petra0022 komentáře u knih
Vše začalo zmizelou kočkou. Následoval divoký kolotoč událostí, náhod, snů, podivných setkání a příběhů, to vše za doprovodu předehry z Rossiniho opery La gazza ladra. Příběh hlavního hrdiny je prokládán zážitky jiných, které s ním vždy nenápadně souvisí. Čtenáři se otevírá okénko ne jen do jednoho života, ale spíše do jedné části celého vesmíru. Murakamiho svět má již tradičně realitu trochu odlišnou od té naší. Co když je to ale úplně ten samý svět a my si ty "podivnosti" nechceme připustit?
Sympatické postavy a jejich cesta světem, který není tak úplně jako ten náš. Kafkova mladická vševědoucnost a touha být samostatný kontrastuje s Nakatovou prostotou a odkázáním na druhé, celé je to krásný a neobyčejný příběh několika krásných a neobyčejných lidí. Málokdy mi postavy přirostou k srdci tak, jako tomu bylo zde.
Skvělá a čtivá kniha, více romantiky a méně syrové než Zamjatinův román My, ale jinak podobné. Je až děsivé, že je kniha i po tolika letech stále (nebo opět?) aktuální.
Četlo se skvěle, pokud to ve mně mělo vyvolat nechuť k drogám tak se spíše stal pravý opak, místy jsem s hrdinou soucítila, místy mi jí bylo líto, je však potřeba o těchto věcech mluvit a jsem ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst.
Melancholický příběh o dospívání a lásce. Horská dráha emocí, kdy se necháte Midori, jejími dialogy s Toru a jejím elánem vynést na vrchol radosti a poté je vám smutno z Naoko a jejího nelehkého osudu. Krásná kniha. Smutná, ale krásná.
Detektivka s prvky magického realismu...nebo magický realismus s detektivními prvky? Knihu jsem si užila od začátku až do konce, když přistoupíte na hru světa, který Murakami vytváří tak vás čeká dobrodružství, japonský venkov, hezké uši a ovce.
Tuto knihu jsem zkusila jen proto, že mi došly knihy od Mitchella a jedna z jeho knih byla "románovou poctou Haruki Murakamimu". Přijde mi, že právě Bezbarvý Tsukuru Tazaki byl inspirací pro Sencislo9. Poznávala jsem Tokijský shon a nádraží, motiv snahy vyrovnat se s minulostí. Byl to nádherný a barvitý příběh o nebarevné cestě životem, na konci jsem měla hřejivý pocit a ze srdce Tsukurovi přála ve zbytku života jen to dobré. Tohle určitě nebyl poslední Murakami, kterého jsem si v knihovně půjčila.
Skvělý exkurz do 80.let 20. století. Nádherně se četlo, od Davida Mitchella už nic jiného než skvělé počtení neočekávám, zatím nikdy nezklamal.
Další skvělé dílo, kde jako čtenář cestujete napříč časem i kontinenty, kde se pravidelní čtenáři Mitchella setkají se starými známými z předchozích knih. Mitchellovy knihy mne baví především svou rozmanitostí dějů i stylů psaní, celistvostí a podmanivostí.
Budu se opakovat, ale další kniha od Mitchella, která mne potěšila. Sedlo mi Mitchellovo typické střídání stylů, různorodost příběhů i hlavní děj. Mám nyní pocit jako bych Tokio skutečně navštívila a kniha mi (podobně jako Jacob de Zoet) zase o něco přiblížila japonskou mentalitu a historii.
(Varování - spoiler!)
Knihu jsem kdysi četla v rámci maturitní četby a četla se dobře. Četla jsem však už i lepší (ale to bude tím, že mám obecně ráda jiný žánr a válka mě až tak nebere), co mě na knize ale štvalo, bylo neustálé umírání mých oblíbených postav. Poslední kapkou pro mne byla smrt McWatta.
Další Mitchellův masterpiece. Nejdříve jsem se obávala doby ve které se kniha odehrává a milsta, do kterého je děj zasazen. Přecijen jsem z ostatních Mitchellových děl byla zvyklá více cestovat. Ale celá kniha v jedné době a na jednom místě?
Mé obavy se ukázaly jako naprosto zbytečné. I když mi trvalo trochu déle se začíst do příběhu, atmosféra knihy byla strhující už od začátku. V knize se opět objevuje Dr.Marinus a užila jsem si všechny narážky na jeho "nesmrtelnost", které pochopí jen čtenáři ostatních Mitchellových knih. Je to jeden z důvodů proč mne jeho knihy nepřestávají bavit - ukazují že svět je malý, a i když se to na první pohled nezdá, ať už jsme v jakémkoliv čase na jakémkoliv místě, vždy se najde známá tvář nebo něco, co nám připomene předešlé zážitky. Těším se na další knihu.
Další skvělé Mitchellovo dílo. Plno skvělých a propracovaných postav, známých i neznámých z předchozích knih. Děj volně navazuje na Bone Clocks, není však nutností jí mít přečtenou. Krásná, tajemná, místy strašidelná a (bohužel) krátlá oddychovka.
Krátké, výstižné, krásné. Jedna z těch knih, kde zaujme hlavně atmosféra.
Kniha se mi líbila ještě o něco víc než Atlas Mraků, skvělé bylo i to, jak jsem již některé postavy znala z Atlasu. Nádherné vyprávění, odnesla jsem si z knihy mimo jiné pocit, že svět je opravdu malý.
Skvělý nápad, nádherné zamyšlení nad životem a krásný popis přátelství lidí, kteří toho na první pohled nemají moc společného.
Po přečtení řadím mezi své nejoblíbenější knihy. Čtení, které vás donutí přemýšlet, ale zároveň si odpočinete. Všechny příběhy měly hloubku a díky střídání mě žádný z nich neomrzel. Rozhodně 5*.
Kniha je jednou z mých nejoblíbenějších, avšak český překlad mě velice zklamal. Přijde mi, že v původním jazyce má kniha, díky angličtině 50.let, zcela jiný nádech než v češtině. Holdenovi a jeho dobrodružství dávám 5*, ale překlad je s originálem skutečně nesrovnatelný.
Musím se přiznat, že na konci jsem se na Wertherovi smrt skoro těšila. Druhá polovina knihy mi přišla jako neustálé fňukání...
Měla jsem možnost číst jen Ohlas písní Českých, ale nepřestává mě fascinovat čtivost, leckdy i aktuálnost některých básní. Báseň Vávra u mě vede!