petrarka72 komentáře u knih

Ne, nedozvíte se, kde a jak se rodí zlo. Zlo prostě existuje, projevuje se (mimo jiné) nepochopitelným a zákeřným násilím - a to má vliv na duše živé i mrtvé, jejichž křik se ozývá dlouho, dlouho... Velmi depresivní čtení, zevšeobecňující průběh a následky masakru v Kwandžu v roce 1980. Srdceryvné, osobní - a skvěle napsané (nelze nezmínit střídání vypravěčů a naléhavé "ty" v oslovování). Zvláště díky poslední kapitole jsem si vzpomněla, jak kdysi patřila k povinné četbě Fadějevova Mladá garda, doplněná útlou knížkou Můj syn Jeleny Koševé; pro neznalé - beletrizovaná historie odbojové (teroristické?) skupiny mladých, bojujících proti nacistům, dopadených a v roce 1942 zavražděných, plus osobní vyznání matky jednoho z nich; ta kombinace byla rovněž vražedná...

15 19.07.2018

Přečteno během večera. Jeden ze slabších dílů. I když to, že muž je chlapem, když si dokáže přiznat, na co nestačí, je mezi řádky a pravdivé...

3 19.07.2018

Velké a příjemné překvapení. Působivé a s atmosférou jako Vraždy v Midsomeru, napínavé jako Agatha Christie při prvním čtení v jedenácti letech a neprvoplánově laskavé jako... jako... jako... :-)

18 18.07.2018

Čtivá kniha s pokusem o nemilosrdnost; a při pořizování rešerší bych fakt chtěla být... Autorka disponuje slušným řemeslem, slušně provádí příběhem osobních katastrof sebetrestající Sáry, "houbově-lesní" metafora slušně funguje, stejně jako zpráva o pokrytectví v rodině i společnosti... Ale všechno je to tak slušné, že už druhý den po přečtení ve vás vzpomínka na příběh nic nevzbudí. A srovnání s Annou Bolavou je na místě, domnívám se - tohle je z ní tak třetí odmocnina.

10 15.07.2018

Děj plyne jako hudební skladby, které se prostupují, navzájem se neruší, spíš doplňují, jejich prolínání přináší tu a tam překvapivý zážitek... Prolínají se také témata, ta obecnější (nikdo nikdy neporozumí nikomu, nejspíš ani sobě ne; vzpomínky jsou natolik osobní záležitost, že je prakticky nelze sdílet; a Zkušenostní banka je sice bezedná, ale k čemu, když vytěsňujeme, upravujeme a lžeme sobě i druhým?) s těmi až palčivě aktuálními (migrace, muslimské vidění světa a postavení žen, globalizace, konfrontace kultur). A tak příběh Samuela v interpretaci spisovatele, který ho neznal, ale z vlastních důvodů sbírá vzpomínky na jeho poslední den na této zemi u jeho přátel, u jeho lásky i náhodných kolemjdoucích, je poměrně komplexní zprávou o současném světě. Čte se nelehce, ne kvůli formě (to střídání vypravěčů je natolik pravidelné, že nepůsobí problémy v jejich identifikaci), spíš proto, že některé věci bolí.

4 15.07.2018

Díky za Magnesii Literu! Neseznámit se s tímto konkrétním, přitom ne hloupě realistickým, a naprosto konzistentním básníkem, to by mě hodně mrzelo... Jako by se skřížil Jan Skácel s Radkem Fridrichem...

4 14.07.2018

Jedna z lepších hororových antologií - ale žádný zázrak. Top 3 - Román o holocaustu, Konec všeho, Zrádné srdce.

1 12.07.2018

Skvělé čtení. Doporučuji všem - polykačům příběhů, milovníkům laskavého humoru, těm, kteří to potřebují mít "podle skutečnosti" i pamětníkům. Z těch zejména těm, podle kterých "za komunistů bylo líp"... Navíc je Gene Deitsch neuvěřitelný pohodář a veškeré absurdity i obludnosti padesátých až osmdesátých let popisuje s lehkostí a nadhledem.

7 12.07.2018

Německo, Československo, Polsko, SSSR a Maďarsko. A kolumbijský spisovatel, který jimi v polovině padesátých let projíždí a s odstupem, shovívavostí a smyslem pro humor popisuje, co vidí a s čím se setkává. Kupodivu u něho Československo vyhrává na celé čáře, co do množství zboží i svobody; ale ať zde či v dalších zemích za železnou oponou (co je na jedné straně červenobílá závora, na straně druhé pás země, zničené jako uprostřed války) jako by absurdno, někde roztomilé, někde obludné, vnímal s laskavostí, s níž ve svých fikcích rozhodně neplýtval. Stojí za přečtení, už pro překvapivost některých poznání; hvězda dolů pro vydavatele za chybějící část maďarské reportáže.

5 11.07.2018

Sveřepé stíhání času, téměř hudební a zcela překvapivé skládání slov do emočně silných celků, připomínání Hraběte a Skácela. Nemám s poezií mnoho čtenářských zkušeností, přesto (nebo právě proto) doporučuji.

4 09.07.2018

Parádní čtení. Anna a její vypravěč, lapání po dechu v bytí plném prachu, sesterské a mateřské vpíjení, nákolenní rozkoše... a taky silná imaginace a vytříbený jazyk.

7 08.07.2018

Dramatické, bizarní, zkrátka noir. Tu a tam se autorka překulí na druhou stranu pravděpodobnosti, jíž jsou v tomto případě peripetie kolem pohlavní identity a možností, co nabízejí temné říční proudy - ale stejně jí to spolknete. Trpím podivným pocitem, že série s Lacey má vzestupnou tendenci...

9 05.07.2018

Opět výborně napsáno. A dvou věcí si obzvláště cením: důrazu na fakt, že i sebelepší vrchní vyšetřovatel je součástí týmu - a jisté britské klasičnosti v řešení (pachatel by u Agathy Christie působil jako klišé - tady je to překvapení a v kontextu kupodivu nezavání směšností).

13 03.07.2018

Klasicky pojatá detektivka, slušně napsaná, slušně gradovaná, ale bez zásadnějšího překvapení. Nicméně spolupráce otce-policisty s dcerou-žurnalistkou je prima základ, takže Horsta zkusím znovu.

5 01.07.2018

Velkorysost a pokora. Jak málo stačí k naplněnému životu...

8 30.06.2018

Atwoodová je skvěle ironická dáma se smyslem pro hraní si - po přečtení Kusu temnoty mi projekt Hogarth Shakespeare připadá smysluplný. Ne že by její základní nápad byl originální; stačí vzpomenout na film Plevel z roku 1987, na peripetie kolem Norénovy hry Sedm Tři na konci devadesátých let, na Brookovu verzi Weissova Marata Sada atd. Ale tady se propojuje zpráva o zkoušení hry o vězení v devíti verzích - jak je Bouře v knize především interpretována - s reálným vězením a s vnitřním vězením (nejen) těch, kteří v tom reálném sedí. (Zní to složitě? V pořádku, ten román není jednoduchý.) Pro ty, kdo touží po napínavém příběhu o pomstě (která vyjde, byť jinak, než byla naplánována) je Kus temnoty pozoruhodné čtení - navíc s přidanou hodnotou zprávy o tom, jak může být Shakespearova Bouře interpretována z hlediska příběhu, postav i poslání, k tomu z hlediska různých úhlů pohledu čtenářů, diváků či tvůrců rozličné míry poučenosti. Užila jsem si to. A Atwoodové humor se vynoří jen občas, nenápadně a překvapivě, ale funguje báječně.

9 30.06.2018

Je to lehké, je to zábavné, je to psáno pro rozkoš z vyprávění, ne pro hluboké intelektuální kontemplování. O tom, jak literatura, či přesněji román, se dokáže prolnout do života, jak zásadně ovlivní jedna vteřina celý život, jak život zamotá s osudem románu, jak příběhy psané a žité jsou si podobné a do stejné míry (ne)pravděpodobné. A tak volám - "...!" Díky.

6 29.06.2018

Déšť, snění, zrcadlení, umírání, ztrácení se v čase. Ne vždy pochopitelná, vnitřní logika, údiv tváří v tvář neznámu, cesta neznámými krajinamu. Jazykově a stylově skvostné, nezvyklé metafory a atmosféra tak tísnivá, že ji budete ještě dlouho cítit.

6 29.06.2018

S poemou Buď zdráv jsem se seznámila na autorském čtení Tomáše Míky; už dlouho jsem se při poslechu poezie tak nesmála. A tak jsem si ji přečetla... a další básně z Textových zpráv... a smích se měnil v potěšený úsměv, ironický úsměšek, sarkastická uchechtnutí - a taky lehký povzdech, smutné zahledění se do dálky a nostalgické spočinutí. Ten chlapecký údiv nad stále opakovaným objevováním světa, rozkoš z básnění a jazyková hravost je mi velmi příjemná.

2 28.06.2018

Jedna z nevyrovnanějších Kingových knih. Parádní začátek, skvělé předfinále a mezitím "střídavě oblačno". Uvěřitelné postavy - nejrůznější variace na to, kdo je "zrůda" a kdo ne - a dávka bezradnosti v řešení. Ale pořád je to King...

4 27.06.2018