Petrasuvicka komentáře u knih
Pěkně se to četlo, 3.5 *
Američani jsou vlastně neustále naivní, přerostlé děti, jinak si neumím vysvětlit popularitu autorky na tamnim trhu. Popravdě nechápu ani poblouznění tady v Čechách u čtenářů 30+. Tohle by prostě bylo super, kdybych to četla po maturitě. Je to prostě jen romance pro Young adult, 18ti letí hrdinové, rádoby psychoanalýza vztahu a jejich emocí, které jsou tak nesmírně hluboké! V 18... Kdy většina děcek ani netuší, co je baví. Plné klišé, předvídatelný konec už od první stránky, konec sladký až z toho bolely zuby.
Na odlehčení po reznicine z dob Habsbursku dobré, to ano. Na trvalé setkáváni s Hooverovou to nevidím.
Pořád nedokážu pochopit, jak takové jednání na psychiatriich a jiných ústavech mohlo dlouhé roky procházet! Silný příběh, čtivé, ovšem s maličkou výhradou k naivitě hlavní ženské postavy, na jejím místě bych zkrátka víc přemýšlela a předpokládala, že jsou ti kolem mnohem větší svině, než jak se jevili.
Až je mi líto, že jsem se sérií prozatím u konce. S touhle trojici, a především Jarošem, se budu opravdu jen těžko loučit. Skvělé fungovala, vyvijela se a přirostla mi k srdci. Tenhle díl byl pro mě nejzajímavější, i když šílene prekombinovany a jó zvrhlý, kvůli Plzni samotne, kterou máme opravdu za zadkem a známe ji dost dobře. Ovšem zmínka o Domažlicích, z nichž pocházím, to byla třešnička na dortu a pobavila! :)
Miluju Jaroše (stále ještě úplně nechápu proč, nicméně jeho fyzickém vzhledu mám naprosto dokonale přesnou představu :D ). Původně jsem po téhle knížce chtěla sáhnout po něčem jiném, protože jsem si říkala, abych neměla příliš mnoho Červenáka a Steinových jatek za sebou. Naopak se po Lesu přízraků příšerně těším na plzeňský případ. Stále čtivé, akční, dobrodružné, napínavé a hezky propojené s místními pověstmi a legendami.
Bavila jsem se. Geniální propojení alegorie a parodie na reálný školský systém a Harryho Pottera (který mě skutečně neoslovil, což nemělo vliv na míru pobavení :)). Autorovi nelze bezesporu upřít fantazii, hlavně u jmen, smála jsem se i nahlas.
Případ skvělý, perfektní propojení s reáliemi a tureckými nájezdy. Jen tenhle díl pro mne byl těžkopádný. Změna vyprávění v první osobě z pohledu Barbarice mi zpočátku dost drhlo než jsem si zvykla. Proto o hvězdu méně. Nic to ale nemění na tom, že se strašně těším na další!
Já se smála. Nahlas. Nejde o cestopis, kde je výčet turisticky super míst, které bychom si měli hodit na seznam - must to see - ale jde spíš o porovnání mentalit. Bavila jsem se. Navíc pocházím z Domažlicka, takže další plusový bod k dobru.
(SPOILER) Skvělé, dokonalé! Opakuji se, ale tohle trio si mě získalo a zbožňuju je. Dialogy mezi nimi jsou vtipné, svižné a těším se na ně. Líbilo se mi, stejně jako u druhého dílu, geniální propojení s legendou / báchorkou - tenkrát Golem a teď úchylné choutky a vraždění Čachtické paní. Červenák si dává opravdu záležet na historickém pozadí a detailech, musel strávit hodiny přípravou a babráním se ve starých mapách nebo kronikách.
Co zůstává a nemění se - hromady mrtvol, Barbaričovy (pro mě vtipné) problémy se zažíváním a moje nepochopitelná náklonost ke kaprálovi. Těším se na další!
Konec je hodně silný a jen těžko se člověk brání slzám.
Viannina část s kapitánem Beckem mi do určité chvíle silné připomínala Francouzskou suitu, a to včetně uprchlíků z Paříže, protože i tam měla hlavní postava doma ubytovaneho tak moc hodného nacistu. (Doporučuji se na to podívat, film je udělaný opravdu dobře).
Silný příběh, i když jsem měla trošku v linii Vianneb- Beck trochu jiné a větší očekávání, takže jsem chvilku i byla zklamaná z vývoje děje. To nemění nic na tom, že se to krásné četlo a na konci se kniha nedala ani odložit.
Popravdě jsou mi pochvalné komentáře zde cizí. To byl očistec, navzdory tomu byla kniha čtivá.
Ale...
Ani jedna postava sympatická. Všechny do jedné cizí, odtažite a divné. Navíc Katalpina záliba v detailech, nechutnych a zbytecnych (byť mám ráda drsný středověk, kde je to od základu jen špína smrad a reznicina), mě příšerně vytáčela. V každé kapitole - vyrazil se jí pot v podpaží. Pak záchodové detaily, kdy si jak kdo odskočí, že ten proud moči někdo slyší, jinde se zase špatně utre, zacpa, páchnoucí stavy po sexu .... S každou kapitolou rostlo me znechucení z knihy. Rozčilovala mě, stejně jako styl vyprávění, roztrhané kapitoly a úhly pohledů,, to její takzvané Štěpení casu..., které nakonec neměly hlubší opodstatnění než to, že existovaly.
NE, NE, NE. Od Katalpy už nic nechci.
Kam příběh směřuje, a co se nejspíš na konci dovíme, je jasné už od první stránky. Hodně mi vyprávění životních cest hlavních postav připomnělo Stanici odložených lásek od Körnerové. Shodou okolností i tam se objevovalo prostředí medicíny. Bohužel ale byl její příběh čtivější, poutavější. Tady jsem se od půlky začala trochu nudit, děj u Petra se vlastně opakoval, sice ve spirále a eskaloval, ale byl více méně stejný a předvídatelný. Už jsem se pak těšila, až dočtu.
Já tohle trio miluji. Vzájemné špičkování mezi nimi mě neuvěřitelně baví, stejně jako celý příběh protkaný akci, dobrodružstvím a napětím. Vše funguje jak má. Od začátku této série mám ovšem dojem, a musím se tomu smát, že notář Barbaric nějak často zvrací :-D
Zvláštní jev... Má konec i nemá (doteď jsem netušila, že má rodinné melodrama pokračování), bylo to o ničem i o něčem, avizované tajemství průhledné jak cterstve umyta okna, ale paradoxně jsem se od toho nemohla odtrhnout. Ale vzhledem k tomu jak to 'skoncilo' a že to je knížka, která mi nic moc nedala... Víc dát nemohu. K dalšímu dílů se nechystám, ale autorku nezatracuju! :)
Jako čtenáři, nezatíženému Vondruškovym historickým já, jelikož je to moje první kniha od něj, jsem nadšená i zděšená. Od prvních stránek mě mrazí a hltam dej s čistou hrůzou.
Roman poukazuje na všechny aktuální trendy, potažmo nešvary dnešní společnosti. Hyperkorektnost, genderova vyváženost, co se už dnes nesmí, protože to je sexistické nebo rasistické, přelidnění, očkování, konspirace...
Je to nová "Orwellovka", mix 1984, filmů Equilibrium, Sedm životu (ne ta sladarna s Willem Smithem, ale scifi řešící přelidnění planety), Sexmise, možná trošku i Minority Report a mnoha dalších. Navíc většina věcí odráží o skutečný život v Severní Koreji, u níž jsem taky měla pocit, že se prodiram sci-fi...
Za mě opravdu dobrý kousek.
Fakt jsem se zasmála! Některé části obzvlášť, protože mi zkrátka mluvil z duše. Navíc můj manžel vede podobné humorné poznámky, ovšem na rozdíl od pana Melichara naštěstí nemá obě ruce levé :) :D. Zábavná jednohubka, svačinka mezi středověkými detektivkami a řezničinou.
A tady to končí? Ach jo. Potřebuju ještě jeden díl a více Thierryho :). Tahle série se povedla (stejně jako Kočár do neznáma), romantika a dobrodružství v poměru 20:80, jen ten konec zase ustrelila stejně jako u Heřmánkového údolí, jako by jí to už nebavilo, tak to vzala hopem. Nic to však neubírá na kvalitě čtenářského zážitku.
První polovina bylo jedno velké protočení očí a mraky nudných pasáží, které se jistě daly zredukovat. Laura je nicméně zářným příkladem lidí, kteří se vdávají, žení a mají děti příliš brzy, protože pak zjistí, že si nic neužili a najednou neví, kam zarazit a co se sebou. Takže mě její chování vlastně nijak nepřekvapuje.
Co se týká děje jako takového a čtivosti, druhá polovina byla lepší, třebaže zpárování Laury s mužským protějškem bylo průhledné od přesunu na Nový Zéland. Lauru chtěl vlastně každý, kdo se na ni podíval a těch chyb v textu... to se v jedné knize hned tak nevidí.
Jednou stačilo. Ještě si rozmyslím, jestli dám autorce šanci
Ještě lepší než první díl! Vtipné, napínavé, krvavé. Jizda od první stránky, někdy je to takový fofr, že se místy ztratím a musím se pár řádek vrátit Těším se na další, a ač je to divné, Jaroš mi přirostl k srdci.
Taková historická jednohubka! Svižné, romantické a překvapivě i dost akční!
Ačkoli se ze začátku zdá román o britských pilotkách jako romance s naivním pohledem na válku (což bylo v případě Vážky, kde mě tenhle fakt nebeytčně vytáčel), nakonec se vše změní. Abych se vyhnula spoilerům, řeknu jen jedno slovo, Ravensbrück. Poslední kapitoly pak byly opravdu nabité. Emocemi, silným příběhem. A ačkoli nemám u knížek ve zvyku brečet nebo slzet, tady jsem se u posledních stránek skutečně dojala.