petrarka72 komentáře u knih

Exuperyovské, lehké jako povětroň a hluboké jak pohled do láskyplných očí...

9 24.09.2018

Řada více či méně zdařilých letních miniatur, některé jsou opravdu výstavní a potěší humorem skrytým mezi řádky či originálním nápadem. Top 3: 1. Pumpa Petra Stančíka, 2. Dívka z města mezi zelenými kopci Aleny Mornšajnové, 3. Bílá laň Kláry Notaro.

2 23.09.2018

Nepříjemná zpověď Velké Sestry o fungování velké lži, orwellovsky rámovaná a s atmosférou hodnou Dne opričnika. Zasáhla tím, co je jí zde vytýkáno - že chybí zápletka. Neboť zlo se skrývá v myšlenkách a detailech...

8 21.09.2018

Průměrná kniha s několika nadstandardně silnými pasážemi, několikerým překvapením a nečekaným koncem. O vztahu syna a otce, okamžicích, které převrátí život vzhůru nohama, krutosti a milosrdenství.

3 21.09.2018

Tu a tam je to na hranici - ale Aichner má hypnotický, ospalý styl, který nepustí. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to tak dobré nebo přes všechna psychopatologická, rádoby šokující fakta tak nudné...

2 19.09.2018

Pět příběhů o hudbě a soumraku. Stesk, pokora před tíží života, opatrná touha, aby dneškem všechno neskončilo... Serenáda v e moll: Zpívání pro ženu, již opouštíme. Come rain or come shine: Jen když tančíme, nebojujeme. Malvern Hills: Jen přesvědčení o svém poslání (ne)stačí. Nokturno: Čekání na první ligu a bloudění po nočním hotelu bez tváře a s hvězdičkou po boku. Violoncellisté: Je třeba pečovat o svůj talent, i když třeba neexistuje...

10 17.09.2018

Rozvleklé tu a tam nesnesitelně, k neodložení tu a tam velmi. Poněkud slabší, ale pořád ještě King.

3 06.09.2018

... a s každou knihou člověk zaznamená - nebo si potvrdí - další důvod, proč Louise Penny obdivovat. Třeba pronikavý postřeh a velký soucit.

13 02.09.2018

Postavy, které jsou pomilováníhodné, vyšetřování mimo běžnou logiku a humor na hranici nepostřehnutelnosti. A nic, co by člověka po přečtení trápilo - výhoda i neštěstí tohoto typu literatury.

3 01.09.2018

Jednohubka, v níž je popis úzkostných stavů za plný počet a zobecňování daleko za hranici klišé a předvídavost příběhu za minus plný počet. Takže průměr - ale vyprávět John Green samozřejmě umí. Jen pro samé želvy zapomíná na slony... :-)

8 31.08.2018

Fascinující a mrazivé. Všední okamžiky, které detail, jméno, datum, gesto mění v hrůzu (většinou) - nebo přímo v metaforu jednotlivého života/ řady životů. Pan Padevět umí dramatickou zkratku, proto mě baví - ale dobře mi po četbě jeho věcí nikdy nebylo.

13 30.08.2018

Hlad jako charakterová vlastnost? Vynikající a silné téma - a vynikající čtení. Tentokrát s motivem mýtu, vztahu umění a reality a ne zcela uspokojivým rozuzlením. A Bohuslav Martinů a další české momenty potěší...

15 27.08.2018

"Bůh po mně nechce víc, než čeho jsem schopna." Kdyby tohle byla jediná věta, která byla z povídání se sestrou Angelikou zapsána, stačilo by to... A chovám tiché podezření, že této dámě rostou andělská křídla - mimo jiné proto, aby mohla těm výzvám, které jí padají z nebe, letět naproti...

13 24.08.2018

Lolitu to připomíná - s jedním rozdílem: Humble měl svědomí; srovnání s Fowlesovým Sběratelem je více na místě. Celeste jako sexuální predátorka, která ví, co chce, a bere si to takříkajíc přes mrtvoly, je na jedné straně odpudivá, na druhé pochopitelná; její vyprávění je zábavné, má humor a velkou morbidní vzrušivost - a pro mne otevírá otázky, o kterých snad ani nechci přemýšlet... (Aby bylo jasno - Jack JE oběť.)

11 21.08.2018

Informacemi a překvapivě i emocemi nabité, jazykově vytříbené vzpomínky nefalšovaného brněnského gentlemana, který pokorou, důstojností, humorem a pracovitostí vzbuzoval respekt a svými básněmi, předlohami divadelními i rozhlasovými a překlady přinášel a dlouho bude přinášet rozkoš čtenářům, divákům a posluchačům. Doplněno vzpomínkami přátel a kolegů, jež představu o všestranné osobnosti pana Přidala doplňují. Díky - a sbohem, pane profesore.

4 21.08.2018

Podoba s Remarquem se nabízí... Tuto knihu napsal debutující Dán, jeho rešerše byly evidentně vynikající, sám o sobě má odstup, díky kterému se některé drastické či psycho události dají ustát. Příběh dvou německých bratrů a jejich rodin v době druhé světové války plus skrze flashbacky celé první poloviny dvacátého století. Člověk se ani nenaděje - a je z něho zrůda...

7 19.08.2018

Tohle není příjemné čtení - autorka umí být nemilosrdná v líčení společenství, které spojuje minulost a "pole, závist, chtíč a otčina", tvrdost, pokrytectví a předsudky. Přitom většině postav nemůže člověk nerozumět - a nejlépe z toho vlastně vychází řezník, který je schopný empatie, i když je to chlap na zabití...

17 18.08.2018

"Věřte tomu. To je ten jediný způsob. Nikdy nepřestat věřit. Ošidit oko, omámit mozek." (s. 371) Prostě perly mezi humorem a časté návraty. Mistr Pratchett baví už třicet let a provází mě životem. Díky.

9 17.08.2018

Vlastně mě to vcelku bavilo, to napětí mezi klasickým příběhem skotského uchvatitele Macbetha s občasnými shakespearovskými citacemi či parafrázemi a současným seversky drsným světem policejního náčelníka téhož jména. Nevypočitatelnost lidského srdce, intriky na druhou a na třetí, touha po moci, co z lidí činí lotry a vlky, krev, krev, krev a všechny věci, co jsou představitelně horší než smrt... Jen ženská linka se tentokrát obzvláště nepovedla - což je ale u tohoto tématu zásadní.

8 14.08.2018

O matkách a dcerách, emocích potlačovaných a sdílených, soucitu a vzájemnosti - a hlavně o inspektorovi, který lidem rozumí, a přesto je miluje a považuje v podstatě za dobré... Navíc ta kniha je plná metafor, více či méně rafinovaných - neuvěřitelné u detektivky.

16 04.08.2018