Petrasuvicka komentáře u knih
(SPOILER) Neuvěřitelě smutné a čtivé. Je paradox, že nejlepší, nejčtivější knihy jsou o lidském utrpení, přesto - možná trošku spoiler - jsem se při čtení i po něm nemohla a nemůžu zbavit dojmu, že karma funguje. Za Haninu sobeckost. Přesto to, co se jí stalo a musela vše vydržet, by neměl zažít nikdo.
Smutné a krásné, jen mi na konci připadalo, že už to chce mít Körnerová s Annou nějak dořešené, tak ejí životního příběh nějak kvapem dohnala k cíli. Ale nijak to neubírá na čtivosti. Heřmánkové údolí je opět důkazem, že komunisti jsou čisté zlo a 50. léta musela být pro mnohé utrpením. Chudák Pavel. A další.
Moje první Mornštajnová. Depresivní, čtivá a smíchaná z Dítěte číslo 44 a Rudé volavky, a mimo jiné je i tak trošku "sci-fi" alternativní historií České republiky s (dejme tomu) jiskřičkou naděje na konci. Ovšem, je to velmi uvěřitelná alternativa a s největší pravděpodobností i velice reálná, pokud by se tehdy nepovedl převrat.
Na každý pád, současnost nevypadá úplně růžově, řada z nás si svobody a demokracie přestala vážit. Aby tohle jednoho dne opravdu nebyla realita.
Mně to přijde nedokončené, ještě jednu kapitolu bych uvítala. V průběhu jsou rodinné propletence a dramata pěkně vypointovana a propojena, a na konci tohle? Trochu mě zarazilo. Nicméně Tiché roky jsou ukázkou, že za tím, jací jsme, stojí mnoho a navenek může vypadat všechno zcela jinak, než je uvnitř. Že komunikace je důležitá.
Patřím k té většině, co o tragédii slyší poprvé. Příběh plný strachu, úzkosti, bezmoci, strachu, ale i touhy, a to přežít. Tenhle příběh, byť s jistým happy endem, není šťastné a pohodové čtení. Vždy mi bylo smutno a úzko a cetla jsem raději za denního světla, kdy na mě depresivní příběh padal méně. Přesto všechno stojí za přečtení! Doporučuji.
Kostel předchází obrovské halo. Dlouho jsem čekala, až trendy vlna opadne a budu si moct kroniku zaniklého města v klidu přečíst. Příběh je čtivý, zajíamvý i ze současného pohledu. I dnes řešíme podobné problémy jako oni tehdy, jen se vše vyvíjí po spirále.
Jen bohužel nemůžu říct, že by mi nějaká z postav kdovíjak přirostla k srdci. Taky se na mě nalepilo Heřmánkové údolí, které se mi jaksi stále líbí víc, než tenhle opěvovaný kousek. A možná to je ten problém, protože ze Šikmého kostela se udělalo terno, mega trhák a možná to mi podsouvalo větší očekávání, než bych jinak měla.
Reálně 3,5 * , prakticky zde za 4*.
Tohle byla krása. Užívala jsem si to. Margery s Alici mi připomínaly dvojici Nicole Kidman a René Zelweger z Návratu do Cold Mountain. U Margery je navíc trocha Scarlette O Harove a Erin Brokowich. Celé prostředí mi pak dokonale připomnělo Zemi bez zákona, kde nebyla nouze o ilegální paliče a venkovské křupany.
Pro mě je tahle Moyesová společně s Divkou, již jsi tu zanechal jedna z nejlepších, tím spíše po ne zrovna zdařilém Zakázaném ovoci. Pojízdná knihovna je poněkud neotřelé a neznámé téma, takže je román i docela poučný. A vlastně i chybě řazený. Vůbec podle mého nepatří do červené knihovny. Historické a společenské ano, ale místo v regálech vedle Shanon Drake nebo Steelové si nezaslouží.
(SPOILER) Skvělé, dokonalé! Opakuji se, ale tohle trio si mě získalo a zbožňuju je. Dialogy mezi nimi jsou vtipné, svižné a těším se na ně. Líbilo se mi, stejně jako u druhého dílu, geniální propojení s legendou / báchorkou - tenkrát Golem a teď úchylné choutky a vraždění Čachtické paní. Červenák si dává opravdu záležet na historickém pozadí a detailech, musel strávit hodiny přípravou a babráním se ve starých mapách nebo kronikách.
Co zůstává a nemění se - hromady mrtvol, Barbaričovy (pro mě vtipné) problémy se zažíváním a moje nepochopitelná náklonost ke kaprálovi. Těším se na další!
Já tohle trio miluji. Vzájemné špičkování mezi nimi mě neuvěřitelně baví, stejně jako celý příběh protkaný akci, dobrodružstvím a napětím. Vše funguje jak má. Od začátku této série mám ovšem dojem, a musím se tomu smát, že notář Barbaric nějak často zvrací :-D
Pravda, co tvrdí popisky, že se jedná nejlepší knihu české literatury za poslední dekádu. Skutečně skvělé, strhující čtení, že ani netušíte, kdy jste vlastně s tím vlakem dorazili do cílového nádraží. Napětí je dávkované a udržované na stěží snesitelnou míru po celou dobu, včetně první kapitoly zabývající se přípravou výsadku a tréninku, který se zprvu jeví jako nejnudnější pasáž. V podstatě je, ve srovnání se zbytkem. Z popisu výslechů a postupů Reichu až mrazí v zádech, včetně přesnosti, s jakou se režisér Sean Ellis inspiroval pro svůj filmový Anthropoid.
Doporučuji i nemilovníkům válečné literatury, protože tohle je mnohem víc.
Co jsem chtěla a čekala, to jsem dostala. Případy 1. oddělení doma vysloveně zbožňujeme, takže se mi líbilo, že jsem se kromě televizních verzí dozvěděla ještě něco víc, ukrytého mezi řádky jednotlivých případů a dílů, takové, co se do nich nevešlo a co v nich ani nemělo místo. Mareš svoji práci popisuje s nadhledem i vtipem, ale zároveň se vší vážností a seriózností. Upřímnost nade vše, líbí se mi, že umí říct, co stálo za prd nebo koho nemusel a proč.
Konec je hodně silný a jen těžko se člověk brání slzám.
Viannina část s kapitánem Beckem mi do určité chvíle silné připomínala Francouzskou suitu, a to včetně uprchlíků z Paříže, protože i tam měla hlavní postava doma ubytovaneho tak moc hodného nacistu. (Doporučuji se na to podívat, film je udělaný opravdu dobře).
Silný příběh, i když jsem měla trošku v linii Vianneb- Beck trochu jiné a větší očekávání, takže jsem chvilku i byla zklamaná z vývoje děje. To nemění nic na tom, že se to krásné četlo a na konci se kniha nedala ani odložit.
Ještě lepší než první díl! Vtipné, napínavé, krvavé. Jizda od první stránky, někdy je to takový fofr, že se místy ztratím a musím se pár řádek vrátit Těším se na další, a ač je to divné, Jaroš mi přirostl k srdci.
Na začátku to vypadá jako snůška humoru a děsná uchylarna, ale překvapivě jde hodně hluboko, je plná životních pravd, vět na zamyšlení a úhlů pohledu, které se na první pohled zdají samozřejmé ale vlastně nás automaticky nenapadnou. Až když je čteme, rekneme si, no jo!
Co se týká čtení jako takového, trochu jsem se zamotala, jak se rychle přepínalo po časove ose děje sem tam. Ale jinak doporučuji. Velmi zajímavé a překvapi!
Miluju Jaroše (stále ještě úplně nechápu proč, nicméně jeho fyzickém vzhledu mám naprosto dokonale přesnou představu :D ). Původně jsem po téhle knížce chtěla sáhnout po něčem jiném, protože jsem si říkala, abych neměla příliš mnoho Červenáka a Steinových jatek za sebou. Naopak se po Lesu přízraků příšerně těším na plzeňský případ. Stále čtivé, akční, dobrodružné, napínavé a hezky propojené s místními pověstmi a legendami.
Asi budu patřit do 1 % čtenářů a asi to té většině nepůjde moc pod nos. Ale mně se to vážně nelíbilo. Vadilo mi tam tolik věcí, že jsem se nepřekousala přes 150. stránku. Nešlo to. Clair je naivní jak daleko vidí! Od momentu, kdy se dostala do 18. století to na mě celé dělalo dojem, že to psala náctiletá naivní holka s velkou slovní zásobou. Jednání Clair bylo tak děsně nelogické. Takhle by se přece člověk nezachoval, kdyby se dostal do historie. Šílel by, snažil by se hledat cestu zpět, mluvil by o věch ze své současnosti a musel by těm lidem z 18. st. připadat jako blázen. Ale ona seděla v tvrzi jako by se nechumelilo, po svém manželovi, kterého roky neviděla kvůli válce, vůbec nijak netruchlila a nebylo jí proti srsti jít do postele s někým jiným. Za mě opravdu ne. Odložila jsem to, abych nelitovala ztráty času nad takovou bichlí.
Můj první Červenák, kapitán Stein, Jaroš a spol.
Jejich charaktery a propojení mě opravdu baví, funguje mezi nimi knížní chemie a místy jsem se musela při jejich dialozích i zasmát.
Teď ke knize...
Slušná řezničina od první stránky. Ale navzdory dobře vystavěné zápletce jsem ze začátku měla problém se začíst. Spousta pro mě neznámých pojmů a mohamedánských titulů, dost slov jsem si musela dohledávat, protože je autor v textu nijak nevysvětlil. Rozhodně to chce soustředění, člověk se zamyslí nad něčím jiným, minou dva řádky a okamžitě se ztratí :D.
Masakr. Kromě toho, že mrtví tam padají jak mouchy, je děj velice dobře propracovaný, taky pěkně zamotaný a překvapivý v mnoha ohledech. Třeba v tom, co Jakob všechno dokáže přežít :D :) Dokonce mám chuť se podívat do Řezna, takže se mi líbí autorův bonus v podobě "turistického průvodce" na konci každé knihy.
"Odkud, že je? Ze Švýcarska? A vzala si Masaje? Masaje říkáš? To je cvok!" řekl Keňan, kterému jsem popsala ve dvou větách děj mnou čtené knihy. I pro ně jsou Masajové a Sambuři příliš odlišní a zvláštní. Ke knize jsem se dostala po návratu z Keni proto, abych se dozvěděla něco více o životě Masajů / Samburů. Nikdy nepochopím autorčino absurdní uhranutí, možná téměř až posedlost, Lketingou, kterého pouze chvíli pozorovala a na základě toho stornovala dosavadní život.
Co se týká projevu, je opravdu jednoduchý a nekomplikovaný. Ovšem chvílemi začne rušit podrobné popisování nepodstatných banalit, takže máte občas chuť přeskočit. A někdy to taky nakonec uděláte a zjistíte, že v tom nepřečteném odstavci jste o nic nepřišli.
Civilní a obyčejné téma, které může postihnout úplně každého. Musela jsem si zpočátku trochu zvykat na syrovost vyprávění, ale odtrhnout jsem se nemohla.