petrarka72 komentáře u knih

Povídky, které napsal Terry Pratchett jako náctiletý a k tomu jiný překladatel... Jako by do chuti meruňkového koláče lehce pronikala chuť jádra z meruňkové pecky. Přesto o hvězdu víc než falešnému Falešnému plnovousu.

3 10.12.2018

Začátek způsobuje divoké sny - těm, kdo mají pár kilo navíc nebo o ně podezřele snadno přicházejí. Variace na cikánskou kletbu v "civilizaci" funguje. A to mezi tím je mix mafiánského románu a filmu Četa. Proč ne - ale uchvácení nenastalo.

7 10.12.2018

Průměrná kniha. Navíc - jak komentáře uvádějí - dvě ze tří novel už vyšly dříve.

1 06.12.2018

Proklatě příjemné překvapení. Od humoru k mrazivému děsu. A závěr dechberoucí, byť jako z repertoáru špatného režiséra filmů noir...

6 04.12.2018

Někteří ji označují za jedinou z manželek, kterou Jindřich VIII. skutečně miloval. Někteří tvrdí, že byla ze strany krále jen racionálně zvolenou matkou syna, kterého nutně potřeboval, a o citech mezi nimi darmo mluvit, obzvláště po "výživných" manželstvích s Kateřinou Aragonskou a Annou Boleynovou. Každopádně informací je málo a dokonce chybí cokoliv osobního, co by po Janě Seymourové zbylo (pokud si psala deník, nebyl nalezen, a v dopisech při vyjadřování vlastních názorů nejen na politiku byla zdrženlivá). Alison Weir jako vždy vychází z podrobných rešerší, k tomu konzultuje i s odborníky z jiných oborů, než je historie (např. její rekonstrukce příčin Janiny smrti v románu i stručný popis metodiky této rekonstrukce v doslovu je fascinující) a líčí Janu jako ženu plachou, ale pevného charakteru, s vyhraněnými názory, ale skromným smýšlením o sobě samé, která ve třech nejbouřlivějších letech Jindřichovy vlády (1535-1537) "tančila tak rychle, jak dokázala"; její boj za zachování vlastní tváře při nutnosti volit pragmatická řešení ve specifických situacích, obzvláště v době, kdy již žila s králem (kupříkladu její postupný příklon k aktivní účasti na odstranění Anny Boleynové, a to navzdory své silné víře a smyslu pro morálku) je popsán věrohodně. A protože román na předchozí díla nenavazuje, ale prolíná se s nimi, pravidelný čtenář Alison Weir získává nejen další porci historického čtení pro ženy, ale také možnost konfrontovat úhel pohledu první, druhé a třetí manželky Jindřicha VIII. na děje v období po roce 1518.

7 03.12.2018

Ty výtrysky obrazotvornosti, ta propracovanost fikčního světa mě smiřují s tím, že poloviční rozsah by tomuto příběhu slušel...

7 29.11.2018

Vynikající román, nečte se lehce, ale věřte, že ve druhé polovině si ho začnete šetřit, aby vám vydržel co nejdéle... Život tlumočníka (mimo jiné) hledání víry podle životaběhu Oswalda Rufeisena (ano, skutečně překládal pro gestapo, ano, skutečně pomohl utéci z ghetta třem stovkám lidí, ano, skutečně ho třikrát odsoudili k smrti, ano, skutečně vedl obec v Izraeli) je fascinující sám o sobě, ale zasazen do kaleidoskopu životaběhů různých lidiček, jejichž směřování určil nebo jejichž příběhem se nenápadně a letmo mihl, je velmi silný a inspirativní. Kromě toho, že čtenář je několikrát zaskočen až osobními dotazy, které mu kniha klade a které se vnucují téměř neodbytně, se také dozví spoustu faktů o druhé polovině "vlčího" dvacátého století, o nacistickém řešení židovské otázky v praxi, vzniku státu Izrael a mnoho dalšího (víte například, jak je možné, že existuje židovské výtvarné umění, třebaže jim zobrazování lidí, zvířat atd. Tóra zakazuje?). A osudy ukryté v dopisech, deníkových záznamech, novinových zprávách, útržcích vědeckých pojednání atd. hlásají, že ne všechno je otázkou volby - ale bez ní to prostě nejde.

https://www.novinky.cz/kultura/salon/271406-k-luxusu-mam-negativni-vztah-rika-ruska-spisovatelka-ljudmila-ulicka.html

10 28.11.2018

S logikou i atmosférou filmů noir. Tu a tam přitažené za vlasy ve jménu zvýšené dramatičnosti - ale proč vlastně ne? Čte se to báječně.

7 26.11.2018

Klasická kingovská variace na téma "mít nebo být", zkřížená s pre-katastrofickým scénářem (opak postkatastrofického, aby bylo jasno). Spíše nostalgická než ostrá záležitost, jednotlivé motivy čtenář Kinga zná (něco z Nezbytných věcí, něco z Černočerné tmy), metoda částečně převzata z Mrtvé zóny. Prostě - příjemné čtení na dvě hodinky, vyvolávající lehké mrazení, nikoli drásavou hrůzu.

4 24.11.2018

Je to opravdu prvouka v nejlepším slova smyslu, člověk si může - po povinném přečtení Pozvání do světa psychosomatiky, neb je nutno se základně zorientovat - listovat, pozastavovat nad kapitolami, které ho osobně zajímají, a rozšiřovat si vědomosti v oblastech, o kterých se domníval, že je má komplexně zvládnuté (a tady je zahanben nenásilně sdělenou informací, že nemá, a to ani vzdáleně). Pro mne nejzajímavější kapitoly o pocitech a emocích, o spánku a o fenoménu zvaném "nocebo".

6 19.11.2018

Tři proplétající se příběhy o tom, co v kterém koutu světa dnes znamená být ženou. Co zmůže vůle a touha po naplněném životě. Silné momenty se najdou, čte se dobře.

10 18.11.2018

Pomalu se to rozjíždí, "socioložka na odpočinku" jako by hledala svůj styl, zároveň vysvětluje důvod, proč deník vznikl (a doufám, že i nadále vzniká) a popisuje i to, jak k němu má čtenář přistupovat- s vědomím, že "metoda je stejně důležitá jako cíl". Přes vlastní úvahy nad aktuálním děním (včetně toho, co vlastně znamená "aktuální"), rozvažováním vycházejícím z všedního dne, ale také třeba krátkými básněmi či povzdechy a pointovanými výkřiky inspiruje k úvahám o floře, fauně, věcech, knihách, cestování i spánku, ale také o paměti, ženské otázce, stáří, demokracii, pojmu manipulace i českých dějinných "osmičkách". Osobně mě okouzlil pojem "odkouzlování" (jak trefné), zaujala trojí kapitola o svobodě a dvojí o humoru - a hlavně to, co prochází celou knihou: celým životem stvrzovaná laskavost této "Alenky za zrcadlem" pozdního věku.

2 18.11.2018

Pro jedno přečtení fajn, jízda a dechberoucí finále - ale už teď přemýšlím, o čem... Jo! Bonnie, co to nezvládla, a za vlasy přitažená identita Clydeovy macechy. Na druhé straně, přečetla jsem to za necelých čtyřiadvacet hodin celé - takže přidávám jednu hvězdu nad průměr za návykovost.

10 17.11.2018

Příjemné, milé, laskavé, s hořkým koncem. Nepřečíst si to, asi bych neplakala, ale potěšení z hodinky večerního čtení se dostavilo.

7 16.11.2018

Přečteno poněkolikáté, vždy se stejným potěšením, vždy se stejnou hrůzou.

12 15.11.2018

Průměrná kniha, ale nadprůměrné divadelní představení (Studio hrdinů ve spolupráci s HaDivadlem, listopad 2018).

3 14.11.2018

Vcelku působivé - ale také předvídatelné.

1 14.11.2018

Průběžné příspěvky paní Alexijevičové na téma "zlo všude kolem, zlo ve mně" jsou skvělé a kruté. Toto je první kniha, která u nás vyšla (já ji čtu jako druhou v pořadí), dokonce ještě před rokem 1989. A jako se měla Odvážná školačka k Timurovi a jeho partě, tahle kniha jako by doplňovala Vasiljevova Jitra, co jsou zde tichá - a mnoho a mnoho propagandistické literatury o bezbřehé odvaze sovětského člověka a jeho ochotě položit život za vlast...

7 13.11.2018

Kdo by to byl řekl - od začátku je to milé, laskavé, tváří se to takřka naivisticky - a najednou začínají být situace nejednoznačné, řeší se věci vážné a témata složitá (od schopnosti žít nezprostředkovaně svůj život přes formy a obsah japonské poezie po hranice a smysl umění) - až se nakonec narodí překvapivá pointa a učiní z příběhu velmi rafinovaný útvar. Příjemné překvapení, chutná jednohubka.

9 10.11.2018

Začíná to jako detektivka, pokračuje jako červená knihovna a thriller o násilí mstěném feminním komandem (jakousi ženskou verzí RED) a nakonec se překlápí do historického podobenství s melodramatickými rysy. Je to chytré - a je to ve své složitosti nesnesitelné. A marná sláva - ve chvíli, kdy tři hlavní hrdinky nejsou natolik individualizovány, abych je s přehledem rozeznávala, ztrácím se v ději... a zbývají slova, slova, slova... Pak není nic platné množství metafor (vlaštovky stokrát jinak bych klidně oželela, ale "rituál a rutina" a další jsou osvěžující), pozoruhodné pasáže o sexuálním násilí jako projevu a symbolu moci i závěrečný exkurs do myšlení nikoli hloupého, zato zbabělého státníka. Možná bych se při druhém čtení knihy orientovala lépe - ale na druhé čtení této knížky nemám sebemenší chuť.

6 10.11.2018