petrarka72 komentáře u knih

... a s každou knihou člověk zaznamená - nebo si potvrdí - další důvod, proč Louise Penny obdivovat. Třeba pronikavý postřeh a velký soucit.

13 02.09.2018

Postavy, které jsou pomilováníhodné, vyšetřování mimo běžnou logiku a humor na hranici nepostřehnutelnosti. A nic, co by člověka po přečtení trápilo - výhoda i neštěstí tohoto typu literatury.

3 01.09.2018

Jednohubka, v níž je popis úzkostných stavů za plný počet a zobecňování daleko za hranici klišé a předvídavost příběhu za minus plný počet. Takže průměr - ale vyprávět John Green samozřejmě umí. Jen pro samé želvy zapomíná na slony... :-)

8 31.08.2018

Fascinující a mrazivé. Všední okamžiky, které detail, jméno, datum, gesto mění v hrůzu (většinou) - nebo přímo v metaforu jednotlivého života/ řady životů. Pan Padevět umí dramatickou zkratku, proto mě baví - ale dobře mi po četbě jeho věcí nikdy nebylo.

13 30.08.2018

Hlad jako charakterová vlastnost? Vynikající a silné téma - a vynikající čtení. Tentokrát s motivem mýtu, vztahu umění a reality a ne zcela uspokojivým rozuzlením. A Bohuslav Martinů a další české momenty potěší...

15 27.08.2018

"Bůh po mně nechce víc, než čeho jsem schopna." Kdyby tohle byla jediná věta, která byla z povídání se sestrou Angelikou zapsána, stačilo by to... A chovám tiché podezření, že této dámě rostou andělská křídla - mimo jiné proto, aby mohla těm výzvám, které jí padají z nebe, letět naproti...

13 24.08.2018

Lolitu to připomíná - s jedním rozdílem: Humble měl svědomí; srovnání s Fowlesovým Sběratelem je více na místě. Celeste jako sexuální predátorka, která ví, co chce, a bere si to takříkajíc přes mrtvoly, je na jedné straně odpudivá, na druhé pochopitelná; její vyprávění je zábavné, má humor a velkou morbidní vzrušivost - a pro mne otevírá otázky, o kterých snad ani nechci přemýšlet... (Aby bylo jasno - Jack JE oběť.)

11 21.08.2018

Informacemi a překvapivě i emocemi nabité, jazykově vytříbené vzpomínky nefalšovaného brněnského gentlemana, který pokorou, důstojností, humorem a pracovitostí vzbuzoval respekt a svými básněmi, předlohami divadelními i rozhlasovými a překlady přinášel a dlouho bude přinášet rozkoš čtenářům, divákům a posluchačům. Doplněno vzpomínkami přátel a kolegů, jež představu o všestranné osobnosti pana Přidala doplňují. Díky - a sbohem, pane profesore.

4 21.08.2018

Podoba s Remarquem se nabízí... Tuto knihu napsal debutující Dán, jeho rešerše byly evidentně vynikající, sám o sobě má odstup, díky kterému se některé drastické či psycho události dají ustát. Příběh dvou německých bratrů a jejich rodin v době druhé světové války plus skrze flashbacky celé první poloviny dvacátého století. Člověk se ani nenaděje - a je z něho zrůda...

7 19.08.2018

Tohle není příjemné čtení - autorka umí být nemilosrdná v líčení společenství, které spojuje minulost a "pole, závist, chtíč a otčina", tvrdost, pokrytectví a předsudky. Přitom většině postav nemůže člověk nerozumět - a nejlépe z toho vlastně vychází řezník, který je schopný empatie, i když je to chlap na zabití...

17 18.08.2018

"Věřte tomu. To je ten jediný způsob. Nikdy nepřestat věřit. Ošidit oko, omámit mozek." (s. 371) Prostě perly mezi humorem a časté návraty. Mistr Pratchett baví už třicet let a provází mě životem. Díky.

9 17.08.2018

Vlastně mě to vcelku bavilo, to napětí mezi klasickým příběhem skotského uchvatitele Macbetha s občasnými shakespearovskými citacemi či parafrázemi a současným seversky drsným světem policejního náčelníka téhož jména. Nevypočitatelnost lidského srdce, intriky na druhou a na třetí, touha po moci, co z lidí činí lotry a vlky, krev, krev, krev a všechny věci, co jsou představitelně horší než smrt... Jen ženská linka se tentokrát obzvláště nepovedla - což je ale u tohoto tématu zásadní.

8 14.08.2018

O matkách a dcerách, emocích potlačovaných a sdílených, soucitu a vzájemnosti - a hlavně o inspektorovi, který lidem rozumí, a přesto je miluje a považuje v podstatě za dobré... Navíc ta kniha je plná metafor, více či méně rafinovaných - neuvěřitelné u detektivky.

16 04.08.2018

"Dobrá, tedy zemřu. Dřív než ostatní, samozřejmě. Ale každý přece ví, že život za tu námahu nestojí." Znepokojivé, vzpírající se pochopení, přitom precizní a vyrovnané. Ráda jsem si připomněla. A uvědomila si, že nebýt Stendhala, nebylo by Camuse - a nebýt Camuse, nebylo by Houellebecqa. Pozorovatel nerovná se asociál. Možná.

9 29.07.2018

Jeden z Kingových kousků, u kterých si dlouho říkám, že patří k těm slabším - a pak najednou zjistím, že čtu už kolikátou hodinu a za oknem se mezitím smrklo... Přitom je to jen velmi osobní zpráva o talentu, jeho neuchopitelnosti a nesamozřejmosti - tak proč začínám být lehce vyděšená ze všech těch panenek, západů slunce a lodí s nečitelnými názvy?

9 28.07.2018

Opravdu mrazivé a velmi návykové.

7 25.07.2018

Jedna z nejnáročnějších knih letošního roku. Rámec tvoří detektivní motiv (kdo zabil Elegána efendiho?) s motivem milostným (jak dopadne láska knihaře Kary, vracejícího se ze světa, k dosud vdané Seküre?) a děj je hnán dopředu snahou iluminátorů v šestnáctém století stvořit na sultánovo přání dokonalou a všeobjímající knihu; podstatou je však více než pětisetstránková úvaha, co znamená umění ve vztahu k životu, umění samo o sobě, umění jako paměť i jako most k budoucnosti - a co je smyslem umění, umělce i života. Úžasná barevnost vyprávění, a to nejen díky systému co kapitola - to vypravěč (přitom nejde o samoúčelný postup - autor ho ozřejmí v závěru a dá mu zcela jiný význam), ale hlavně díky proplétání množství příběhů reálných i mytických, humoru i hrůzy, akčního s rozjímavým, banálního s neočekávaným. A tak se čtenář prodírá např. trojím pohledem na iluminování (tradice kontra vlastní styl, vliv doby a času, slepota jako "věčná obava i tajné přání iluminátora"), úvahami o tom, zdali je podstatné to, co je "doslova" napsáno, či smysl napsaného, jestli má být iluminace součástí vyprávění či samostatnou uměleckou jednotkou a co je vlastně důležitější, zdali je vyprávění příběhů jen artistní hrou či přirozenou součástí komunikace i reálného života... Srovnání se Jménem růže Umberta Eca je na místě, zde je vnímání komplikováno seznamováním se s odlišnou kulturou a zásadně jiným myšlením. Nicméně jsem si to velmi užívala - ta kniha je prostě chytrá i čtivá.

9 24.07.2018

Holky, do háje - kde jste byly, když mi bylo pětadvacet? :-D Jasně, tahle knížka je jednorázovka - takový panák z humoru, sebereflexe a drobných pravd tvářících se životně, namíchaných Alkoholkou pro bývalou Ženu ginu (dobře, byla to spíš Vožralá ženská, ale kapka sebeklamu do toho koktejlu patří). Rozsvítily jste mi den - díky. P. S. Blog jsem neznala.

3 21.07.2018

Létání a smutek, smutek a létání. Pro mne náročné technické pasáže, ale atmosféra a životní pocit přesný, navíc sugestivně popsaný.

5 21.07.2018

"Postapo obohacená hororovými prvky"? To jako vážně? Přemýšlím, jestli si dělá srandu autor nebo autor synopse... Tohle fakt ne (přečteno 50 stran, zbytek prolistován, na tohle nemám čas).

4 20.07.2018