze brzo nebudu vedet, o cem to bylo.
Přemýšlím, co bych tomu vytkla, a nemám co. Knížka se čte velmi dobře, je v ní skvěle vykreslená situace kluka, okolo kterého mají všichni dospělí svoje strasti a slasti a na jeho problémy a radosti už nikomu nezbývá kapacita. A tak je často na všechno sám, a to víc, než by měl. Z knihy čiší obrovský smutek, sem tam vystrčí růžky naděje. Autorka hezky zachytila proměnu a dospívání kluka v mladého muže, která proběhla dřív, než by měla. Doporučuji.
Pokud vás tenhle typ literatury zajímá, pak doporučuju i Poupátka a Pak už jen tma - dvě české knihy z podobného ranku.
(SPOILER) Standardně dobrá detektivka, dobře vykreslená atmosféra města, kde lidi šílí suchem a vedrem. Staré rány, nové případy a všechno se hezky propojuje. Dala bych 4 hvězdy, ale přece jen důkazy, které nikdo nenašel 20 let a najednou je najde hlavní hrdina, to mi přece jenom přišlo už trochu moc přitažené za vlasy. Časem zkusím i nějakou další knížku autorky.
Pokaždé, když dočtu knížku s podobným tématem, zakončím ji sama pro sebe slovy: "Komunisti jsou ku.vy." Příběh o tom, jak se někdejší "panstvo" chovalo k řeholnicím, je neskutečný, v tom je největší síla knihy. Je cítit, že Tučková si, stejně jako v předchozích případech, dala velkou práci s bádáním, i když pak s reáliemi nakládala velmi volně, což může být rozporuplné. (Kopanice a Žítkovou máme za kopcem a co se tady strhlo po Žítkovských bohyních, rezonuje, bohužel většinou ve zlém, dodnes).
Upřímně, zhruba v polovině knihy se mi kvůli střídání časových rovin začali plést jednotliví kněží a události. Tady je třeba přiznat, že na tom mám velký podíl tím, že jsem se často ke čtení dostala až večer, přečetla malý kousek a usnula. Určitě by si to zasloužilo větší zátahy, aby příběh plynul.
Nebudu spoilerovat, ale jedna věc mě v knize hodně, hodně zatahala za tykadla, protože pravděpodobnost, že by se to mohlo stát, je fakt mizivá. To mě trochu rozladilo a i když jsem dočetla už zhruba před týdnem, pořád mi to vadí.
Nemůžu tedy dát plný počet hvězd, ale zdůrazňuju, že ta knížka je velmi důležitá svým tématem. Psát Tučková umí, čtivost tomu rozhodně nechybí a téma... jak jsem psala na začátku.
Většinou čtu "nové" detektivky severského a britského střihu. Tohle bylo milé, staromilské, skvělé audio v podání Lukáše Hlavici.
Už při čtení "dospělých" knížek Petry Soukupové jsem obdivovala její empatii a způsob, jak umí dokonale vyjádřit vnitřní pohnutky svých postav. A teď si říkám, že sama musela být divné dítě, protože jinak to není možné. :-) Dovedu si představit, že takový příběh může být skvělou terapií pro děti, které si připadají (nebo jiným připadají) divné. A rozhodně to není jen "dětské" čtení. Mimochodem jsem poslouchala, za povedené audio hvězdička nahoru.
Nejsem čtenářem povídek, často mě neosloví, a tak jsem si Žárlivost dala jako audio. Nesbo pořád umí psát a budovat příběh, ať už na pár stránkách nebo větší ploše - kniha obsahuje oboje. Ale nějaké extra nadšení se nekonalo. Přiznávám, asi se na tom podepisuje i můj obecný vztah k povídkám, no nějaká ta nadstavba, to "něco", co Nesbo umí dostat do svých knih, mi nějak chybělo...
Kdo si potrpí na tento typ příběhu - tajemství, napětí... nebude zklamaný. Já si je dávám občas a v rámci žánru tomu není, myslím, co vytknout. Trochu zmatek v tom byl, to se nedá nic dělat, to už vyplývá z příběhu samotného. V některých chvílích jsem se trochu ztrácela - kdo, co a kdy. Hvězda navíc za výborné audio s Terezou Dočkalovou a Martinem Pechlátem.
V hlavní roli řeka. Jako by Temže v tomto příběhu byla samostatnou postavou, děsivou, nepřehlédnutelnou. Většinou bývají řeky popisovány romanticky, tady byla vykreslená ve vší špíně a nebezpečí. To mě bavilo. Stejně jako příběh trochu zvláštního kluka. Rozuzlení bez připomínek. Stále má oblíbená série.
Ono se to vlastně pořád opakuje dokola - nejhorší případ, nejhorší vrah, největší výzva... Ale když si hlavní hrdiny oblíbíte a zajímá vás i jejich osobní linka, vlastně nemáte co řešit. Navíc audio v podání Pavla Soukupa je velmi zdařilé a už jen ten poslech je pro mě relax, který si ani v dalších pokračováních nenechám ujít.
Má ráda tyhle rodinné ságy, kromě čtenářského zážitku si můžu doplnit i mezery ve vzdělání. Tady mě bavily příběhy, osudy, ale i fakt, že hlavní postava rozhodně nebyla jednoznačně kladná hrdinka. Hezké byly pasáže, které popisují trable a bezmocnost stáří. Konec bych si osobně představovala jiný, ale to je, myslím, otázka osobního vkusu. Čtivost a tah nechyběly.
Ze začátku jsem byla maličko rozpačitá, jestli nebude celá knížka jen jakými výčtem "hříchů proti socialismu", ale naštěstí měla po celou dobu vzestupnou tendenci, a to až do konce, kdy se vyznění knihy dost proměnilo. Jazyk hezky kombinoval mluvu 50. let a nadhled mladé holky, které jsou ve všech dobách vlastně stejné.
Trochu jsem se ztrácela ve všech těch postavách, o kterých Honzlová pouze vyprávěla a v ději se jinak neobjevily. Jinak se ale příběh četl svižně, střídaly se chvíle lehkosti s momenty, kdy člověku zatrnulo. V knížce zůstává nezodpovězeno několik otázek (minimálně jedna mi v hlavě šťourá pořád), ale to nijak nevadí - ani v životě neodstaneme vždycky na všechno odpověď. Závěr velmi pěkně udělaný. Doporučuji.
Docela rychlovka a fajn ústřední téma knihy. Za které osobně tedy nepovažuju záměnu dítěte, ale střet s psychopatem. Jasně, není to odborná studie, ale náznak, jak tihle lidé fungují, docela dobrý. Mimochodem v populaci jich je 1-2 %.
Četlo se to svižně, mám ráda střídání vypravěčů. Když k tomu člověk přistoupí jako k oddechovce a nečeká od toho hlubokou psychologii, není tomu co vytknout.
Opět vynikající badatelská práce Karin Lednické, kdy smyšlené postavy nesou skutečné příběhy. Ve druhém díle bylo o něco víc politiky než v prvním, což chápu - bylo to to, co lidské osudy v té době nejvíc ovlivňovalo. Přesto mě víc baví ty "lidské" příběhy, když člověk (bohužel) nemá moc povědomí o historických souvislostech, může se občas ztrácet. Přesto udělala autorka vše pro to, aby právě ty souvislosti podala srozumitelně, a především je oživila a dala nám nevzdělancům vůbec vědět, že něco takového se dělo kousek od nás. Jak bobtná počet dětí a jejich partnerů a jejich dětí, občas jsem se musela zastavit a zamyslet, o kom že je to řeč, ale to je jen drobný detail, který připisuju na vrub mojí blbé paměti. :-) Každopádně je to skvělý počin, který přesahuje hranice "pouhé" literatury.
Zajímavé téma sebevražd studentů na prestižní univerzitě. Příběh má spád, sem tam vtip na odlehčení, bavilo mě podobně jako první díl. Asi je to mnou, no na konci jsem se chvílemi maličko ztratila, kdo je kdo a kdo co. Především ta spousta studentek se mi místy pletla. Každopádně určitě budu v sérii pokračovat.
Příběh o ztrátě nevinnosti... To, co často nechceme vidět nebo věřit, že by se něco takového mohlo stát, ale ono se to děje, a víc, než bychom si kdy mysleli.
Výborný vypravěčský styl, jako bych se vrátila o desítky let zpátky a znovu prožívala prepubertální vztahy, bolístky i radosti. Určitě doporučuji, nejen ženám.