petr_ komentáře u knih
Dávám méně hvězdiček ne proto, že by se jednalo o horší četbu, ale nejsem si jistý, jestli jsem plně pochopil její obsah. Možná je to i proto, že čtu sérii knih odprostředka, i když si myslím že se jedná o samostatný příběh a nemusím jednotlivé části číst chronologicky tak jak byly napsány.
Avšak některé části děje mě zaujaly. Například úvahy farářky o víře a zvláště to, kolik pochybností může mít věřící člověk, ačkoliv je věřící. Jak lidské.
Velmi by mě zajímal také vztah Švédů k norštině, což je problém s kterým jsem se setkal i v jiné severské literatuře a zřejmě je stále aktuální. S tím také souvisí vztah obyvatel k Laponcům (Sámům), což je věc v Evropě unikátní.
Velmi se mi líbila část, která popisuje jak se Ingerfrid stará o ovce a popisuje jejich bahnění.
Abych to shrnul, tak je tento příběh plný zajímavého severského prostředí.
Dovolil bych si oponovat tomu, že jsem četl román. Spíše bych řekl, že se jedná o soubor povídek z prostředí hvozdu, které reflektují vybrané historické události. Až teprve poslední kapitoly děj jednotlivých kapitol scelují, ale stejně bych řekl, že se o román nejedná.
Jednotlivé kapitoly jsou zajímavé, vystupují tam zajímavé postavy, mezi kterými vynikají hlavně ženy. Velmi pěknou rekvizitou více příběhů je také křížek z cedrového dřeva.
Zpočátku to ani jako historická detektivka nevypadá, ale pokud čtenář dočte do konce , zjistí , že příběh má dobrou pointu. Takové příběhy mám rád i když si někdy mezi četbou říkám jestli má smysl knihu dočíst, protože někdy konec potvrzuje dojem z počátku knihy (prostě takové zblunknutí do vody a nic z toho).
Autor si trochu pohrál s charakteristikami historických postav, takže ukázal zajímavý pohled na historické události.
Krátká knížečka na jeden večer s velmi zajímavým pohledem na řecké báje o Atlasovi a jeho okolí.
Kromě příběhu, který je velmi zajímavý a dramatický, nejen pro Grace, ale i pro Simona, který se zaplétá do problémů své bytné. Jsou zajímavé i dobové postřehy ze života v Irsku, odkud Grace pocházela, ale i popisy cesty migrantů na plachetnici do Kanady. Zajímavě popisuje i život služebných a jejich každodenních starostí.
Je to velmi pěkná četba a určitě se podívám po dalších dílech této autorky.
Když jsem četl tuto knížku, měl jsem pocit, že si prohlížím Brueghelovy obrazy v celé jejich kráse. Tlustí, tencí vše zde má své místo ve společnosti, i hrdinův odstup nad událostmi, aby je mohl zahrnout do svého díla. Po Hyeronymusovi další velký syn Brabantska.
Jestli je toto thriller, tak je celým thrillerem politika vůbec.
Je to dobrý náhled do zákulisních jednání, o etických profilech politiků a jejich vazbách na lobistické mediální skupiny.
Vůbec si nedělám iluze o duševních trpaslících, kteří se perou o moc a mají za zády státní i stranické byrokratické aparáty, takový dojem na mě dělá současný stav.
PS. Nechápu jak může někdo fandit takovému haj**ovi
Sníh mě zklamal, protože mi děj připadal příliš roztříštěný a dělalo mi velké problémy si udržet jeho kontinuitu. Ačkoliv se mi jiné autorovy knihy líbily, tak s touto to bylo horší. Možná je to tím, že cyberpunk není moje krevní skupina.
Pěkné napínavé čtení s dobře popsanými charakteristikami postav. Ani se mi nechtělo přerušovat četbu, takže jsem knihu rychle přečetl.
Možná by se mi líbilo dobré filmové zpracování.
Pro mě bylo docela náročné knihu přečíst, protože příběh se ztrácí v množství postřehů a popisů.
Hlavním tématem vlastně jsou zážitky z první světové války a z období po ní. O tom co prožívali muži na frontě a ženy doma. Jak se měnily jejich priority a názory a jaký to mělo dopad na celou společnost, a to i na tak tradiční, jaká byla ve Velké Británii.
Velmi se také autorovi podařilo popsat traumata lidí v poválečné době a v závěrečné části nás příběh zavede do britských kolonií, což je také zajímavý pohled na tuto dobu.
Tato kniha není ani fenomenální, ani mysteriózní, jak je uvedeno v komentáři, ale dobrá je. Konstrukce příběhu mi trochu připomínala podání příběhů Davida Mitchella.
Je to tím, že tři obsažené příběhy se na konci spojí v jednotlivý celek.
Je to správné se zbavovat nechtěných vzpomínek? Obzvlášť když si uvědomíme, že někteří lidé s velkými zkušenostmi jsou schopni vršit na sebe stále stejné chyby. Čehož jsou důkazem i hrdinové této knihy.
Trochu se zamýšlím nad podstatou krásné literatury, jestli její četbou nemohu někomu ublížit, když se šťourám v jeho životě.
Příjemné čtení ve kterém nejsou přehnané akční scény s dobrou a zajímavou charakteristikou hlavních postav. Doufám, že pokračování bude stejně zajímavé.
Jak už jsem uváděl tak mám rád jižanské příběhy, ale to není tento příběh, protože je úplně jiný. Příběh o tom, jak se mají lidé k sobě chovat, ať už jsou to přátelé, rodina a nebo i sousedé. V dnešním uspěchaném světě často zapomínáme na to, že to nejcennější co můžeme mít jsou upřímné vztahy mezi lidmi, protože pak nejsme nikdy sami, pak pro nás úspěch není nutně potřebný, ale pokud se dostaví dokáže potěšit i naše přátele, tak jako nás potěší úspěchy jejich.
Co mě na knize fascinovalo, jsou popisy kardiochirurgických zákroků, které daly celému příběhu spád.
To je přímo filozofické dílo. Když jsem ho četl, tak jsem si vybavoval historii francouzské revoluce a jiné podobné historické události včetně komunistického marastu u nás i s dosahem na stav našeho státu a hospodářství v současné době. Lidé jsou více či méně nepoučitelní, ale občas se něco povede aby se to zase obrátilo proti lidem. Dobré konce vlastně neexistují a ani autor o nich nepíše.
Opět jedna série, kterou nečtu od začátku. Ale kniha se mi líbila, a určitě se podívám po ostatních částech s vědomím, že znám konec.
Co se mi na knize líbilo, je propojení myšlení seveřanů propojené s jejich bájemi a mytologií. V podstatě hrdinové jednají v souladu s těmito představami, nebo události poměřují s nimi.
V ději je hodně zvratů, akorát mi trochu nesedl zeměpis jejich cesty, protože si myslím, že cesta od Zlatého rohu do ústí Dněpru je po Černém moři trochu složitěšjší, než jak byla popsána.
Je to vlastně třetí knížka od tohoto autora, kterou jsem četl (Zpěv drozda, Kroky slunce) a všechny tyto knihy mají mnoho společného. I když autor popisuje tragické události, jakoby stál trochu mimo a vnímal je s určitým smutným sentimentem. Podobný sentiment cítím také například nad knihami Kurtha Vonneguta, ale o tom bych se momentálně nechtěl rozšiřovat.
Další zajímavou charakteristikou jsou hrdinové těchto knih. Jsou osamělí, ale schopní a vidí svět úplně jinak než jejich okolí a proto jsou schopni věcí, které jejich okolí nedokáže.
Trochu mám pocit, že tato knížka je takovým protipólem Zpěvu drozda. Protože hrdina této knihy Thomas se vypraví na Zem s velkým úkolem, ale skončí jako důchodce, aby žil život alkoholika s vědomím, že nejen jeho rodná planeta, ale i Země se řítí do zkázy, která je nevyhnutelná.
Zatímco Zpěv drozda popisuje katastrofický svět, kde lidé ztratili veškerou motivaci něco dělat, nebo měnit, ale na konci jim vysvitne naděje na obnovení civilizace.
Problém je, že nevím co si mám o této knize myslet, protože si těžko představuji realitu, kterou autor popisuje. Nejdříve se mládež učí dospělácké profese aby udržela civilizaci v chodu a pak když převezme opratě, tak dělá jednu vylomeninu za druhou.
Jako čtenář bych předpokládal, že zapracuje pud sebezáchovy a nová civilizace dětí bude mít úplně jiné starosti, než ty které jsou nastíněny v příběhu.
Ale jako zázrakem, po odchodu dospělých funguje celá infrastruktura jako by se nic nestalo. Žádné poruchy (kromě těch na začátku), spojení funguje, žádné problémy s energií, vodou, potravinami.
Skoro bych to považoval za naivní představy autora, který určitě napsal lepší díla.
Kniha má zajímavé prostředí v zajímavé době, ale příběh se někam ztratil. Hlavním motivem je nezajímavé vyprávění a proto mě kniha zklamala.
Mám pocit, že autor přeceňuje význam geografie. Kdyby vše bylo jak popisuje autor v knize bylo by jednoduché rozumět politice a diplomacii.
Ano geografické začlenění státu je důležité pro jeho politiku, ale nevysvětluje proč se státy chovají tak jak se chovají, proč porušují mezinárodní smlouvy a konvence i když jsou důležité pro přežití celé civilizace. Když stát povedou lumpi, tak geografie může být jenom zdůvodněním (nikoliv důvodem), proč dělají to co dělají.
Viděli jsme to v Německu za světových válek a vidíme to i v současném Rusku.
Zjišťuji, že se mi líbí knihy z prostředí jižanských států, protože jsou to knihy se zajímavým dějem, jehož součástí jsou také rasové problémy. Nikdy mě nenapadlo, že rasovými problémy mohou (nebo mohli) trpět afroameričané mezi sebou a to jenom proto, že jsou někteří světlejší a někteří tmavší. Ale líbilo se mi, jak potomci (Judy, Kennedy) těchto lidí nastavili svým předkům zrcadlo a chopili se těchto problémů s vlastní invencí a přetvořili je k něčemu lepšímu.