Petrasuvicka komentáře u knih
Zklamání a nechut pokračovat. Na knihu jsem se těšila kvůli Africe, ale nepřehlodam ani 100 stran. Nuda, rozvleklost, unikající dejnv haldě podrobného a nepodstatného balastu. Nevím, jestli je to jen chyba výběru knihy, nebo autorky jako takové, protože tohle je první věc, co jsem si od ní vzala. Bohužel na dlouhou dobu taky poslední. Pokud Afriku, tak Barbaru Woodovou.
Chtěla jsem něco na odlehčení. Pravdou ale je, že to bylo natolik neduchaplné, že ani na odlehčení se to nedalo přelouskat. Nepotřebnou omáčku jsem přeskakovala. Raději to ani nebudu hodnotit.
Případ dobrý, čtivost horší. Popravdě už jsem myslela, že to nedočtu. Akce na posledních 70 stranách. Do té doby je to jen sáhodlouhé pátrání a chytání se stébel trávy. Úplně zbytečně je to proložené eskapádou Carlových příbuzných (Sonny a Ronny) a Hardym. Zbytečné kapitoly a odvádění pozornosti jinam. Kdyby si autor tohle odpustil a trošku dal Carlovi a Asadovi bystřejší mozky, mohl se případ uzavřít minimálně na straně 400.
Čtivé, rychlé, příjemně dlouhé/krátké kapitoly. Ale vadila mi řada klišé i scény, které tam být nemusely a jen zbytečně rozpatlávaly děj. Rozhodně ale nedávám Jarešovi vale.
Faraday je hrozně naivní a Bettinu budete hrozně nenávidět. Nicméně první a poslední část knihy mě bavily nejvíc. Občas se objevila místa, kde se příběh vlekl. Jako celek je Poslední šamanka obstojná rodinná sága.
Larsson to není... i když se snaží zachovat jeho styl, rozdíly jsou znát. Cizí postavy se mu objevují v dalších kapitolách jako houby po dešti a množí se evidentně dělením. Nacpal jich tam naráz tolik nových, že v tom ztrácíte přehled. Což je fakt, který mi nějak brání a zdržuje knihu dočíst :/
Brutálně zbytečná kniha psaná opět stylem třináctileté puberťačky, která pokládá spojení "nachová skvrna" a "havraní vlasy" za vrchol metaforického střeva. K tomu při popisu prostředí nebo věcí v domácnosti vyjmenuje vlastně úplně všechno, co se kolem nachází od šamponu po pudřenku. *zív* Potterové říkám na delší dobu - Ne, děkuji.
Každá druhá věta je příšerné klišé, otřepaná slovní spojení a zápletka puberťačky, ovšem na výplach mozku dobrý.
O kvalitní literaturu tu nejde, autorka není prvoplánový spisovatel, jen chtěla sdělit jak šel její život. A to se jí povedlo. Čtivost udržela a pak... naučila mě jedno životní moudro: řešení problému se jednoho dne objeví samo.
Není nad upřímná slova, pěkně na rovinu servírovaná tak jak jim zobáčky narostly. Nejednou jsem se při čtení dusila smíchy.
Dějově to není tak špatné, ale autor už od první stránky trpěl hrozný zlozvykem přidat ke každému podstatnému jménu stovku dalších přívlastků. Takže když už jsem četla další neotřesitelně dlouhou rozvětveně košatou větu... Zbytečně to tak natahoval, navíc se celkem podrobně pitval s každým ušlým krůčkem, takže jsem měla pocit, že do té Indie jdu z gulagu pěšky po vlastních...
Přesně jako Beverly Hills 902 10, školní láska na vysoké, náctileté postavy a zápletka na úrovni školních slohů ze základky a pubertálních deníčkových lásek ve stylu "se vemete, se nevemete, se vemete a tak dokola". Jednoduché, o ničem, dobré na vymytí mozku a odpočinek.
Lámat se u toho smíchy? Kde prosím vás? Možná jedno dvě uchechtnutí, ale teď vážně... Mělo to být vtipné? Nevšimla jsem si. Mělo to být napínavé? V tom případě jsem slepá a nejspíš mému mozku něco chybí, protože takový zmatený chaos myšlenek a "děje", který vlastně existoval jen tak napůl, se dal vskutku pochopit jen stěží. Všechny postavy byly šílené, trhlé, vyšinuté a naprosto zdrogované. Jestli London Boulevard má dávat jakýsi příklad a pohled na londýnskou společnost poslední doby, tak nám leda tak ukazuje, že je vlastně úplně v pořádku se ládovat drogami, antidepresivy a že je fajn jen tak jít po ulici a zastřelit někoho, kdo vás momentálně nasral, z čehož vyplývá skutečnost, že pokud se vám něco takového v Londýně stane, tak se tomu nemáte divit, protože na základě tohoto obrazu jste s tím zkrátka měli počítat.
Velmi špatné, opakující se jako zadrhnutá gramofonová deska. Nelitovala jsem toho mála času, co jsem nad tím strávila jen proto, že to mělo tak málo stránek. Nicméně kolosální přehmat, který sotva zachraňovala obálka z filmu.
Téměř totožné se seriálem a stejně tak i skvělé, vtipné akorát na odpočinutí :)
Ze začátku mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl, ale i tak mi některé části připadaly zmatené, pasáže v Thajsku a vůbec z roku 2005 mě nudily a celkově mi román přišel příliš chaotický. Všichni se chovali divně, ke konci už dost předvídatelné.
Knížka byla opravdu tenká a mohla být i tenčí, kdyby si autorka odpustila zbytečně podrobné popisy jejích naivních úvah nebo činností služky. Jen o ždibeček lepší než nudný a utahaný film.
Hodně dlouho jsem váhala, jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky, ale když jsem si prošla ostatní komentáře a podívala se na výsledné hodnocení, nakonec dávám 4.
Příběh byl totiž čtivý, jednoduchý, rychlý a místy vtipný. Evidentně jako jedna z mála čtenářek tohohle románu jsem totiž nečetla Pýchu a předsudek, ani neviděla žádnou z jeho televizních adaptací. Proto nejsem zatížená originálem a nesrovnávám. Upřímně ani neznám dějovou linku původního románu, kterým se inspirovala. Možná právě proto, mě Já a pan Darcy bavilo, ačkoli mě hlavní hrdinka občas rozčilovala a dala bych jí pár pohlavků. Upřímně, kdo z nás nosí mezi lidi kalhoty o 2 čísla větší nebo kdo normální si na dovolenou vezme pomalu to nejhorší oblečení?
Navíc tohle přece není žádná literatura. Má pobavit, zrelaxovat vystresovaný mozek a máme se u ní uvolnit. Má se číst rychle, snadno a jedním dechem a ne nad ní sáhodlouze přemýšlet. K tomu určená není. Proto dávám 4 hvězdičky a radu pro budoucí čtenáře - zapomeňte na nějaký originál a původní román, nesrovnávejte, jen se prostě bavte.
Carrie je svým způsobem blázen (a to neberu v úvahu práci, deformaci zaměstnáním nebo její psychickou poruchu, zkrátka je... šílená), ale svým způsobem i génius, který dokáže odhalit různá spiknutí a vraždy. Děj je čtivý, napínavý a odehrává se před první řadou stejnojmenného seriálu. Bavila jsem se a musím říct, že si hodnocení zaslouží trochu vyšší než jen 70%. Rozhodně doporučuji, navíc knížka je dost tenká a skladná, takže se dá vzít všude sebou ;)
První kapitola byla hrozně zmatená, ale pak to přešlo a já si zvykla na Cobenův styl. Dost stručný, jde k věci a děj hrne rychle dopředu, což je dobře.
Až do poslední chvíle jsem netušila, kdo je vrah, že jsem se zarazila, jestli jsem vážně tak blbá a nepoznala jsem to, nebo u toho naopak vůbec nepřemýšlím, že jsem na to nepřišla. Ale skutečně to nešlo odhadnout jako u jiných detektivek a thrillerů.
Ale pořád to pro mě nebyl až takový trhák, uvidím, jestli se mi zalíbí s ostatními kousky.
Děj není rozhodně to, co slibuje úvodní sloupek na obálce. Takže kdo očekává to, co nastiňuje, bude hodně zklamaný. Ostatně nejednalo se o nijak přeborné dílo. Skutečně jen tak na vypláchnutí mozku. Navíc nelogické jednání postav a gigantické nadšení z někoho, koho jste v životě neviděli, ale okamžitě ho pokládáte za nejlepšího člena rodiny... no jednou stačilo. Víckrát něco takového nikdy.