Petrasuvicka komentáře u knih
Nevím, zda je to pravidlo, ale liché díly excelují na 5* a sudé "jen" na 4* :)
Rozhodně to byl zajímavý pohled do jiné části Bavorska i oblasti pověstí. Akční, napínavé a dokazující, že zfanatizovaný dav je více než nebezpečný. Plus oblíbená třešnička na knize v podobě turistického průvodce s tipy na hezké výlety. Teprve díky katovským příběhům jsem našla chuť poznávat Bavorsko :)
Jestli čekáte cestopis po Skandinávii ve stylu Bubnů Berberů, tak se spálíte. Ale pokud do toho jdete s tím, že si prostě přečtete čtivé vyprávění Zdeňka Šmída s humorem jemu vlastní, tak rozhodně nesáhnete vedle. Odlehčeně a moderním jazykem vypráví severské legendy, popisuje mýty Vikingů a další. Zároveň je to ucelený "sborník" těchto bájí a legend, což se na knižním trhu v češtině najde málokde.
Tahle kniha mě hodně mrzí. Ráda čtu o Rusku. Vědět ale, že se Marina Stěpnova pustí do příběhu stylem klasických ruských románů, tak jsem si nákup knihy odpustila. Přečtu dvě stránky, odložím. Další den totéž a tak stále dokola. Jestli tohle někdy v životě vůbec dočtu, budu to považovat za zázrak. Styl psaní je pro mě šílený, nestravitelný, nepříjemný. Ty neustálé vsuvky, odbočky jiných odboček, neuvozování přímých řečí... Velké NE a zklamání.
Poklidnější směs Lary Croft a Indiana Johnese v jednom :) Navíc se mi líbí ten duchovní rozměr, díky kterému se člověk nenásilně zamyslí nad některými náboženskými tématy. Dojem mi ale kazily překlepy a gramatické chyby, kterých bylo v novém vydání jako máku :/
Denisa naivní byla, o tom není pochyb. Ale dá se to pochopit. Stejně jako se dá pochopit hledání ideálu a snaha lepit neslepitelné. Ovšem když je někdo nebetyčný č.... tak s tím nikdo nic neudělá.
První kapitoly jsem byla trochu na rozpacích, jestli to vůbec o něčem bude. Rozhodně nejde o kdovíjak strhující či mrazivý thriller. Jen zkrátka v duchu podezíráte všechny možné postavy a závěrečné scéna přidala konečně trochu víc akci a napětí, ale velké terno neočekávejte. Fáma je taková ta kniha, o který budete vědět, že jste jí četli, ale budete si muset vzpomenout, o čem že to bylo. Není to nic, čím by se zaryla do paměti.
Taková fajn duchařská oddechovka.
První díl na mě byl hrozně rozvláčný, takže mě to zcela nechytlo. Sáhla jsem až po třetím díle. Líbí se mi, že případy na sebe více méně nenavazují a to, co je třeba znát z minulých dílů, autorka připomene. Nicméně mi pořád vadí sáhodlouhé a někdy až zbytečné, opakované popisování vnitřních pocitů Amélie. Zas tak moc se od sebe v jednotlivých kapitolách neliší a nevidím v těch jejích pocitech nějaký posun.
Nicméně je celý příběh strašně naivní. Dialogy jsou ploché, všechno je plné takových klišé... Jak se z tohohle mohl stát šlágr o šesti dílech, to fakt nechápu.
Čtivost se nemůže upřít. Moyseová zkrátka takhle píše. Ovšem obsahově docela nuda a spíše horší průměr. Na začátku jsem se musela trošku do čtení nutit, protože Jess a její děti mi zrovna dvakrát k srdci nepřirostly. Navíc jsem si tuhle vzala po Dívka, již jsi tu zanechal, která byla moc pěkně propracovaná. Ovšem jako oddychovka dobré.
Kupovala jsem v předprodeji a když mi o měsíc později dorazila domů, byla jsem překvapena jaký designový kousek na mě čekal. Krásné fotogalerie na konci kapitol, trefné a vtipné ilustrace. Navíc v každé situaci poznávám svoje vlastní reakce, protože se bojím stejných věcí. A co víc, hrozně jsem se si při čtení odpočinula. Navíc některé pasáže si pamatovala z doby, kdy je aktuálně řešila na facebooku, třeba leguán / kuře v Ekvádoru a složité shánění náhradních dílů.
Patrick Bateman a jeho děsně duchaplné myšlenky ohledně koksu, designu a módy jsou rovněž chladnokrevným vražedným činem, ovšem páchaném na čtenáři. Jestli asociace Patricka korespondují s autorovými, potěš pánbůh. Jestli chcete gargantuovskou nudu, tak si to přečtěte. Pokud se chcete zasmát, podívejte se raději na film a ušetříte si mnoho hodin času, které byste strávili čtením.
Přečteno za den, ale popravdě, čekala jsem víc. Dalo se z toho vytřískat hodně, ale tohle je spíš taková polovičatá nedotažená práce s plochými postavami, na kterých vám vlastně ani nijak nezáleží.
Více v mojí recenzi zde: http://petrakutova.blogspot.cz/2015/06/knizni-recenze-slib.html
Bohužel. Za mě jedno velké bohužel. Přeceňovaný autor s ještě nadhodnocenějším detektivem :/ Ze začátku se to příjemně četlo a doufala jsem, že to bude prima detektivka, ale výsledek stojí leda za tu zlámanou grešli. Harrymu dojde v polovině knihy v rauši něco, co tuším už od nějaké dvacáté stránky. Případ se řeší jen tak náhodou, hlavní náplní jsou totiž jeho deprese, alkoholové a postalkoholové stavy, které mě spíš ubíjeli a nudili, takže jsem po pár stránkách začala usínat. Postavy mi nikterak nepřirostli k srdci, nezáleželo mi na nich, a když se to vzalo kolem a kolem, i ten případ mi byl tak nějak ukradený. Jestli po Nesbovi ještě jednou sáhnu, tak po hodně dlouhé době.
Hodnotit knížku nebudu, protože jsem jí nedočetla, ale aspoň uvedu důvod... Že je každá kapitola ze začátku o někom jiném beru, potřebujeme se seznámit s postavami, ale po chvíli začnete ztrácet přehled o tom, kdo je kdo, protože se o něm někdo náhodou zmínil na začátku. Všechny postavy jsou strašně divné, zvláštní a kdybych s nimi trávila víc času, stane se ze mě asi taky divný člověk. Děj i sloh mi místy přišel dost zmatený, chaotický a hlavně neosobní. Myslela jsem si, že to překoušu, ale nakonec jsem to po 100 stránkách odložila s tím, že se mi Šmírák prostě nelíbí a působí na mě podivně.
Musela jsem si zvyknout na styl vyjadřování autora i Pokahontas, stejně ale tomu něco chybělo. První část knihy byla lepší než druhá a celkově vzato se to honilo pořád dokola. Ale dá se to, jen některé části a dialogy byly zmatečné. Na druhou stranu lepší než Větrná hůrka.
Autor popisuje vlastně své vlastní pátrání po předcích. Jejich putování prokládá vzpomínkami svých příbuzných, které mele jednoho přes druhého, takže jsem pořád nevěděla, o kom tedy mluví a jestli je z otcovo či matčiny strany. Části věnující se současnosti a cestě jsou více méně vtipné, ale rozhodně to není nic na popadání se za břicho.
Čekala jsem víc, než mi autorka nabídla. Trochu akce, víc lásky, ale nakonec to byl utahaný, ponurý příběh, občas zmatené odstavce a spousta pobídek k modlení a Bohu.
Zajímavá zápletka, překvapivě vtipné poznámky, ale konec se mi nelíbil. Jako by se Adler na konci začínal nudit vlastním dílem, tak ho honem a šmahem ukončil, aby ho měl z krku.
Do půlky jakž takž, od půlky příšerně hloupé a naivní a posledních sto stran jsem prolistovala, protože to byla prostě ztráta času
Hezké, napínavé, tak egyptské a mýtické, a na konci to posledními dvěma stránkami naprosto zazdí
Až do přečtení téhle knížky jsem netušila, že v našem městě bývávaly obří trhy a dokonce s krávami...